Kapitola 5

Naruto seděl jako obvykle u krbu a se zadumaným výrazem ve tváři pozoroval praskající polena, která stravovaly plameny ohně. Pořád mu v hlavě ležel ten dnešní rozhovor se starým sluhou. Upíři. Uchihové byli upíři. Neuvěřitelné. A přece, když se nad tím zamyslel, to dávalo smysl. Proto se tedy veřejně nestýkali s lidmi. Proto se přesně nevědělo, kdy sem vlastně přišli. Pokud už jejich předci byli upíři… jak se tohle vlastně předávalo dál? Bylo to dědičné? Projevovalo se to až v určitém věku? Nebo možná…

Tok Narutových myšlenek přerušilo zaskřípání dveří. Blonďák automaticky otočil hlavu a na okamžik se mu zastavil dech, když do místnosti vstoupil chlapec s uhlovými vlasy a uhrančivýma černýma očima. Sasuke Uchiha. Naruto se neobratně vyškrábal na nohy právě ve chvíli, kdy za sebou Sasuke zavřel. Mladý šlechtic si Naruta nějakou dobu měřil pohledem, až z toho blonďáček znervózněl a vyschlo mu v hrdle. Naprázdno polkl. Sasuke neuspěchanými kroky přešel ke stolku, kde Sarutobi opět zanechal korbel kvalitního vína a dvě číše. Mimoto si však všiml i džbánu, ve kterém po čichu poznal čistou vodu ze studánky na nádvoří. Nadzvedl trochu obočí, ale nekomentoval to. Místo toho nalil do každého poháru krvavě rudou tekutinu, s čímž se pak přemístil blíž ke svému zajatci a posunkem mu nabídl.

„Ehm… raději bych se napil vody, jestli…“ zakoktal Naruto, ale Sasuke se zamračil, tak raději víno přijal a napil se. I Uchiha se napil a přes okraj své číše si stále Naruta prohlížel. Ten se jeho pohledu vyhýbal. Když už to trvalo moc dlouho, neudržel se a vyhrkl: „Já vím, co jste zač.“. Odvážil se přitom podívat černovlasému do očí. Sasukeho ledový výraz se ani trochu nezměnil, nedal vůbec najevo, že Narutovo sdělení vůbec slyšel. Jeho tvář zůstala stejně kamenná, dokonce se ani nezeptal, odkud to Naruto ví. Po nějaké době klidně pravil:

„Bojíš se mě?“. Naruto překvapeně zamrkal a musel se nad tím zamyslet. Lhal by, kdyby tvrdil, že ne. Ale ač to bylo velice zvláštní, bál se mladého Uchihy méně než včera, kdy neměl tušení, co stojí za tou jeho podivnou silou a zvláštním zjevem, kterému nerozuměl. Aby získal trochu času, odložil svůj opět nedopitý pohár na malý stolek blízko krbu. Kupodivu teď, když věděl, že je Uchiha upír, neměl z něj tak velký strach, jak by asi měl mít. Aspoň už věděl, s kým má co dočinění. Nakonec pokrčil rameny.

„Ano, trochu ano.“ hlesl pravdivě.

„Máš strach ze smrti?“ zeptal se Sasuke stále tím podivně netečným tónem.

„Smrti se nebojím.“ Zavrtěl hlavou Naruto a opětoval mu upřený pohled, „bojím se umírání.“.

„Bojíš se, že to bude bolet?“ pokračoval Uchiha a nespouštěl z blonďáka oči.

„Ano.“ přitakal tiše Naruto, „nemám rád bolest.“.

„Bolest.“ Zašeptal Sasuke, znělo to jako zaševelení větru, „bolest je často poučná.“.

„Možná.“ Přisvědčil Naruto, „ovšem je-li způsob, jak se jí vyhnout…“.

„Někdy to nejde.“ Sasuke trochu naklonil hlavu na stranu, „občas se jí nedá uniknout.“. Naruto opět polkl a zahlodal v něm osten strachu. Nastalo mezi nimi ticho. Uchiha se na něj díval, v očích nečitelný výraz a tu a tam usrkl ze své číše. Když tmavovlasý mladík dopil, odložil pohár na stolek a upřel na Naruta pronikavý pohled. „Můžeš se svléknout.“ Prohlásil klidně. V Narutovi hrklo. Začal před upírem pomalu couvat.

„J-je už d-dost p-pozdě, nemyslíte?“ snažil se třesoucím hlasem zvrátit Uchihovo rozhodnutí.

„Svlékni se.“ Opakoval Sasuke a Naruto poznal, že tohle už je přímý rozkaz. Útroby se mu zkroutily úzkostí, když si chvějícími se prsty rozepnul modrou košili a shodil ji z ramen. Pak si velice neochotně sundal tmavé kalhoty a automaticky se zakryl dlaněmi. Sasuke kývnul hlavou k posteli a sám se zatím zbavoval oblečení. Roztřesený blonďák se strnule položil na pelest a zavřel oči. Po chvíli ucítil, jak se matrace lehce prohnula pod váhou druhého těla. Ačkoliv se ho Sasuke ještě ani nedotknul, do očí mu vhrkly slzy a stekly zpod pevně semknutých víček. Čekal, až po jeho těle začnou znovu putovat ty chtivé dlaně, to se ale zatím nestalo. „Pláčeš.“ Uslyšel konstatovat Sasukeho hlas, „proč?“. Naruto pomalu otevřel oči. Uhlově černé studánky ho netečně pozorovaly.

„Protože s váma nechci spát.“ Odpověděl mu, „nelíbí se mi to.“.

„Včera se ti to líbilo.“ Opáčil Uchiha lhostejně.

„Bolelo to.“ Připomněl mu Naruto malinko vyčítavě.

„Ze začátku to vždycky trochu bolí.“ Pokrčil rameny černovlasý, „zvykneš si.“.

„Nechci si zvykat!“ vyjel Naruto hlasitěji, než měl v úmyslu a když se Sasuke sklonil a ucítil jeho rty na své klíční kosti, zamlel sebou.

„Nedělejte to!“ zaprosil, ale upíří síle se nemohl rovnat. Uchiha sevřel jeho zápěstí do jedné dlaně, obkročmo si mu sedl na nohy a jazykem se začal věnovat jeho tělu. Naruto se zkoušel bránit, různě se kroutil, ale Sasuke neustoupil ani o píď. Volnou dlaní přejížděl po vnitřní straně Narutových stehen, líbal ho na břiše, vlhkou cestičkou obkroužil pupík, pokračoval směrem nahoru k bradavkám, jimž věnoval obzvláštní péči. Blonďák cítil, jak jeho odpor velice pomalu roztává. Nechtěl se mu dát tak lehce, ale neustálé vrtění a zmítání ho vyčerpávalo, ještě navíc, když nemělo pražádný účinek. Potichu zavzlykal, když se Sasukeho dlaň poprvé přesunula do jeho klína. Znovu pevně zavřel oči, aby se na to nemusel dívat. Uchiha se činil. Měl už rozsáhlé zkušenosti, vystřídal v posteli tolik žen a mužů, že měl perfektně zvládnuté všechny techniky, jak své partnery uspokojit. A mistrně jich využíval. Vždycky dokázal přinést rozkoš mnohem náročnějším milencům, natož jednomu nezkušenému klukovi. Netrvalo dlouho a Narutův penis se pod jeho rukama proměnil v tvrdý a roztoužený nástroj. Sasuke se sám pro sebe ušklíbnul, když zpozoroval, jak Naruto zatíná svaly a jak se přemáhá, jen aby nedal najevo, že je mu to příjemné. Však ono mu to dlouho nevydrží. Sasuke se přesunul ústy k Narutovým slabinám a usoudil, že už bude bezpečné mu pustit ruce. Blonďák se snažil nevnímat ten obratný vlhký jazyk, jak kmitá po jeho vzrušení, ale bylo to zhola nemožné. Když se Sasukeho horká ústa poprvé za dnešní večer obemkla kolem jeho erekce, Naruto mu se zoufalým vzlyknutím vyšel vstříc boky. Černovlasý mladík spokojeně přivřel oči v triumfálním gestu. Oddálil se a vzal Narutův úd do pravačky. Jazykem obkroužil žalud a slíznul kapičku touhy, která z něho vytékala. Naruto se kousnul do rtu a tvář se mu zkřivila, jak zadržoval sténání. Dech se mu zrychloval čím dál víc a cítil tu sladkou horkost, která jím prostupovala, až ho nakonec celého pohltila.

Sasuke naprosto přesně poznal, kdy Naruto přestal vzdorovat a prohrál svou vnitřní bitvu. Cítil, jak se tělo pod ním uvolnilo z té křečovité napjatosti a jak se mu do havraních vlasů vpletly prsty, které mu tlačily hlavu níž, tam, kde blonďák potřeboval jeho péči. Usmál se sám pro sebe a vyhověl mu. Narutovi uniklo zavzdychání, když ho Sasuke vzal do pusy téměř až po kořen a začal po jeho tuhém vzrušení divoce rejdit jazykem a ústy, jemně ho sál, olizoval žalud celou plochou jazyka nebo mu špičkou laskal uzdičku. Naruto se nebránil, když Sasuke vyjel rty výš, posunul se nahoru a zaútočil na jeho ústa. Zcela automaticky pootevřel pusu, načež zinkasoval hluboký francouzský polibek. Jeho ruce se úplně samovolně rozběhly po Uchihově těle. Zkoumal prsty tu alabastrovou pokožku, mapoval dlaněmi vypracované břišní svaly nebo mu zarýval nehty do zad. Přitiskl upírovi rty pod čelist a sám pohnul boky proti jeho slabinám, čímž se jejich erekce o sebe otřely a Naruto nahlas zasténal. Už mu to bylo jedno. Byl zhnusený sám ze sebe, že se takhle podvoluje, ale nešlo to jinak. Vůle byla dobrá, ale tělo slabé a zrádné. Mysl nevydržela vzdorovat fyzickým dotekům a slasti, kterou v něm vyvolávaly. Sasuke zavrněl jako divoká kočka na znamení, že se mu líbí blonďáčkova změna chování. Užíval si doteky nezkušeného Naruta, bavil se jejich nesmělostí. Pravda, nebylo to tak dobré jako s Itachim, ale sex je sex. Vláčnými pohyby klouzal pánví proti Narutovým bokům, líbal ho a prsty si hrál s jeho bradavkami. Naruto kňučel rozkoší, polibky Uchihovi oplácel a přimkl se k němu těsněji. Po nějaké době Sasuke sklouznul jazykem k Narutovu hrdlu a lehce přitlačil na místě, kde pod tenkou membránou kůže pulzovala horká krev. Prudce po ní zatoužil a v krku ho zaštípala pálivá žízeň. Voněla moc dobře, stačilo by jen vysunout špičáky a zakousnout se do toho poddajného masa, věděl, že by jeho ostré zuby prořízly kůži jako nic. Bylo to obrovské pokušení a Sasuke netušil, proč by mu vlastně neměl podlehnout. Černovlasý chlapec zadržel dech, s velkým sebezapřením odvrátil hlavu a narovnal se do sedu.

„Otoč se.“ Zachraplal tichý rozkaz. Naruto polknul a se strachem pohlédl na Uchihu. Věděl, co chce udělat. A taky věděl, že protestovat by bylo zbytečné. S útrobami zkroucenými úzkostí se převrátil na břicho. Jeho tělo se začalo slabě chvět. Pevně sevřel v dlaních látku polštáře a odevzdaně čekal na to, co přijde. Nejprve ucítil, jak mu Sasuke přejíždí rukama po zádech v hladivých dotecích. Když se poprvé dotkl Narutových hýždí, blonďatý chlapec sebou trhnul. Sasuke mu jedním prstem přejel v rýze mezi půlkami a posléze mu je roztáhl od sebe. Vtom ucítil závan heřmánku. Vzpomněl si, že Sarutobi mluvil o nějaké hojivé masti, to muselo být ono. Zamyšleně se díval na třesoucího se blonďáčka a ukazováčkem přitom krouživě pohyboval kolem Narutova otvoru. Zřejmě bude mít dnes o něco ulehčenou práci. Polotuhá povaha léčiva možná zapůsobí aspoň trochu jako lubrikant. Sasuke se rozhodl to dál neprotahovat. Nazvedl Narutovy boky a špičku svého vzrušeného penisu přitiskl ke vstupu do jeho těla. Naruto se kousnul do rtu, když ucítil pálivou bolest, jak se mu do konečníku začalo cpát něco teplého a cizího. Uniklo mu zakňučení, jak se to dralo stále hlouběji, ale nepokusil se o odpor. Už pochopil, že by to pak bylo horší. Sasuke oproti včerejšku postupoval jemněji. Pronikal do něj pomalu, neuspěchaně a navzdory tomu, že to neměl tak docela v povaze, snažil se nezpůsobit blonďákovi víc bolesti, než bylo nutné. Když se konečně Narutův zadek dotkl Uchihových boků, musel Naruto uznat, že to dneska opravdu nebylo tak hrozné jako včera. Ano, pálilo to a bylo to dost nepříjemné, ale nedřelo to tolik. Vlastně se to dalo docela i přežít. Sasuke začal pomalu přirážet. Víc než na cokoliv jiného se soustředil na blonďákovy reakce. Sledoval, jak ze začátku zatíná prsty do povlečení, slyšel to slabé kňourání, tlumené dlaní, kterou si Naruto zacpával pusu. Mladý Uchiha se sklonil a políbil Naruta na vystouplý krční obratel. Jednou rukou si ho přidržoval za boky, druhou zabloudil do Narutova rozkroku, aby se mohl věnovat blonďákově erekci. Dráždivě pomalu ji začal zpracovávat. Narutovo kníkání se po chvíli změnilo. Začalo znít mnohem vzrušeněji. Sasuke se pousmál a přidal na intenzitě ve své činnosti pravačkou i v přirážení. Zcela neomylně nasměroval průnik k místu, kde tušil chlapcovu prostatu. Odpovědí mu bylo táhlé zasténání a Naruto mu vyšel pánví vstříc. Mladý Uchiha se tedy přestal krotit a zrychlil své pohyby. V Narutovi se rozlévaly vlny slasti, zatemňovaly mu mysl a nutily ho přirážet proti černovlasému mladíkovi čím dál prudčeji. Sasukeho vniknutí byla stále kratší a divočejší. Cítil, jak se rychle blíží k vrcholu a nekontrolované vzdechy z blonďákových úst mu prozrazovaly, že jeho milenec je na tom stejně.

V okamžiku, kdy Sasuke se zasténáním dosáhl vrcholu, zažhnuly upírovy oči sytou červení. Opájel ho lovecký instinkt, začala v něm převládat upíří krvelačná podstata a žízeň v jeho hrdle byla nesnesitelná. A on měl přímo před sebou možnost, jak ji uhasit. Úplně automaticky se mu rty zvlnily temným úsměvem a z dásní vyjely vlhce se lesknoucí prodloužené špičáky, ostré jako břitvy. Jeho oči se zaměřily na místo, kde na Narutově krku tepala pod kůží životně důležitá tepna a v ní teď velkou rychlostí proudila karmínová tekutina, po které tak zatoužil. Stačila pouhá vteřinka. Sasuke už se chystal, jak zaboří zuby do té bělostné pokožky, když v tu chvíli dosáhl orgasmu také Naruto.

„S-Sasuke!“. Uchiha ztuhnul. Jeho rudé vražedné oči jakoby zamrzly na místě a celé jeho tělo zdřevěnělo, až se zdálo, že se mladík náhle proměnil v sochu. Šokovaně zíral na temeno hlavy blonďatého kluka, který se teď svalil obličejem do polštáře a těžce oddechoval. Nemohl vidět nic ze Sasukeho reakce, ani netušil, jaká se s upírem stala proměna, neviděl ty žhnoucí nachové duhovky a protažené špičáky, neviděl ani ten šok, nyní vepsaný v černovláskově tváři, jehož prsty se stále ještě zatínaly Narutovi do boků. Sasukeho mysl byla plná nevěřícného zmatku. Ten blonďák… vykřikl ve chvíli největší slasti jeho jméno? To se mu ještě nikdy nestalo. U žádného milence ani milenky, které za těch třicet let poznal. Nikdy od nikoho z nich neslyšel svoje jméno. To byla vždycky jen a jedině Itachiho výsada. Jen jeho bratr obyčejně dosahoval vrcholu s jeho jménem na rtech. Ale ještě nikdy se mu to nestalo u žádné oběti. Bylo to už strašně dlouho, kdy mu křestním jménem řekl někdo jiný než Itachi, Madara nebo Sarutobi. Aniž by si to jakkoliv uvědomoval, mladému Uchihovi pomalu oči zčernaly na obvyklou barvu antracitu a ostré zuby se zatáhly zpět do dásní. Krvelačná touha pohasla a žízeň ustoupila do pozadí, kde by se dala hodnotit kategorií „zvládnutelná“. Celý ten proces od zčervenaní Sasukeho očí až po vrácení se do normálního stavu nebyl delší než minutu a půl. Sasuke překvapeně zamrkal, když se Naruto zavrtěl a došlo mu, že v něm vlastně ještě pořád setrvává. Jako ve snách vytáhl z blonďákova pozadí svůj penis a lehce se zamračil, když spatřil pár kapek krve, vytékající z Narutova análního otvoru. Sasukeho myšlenky mu teď zmateně probíhaly v hlavě a on se v nich nemohl vůbec vyznat. Náhle jakoby v břiše cítil chlad a tělem mu koloval pocit, který už sice určitě zažil, ale bylo to tak hrozně dávno, že si vůbec nemohl vzpomenout, jak se jmenuje. Že by to byly… výčitky svědomí? Rozhodně to nebylo příjemné a Sasuke se trhaně nadechl. Polkl, když se Naruto opět trochu zavrtěl, a zjistil, že se teď blonďákovi nedokáže podívat do očí a modlil se, aby ho nenapadlo otočit se přes rameno. Slezl z postele, navlékl na sebe oblečení a rychlými kroky opustil místnost, aniž by jedinkrát na Naruta pohlédl.

* * *

Sluneční paprsky právě procitlého zářivého kotouče na obloze dopadly na tvář mladého blonďatého chlapce. Ležel v ohromné posteli s nebesy, jeho nahé tělo bylo spoře překryté rudou pokrývkou z drahé látky. Hlavou spočíval na polštáři a blankytně modré oči byly lehce rozostřené, jak se mladík soustředil na své vnitřní myšlenky než na vnímání svého okolí. Přemýšlel o včerejší noci. V mysli mu neustále vyskakoval obraz černovlasého kluka se smolně černýma očima. Ačkoliv věděl, že je to špatné, nemohl si z hlavy vytlouct také myšlenky na jeho tělo. Na jeho nahé tělo. Nechtěl na to myslet, ale pořád měl před očima ty dokonalé ostré křivky, smetanově zbarvenou hedvábnou pokožku, husté hebké vlasy, perfektně se rýsující svaly na pažích, nohou i břiše, dvě lákavé polokoule pevného zadku a samozřejmě klín. Na těle Uchihy nebyla jediná chybička a Naruto cítil, jak ho už jen z pouhé představy nahého Sasukeho polévá horkost. Ne že by na to byl pyšný. Popravdě, hrozně se za sebe styděl. Propadal se hanbou, když si vzpomněl na své jednání předchozí noci. Zase se nedokázal ovládnout. Nechal se klidně ojet a navíc se mu to líbilo. Včera dokonce ještě víc než prvně, protože ho to tolik nebolelo.

Je ze mě prvotřídní kurva, pomyslel si Naruto hořce a tvář se mu zkřivila odporem k sobě samotnému. Nechal se sebou klidně manipulovat, Uchiha si s ním hrál jako s nějakou hračkou a on se tomu nakonec ani nebránil a ještě spolupracoval. Naruto se přetočil na bok a povzdechl si. Už tak nějak rezignoval. Začínal se pomalu smiřovat s osudem Uchihovy děvky. Došlo mu, že se s ním zkrátka upír přijde každý večer vyspat a až ho přestane bavit, zabije ho a taky mu bylo jasné, že tomu nezabrání. Co mohl dělat? Byl tu zamčený od rána do večera. Sice by mohl zkusit uprchnout třeba ve chvíli, kdy přijde starý Sarutobi, věděl, že ten by ho nedokázal zastavit, ale jednak si byl jistý, že by jim stejně daleko neutekl a jednak by to z morálního hlediska bylo vůči Sarutobimu dost nefér. Stařík byl pro Naruta v tomhle zajetí v podstatě jediná spřízněná duše. Naruto se trochu zamračil. Jednu věc stále nechápal. Podle Sarutobiho Uchihové své oběti zabíjeli už po první noci. Ale on zůstal naživu už podruhé. Čím to bylo? Proč ho Sasuke nechával žít? Narutovo rozjímání přerušilo vrznutí dveří. Ihned automaticky otočil hlavu a zjistil, že do místnosti vešel prošedivělý sluha s podnosem, na kterém byla snídaně.

„Dobré ráno.“ Pozdravil ho Sarutobi a vlídně se na něj usmál, „nesu ti jídlo a vodu ze studně.“.

„Děkuju.“ Řekl Naruto a zkusil se na posteli posadit. Okamžitě zkřivil tvář bolestí. Ano, byla pravda, že včera to nebylo tak strašné. Ovšem dneska ho zadek bolel jako čert, jelikož rána z první noci nebyla ještě zahojená, když ji Sasuke znovu zjitřil. Sarutobimu to neušlo.

„Ehm… po snídani ti přinesu zase ten heřmánek.“ Zamumlal stařec a taktně se obrátil zády, když se blonďák oblékal.

„Díky.“ Hlesnul znovu Naruto, ale na židli se sednout neodvážil. Raději si vzal z talíře krajíc chleba a opřel se jednou rukou o stůl. Sarutobi mezitím zapálil oheň v krbu a začal ustýlat postel.

„Neměl bych ti přinést nějakou teplejší deku?“ otázal se starý sluha, když skládal krvavě rudou pokrývku, pod kterou blonďák už dvě noci spal, „v noci je tady dost zima.“.

„Není třeba, jsem zvyklý.“ Pokrčil rameny Naruto. Byla to pravda, jako sirotek neměl domov a spával kde se zrovna našlo přístřeší, ale když se nenašlo, nocování pod širou oblohou mu nebylo cizí. Byl odolnější vůči zimě než normální lidé.

„Dobře, jak myslíš.“ Přikývnul Sarutobi a natřásal polštáře. Nějakou dobu bylo ticho, stařík se věnoval své práci a Naruto váhal. Chtěl se na něco zeptat.

„Ehm… můžu mít otázku, pane?“ odhodlal se po chvíli a zadíval se na sluhu.

„Ale jistě.“ Přisvědčil Sarutobi a zvědavě mu pohled opětoval.

„Já… totiž… zajímalo mě… mlu-mluvil jste dneska se S-Sasukem Uchihou?“ vykoktal ze sebe blonďák. Sarutobi překvapeně nadzvedl obočí.

„Ano, mluvil. Říkal, ať se o tebe postarám.“ Pokrčil pak rameny.

„Totiž… chtěl jsem věděl… nemůžu pořád pochopit, proč… proč mě nechal naživu.“ Zamumlal Naruto. Sarutobi se usadil na kraj postele a zamyšleně si blonďáka změřil očima.

„To nevím.“ Pravil pak, „pan Sasuke mi o tom nic neříkal. Ale je to zvláštní. Víš, chlapče, Sasuke je obvykle strašně bezemoční. Máloco ho dokáže vyvést z míry a nedá se na něm skoro poznat, jakou má vlastně náladu. Vždycky má tak nějak jeden a ten samý výraz. Nebo spíš většinou. Dneska… vypadal rozhozeně.“.

„Rozhozeně?“ podivil se Naruto, „ale proč?“.

„To nevím. Nevím, co se tady v noci stalo.“ Podotkl Sarutobi a Naruto zrudnul.

„No… co asi.“ Zadrmolil rozpačitě a zíral do země jakoby ho náhle strašně zaujala jedna noha dřevěného vyřezávaného stolu, „nejsem si vědom žádného zvláštního rozhovoru, který bysme vedli.“.

„Tak to opravdu netuším, co za tím může být.“ usoudil Sarutobi, „ale… jsem rád, Naruto. Není mi lehko, když vím, co se tady většinou odehrává. Musíš mít v sobě nějaké kouzlo.“. Blonďák zamrkal a zvedl modré oči, které se setkaly s laskavýma očima Sarutobiho, který se na něj pousmál. „Tak já se tu ještě dopoledne zastavím.“ Uzavřel starý sluha debatu o chvíli později, vstal, odklidil zbytky snídaně a vyšoural se z místnosti. Doprovázelo ho typické cvaknutí zámku. Naruto pomalu vydechl a hlavou se mu honily zmatené myšlenky.