Kapitola 6

p { margin-bottom: 0.25cm; line-height: 120%; }

Druhý den se život ve městě vrátil pomalu do vyjetých kolejí. Mustang poslal skupinu lidí na dvůr sklidit věci po oslavě a zbytek se znovu pustil do své obvyklé práce. Míněno zbytek těch, kteří dorazili do práce ráno. Velká část hostů potřebovala alespoň něco po probdělé noci naspat a ukázala se až kolem poledne a oba oslavenci dorazili až mezi posledními.

„Jdu pozdě, omlouvám se, pane,“ řekla Sheska, když přišla do knihovny a uviděla tam sedět Mustanga.

„To je v pořádku, slečno… Vlastně už spíš paní,“ zasmál se Vůdce. „Určitě jste byli zaneprázdnění.“

Sheska trochu zčervenala a blýskla rozzlobeně očima. Mustang dělal, jako by si toho nevšiml, a pokračoval:

„Chtěl jsem vám dnes dát volno, ale když jste přišli, taky dobře. Tady máte klíče,“ podal jí svazek patřící ke knihovně. „A málem bych zapomněl… Po práci se u mě stavte, Shesko, chtěl bych s vámi něco probrat.“

„Ano, pane,“ přikývla knihovnice. Pak strávila zase několik hodin v knihovně, stejně jako celé týdny a měsíce předtím, zatímco její manžel se radil s Milesem, co s další částí města, která byla stále v troskách, a občas šel na dozor na stavbách.

Odpoledne, nebo spíš kvečeru, se knihovnice dostavila k Mustangovi, zvědavá na to, co může chtít probrat zrovna s ní. Vůdce už na ni čekal. Nabídl jí židli a když se posadila, začal:

„Předpokládám, že teď, když tady máte manžela a dům, se do Centrálu jen tak nevrátíte.“

„Jak se zdá, tak ne, pane.“

„Dobrá Shesko. Mám pro vás totiž návrh. To, co tady zatím spravujete, je archiv pro potřeby rekonstrukcí. Ale mám v plánu tam zřídit veřejnou knihovnu. Tohle město bude pomalu hotové a něco takového by to chtělo. Při ní bych mohl zřídit i školu, pokud má nějaká země stoupat, potřebuje vzdělané a chytré obyvatele. A vám chci nabídnout, jestli se nechcete stát vrchním správcem té knihovny i jejích případných poboček v dalších městech.“

Sheska poslouchala s viditelným zájmem a když skončil, vyhrkla:

„Opravdu, pane? To by bylo úžasné!“

„Opravdu, Shesko.“ Mustang se usmál, když viděl její až dětské nadšení. „Konečně budete pracovat v knihovně, o které budete moci říkat, že je vaše.“

„Děkuji, pane!“
„Já děkuji vám, Shesko. Nevím o nikom vhodnějším pro to místo a pokud se vám ten nápad tak líbí, tím lépe. Navíc nevím o nikom, kdo by se tu kromě toho chystal zůstat, Falman by to asi také zvládl, ale ten má prý nějaké osobní zájmy v Centrálu a už se těší, až se tam vrátí. Takže, to je vše. Můžete jít. Na shledanou, Shesko.“

„Na shledanou, pane.“

Potom si ještě zašla do svého starého pokojíku v ubytovně pro pár svých posledních věcí, naposledy se rozhlédla po prostoru, který pro ni skoro rok představoval domov, a vydala se tam, kde bydlela teď. Cestou ještě vyzvedla příděly pro sebe i pro manžela. Napadlo ji přitom, že to sice není špatný systém, nemusí nic vařit a má tak o práci méně, ale na druhou stranu, trochu jí to chybí. Vzpomněla si, jak kdysi soutěžila s Winry a dohadovaly se přitom, jestli vaření je umění nebo technologie. Obě přitom velice vášnivě obhajovaly své stanovisko. Teď by si docela ráda zase něco zkusila, i jen aby zjistila, jestli nevyšla ze cviku, ale zatím to nepotřebovali, a tak si řekla, že někdy příležitost určitě bude a přestala to pro dnešek řešit.

Doma položila jídlo na stůl a šla si číst, protože Scar ještě z práce nepřišel a chtěla na něho počkat. Věděla, že zůstal trochu přes čas na poradě s Milesem a s Vůdcem. Když se vrátil, najedli se a šli se podíval nahoru na střechu. Tady, skoro v poušti, bývaly jasné noci, a tak byly krásně vidět hvězdy, mnohem lépe než v Centrálu, kde rušilo mimo jiné i pouliční osvětlení. Ale také se tu v noci mnohem víc ochlazovalo, a tak tam nezůstali příliš dlouho. Když teplota znatelně klesla, šli spát. Než Sheska usnula, přitulená ke svému velkému manželovi, pomyslela si, že je skvělé nebydlet sama a mít někoho, u koho se může ohřát, kdyby se ochladilo víc. Dům, ve kterém bydlela předtím, byl celkem slušně zaizolovaný po amestrijském způsobu, ale běžné ishbalské budovy ne a něco jako topení rozhodně nebylo nic běžného. Knihovnice se opřela o loket a podívala se na něho. Už kdo ví po kolikáté ji napadlo, že tak nádhernou šarlatovou barvu ještě neviděla. Trochu se pousmál.

„Na co se díváš?“

„Máš krásné oči.“

„Ty jsi krásná celá, Shesko.“

Naklonil se nad ni a políbil ji. Byl to lehký a něžný polibek, až by se mohlo zdát, že se to nehodí k jeho hrubému vzhledu. Ale knihovnice ho už znala dost na to, aby věděla, že hrubě jenom vypadá. Uvnitř má dobré a ochranitelské srdce. Usmála se a zavřela oči. Pak našla jeho druhou ruku a chytila se jí. Měl velkou dlaň, trochu drsnou, suchou a teplou jakou poušť, v níž vyrostl. Tebe prostě nejde nemilovat, pomyslela si a usnula.

O několik měsíců později šla z práce jako obvykle. Mustangův plán vyšel a na místě vojenského archivu stála krásná veřejná knihovna, kterou spravovala. Věděla, že jí její manžel miluje, a byla šťastná. Až na jednu věc. Už nějakou dobu se necítila úplně dobře. Dostávala podivné chutě nebo naopak nechutenství, nevydržela zahrabaná v knihách ani tři hodiny a včera se jí udělalo natolik špatně, že musela předat knihovnu Sáře a jít domů. A dnes už toho měla akorát tak dost. Rozhodla se, že zajde za městským lékařem. Popsala mu, jak se cítí, doktor se na okamžik zamyslel a pak řekl:

„Aha. Mohla byste si tady lehnout? Musím vás prohlédnout.“

Sheska poslechla a po chvíli doktor řekl:

„Tak mám pro vás dobrou zprávu. Rozhodně nejste nemocná, spíš naopak, jen kvetete. A podle těch příznaků, které jste mi popsala, jste zkrátka těhotná. Gratuluji.“

Sheska se posadila a usmála se.

„Děkuji, pane doktore.“

„To poděkujte vašemu manželovi. Za šest měsíců ať máte připravenou výbavu.“

A opravdu, o půl roku později se jim narodila dcera. Bylo to velice roztomilé dítě, s jasnýma rudýma očima a jemnými bílými vlásky. Dostala jméno Eshal, Květy na nebi. Rychle rostla, dobře se učila a všichni z ní měli radost. Ale kromě krásy, inteligence a skvělé, i když ne fotografické paměti měla dívka zdědit ještě něco.

Jednou, když jí byly asi dva roky, si hrála na podlaze a Sheska ji pozorovala. A náhle si něčeho všimla. Její manžel byl doma, a tak ho zavolala. Přišel okamžitě.

„Podívej se. Viděls to už?“

„Co myslíš?“

„To, co má na čele. Nepřipomíná ti to něco?“

Scar došel k dítěti, sklonil se a zvedl ji do náruče. Eshal se na něho podívala a spokojeně se rozesmála. Prohlédl si její čelíčko a řekl:

„Myslíš to, co vypadá jako jizva ve tvaru X?“

„Jo, myslím. Vypadá to jako tvoje jizva v menší verzi.“ Knihomolka se dala do smíchu. „Ona po tobě zdědila snad úplně všechno!“

Nemyslela to vůbec vážně, ale Scar to tak vzal.

„Všechno? Myslíš i… Počkej. Eshal, ukaž mi ručičku.“ Po několika vteřinách se ozval: „Nebudeš tomu možná věřit… ale podívej.“ Sheska se podívala a překvapeně zamrkala. Ne dosud čisté pleti dítěte teď vystupovaly znaky tetování, úplně stejného, jako měl Scar. Zatím sice jen mlhavě, ale když se narodila, neměla tam nic, a tak se dalo čekat, že časem vystoupí ostře a celé. Knihovnice se znovu podívala na Ishbalana.

„No tohle… Ale až to bude celé, nebude to nebezpečné?“

„Bude. Takže se s tím bude muset naučit zacházet. A co se týká nebezpečí, to jsem i já.“

„Jo, to jsi.“ Sheska uličnicky blýskla očima. „Nebezpečně mě přitahuješ.“ Zapotácela se upadla jeho směrem. Zachytil ji volnou rukou.

„Nechceš taky vzít jako tady Eshal?“

Knihomolka přimhouřila trochu vyzývavě oči.

„No, jestli to dokážeš…“

„Takhle mě podceňovat…“ Sehnul se a než se nadála, seděla asi metr a půl nad zemí. Zasmála se, zajela mu rukama do vlasů a opřela se o něho. Položila mu mazlivě bradu do vlasů a řekla:

„A mám pro tebe novinku… Eshal bude mít sourozence.“

Z vůle Ishbaly obdrželi nakonec tři potomky. Všichni zdědili jizvu na čele a transmutační kruhy na obou pažích. Nejstarší z nich, Eshal, byla žena statečná, sečtělá, laskavá k přátelům a nelítostná k nepřátelům. Naučila se používat oba kruhy a ačkoli to nebylo u ishbalských žen zvykem, podstoupila bojový výcvik a brzy dosáhla úrovně Klerika a později Válečníka. Poté, co se proslavila při akci proti teroristům, dostala druhé jméno Faiza, Vítězná.

Faris, chlapec milý, mírný a velice chytrý, se vydal cestou svého strýce Daniela. Stal se slavným alchymistou a rozšířil ishbalské znalost alchymie o některé další zákonitosti.

Alia, nejmladší z potomků legendárního bezejmenného Strážce a jeho amestrijské ženy, vynikala neobyčejnou krásou a přívětivostí. Kdo ji spatřil, ten si ji zamiloval. Mnoho mužů toužilo po tom, aby jim dala své srdce a svou lásku, ale dívka byla i rozvážná a všechno si dobře rozmýšlela. A zatímco Eshal trávila čas bojový výcvikem s otcem a Faris studiem, ona chodila pomáhat matce do knihovny a večery trávila u okna s knihou.

Všichni žili dlouho a blaze a zažili ještě mnoho dobrodružství… ale o tom zase někdy jindy.