Kapitola 6

„Tak jo, a teď se ptám já,“ přerušila Ayako hádku Yusukeho a Genkai. „Jak si může Kurama pamatovat událost, která se stala někdy před třiceti lety?“ Genkai jedinou ranou, mířenou na Yusukeho obličej, hádku ukončila a začala se jí věnovat.
„To je taky docela dlouhý příběh, takže vám ho řeknu v kostce. Kdysi, v době vašich rodičů, žil v Zásvětí legendární liščí démon Yo-ko Kurama. U všech měl zajištěný dokonalý respekt, dokonce i Arkan a Mirabelce se mu pro jistotu vyhýbali. Ale jednoho dne, při krádeži vzácného předmětu, byl těžce zraněn a na poslední chvíli utekl do Ningenkai. Vtělil se do ještě nenarozeného dítěte a vyrůstal jako Shuichi Minamino. A teď tu s námi sedí, teď už jen jako Kurama,“ vysvětlila s kyselým obličejem, ty otázky jí už pořádně lezly krkem.
„Tak jo, to jsem nečekala…A mám další!“ přihlásila se Ayame o slovo, zatímco Ayako na Kuramu nevěřícně zírala. Ten se jejím pohledům raději vyhýbal a očima začal zkoumat strukturu podlahy.
„Genkai, vy jste před chvílí řekla, že nás mají tihle kluci ochránit. U Kuramy, který byl tím legendárním démonem a u Hieiho, který je prý nějaký ohnivý démon, bych to ještě pochopila, ale proč jste sem pozvala i tyhle tři kluky?“ vyslovila Ayame svou otázku. Genkai byla čím dál otrávenější.
„Já už mám těch hloupých otázek dost! Teď je konečně řada na vás, Koenmo, tohle všechno byl přece váš skvělý nápad!“ zavrčela a s dupáním odešla po schodech nahoru.
„Co se jí stalo? Má špatnou náladu?“ podivila se Ayako zmateně a odtrhla oči od Kuramy.
„Jo, nic nového to ale není. Spíš se divím, že ve své normální otrávené náladě vydržela tak dlouho. Většinou ji přejde hned, jak nás uvidí,“ řekl Yusuke smířeně a s tázavým pohledem se otočil na Koenmu.
„Takže teď je vysvětlování nejspíš na mě. Tady Yusuke a Kuwabara…Jak bych to řekl…Nejsou úplně normální,“ začal s povzdechem Koenmo, ale ihned ho přerušil Ayamin výbuch smíchu.
„Jo, stačily jsme si všimnout,“ prohodila Ayako pobaveně, která si to taky nenechala ujít. Yusuke okamžitě zrudl vzteky a věnoval Koenmovi jeden ze svých vražedných pohledů.
„Ne, ne, tak jsem to samozřejmě nemyslel… Chtěl jsem říct, že to nejsou… obyčejní lidé,“ opravil se Koenmo urychleně s nevinným úsměvem.
„Aha, no a jak jsou neobyčejní? Mají nějaké…zvláštní schopnosti?“ podivila se Ayako a uklidňovala sestru.
„Nějaká chytrá, ne?“ Yusukeho obočí zajelo pod ofinu. Ayako spadla čelist.
„No, já si jen dělala srandu,“ připustila s přihlouplým úsměvem.
„Vlastně máš pravdu, i když se tomu asi nedají říkat “schopnosti“. Yusuke a Kuwabara mají v sobě duchovní sílu a Yusuke navíc trochu démonické. Co je to duchovní síla, vám vysvětlovat nebudu. Díky ní jsou více než schopni vás uchránit,“ řekl Koenma a v duchu snil o svém čalouněném křesle v kanceláři. Najednou do obýváku znovu vešla Genkai.
„Myslím, že je načase, aby jste šli doprovodit Ayako a Ayame domů,“ zavelela a všichni kromě Koenmy a Yukiny se poslušně zvedli.
„Počkat, ty nejdeš?“ podivila se Ayako a ukázala na Koenmu. Ten polkl nasucho.
„Ne, ne, chránit vás budou oni, já mám hodně práce tady,“ zakoktal se a nepatrně zrudl.
„Strašpytel…“ pomyslela si Ayame jízlivě, zatímco Yusuke a Hiei se jen posměšně ušklíbli. Všichni se s Genkai rozloučili a vyšli před vilu. Ayako se otřásla zimou a přitiskla se blíž ke své sestře, aby se zahřála. Seskupili se u Hieiho, a ten je všechny v mžiku přenesl přímo ke vchodu domu. Ayako se začala znovu mírně třást, ale tentokrát to neměl na svědomí onen slabý,ale studený vítr, ohlašující brzký příchod zimy. Ayame ji povzbudivě poplácala po zádech, i když sama neměla zrovna nejlepší náladu, a všichni společně vešli do tmavé chodby.
„Není to tu tak strašidelný, jak jste říkaly. Vždyť tu nic není,“ namítl Yusuke zamračeně.
„No jasně, chodba je v pohodě, to jo. Všechno to totiž začíná v kuchyni, a to je ještě slabý oproti tomu, co jsme našli v ložnici!“ odsekla Ayame naštvaně. Yusuke pokrčil rameny a jako první vešel do kuchyně. Když se po pár vteřinách vrátil zpátky do chodby, měl vytřeštěné oči a výraz znechucení.
„Chcete mi říct, že tohle je horší než to, co je v ložnici? To jste tu jako vydržely celý den, jo?“ podivil se a věnoval dvojčatům uznalý pohled. Ayame zvedla nechápavě obočí.
„Vždyť je tam zatím jenom krev na lednici,“ řekla užasle a šla se podívat. Netrvalo dlouho a z kuchyně se ozval vyděšený výkřik.
„Ayame!“ zděsila se Ayako a vběhla za sestrou. Dodnes si myslela, že Ayame nedokáže nikdo a nic přimět ke křiku. Chvíli bylo ticho a Kurama a ostatní jen čekali,co se bude dít. Jen Yusuke znal předem její reakci. A jak se ukázalo, měl úplnou pravdu. Opakovalo se to samé, ten samý výkřik. Ostatní už to nemohli poslouchat, byli zvědaví, co se v kuchyni stalo a šli za dvojčaty. Tušili, že to nebude nic pěkného, ale to, co uviděli, jim vyrazilo dech.