Kapitola 5

„Cass,“ trhnu sebou, když slyším GGho hlas, „Cass…proč jsi to udělala? Jenom jsem si chtěl promluvit…“ sedí na našem schodišti. Drží se za hlavu a vypadá, že ho to vážně bolí. Stává se ze mě socha, bez hnutí se na něho dívám. Co se to se mnou děje? Vždyť on mě přitahuje! Chtěl mě přece zabít, nechal mě napospas zmutovanému pavoukovi, zničil mi život, jak se mi může někdo takový líbit?!
„Cass…“ vytrhne mě z mých myšlenek, „nezvedneš ten telefon?“
„Jakej? Aha…“ jsem tak vyvedená z míry, že přeslechnu i ten telefon. Cos to se mnou udělal?
Kdyby aspoň nebyl tak hezkej…Dost! Je to zas*anej úchyl! Chtěl tě zabít, rozumíš, Cass? Prober se!
„Cassie, tady Tara, hele poslouchej…“
„Taro, promiň, teď se mi to vážně nehodí,“ přerušila jsem ji.
„Je tam,“ vyhrkla.
„Cože?!“
„Je tam, žejo. GG. Viděla jsem ho, jak jde k tobě,“ Tara začala natahovat
Snažila jsem se vypadat nenápadně: „Ano.“
Mrkla jsem po Greenovi. Po tom sladkým… DOST!
“Vydrž, zavolám policii, ok? Vydrž!“ A zavěsila.
Jsem z toho hodně zmatená, jak to ví? Má s tím snad něco společnýho?
„Copak povídala, Tara?“
Začala jsem se nervozitou potit: „Ona…ona je-jenom…“
„Co ti chtěla?“ dotíral.
„Je-jenom se zeptat, jestli u mě ne-nenachala svetr.“ Proč sakra koktám?!
Prudce vstal: „Lžeš!“
„Ne. Věř mi, nelžu,“ přistoupila jsem k němu blíž, „nelžu ti.“
Chytila jsem ho za ruku a jemně ji stiskla. Přisunula jsem se blíž k němu na vzdálenost asi deseti centimetrů. Prstem jsem mu přejela po rtech. Vypadal zmateně, ale nenechal se pobízet. Naše rty se na malý okamžik spojily. Přitiskl si mě k sobě a tím vymazal i malou mezeru mezi námi.
„Cass…já…miluju tě, vážně, zamiloval jsem se do tebe, ale znáš moje tajemství…musím tě umlčet. A ty víš jak. Musím tě zabít.“
„Pšššt,“ utišila jsem ho. Přejela jsem mu rukou po poklopci. Hladila jsem mu i stehna. Konečně jsem našla to, co jsem hledala. Nenápadně, myslím, že si toho nevšiml, jsem mu z kapsy vytáhla jeho injekční stříkačku. Pevně jsem ji stiskla.
„Musím. Musím tě zabít,“ vzdychá mezi polibky.
„Ne, brouku, nezabiješ mě,“ a injekci jsem mu stříkla do krku. Okamžitě se skácel. A máš to, ty zmrde.

Dívám se na něho, jak leží na zemi a chroptí. Už podruhý jsem ho omráčila, haha. Je jak ženská. S úžasem sleduju následující události. Ten magor se zvedá!
„Cassie, Cassie, Cassie,“ slyším ho a zděšeně pozoruju, jak se ke mně přibližuje, „jsem dobrej herec, viď? A ty skvěle líbáš, mmm! V té injekci byla voda, haha!“
„A co jako budeš dělat? Injekci nemáš, jak mě omráčíš?!“
„Jak?! Ku*va, ty zas*aná děvko, ty myslíš, že tě prostě nemůžu zmlátit?!“ Teď už doopravdy vypěnil. „Dostaneš takovou ránu na tu svoji nevymáchonou hubu! A moje tajemství zůstane tajemstvím! Zvlášť když si Farrel bude pochutnávat na tvým mase!“ vyřvává po celým baráku, magor. Než se naději, schytám opravdu pořádnou ránu. Zakymácím se, ale vzpamatuji se.
„Proč?“
Znejistí: „Co, proč!“
„Proč. Proč to děláš?“
„Proč?!?! Říkal jsem ti to! Mám rád zlo! Mám rád Farrela a chci pro něj jenom to nejlepší! čerstvý lidský maso…uuhm…každej druhej horor nemá smysl…ber tohle jako horor, jsi hlavní hrdinka, OBĚT!“ A zase to jeho šilené „Muheheheheee!“ se zakloněnou hlavou.
Plivnu mu do tváře: „Jseš šílenej.“ A teď se jenom modlit, ať už přijedou ti policajti.
Takový zlostný pohled, který na mě právě hodil, jsem ještě neviděla. Začal rudnout, úplně bláznit, rozbíjel všechno kolem…
„Tos přehnala, holčičko…“
„Policie! Otevřete, prosím!“ ozve se za dveřmi. Hodím na GGho vítězný a spokojený pohled.
„A jseš v p*deli,“ promluvím k němu, pořádně se nadechnu a ze všech plic s úsměvem zařvu: „POMÓÓÓC, PROSÍÍÍM!“

Když policie odváděla GGho, cítila jsem obrovskou úlevu. Ještě na mě pořvával, jaká jsem vychcaná kráva a že mě jednou zničí: „Všechno jsi zkazila!“ Ale je konec. Teď už doopravdy.

O rok později:
Denní tisk
George Green byl konečně odsouzen
 Ten příběh všichni známe. Noční můra Cassie Taylorové. Greenův komplikovaný soudní proces nebral konců. Teď už je ale po všem. Byl obviněn z pokusu o vraždu, vloupání, ublížení na zdraví, odpor při zatýkání a nelegální držení zvířete. Zmutovaný pavouk byl zabit.
Celkově byl odsouzen na 58 let vězení bez možnosti na odvolání. Pokud nebudou žádné komplikace, zůstane tedy ve vězení do věku 76 let. Během pobytu v Miamské věznici bude první rok každý den podrobován psychické analýze. Je tu jisté podezření na psychickou poruchu. Další analýzy se budou odvíjet od jejích výsledků.
Cassie se s námi odmítá bavit. Její právník pouze vzkazuje, že je v pořádku a i po psychické stránce se ze všeho naštěstí dostane.
Redaktor: Marthy Bay

„Dost dobrej článek,“ hodnotí Jay. Konečně je po všem. Ležíme na gauči u nás doma a koukáme na „Nepřemožitelného Charlieho“. Jay mě obejme kolem ramen, když se obrovská zmutovaná pijavice chystá sežrat Jill. Políbíme se.
„Hele, nechejte si to na potom, jasný, ještě jsem tady já,“ bručí na křesle Tara.
Jen se na ni usmějeme, ještě jednou se políbíme a věnujeme se nebohé Jill.
„Né, bože, pomoc, ááá!“ ječi ta chudinka, podpatkem se zaboří do hlíny, tudíž nemůže utíkat.
Tohle je její konec. Tenkrát v lese jsem byla v úplně stejné situaci. Ještě, že jsem neměla podpatky, haha.
„Jill, jdu tě zachránit!“ A pic, pic..! Jill je zachráněná (proč mě taky nikdo takhle nevysvobodil?!), Charlie ji políbí a vydávají se na cestu domů. Na cestu do lepšího života.
A ten já teď mám. Jsem v pohodě, tradidididáá bauvbaa doo, a šťastně zamilovaná.
GG, ty mi teď můžeš akorát tak políbit p*del.
                                                                                    

George Green byl ve skutečnosti opravdu matematik a fyzik a i údaje o jeho narození a úmrtí souhlasí. Nikdy (alespoň o tom nevím) ale nepracoval pavouky a rozhodně nezpůsobil jejich mutaci. Celý příběh je smyšlený a nijak neútočí na George Greena.