Kapitola 6

Během několika hodin dorazili do domu feudálního pána, odevzdali svitek, Akane vyléčili zranění a dostali znepokojující zprávu od Hokageho. Všechny týmy se měli co nejrychleji vrátit do vesnice. Do Listové se dokázali vrátit v rekordním čase a už z dálky viděli, že je něco jinak. Vesnice byla mnohem víc hlídaná a hemžila se spoustou odcházejících a přicházejících ninjů. Jak procházeli ulicemi, zastavila Akane jednoho muže v Konožské vestě.

„Co se to tu děje?“ Chlapík se zastavil, ale s týmem někam pospíchali, takže stihl říci jen tohle:

„To nevíte? Začala válka.“ A rozběhl se pryč. Toshiro a Akane se přecpanými ulicemi rozběhli ke kanceláři Hokageho. Před dvěřmi bylo mnoho ninjů a Třetí je volal po skupinkách. Po několika minutách  zavolal skupinku šesti ninjů, mezi nimi i Akane a Toshira. Třetí vypadal velice unaveně, jakoby vůbec nespal.

„Pravděpodobně už všichni víte jaká je situace. Listová vesnice je teď ve válce a všechny ostatní mise se ruší.“ Nikdo nic nenamítal a Sarutobi na všechny pohlédl.

„Vaše skupina se odebere na frontu k hranicím Deštné země. Mějte na paměti, že od teď není nikde bezpečno. Až dorazíte, vyhledejte velitele divizí, je to jasné?“ Třetí mluvil rychle a celou dobu si je prohlížel.

„Hai.“ Zaznělo sborově. Pak vyšli z kanceláře a nahradila je další skupina. Akane se bleskově skočila převléct do Konožské vesty a pro novou čelenku. Pak se s dalšími pěti ninji vydala směrem Deštná země.

***

Pohled na frontu všem ninjům vyrazil dech. Několik set metrů od sebe zbrojily dvě obrovské armády. Na jedné straně Listová, na druhé Deštná. Boj ještě nevypukl a k oběma masám stále přibývali bojovníci. Na straně Listové se zdálo, že je rozdělena pod tři prapory. Velitelé stáli na vyvýšených místech, ale z té dálky nebylo poznat kdo to je. Nad bojištěm se stáhly mraky a vítr studil na tvářích stovky ninjů. Akane a Toshiro se zamíchali do obrovského davu bojovníku a jako všichni čekali na rozkazy. Mezitím se od ostatních dozvídali kdy a jak válka vznikla. Co bylo příčinou a co se bude dál. To co se bude dít dál jim, ale nikdo nedokázal říct.

Akane bylo jako by spolkla kostku ledu. Neměla strach, to ne, ale stejně jako každého jí ticho před bojem drásalo uši a rozlévalo v břiše nepříjemný pocit. Nic podobného jako tohle bojiště nikdy neviděla, ale to byla stále pouze špička ledovce. Ještě nepříjemnějšího pocitu se jí dostalo, když pár desítek metrů před sebou uviděla černovlasého ninju. Stačilo jí pár vteřin, aby ho poznala a jeho obrýleného kolegu taktéž. Když si jí všimli, hned se otočila a vyrazila pryč. Málem tak smetla Toshira, který kráčel několik kroků za ní. Ten se za ní zmateně otočil a pak se podíval zpět odkud odešla. Dva ninjové se pořád dívali jeho směrem, ale nepohnuli se ani o píď. Nemusel být génius, aby mu došlo, že to byl Kan a Hideki. Rychlím krokem vyrazil za Akane, aby se mu neztratila v davu.

„Měla by sis s nimi promluvit.“ Řekl když kunoichi doběhl.

„To po mě nemůžeš chtít.“

„Akane, teď jsme ve válce. To je něco co si ani jeden z nás nedokáže představit. Tohle může být poslední šance si s nimi promluvit a vyříkat si to. Už jsou dospělí a ty taky, nemůžeš je pořád soudit podle toho co udělali když byli děti!“ Toshiro tentokrát mluvil naprosto vážně. Akane zavrčela něco jako: „Nesnáším tě.“ Praštila ho a vydala se promluvit s bývalým týmem.

Když mluvili mockrát nastalo trapné ticho, ale nakonec se všichni objali. Hideki a Kan Akane během let předrostli takže stála až na špičkách. Bylo jí, jakoby konečně zahodila část váhy, kterou sebou táhla celý život. Je zvláštní, že když není jiná možnost něž se usmířit, jde to najednou nějak lépe.

Zhruba za hodinu velitelé shromáždili chumly do spořádaných šiků. Ticho už drásalo nervy na nejvyšší míru. Pak ho protnulo zatroubení k boji. Tehdy mnoho ninjů poprvé poznalo hrůzy války, hromadně prolitou krev a desítky, možná stovky jich přišli o život.