Kapitola 5-Síla mládí útočí

(Kdesi v Konoze)

Kakashi se v klidu procházel Konohou a četl svou novou Icha Icha, když v tom…ho málem srazil prchající Neji, rvoucí si vlasy a hystericky křičící něco o mladickém sestřihu. Nebe se roztáhlo. Vyšlo slunce. Květiny rozkvetly. Všichni věděli, že přichází Zlo G.

Dříve než si Kakashi uvědomil, jaká hrůza se na něj se na něj řítí, už tam byla. Vzala to totiž zkratkou.

„Můj věčný rival Hatake Kakashi,“ mocný výkřik zasáhl celou vesnici. Byl tak silný, že vyrazil okna.

Hatake se pustil na zběsilý útěk. Pokusil se skočit do nejbližšího okna, ale tam se srazil s Asumou. Ten slyšíc děsivý řev „nenápadně“ prchal od Kurenai, v okně si ještě oblékal vestu. Ti dva si dali hlavičku, odrazili se od sebe, Asuma upadl na vlčí máky, Kakashi do prachu casty a Kurenai, která to všechno sledovala, do bezvědomí. Asuma jako správný gentleman ji nechal ležet na zemi a společně s Kakashim se vydal na běh o život.

Když zahýbali za roh, Kakashi naboural do vozíku s pomeranči. Naštěstí rychle nabyl ztracené rovnováhy, ale v ruce mu zůstal pomeranč. Zvedl ho nad hlavu. Pomeranč promluvil: „Být či nebýt? To je oč tu běží.“

„O to tu neběží, já běžím o život!“

„Tak si běž, ale já v tom nejedu,“ po této větě skončil pomeranč kdesi daleko za Kakashim.

S Asumou se na křižovatce rozdělil, to byla chyba číslo 6. Sice ne moje, ale chyba to byla.

Doleva, doprava, doprava, Asuma, okno, dveře, balkon, zase Asuma, střecha, střecha, Tsunade? Tsunade!? Tsunade!! Nádrž na vodu, Ichiraku ramen, skrytá narcistická, jashinistická, francouzská kočka (No time to explain).

„Tady jsi,“ řeklo Zlo G, „já Maito Gai tě vyzývám na souboj!“

„Hádám, že ne není odpověď,“ podotkl otráveně Kakashi.

„Správně, má síla mládí tě již mnoho naučila!“

„Hm,“ zněla rozmrzelá odpověď.

„Dnes vybírám výzvu já. Takže, kdo první sbalí nějakou holku!“

„Když myslíš.“

„Třeba Anko!“

„Ses po*ral!? Nevážíš si života?!“

„Má síla mládí mě ochrání!“

„Před kopancem od Anko?“ Kakashiho poznámka zůstala ignorována.

„Když nesplním výzvu skopneš mě svázaného v kozelci z hlavy 2. Hokageho.“

„A kdo tě bude chytat?“

„Můj tým!“

„Nikdy!“ ozvalo se z nejbližšího keře společně s: „Krutý jest osud náš!“

„JO! Za sílu mládí!“ křičel Lee ze střechy nemocnice.

(O půl hodiny později na tom samém místě, nebo také na úplně jiném)

„Kámen, nůžky, papír!“

„Né(při čtení to protáhněte tak na dvě minuty)!“ zařval srdceryvně Kakashi, rval si vlasy a padl na kolena „jak se to mohlo stát? Jak jsem mohl prohrát? Sharingan zklamal! Mě to tak mrzí.“

„Ha! Síla mládí zvítězila!“ roztančil se opravdu šíleně Gai (představte si to jak chcete) „jdu první!“ a vydal se hledat Anko.

(Ve velice rozvážné mysli Hatake Kakashiho)

„Jo, dal jsem to! A to rozjedu! *Hula* *Egypťan* *ÉÉÉ Macarena* *Hula* *Baccikoi* *Mexická vlna s kage bushinem*Anko Gaie pořádně nakope! *Egypťan* *Točení na hlavě* *Vlna* *Piruetá* *Hula*“

(Zpět v kruté realitě)

„Gaii! Ty d*bile!“ ozvala se obrovská rána a Zlo G letělo na vyhlídkový let přes vesnici do vzdálených lesů.

„Baka, baka, baka…“ letěla za ním vrána.

„Nebojte se Gai-sensei! Já vás zachráním,“ křičel Lee v červeném pláštíku.

„Měl bych se před Gaiem někde schovat, nechce se mi balit Anko,“ mumlal si pro sebe Kakashi.

Velmi nenápadně se zasouval mezi dva domy, ale zastavil ho pronikavý šepot: „Vypadněte Kakashi-sensei! Tady se před Gai- senseiem schováváme my!“

TenTen ho s vražedným výrazem vykopala ze skulinky. Neji řekl: „Váš odsud je vyhrát vyhlídkový let nad Konohou.“

(Po dvou hodinách intenzivního vyhýbání Anko)

Kakashi zamyšleně hleděl do dály a přemýšlel o světlejších včerejšcích. V tom vrazil do nebezpečné ženy jménem Anko.

„F*ck.“

„Co’s říkal?“

„Nic, vůbec nic,“ odpověděl vyděšeným, vysokým hlasem Kakashi.

„Tady jsi Kakashi! Musíš splnit výzvu síly mládí! Teď hned!“

„Pomoc,“ zašeptal Kakashi, zhluboka se nadechl a pokračoval trochu hlasitěji,“ Anko, mohli bychom spolu jít třeba na večeři?“

Po této větě jsem radši zavřel oči, nerad koukám na týrání zvířat. Když jsem je opět otevřel, naskytl se mi zajímavý pohled.

Opět jsem shlížel na Konohu z hlavy 2. Hokageho. Byla to taková romantika. Anko s Kakashim dělali zvedačku, oba si to náramně užívali. Šedovláskovi vítr čechral vlasy a Anko s rukama nad hlavou nastavovala větru tvář. Stála na kraji sousoší. Zničehožnic se ozval z úst Anko šílený ryk a mrštila Kakashim vpřed. Neji se nespletl…

Spokojený let narušil těžký, dubový stůl mrštěný naštvanou Hokage z její kanceláře. To zas budou mít sklenáři práce. Trochu Kakashiho vychýlil z předem stanoveného kurzu, ale shinobi to uřídil. Po nějaké době se začal trochu nudit. Stůl mu posloužil dokonale, na gymnastické cviky samozřejmě.

(Čtyři hodiny po dopadu)            

„Konečně zpátky v Konoze.“

„Hoi, Kakashi! Pojď mě skopnout dolů,“ mával na něj nadšeně Gai z hlavy 2. Hokageho (nějak populární hlava, ne?).

„S radostí,“ odpověděl mu bez ironického podtónu.

(Pod monutem Hokage)

„Gai-sensei, nebojte, já a síla mládí vás chytíme. Tým určitě rád pomůže!“

„Osude!“

„Jen protože ho nechci táhnout do nemocnice,“ podotkla TenTen a připravila se k záchraně svého mistra. Když viděla jak se Kakashi připravuje k legendárnímu kopu, radši se pakovala stranou k Nejimu.

„Jeronimo!“

Kakashi spokojeně pozoroval plachtícího Gaie, pobíhajícího Leeho a zděšeně nedůvěřivé pohledy Nejiho a TenTen. Osud, náhoda, vítr možná i pondělí, zima a podlí učitelé tomu tak chtěli a stočili směr Gaiova trestu za nesplněnou výzvu přímo na Nejiho.

„Á, Juuken!“

Když Neji zpacifikovával svého mistra, na TenTen spadl Lee: „Souryuu Tensekai(Dvojitý drak: Tříštivá destrukce)!“

(Kdesi uprostřed Konohy)

Kakashi se procházel po vesnici, ve které vyrostl a spokojeně si pobrukoval.

(Ve velice rozvážné mysli Hatake Kakashiho)

„Tralalá tralalálala. Ježiš, to je Anko! To je Anko!

Help, I need somebody!

Help, not just anybody!

Help, you know I need someone,

Help! © The Beatles

(Zpět v kruté realitě)

Šedovlasý ninja se pomalu otočil. Zamířil na hlavní ulici, naivně si myslel, že v davu lidí se talentované kunoichi ztratí. Marná útěku snaha. Anko vykřikla: „Kakashi, počkej!“ Ale Kakashi  nečekal. Pronásledovatelka trochu nasupeně přidala do kroku. Po několika desítkách metrů přešla do běhu, Kakashi taktéž zrychloval. Za pár minut byli na kraji vesnice, Hatake se zmateně rozhlížel jako by hledal únikovou cestu. Ta však nikde nebyla.

„Kakashi, tak stůj už konečně. Snažím se ti něco říct.“

„Ty se mě nesnažíš zabít?“

„Nebuď jedovatej,“ sjela ho naštvaným pohledem.

„Promiň, tak mluv,“ řekl a snažil se ji uklidnit uvolněným mávnutím ruky. Jeho vnitřní alarm šílel.

„Hezky od začátku,“ začala po pár uklidňujících naplněních plic. „Nejdřív bych se ti chtěla omluvit za ten povedený hod.“

„Omluva se přijímá. Dopadl jsem do měkkého, medvědi grizzly se zrovna připravují na zimu, takže… asi abych šel.“

„Ne! Počkej, já neskončila. K tomu tvému pozvání, přijímá se. Takže v 8 u mě doma. Budu se těšit a ne že přijdeš pozdě.“

Než cokoliv řekl, byla pryč.

A jelikož tohle není 15+ a já na to nemám žaludek, tak půjdu jinam. Ale to až v další kapitole.