Kapitola 5

Deidara musel přes noc rozdejchávat Tobiho poznámky typu: „To od vás nebylo pěkné, že jste tohle Tobimu udělal sempai! Tobi is good boy! On si tohle nezaslouží!“ a podobně, takže ráno Deidara vypadal jako oživlá mrtvola kvůli nedostatku spánku.

„Sempai a proč vstáváte tak brzo?“ zeptal se Tobi, kterého Deidara nechtěně vzbudil.

„Na rozdělení práce, Tobi.“

„A může jít Tobi s vámi, sempai?“

„Stejně bys se mnou šel, i kdybych ti to zakázal“ povzdechl si Deidara.

„Hai!“

V opancéřovaném stanu, rozdílení práce

„Tak včera to bylo slosování kamenů, tak co třeba dneska kámen-nůžky-papír?“ navrhl Kisame.

„Určo.“

Po deseti minutách je rozhodnuto

„Tak Itachi, ty jsi prohrál, takže dneska to je na tobě“ prohlásil škodolibě Hidan.

„Jen se nenaparuj. Já nebudu vyvádět jako ty.“

„Nepovídej, tak schválně, že na sebe nevezmeš růžovou zástěru s medvídkem“ snažil se ho Hidan vyhecovat.

„To neudělám. A navíc, my žádnou nemáme.“

„A to řekl kdo?“ na to se Hidan zachechtal a vytáhl popsanou zástěru.

„To na sebe nevezmu“ odvětil Itachi s ledovým klidem.

„Seš srab.“

„Tak ať.“ Ten Uchiha je větší oříšek, než jsem myslel.

„Stejně budeš muset Itachi“ řekl Deidara.

„Proč?“ zeptali se Itachi s Hidanem naráz.

„No…..“

„Mluv!“

„Vy se na mě budete zlobit…..“

„Dělej!“

„Tady už jiná utěrka není“ objasnila Konan místo ufňukaného Deidary, nad kterým se tyčil Itachi jako bůh pomsty.

„Cože?! A s čím teda vařili oni?“ zeptal se Itachi ukazujíce na ty, kteří už měli službu za sebou.

„No, jim se právě podařilo ty utěrky zničit. Poslední zničil právě Deidara.“

Jestli tuhle opičárnu přežiju ve zdraví, bude to zázrak.

„Itachi-san, mohl bych vám pomoct?“ zeptal se Tobi Itachi ho na cestě do kuchyňky.

„Dobře Tobi“ povzdechl si Itachi.

V provizorní kuchyňce

„Jak může Tobi pomoct, Itachi-san?“

„Vem si rukavice, tady si sedni a loupej brambory“ řekl Itachi a zapálil katonem plynový hořák.

Po jisté době, u oběda

„Itachi, je Tobi v pořádku?“ zeptal se Pein.

„Jo, sedí na stromě, protože se strašně lek, když jsem dělal řízky.“

„Tys ho nezabil? Blahopřeju. Já bych ho pravděpodobně rozčtvrtil na kousky.“

„Děkuju. Jsou řízky a bramborová kaše.“

„Mňam!“ zvolali všichni u stolu, protože všichni je milovali.

„Není to doufám jako to perfektní překvápko od Hidana, že ne?“

„No dovol!“ *Hidanův nenávistný pohled*

Po jídle

„Vyhlašuji soutěž ve vaření!“ zavelel Pein s úsměvem od ucha k uchu.

„Porota bude Pein a Tobi“ dodala Konan. Všichni se dali bez většího nadšení do práce a ne všem to taky šlo.

„Jo a Hidane, žádný maso!“

„No jo.“

Došlo k několika menším haváriím, ale nakonec to všichni jakž takž udělali.

Po hodině, když všichni dovařili

„Tak, co všichni uvařili?“ zeptal se Pein a na tváři mu pohrával příjemně naladěný úsměv.

„Itachi udělal čokoládový koláč, Kisame vegetariánskou sekanou, Zetku rybí prsty- ještě zdůrazňoval, že chce naštvat Kisameho, Konan povidlové buchty a Deidara krevelový Mc Wrap.“

„A co Sasovi? Kde je vlastně celou tu dobu ten loutkář?!“

„Tvrdil, že by mu tu všechno shnilo, nejel s náma.“

„Aha, a co Hidan?“

„Instantní polívka.“

„No, doufám, že víš, že tohle je vaše večeře, takže pokud si myslíš, že to je poživatelné, tak prosím.“

„Nechtěli jste mi dovolit maso, tak to máte. Moment! Tohle jako budu jíst?! Nikdy! Itachi, že mi dáš najíst!“

„Za tu utěrku? Ani mě nehne“ řekl Itachi a vyplázl na něj jazyk.

„Prosím.“

„Jak sladká může být pomsta!“