Kapitola 5

Aki:

Všimla jsem si, že poslední dobou vůbec nevnímám co učitel říká, spíš zkoumám jeho pohyby a nějak od něj nemůžu odtrhnout zrak, je to zajímavější než to učivo. Ušklíbnu se a zase mám chuť si nafackovat, o čem to zas přemýšlím? Vyjimečně nepitváme, nakouknu k Mace, abych vlastně vůbec věděla na které jsme stránce a poté si ji taky nalistuji. Znovu zaměřím pohled na Steina, ale tentokrát nepozoruji jeho, ale vymýšlím plán na dnešní večer. Nejtěžší bude se udržet a nezabít Medůzu na místě, to další bude procházka růžovým sadem. Konečně zazvoní na konec hodiny a já vyjimečně vyletím ze třídy první nevšímaje si nechápavých pohledů ostatních. Zaletím do obchodu a pokusím se najít nějaké oblečení, které si můžu vzít na oslavu a zároveň se v něm dobře bojuje. Nakonec najdu krátké, pěkné fialové šaty a taky krátký plášť stejné barvy. Spokojeně se usměji, zaplatím a vydám se domů, kde vyhrabu ještě boty a rukavice bez prstů.
„Ségra, jsem doma“ ozve se ode dveří. Rozběhnu se tam a ještě než sestra stačí zavřít dveře, prostrčím ji zpátky ven a dveře zabouchnu, potom ji odtáhnu na louku, kde jsme trénovaly se Sidem.
„Co blbneš?“ zeptá se mně naštvaně.
„Chci něco zkusit, tak nemel a proměň se“ věnuje mi ještě jeden nafučený obličej a promění se do kosy. Představím si před sebou Medůzu a začnu trénovat, střídavě po domnělém obrazu sekám kosou, nebo ji zasadím úder frekvencí. Když už ji zabiji asi po sté spokojeně si odfrknu.
„Ještě souznění duší a končíme“ usměji se na sestru.
„Ty se chceš odrovnat ještě před večerem co?“ zavrčí Yuzuki. „Ne, pak budu odpočívat“ ušklíbnu se. „Souznění duší“ zvoláme naráz a vytvoříme Hon na čarodějnice. Začnu trénovat s takto pozměněným tvarem kosy a zároveň udržet tu energii ve stálé formě. Za chvíli skončíme a obě se vydáme domů, kde se začneme připravovat na večer.

Oslava je již v plném proudu, Yuzuki se výborně baví, ale já nějak nemám náladu, navíc se bavím zabíjením Medůzy pohledem, myslím, že si toho všimla a také se na mně nedívá zrovna mile.
„Zatančíme si?“ ozve se zamnou a já leknutím nadskočím.
„Steine! Vylekal jsi mně, chodíš jako duch“ vytknu mu s úsměvem a poté přikývnu. Při tanci naštěstí zapomenu na všechny starosti a začnu se trošku bavit, všechno se ale změní, když do dveří vpadne Sid.
„Sakra, já na to zapomněla“ zavrčím potichu a rozběhnu se k balkónu. Yuzuki si to naštěstí taky uvědomila, seskočím z balónu do ulic Death City.
„Můžem?“ zeptám se Yuzuki, ta kývne a změní se na kosu, rozběhnu se směrem, odkud cítím Medůzinu duši, musím si ale pohnout, protože jak ji znám, za chvilku použije ochranu duše. Přidám do kroku a zanedlouho ji uvidím na tom jejím hadovi, všimnu si, že free už uzamkl bariéru. Zakleji, když použijí ochranu duše, ale alespoň jsem viděla, kam zhruba seskočili, vydám se tam a po chvilce bloudění najdu vstup do podzemí.
„Vypadá děsivěji než v anime“ poznamená sestra, pousměji se a vydám se po schodech dolů.

„Pitomé schody! Ony jsou snad nekonečné“ zavrčím naštvaně.
„Jo, takhle je doženem za hodně dlouho“ zamručí sestra.
„Buď ráda, že tě nesu“ odpovím a rozhodnu se to vzít skratkou, skočím přímo dolů.
„Co blbneš? Vždyť ani nevíš co je dole“ vyjekne sestra za letu, ušklíbnu se a dopadnu na zem, potom se rozběhnu dál.
„Nechceš spomalit? Takhle se rychle unavíš“ Yuzukinu poznámku ignoruji a spíše začnu přemýšlet, jak to bylo v anime.
„První bude Medůza, to bude problém, potom Chrona, s ní musí bojovat Maka, potom Free a Erika, hmm mohly bychom zabránit oživení Kishina už teď“ zamyslím se.
„Zas tak silné nejsme“ zamručí sestra.
„Odkdy jsi pesimista?“ zašklebím se na ni.
„Od té doby, co ty optimista“ vrátí mi to a dál pokračujeme mlčky.
„Připrav se, cítím Medůzinu duši, už uvolnila ochranu duše“ zašeptám, prudce zastavím a postavím se do bojové pozice.
„Kde máš ostatní? Myslíš si, že nás zastavíš sama? Kishin ožije a ty to nezměníš“ šíleně se zasměje a mi z toho přejede mráz po zádech.
„Ne, zabiji tebe a pak ty ostatní a nemysli si, že jsem na to sama, mám přátele, kteří zanedlouho dorazí“ provokativně se ušklíbnu a rozběhnu se na ni, konečně ji můžu rozsekat! Zaútočím na ni, ale mrštně se mi vyhýbá, zkusím tedy trochu zrychlit.
„Vektorový šíp“ ušklíbne se, raději odskočím dál. Tohle už jsem viděla, když proběhnu středem, mám šanci ji zasáhnout. Rychle se rozběhnu dopředu a cítím jak všechny šípy míří na mně. Sakra, zrychli! Napomenu se a rozběhnu se, jak nejrychleji umím, pár šípů mně sice škrábne, ale proběhnu skrz a navíc se mi podaří seknout Medůzu do boku.
„Vypadá to, jako bys ten útok už viděla“ zavrčí na mně.
„Jo snad už stokrát“ ušklíbnu se, tohle je moje výhoda, vím jak se čemu vyhnout.
„Ale jak to? Nevzpomínám si, že bych s tebou bojovala“ vypadá zmateně, toho využiji a rozběhnu se na ni.
„Vektorový plát“ nestihnu včas uhnout a odletím dozadu.
„Kdokoli stoupne-„
„na tento plát odhodí jej to v jeho směru, což platí i pro mně“ skočím ji do řeči a dořeknu za ní větu, vykulí na mně oči.
„Jak?“ ušklíbnu se a znovu na ni zaútočím, tentokrát si dám pozor abych na plát nestoupla. Začneme bojovat na plno a jen velmi z řídka se zraníme, už mně to začíná štvát a jsem čím dál tím více unavenější. Vyskočím do vzduchu a saltem se dostanu za Medůzu, „mám tě“ usměji se.
„Vektorová bouře“ ušklíbne se a šípy mně odhodí zpátky.
„To ti nevyšlo, nemáš ani šanci mně porazit“ znovu se šíleně zasměje a mně to už vážně leze na nervy.
„Ty si taky o sobě nemysli jak jsi úžasná, uznávám, jsi silná čarodějka, když umíráš, dokážeš nějak přežít, ale to je tak všechno“ ujedou mi nervy a teprve po chvilce si uvědomím, co jsem řekla. Zacpu si pusu a v duchu si začnu nadávat.
„Nechceš ji říct všechno?“ ušklíbne se na mně sestra.
„Ještě ty mně štvi“ zavrčím a znovu zaútočím na Medůzu. Když se k ní přiblížím, vytvoří předemnou plát. Na tohle už nenaletím, vyskočím do vzduchu a napřáhnu se kosou, čarodějka však skočí na plát a dostane se za mně, ve vzduchu se přetočím a tak tak zablokuji šíp, který by mně jinak probodl, ale i tak se mnou praští o zem. Sednu si a začnu popadat dech.
„V Shibusenu jsi teprve chvilku a přesto toho tolik víš, navíc jsme o tobě, ani tvojí sestře nenašla žádný záznam, co jsi zač?“ zeptá se mně. Jen zabručím a Medusininy otázky si nevšímám.
„Odpověz“ zavrčí na mně, jo určitě ji řeknu, že vím co se stane.
„Aki Yukari, uživatelka kosy“ ušklíbnu se. Zaslechnu za sebou kroky „Aki!“ vykřikne Maka, když mně uvidí.
„Trvalo vám to“ zazubila jsem se na Steina a ostatní, co právě dorazily. Když jsem se otočila, Medůza využila své čance a se zcela nevinným pohledem mi za záda nastražila vektorový šíp, ačkoli já to nevěděla. ve chvílce mé nepozornosti využila své šance.
„Akí“ vykřikla ségra, když mně šíp probodl. Stein se rozběhl a zachránil mně před pádem, tak jak se dalo očekávat.
„Aki“ řekl starostlivě a já na něj upřela svůj pohled.
„Jsem v pořádku“ zavrčela jsem a odstrčila ho od sebe.
„Raději se soustřeď na tu mrchu“ zavrčím znovu a zlostným pohledem začnu probodávat Medůzu.
„Zdržím ji, řekni ostatním co mají dělat a prosím, démoní meč nechej na Mace“ řeknu mu a s co nejmilejším pohledem se na něj usměji. Medůza se nevěřícně zatváří a vyšle na mně větší hlouček vektorových šípů. Nečekajíc že její útok bude tak silný, jej tak tak zablokuji kosou, ale začnu s tím mýt po chvilce dost problémů. Najednou sestra vyjekne bolestí.
„Ségra, co to děláš, už to déle nevydržím, pohni si!“ zavrčí na mně sestra a já pochopím že veškerý nátlak který blokuji působí na ní.
„Musíš“ vykřikla jsem, ve snaze jí dodat více sebevědomí.

Stein:

Když se Aki podařilo zadržet Medůzin útok, povedlo se všem třem rychle projít okolo nich, což se medůze nelíbilo a ještě více zesílila svůj útok, kterým si měřila sestry Yukari. Zřejmně zapomněla že má před sebou dva nepřítelé, v doměnce, že vztekem zapomněla na mou dosavadní přítomnost jsem využil šance. Ve chvíly kdy byla zaměřená na Aki, dostal jsem se za ní a plnou silou pomocí své frekvecne, jí vrazil do zad. Čarodějku to vymrštilo do nejbližší zdi, do které se taky zabořila. Se smíchem si setřela krev z úst a oba dva si změřila pohledem, „teď vám ukážu“ a chtěla vytvořit jakési mocné kouzlo.
„Co to?“ vyhrkla když zjistila, že se nemůže pohnout. Tato situace mně donutila k hlasitému smíchu.
„Aki..“ kývl jsem na ní a ta pochopila co po ní chci.

Aki:

Přikývla jsem na Steina a stoupla si na proti medůze.
„Připravena Yuzuki?“ zeptala jsem se ségry, která poznamenala že ano.
„Souznění duší!“ vykřikly jsme naráz a vytvořily jsme si hon na čarodejnice. Trochu jsem zakolísala a máílem neudržela rovnováhu při hlubokém pýchnutí v mé ráně po medůzininém útoku. Rozběhla jsem se na ní a v jednom okamžiku jsem uvolnila energii a poslala jí přímo na Medůzu. Ta jenom zlostě zasyčela „tohle vám nedaruji!“ zaslechla jsem a potom už jen viděla jak padá k zemi. Popošla jsem až k ní a neodpustila jsem si kopnutí.
„Však já se vrátím“ zasyčela a potom svou duši nechala jakoby rozprášit.
„Ještě se vrátí“ poznamenala jsem.
„Půjdeme?“ zeptám se Steina a když přikývne, vyrazíme.“ Jako druhý bude démonův meč“ řeknu po chvilce běhu.
„Já s ním budu bojovat, mám největší šanci ho zranit svou frekvencí“ přikývne Stein
. „Ne, S Chronou bude bojovat Maka.“
„Cože? Ale Maka neumí útočit frekvencí, nemá šanci“ ozve se Spirit. Hodím na něj naštvaný pohled.
„Věř mi Maka ji zvládne a Kid běžel napřed“ usměji se a v dálce uvidím Maku. Vběhneme do místnosti se sloupy, tady by měla být Chrona, přidám do kroku a Chronu přeskočím.
„Nemůžu tě nechat projít“ ozve se Chrona a zaútočí, její útok však zablokuje Maka.
„Já jsem tvůj soupeř“ řekne odhodlaně, rozběhnu se tedy dál, Maka to zvládne, ohlédnu se přez rameno a všimnu si Steina.
„Bylo to dobré rozhodnutí?“ zeptá se Spirit starostlivě.
„Neboj se o ní, je silná zvládne to“ povzbudivě se usměji a pokračujeme v cestě. Dostaneme se do rozbořené místnosti a prudce zabrzdím. Před námi je Kid a bojuje s Freem v jeho vlkodlačí podobě.
„Kide chvilku nestřilej“ houknu na něj a vydám se k vlkodlakovi, doufám, že je to jak v anime.
„Co to děláš? Mám tě roztrhat?“ zavrčí na mně a začne couvat. Usměji se a proskočím přímo jím. Ohlédnu se přez rameno na ostatní a začnu se hrozně smát, když uvidím jejich nechápavé pohledy.
„No co?“ usměji se na ně a rozběhnu se dál.
„Jak jsi to věděla?“ ozve se zamnou Free.
„Intuice“ zasměji se a pokračuji v cestě. Po chvilce se před námi objeví zase ten stejný vlkodlak.
„To na nás nezabere!“ zařve Black Star a rozběhne se na něj, ale Free ho odhodí zpátky.
„Tohle nebude obraz“ poznamenám.
„Běžte dál já ho zdržím“ řekne Stein. Kid s Black Starem se rozběhnou a podaří se jim kolem vlkodlaka proklouznout.
„Buď opatrný“ zamumlám směrem k Steinovi a rozběhnu se na Freeho. Podaří se mi ho zasáhnout frekvencí do břicha, kousek odletí a já rychle proběhnu.
„Zatím to vypadá dobře, jestli to neskazíme tak Kishin neožije“ začnu se radovat a sestra se po chvilce přidá. Před sebou zahlédnu Kida a Black Stara jak se někam vyjeveně koukají.
„Co se děje?“ zeptám se, když je doběhnu.
„Podívej kolik je tu bomb“ zavrčí Black Star.
„Ajéje“ zamručím, když se konečne rozhlédnu po místnosti, kde je tolik bomb, že je nestačím spočítat.
„Jak hrozně jsou uspořádány, nechte mně umřít“ Kid se složí na zem a začne brečet.
„Seber se!“ křiknu a zvednu ho na nohy.
„Ale-„
„Žádné ale vztávat a jdeme dál, kdybys do těch bomb střelil, možná bouchnou všechny!“ napadne mně. Popojdem zpátky do chodby a Kid zamíří na nejbližší bombu, jakmile ji zasíhne, vybouchne a postupně začnou vybuchovat všechny. Zvedne se velké množství prachu, až se z toho rozkašlem.
„Do háje“ zařvu, vchod do místnosti zavalily kameny.
„Achjo a vypadalo to tak nadějně“ zamručím a začnu odhazovat kameny.
„Pusť na to Black Stara, Wohooo“ něco modrého se mi mihne nad hlavou a praští do kamenů, které se ovšem sesunou a zavalí vchod ještě vice. „Ty pako“ zavrčím a praštím modrovlasého do hlavy. Znovu se dám do odhazování kamení a ostatní se přidají, i zbraně se změní do lidské podoby a pomohou nám.
„Sakra takhle to nepůjde“ zamručím, když ani po pár minutách nedosáhneme žádného výsledku.
„Něco zkusím, proměňte se zpátky na zbraně“ ozve se Kid.
„Hai“ křikne Patty.
„Ty taky Yuzuki“ zašeptám směrem k ní a odstopím od Kida.
„Souznění duší, Kanón Smrti připravit“ dojde mi, co chce Kid udělat, tak raději ještě odstoupím dál. Kid vystřelí na hroudy kamení a zvedne se nová vlna prachu, když se usadí, všimnu si malého průchodu na vrchu kupy.
„Výborně Kide“ poplácám ho po zádech a protáhnu se otvorem. Přejdeme rozbořenou místností a rozběhneme se dál.
„Rychleji“ zavrčím, když ucítím podivnou vlnu, která mi není nijak příjemná. Před sebou uvidím známe dveře a rozrazím je, ztuhnu strachem, když uvidím pytel s kishinovými znaky a v něm zaraženou obrovskou a prázdnou injekční stříkačku.
„Jdeme pozdě“ zaúpím a upřu zoufalý pohled na hýbající se pytel.
„T-tohle je Kishin?“ zaslechnu Tsubaki.
„Sakra! Zemří“ zařve Kid a začne střílet na probouzejícího se Kishina.
„To nemá cenu Kide“ zamumlám zoufale.
„To tu budeme jen tak sedět? nikdy! Vzchop se“ zařve na mně Black Star a rozběhne se na Kishina, který už dostává tvar člověka.
„Vy ale nevíte co dokáže“ zašeptám se sklopenou hlavou.“a ty to snad víš?“ zavrčí na mně Kid. Kishin odhodí Black Stara, který upadne do bezvědomí a to stejné udělá Kidovi, potom se otočí na mně. Srabe., pomyslím si a rozběhnu se na něj, zkusím ho zasáhnout frekvencí, ale bez úspěchu. Chytne mně pod krkem a odhodí mně pryč, praštím se hlavou o zeď.
„Kishine“ zavrčím a jeho obraz se mi rozplyne. Zatřepu hlavou, abych se vzpamatovala a postavím se na nohy, i když s obtížemi. Kishin zařve a proboří strop, na poslední chvíli se ho Maka, která už zřejmě dobojovala chytne a zmizí někam nahoru.
„Pojďte, vezmem je na ošetřovnu“ otočím se k Liz a Patty a vydám se na pomoc Tsubaki, aby Black Stara netahala sama.