Kapitola 5 – Nerrin

Potom co Sessh políbil InuYashu, omdlel.
InuYasha si uvědomil, že toho pro něj už hodně udělal. Už tolikrát mu zachránil život.
Dobře. Možná jednou, nanejvýš dvakrát. Ale i tak se ta snaha cení. Alespoň je vidět, že mu na něm opravdu záleží a toho si Inu opravdu váží. Nikdy by neuvěřil, že si bude s bratrem tak blízký. Teď nemohl pochopit ty nesmyslné bitvy, kvůli kterým se málem zabili. Litoval toho, ale věděl, že s tím nemůže nic udělat. Proto si chtěl užívat přítomnosti, věděl, že moc růžová pro ně stejně nebude. Musejí znovu odejít a znovu hledat toho démona, který se sílou nejspíš vyrovná a možná i překoná samotného Naraka. Oba dva se báli, jestli ještě vůbec žijou jejich přátelé. Pevně věřili že ano a že je najdou včas.

InuYasha se probral z přemýšlení a shlédnul na Sesshe, který ležel na posteli a zmítal se v horečkách. Byl na tom docela špatně. Ale byl silný, takže se ani Kaede ani Inu nebáli že to nepřežije. Prostě přišel o hodně energie. InuYasha vůbec nevěděl co se stalo. Sessh mu to zatím neřekl. Docela se divil, kdo ho mohl takhle zřídit. Přece jen, Sessh nebyl jen tak nějaký démon.
Pevně ho chytl za ruku a modlil se, aby se brzy probral. Nechtěl to skončit. Ale už vážně museli jít…

***

,,Vezmi si to jídlo a neštvi mě!“ prskal InuYasha a snažil se Sesshovi strčit lžičku do pusy. Nepovedlo se. Jídlo skončilo někde úplně jinde. Zoufale se na něj podíval a začal mu nadávat do blbců a snad i něčeho horšího. ,,Musíš se brzo zotavit, chápeš? Já vím, že zrovna jindy moc nejíš, ale teď bys opravdu mohl, musíme už jít, pochopíš to konečně? Já se tady o tebe starám a co z toho mám? Jen tady odmlouváš, jídlo nechceš a furt se ti něco nelíbí. Já se na to taky můžu vykašlat!“ zařval InuYasha a vyběhl z domu. Sessh ho už opravdu dopálil! Už tady tvrdli měsíc a pořád nikam nešli. Nabručeně si sedl doprostřed cesty a pozoroval západ slunce. Co jiného mohl také dělat.

Sesshomaru se šokovaně díval na dveře, ze kterých právě vyběhl InuYasha. Tohle nečekal že udělá. ,Možná jsem vážně neměl tolik odmlouvat, vždyť se o mě tak staral.‘ uvědomil si Sesshomaru a pomalu vstal z postele. Už dost lenošení, taky je čas něco dělat. Vzal do ruky polévku, kterou Inu odhodil na stůl a vyšel ven.

,,Inu? Já se ti omlouvám, opravdu jsem tě měl nechat, aby ses o mě staral. Je mi to líto,“ omluvil se Sesshomaru a sklonil hlavu.

InuYasha se na něj nevěřícně podíval. Takhle ho nezná. Aby se jen tak omluvil. V podstatě kvůli maličkosti. ,,Pojď sem,“ řekl potichu InuYasha a stáhl ho k sobě.

Sessh se na něj podíval a strčil mu do ruky misku s polévkou. Když se na něj Inu tázavě podíval, mrkl na něj a otevřel pusu. InuYasha to pochopil a začal ho krmit. Když tak Sessh snědl celou polévku na odměnu se k němu naklonil a políbil ho. Zasloužil si to. Podle toho starého Sesshe ho to muselo stát strašné přemáhání.

,,Kdy půjdeme?“ odtrhl se od něj Sessh a zadíval se do zapadajícího slunce.

,,Zítra,“ odpověděl jistě InuYasha.

***

InuYasha se Sesshem rychle běželi lesem. Snažili se být co nejrychlejší, protože před několika dny narazili na stopu, která by je mohla dovést k démonovi, kterého tak usilovně hledali.

,,Podívej, ten pach vychází tady odtud,“ ukázal InuYasha směrem k jeskyni, napůl skryté kapradím a všelijakými křovinami. Kdyby neměli tak vyvinuté smysly, nikdy by to nenašli. Sessh kývl hlavou a zpomalil. InuYasha následoval jeho příkladu, takže pomalu došli až ke vchodu. Zvláštní bylo, že i když z toho místa byla cítit ta obrovská démonická aura, nebyla kolem jeskyně ani v jeskyni žádná bariéra.

InuYasha se podíval na Sesshe a vycítil z něj neuvěřitelné napětí. Oba dva doufali, že jsou blízko cíle a modlili se za to, aby to byla pravda. InuYasha se naklonil k Sesshovi a políbil ho. Sessh se na něj podíval a usmál se. Poté kývl hlavou a oba společně vešli do jeskyně.

Z jeskyně bylo cítit obrovské napětí. Ale to co bylo cítit nejvíce, byl smutek. Jakoby smutek nad ztrátou a zoufalství, kterému se nemohlo nic vyrovnat. InuYashovi to přišlo strašně divné. Začal ztrácet naději, že opravdu našli toho démona, kterého hledali. Přece jen pochyboval, že by byl tak na dně. Když dokázal přemoct tak silné démony.

Sessh s InuYashou šli opatrně každý podél jedné zdi. Čekali, že tam budou nějaké pasti, ale jediné co našli byly nádherné květiny různých barev svítích jim na cestu.
Úzká cesta se konečně otevřela a jim se ukázal pohled na něco tak nádherného, co v životě ani jeden z nich neviděl.
Hned od vchodu do obrovské místnosti totiž začínal ráj. Květiny, které jim svítily na cestu byly i tady. Ale ve větších rozměrech, jejich květy by pokryly obě dvě dlaně. Byly nádherné. Zem pokrýval zelený koberec trávy ozdobený drobnými kvítky. Sesshomaru se zastavil a okouzleně se díval na tu nádheru. Bylo neuvěřitelné, že něco v zemi, jako je tahle, existuje. Když pomalu došli dál, uviděli vodopád, který spadal ze škvír mezi kameny a dohromady se z něj valily masa vody, které dopadaly do jezera s vodou průzračnou jak nejčistější sklo. InuYasha se najednou zarazil.

,,Pššt, slyšíš to?“ zastavil rukou Sesshe a ukázal doprostřed jezera.

Sessh se tam podíval pozorněji a spatřil nádhernou dívku. Byla oblečena v lehkých, rozevlátých modrých šatech. Měla bílé vlasy a oči barvy průzračného jezera, na kterém stála. Když se zadíval pozorněji, spatřil, jak jí z očí tečou vodopády slz, mísící se s vodou.

,,Pojďte blíž, vím že tu jste,“ zašeptal tichý hlas plný bolesti, který otřásl InuYashou.

InuYasha se v patách se Sesshem vydal až k okraji jezera. Spatřil, že dívka stojí na velkém balvanu, vystupujícího z jezera.

,,Kdo jsi?“ zeptal se zvědavě InuYasha.

,,Nerrin, žena Lejiho, démona jenž ničí toto okolí,“ jakmile to dořekla, rozplakala se a svezla se dolů. InuYasha a Sessh se šokovaně dívali, jak Nerrin mizí pod hladinou jezera.

Celou jeskynní se najednou ozval neuvěřitelný řev. Sessh se se špatnou předtuchou podíval na jezero, pod kterým by měla být Nerrin. Jenže tam nebyla ona. Nad hladinu se začal vynořovat drak, který nabyl modré a bílé barvy. Jen podle očí poznaly, že to je Nerrin. S řevem se na ně vrhla…