Kapitola 5 – Nový začátek

Kapitola 5. – Nový začátek

Tsunade zvedla hlavu od papírů a usmála se na ni.

„Tak přece jen se někdo odhodlal,“ pronesla.

Hinata vypadala, že nechápe. Tsunade to zaregistrovala.

„Když přišel dopis od velitelky ANBU, tak jsem poslala Shizune, aby vám to zdělila. Nikdo se nepřihlásil, že by to vzal. Kromě tebe,“ dopověděla.

Hin už to konečně pochopila.

„Shizune,“ křikla a čekala, než se otevřou dveře.

Shizune byla během vteřiny ve dveřích.

„Co si přejete, Tsunade-sama?“ zeptala se okamžitě a koukala po místnosti.

„Okamžitě mi zavolej nějakého člena ANBU!“ přikázala.

Poté co Shizune odešla, si vzala papír a tužku a začala něco psát.

Hin si zatím sedla na pohovku, která byla v kanceláři.

Po chvíli se objevil jeden z ANBU.

„Volala jste mě, Hokage-sama?“ zeptal se pohotově.

Tsunade kývla a poskládala právě popsaný papír do úhledného čtverečku.

„Tady,“ podala mu papír, „dones to velitelce a vezmi sebou i tady Hinatu.“

Hinata vstala. ANBU k ní přišel, chytil ji okolo pasu a během vteřiny byli pryč.

Tsunade se dívala na místo, kde ještě před chvíli oba stáli.

Náhle si vzpomněla na dávnou vzpomínku.

Konečně! Usmála se Tsunade, když zjistila, že všechny papíry z jejího stolu zmizely. Dala si ruce za hlavu a spokojeně se usmála.

Najednou se ozvalo zaťukání.

„Dále,“ hlesla Tsunade.

Otevřely se dveře a v nich stál ninja s čelenkou přes oko a stříbrnými vlasy.

„Tsunade-sama, mohl bych vás o něco požádat?“ zeptal se Kakashi.

Tsunade se normálně posadila a čekala, co z něho vypadne.

„Přišel jsem vás požádat, jestli bych se nemohl opět přidat k ANBU jednotkám,“ řekl Kakashi a čekal, jaká bude její reakce.

Tsunade se zamyslela. Chvilku si dávala dohromady své PRO a PROTI. Nakonec se zhluboka nadechla.

„Kakashi, jsi skvělý ninja, který by se mohl kdykoli hodit. Navíc svoje mise zvládáš skvěle. Je pravda, že už nemáš ani svůj tým, vytrénoval si je na jedničku, takže jestli o to tak stojíš, nebudu ti bránit! Navíc u ANBU tě určitě opět rádi uvítají,“ dořekla Tsunade a tím svolila.

„Děkuju, Hokage-sama,“ řekl Kakashi a zmizel v oblaku prachu.

Od té doby se u Hokage objevil maximálně se svou maskou v podobě kočky.

To bylo naposledy za těch x let, co někdo chtěl jít dobrovolně do ANBU a teď i Hinata.

Hin s ANBU se objevili na nějaké pasece.

„Tak ty se chceš dát k ANBU?“ zeptal se jí.

Hin jenom kývla a sledovala ho.

ANBU si dřepl a začal dělat několik pečetí. Když skončil s poslední, objevil se před nimi vchod do podzemí.

ANBU opět chytil Hinatu, tentokrát za ruku a zmizeli v podzemí.

Hin myslela, že tam bude velká tma, ale mýlila se. Chodba, kterou šli, byla osvětlena, jako za dne.

Po chvíli vyšli z chodby a stanuli na tom nejdivnějším místě, které Hin kdy viděla.

Vypadalo to tu, jako nahoře. Kdyby nešla tím podzemím, tak by si myslela, že je někde nedaleko Listové.

Rostla tu tráva, stromy i květiny. Všude stáli domy. Bylo to jako by nikdy neodešla z Listové.

ANBU ji vedl k tomu nejvyššímu domu v okolí. Vstoupili dovnitř a zamířili do prvního patra. Tam ANBU zaťukal na jedny dveře.

„Dále,“ ozvalo se.

Vstoupili dovnitř a Hin uviděla ženu sedící za stolem, která se prohrabávala v papírech. Vypadala přesně jako Hokage. Až na to, že měla krátké hnědé vlasy, jinak se i oblíkala a rozhodně byla mladší.

„Dobrý den, Masako-sama. Nesu zprávu od Hokage-sama,“ řekl a hned jí podával přeložený papír.

Masako se kouknula na Hinatu a začala číst.

Když dočetla, usmála se. ANBU mezitím odešel.

„Takže, ty se chceš stát ANBU, Hyuuga Hinato?“ zeptala se.

„Hai,“ odpověděla.

„Konečně se nám po těch letech rozšíří sbírka. Už dlouho potřebujeme někoho, jako jsi ty. Tvůj Byakugan nám určitě pomůže.“

Chvíli něco hrabala ve stole. Potom to podala Hin.

„Dobře, tedy, támhle se jdi převlíknout. Máš tam připravené věci a potom si tam vyber katanu. Tady máš svou masku,“ řekla a ukázala na dveře.

Hinata pochopila a chtěla vejít do dveří.

Když ji Masako, ještě zastavila.

„Počkej, ještě jsem ti zapomněla udělit jméno. Od teď nejsi Hyuuga Hinata, ale Chiyo.“

Hinata kývla a objevila se v jakési šatně za těmi dveřmi. Na jedné z laviček uviděla svoje nové oblečení. Hned se oblékla.

Pak se porozhlédla po katanách, které viseli na stěně. Každou katanu zkoumala a nejvíc se jí zalíbila ta poslední.

Byla celá černá, na rukojeti měla vypletenou červenou stužku. Když se jí zlehka dotkla, začala červeně zářit. Samotná katana byla velmi lehká, a tak si ji přivázala na záda.

Teď si konečně prohlídla i svou masku. U ANBU viděla už tolik různých masek, ale tuhle ještě ne. Byl to nějaký pták a Hin se ta maska velice líbila. Nasadila si jí a vešla zpět k velitelce do kanceláře, kde na ni už čekali.

Už tam nebyla pouze Masako, ale ještě další tři postavy. Jednu postavu poznala okamžitě.

Yuu!

„Takže, tohle je vaše nová týmová partnerka,“ řekla Masako a všichni se na ni podívali.

Hin se pod maskou trochu začervenala, když viděla oči, které směřovali na ni.

Masako si najednou uvědomila, že má na zádech černou katanu vypletenou červenou mašlí.

„Neuvěřitelné,“ řekla, po chvíli Masako.

Všichni se na ni nechápavě podívali.

„To je ta katana, co vysela jako poslední?“ zeptala se jí.

Hin jenom kývla.

„Děje se něco, Masako-sama?“ zeptal se ten nejmenší z ANBU.

Masako zakývala hlavou.

„To je katana, kterou jsme nalezli nedaleko Listové. Prý je to katana, která patřila Hyuuga klanu. Váže se k ní jen to, že ji v ruce může udržet jen právoplatný a nejsilnější člen Hyuuga klanu. Pro všechny ostatní je ta katana velice těžká,“ dořekla a podívala se na Hinatu.

„Když jsem si jí vzala do ruky, tak se lehce rozzářila červeným světlem,“ řekla potichu Hin.

 „Tak ti teď právoplatně náleží,“ řekla a opět se usadila za svým stolem.

„Od teďka ji říkejte Chiyo,“ změnila téma a nechala je odejít.

Vyšli na chodbu a šli někam. Hin šla okamžitě za nimi.

„Takže si se přidala opravdu k nám, Chiyo?“ zeptal se Yuu.

Hin kývla.

„Ahoj, já jsem Minoru,“ představil se jí nejmenší ANBU z týmu.

„Těší mě Minoru,“ řekla s úsměvem na tváři, který ale neviděl.

„Já se jmenuju Otsuyu,“ řekl pro změnu ten prostřední.

„A já jsem Yuu, ale to už víš,“ řekl a objal ji.

To gesto Hin trochu vylekalo, ale nic neřekla. Konečně se mohla dotknout i ona jeho.

Cítila jeho vypracované svaly na svém těle. Bylo překrásný pocit, objímat se s ním.

„To já jsem přemluvil Masako-sama, aby mi tě přidělila do týmu,“ řekl po chvíli, když ukončili objetí.

Hin se opět usmála.

„No nic, tak my půjdeme. Ještě si musíme něco zařídit,“ řekl Otsuyu a zmizel společně s Minorem.

Yuu s Chiyo vyšli ven z budovy.

„Teď ti ukážu, kde budeš bydlet. Bydlím tam i já, akorát naproti tobě. Je to jenom pokoj, tak snad se nebudeš zlobit, když jsi z Hyuuga klanu. Vím, tam to bylo asi lepší ubytování,“ řekl po chvíli Yuu.

Hin na něj překvapeně pohlédla.

„M-mě to vůbec nevadí. Naopak jsem ráda, že se se mnou bude zacházet jinak než doma,“ řekla nadšeně.

Yuu jen zakroutil hlavou.

„Zítra si budeš muset nechat udělat ANBU tetování a začneme s tréninkem. Sám tě budu učit,“ řekl Yuu.

Chiyo kývla.

Yuu zamířil k nějakému domu a začal odemykat dveře. Hin šla hned za ním.

„Tak tady to je. Vítej ve svém novém b-,“ už to, ale nedořekl, jelikož měl co dělat, aby chytil padající Hinatu.

Chytil ji do náruče a hned jí vzal k posteli.

Nejspíš byla hodně unavená poté jejich misi. Ani se nedivil, vždyť už byl večer. Nechal Hin na posteli a přemýšlel, co by měl udělat.