Kapitola 5

Všude je ticho.
„Tak krásný klid..“
Mohla by tak ležet navždy. Jenže to by ani nebyla ona.

Hnědovlasá dívka náhle prudce otevře oči. „K-kde to jsem?“ Pomalu se posadí, přičemž ucítí ostrou bolest hlavy. Sykne bolestí a prsty si promne spánky.
Na stěně naproti ní plápolá louč, za ní je jen tmavá a už skoro neosvětlená stěna. „Světlo tma.. Tak jsem mrtvá, nebo ne?!“ Promne si za krkem a nechtěně otře pravou paži o rozbolavělé místečko na levém rameni. Opět sykne. „Takže asi žiju.. Tahle ranka by měla být od té Kabutovy injekce… Zatracený ha**l!“ Pohlédne kolem sebe. „Je to ta místnost kde jsem byla prve, nebo ne? ..Beztak je to jedno, všude to určitě vypadá stejně..“ Prohrábne si vlasy.
„Jak jsem se sem dostala…? Někdo.. mě odnesl? Hm, nejspíš..“
Zkusí si stoupnout a uvědomí si, že ji nebolí noha, ani dříve zraněný bok. „He..?“ Přejde sem a tam, ale kromě bolesti hlavy a ramene se žádná neozývá. „J-jak to..?“ Zeptá se nahlas, stejně je to jedno, jestli si sama pro sebe bude povídat v duchu, nebo nahlas v prázdné místnosti.
Doteď prázdné.
Zámek cvakne téměř neslyšně a pak se otevřou dveře s hlasitým vrznutím, až sebou Tenshi cukne a rychle tím směrem střelí pohledem. Dovnitř vejde šedovlasý brýlatý muž. „Kabuto..,“ zavrčí Tenshi nepřátelsky.
„Hej hej… uklidni se.“ Poušklíbne se Kabuto a položí na malý stolek tác s.. no, budeme tomu říkat ´něco´. (xD) „Nebýt mě, ani tady nejsi. A o nic se nepokoušej, máš dočasně zablokovaný oběh chakry.“
„Cože?!“ „Máš vážně zajímavé kekkei genkai,“ pokračuje Kabuto, aniž by si všímal nějakých poznámek, nebo otázek. „J-jak… ?“ „Nejspíš tě bolí hlava, záda a rameno, ale to se za pár dní spraví. Ještě že ses vzbudila tak pozdě, den po strávení času v mé laboratoři je nejhorší.“
„Eh? Jak pozdě? Kolik.. jsem toho prospala?“ „Něco kolem… 82 až 3 hodin.“
„Tři a půl dne?!“ „Neječ, stačí ten drzý spratek od Uchihů..,“ zavrčí Kabuto.
„Hm, fajn.. a co se mnou jako bude??!“ „Počkej, dočkáš se. Zítra přijde Orochimaru-sama z jiného úkrytu sem. Sdělím mu výsledky výzkumu o tvém kekkei genkai a pak se uvidí.“ „Takže si mě tady necháte jako pokusný morčátko.“ Usoudí Tenshi zamračeně. „I to je možné, nebyla bys první ani poslední.“ Ušklíbne se šedovlasý.
Chvíli je ticho.
„Co ještě chceš?“ Sykne Tenshi – chce být sama, nebo když ne sama, rozhodně ne s Kabutem v jedné místnosti. „Podívat se, jak to neseš. Jestli mám udělat další jámu na kremaci těla, nebo ne.“ Odvětí Kabuto suše a poposune si brýle. „Každopádně mám práci, takže musím jít.“ Vyjde z místnosti, důkladně zamkne (někdy zámky dělají neplechu) a pak už jsou slyšet jen vzdalující se kroky.
„Fakt si myslí, že tady budu jen nečinně sedět a čekat..?“ Tenshi se ušklíbne, ale i přes své sebevědomí chtě nechtě musí uznat, že se z toho asi nedostane. Chakru používat nemůže, zbraně nemá a s úděsně bolavou hlavou se něco vymýšlí špatně.
„Těžko. Typ člověka jako jsi ty určitě ne.“ Odpoví na její otázku klučičí hlas postavy sedící v rohu na druhé palandě, které si Tenshi dosud nevšimla. Hnědovláska se lekne a podívá se do tmavého kouta.
„Kdo jsi? Vylez, není tě vidět.“
Je slyšet, jak někdo vstává a pak pár kroků doprostřed místnosti na světlo.
Je to světlovlasý chlapec s očima jako noční obloha. S potměšilým pousmáním si Tenshi prohlíží. Ta trochu ustrne a přimhouří oči.
„Ale.. tebe já znám..,“ zamumlá.
„Jak by taky ne. Dlouho jsme se neviděli. Vypadáš trochu bídně. Neměla by ses trochu snažit, Teri?“
Hnědovláska sebou při zaslechnutí svého pravého jména škubne. „Neříkej mi tak. Já.. moc si nevzpomínám.“ „To mě vážně mrzí,“ ušklíbne se kluk, zřejmě to nemyslí vážně. „A jak ti mám teda říkat, hm?“ „Tenshi*.“ „.. To k tobě ale vůbec nesedí.“ „Neutahuj si ze mě..! Radši mi řekni co jsi zač, začíná mě to štvát.“

„Pomůže, když řeknu že jsme si jako mladší hrávali všechny děti z vesnice na hřišti a já si většinou hrál s dětmi.. z klanu Asahi..?“
Tenshi vykulí oči, když si vzpomene o koho jde. „A…Aori..?!“ Chlapec přikývne. Hnědovláska se široce usměje (v rámci možností xD) a téměř doslovně mu skočí kolem krku. „Eh.. počkej..,“ pousměje se Aori a odtáhne ji od sebe. „No co? Jen mám radost. Ale..,“ Tenshi se na něj zkoumavě zadívá. „Co tady vlastně děláš? Nejsi ninja, ani z žádného klanu… Proč jsi tady?“ „No, já… teda.. ne já, ale…“ „Co?“ „Víš.. táta.. pracoval pro něj.“
„Pro koho…? Pro.. pro Orochimara..?“ Aori přikývne. „Proboha, proč??!“ „Yuki byla moc nemocná a potřebovali jsme sehnat někoho, kdo by jí zvládnul uzdravit.. Bylo potřeba buď ta správná technika, nebo peníze na operaci.“ „Yuki..? Tvoje malá sestřička Yuki…? Ale.. proč ten minulý čas..?“
„Nevím co se s ní stalo, nebo kde je. Otec po čase zmizel neznámo kam a do vesnice přišli Orochimarovi stoupenci. Dozvěděli se od něj o tvém klanu a přišli tam, aby si podrobili lidi.“ Tenshi si musí sednout na palandu na které předtím ležela a nespouští oči z Aoriho. „Povedlo se?“ Chvíli je ticho.
„Víceméně… ano.“ Tenshi si prohrábne vlasy a podívá někam do prázdna. „Věděla jsem že řekneš jo.“ Sklopí hlavu. „Lidé z našeho klanu nebyli dobří. Víš přece, co udělali se všemi nadanými, kterým bylo 11 a méně.“ „Jak jsi vlastně utekla?“ „S tátou. Zmizli jsme v noci, nikdo nás neviděl. Chtěl mě ochránit…“ „A tvůj otec…?“
Tenshi neodpoví, jen si zakryje obličej a párkrát zamrká, aby zahnala slzy. „..Promiň..,“ promluví rozpačitě Aori a přejde k ní, aby jí alespoň položil ruku na rameno v utěšujícím gestu. Hnědovláska zavrtí hlavou. „Ne, dobrý.. Už.. už jsem se s tím smířila.“
Náhle kdosi vstoupí do místnosti.    

* tenshi = anděl