Kapitola 6

„Konečně doma…“  vzdechla si a sedla na židli v předsíni. Chvíli sledovala, jak přenesl stůl do kuchyně a rozložil ho dle návodu. Za okamžik stál nový stůl na svém místě a muž po něm poplácal rukou.
„Tohle jsem ještě nikdy nedělal,“ usmál se na Elke. Všimla si  že pod očima má sivé pytle.
„Pojd, půjdeme spát,“ mávla rukou.
„Zítra si musíme promluvit,“ sebrala dlouhé triko z postele a zasvítila v koupelně.
„Přinesu ti trenky v kterých budeš spát,“ usmála se.
„Já si je kupuju na spaní, a jsou pánský,“ zasmála se. Šedovlasý přistoupil k ní blíž a řekl:
„Jsi moc zvláštní holka.“ Elke se zastavila a chvíli na něj hleděla.
„Já sem zvláštní?“ zakroutila hlavou a zavřela dveře do koupelny. Ach jo, to byl den. Sedla si na roh vany a pomalu se svlékla.

Kusy oblečení popadali na dlažbu a ona vklouzla do studené vany. Brrrr,studená vana. Pustila teplou vodu z kohoutka a ta v ní rozlila teplo, které tak potřebovala. Napustila si plnou  a přidala pěnu s třešňovou vůní. Zaklonila hlavu  a dlouhé, černé vlasy si uvázala nahoru aby se ji nenamočili. Nohou s rudě nalakovanými nehty obkreslovala tvar vodní baterie, když zaslechla zvonění svého mobilu. Ach jo, to bude máma, zapomněla jsem ji dnes zavolat. To je jedno, řekla si sama pro sebe a zavřela oči. Vůně koupele byla hodně opojná a teplo sálající z vody ji pronikalo do každého atomu v těle.
„V-volá ti máma!!!!“ vtrhl z rachotem šedovlasý muž bez klepání do koupelny s panikou v očích.
„Bože!!! Jdi pryč, a co má být??!“ šokovaně si zakryla prsa.
„Jenže ti volá máma, MÁMA!!“ ukazoval prstem na blikající telefon.
„Ty máš maminku, proč jsi mi to neřekla??“ dělal scény. Elke byla víc v šoku z jeho reakce než z toho že její vysněná imaginární postava ji právě zírá na prsa a stehna. Vůbec netušila, že má i takovou stránku. Mezi tím blikající telefon ze znělkou s Naruta utichl.
„Co budeme teď dělat?!“ propadla ho ještě větší panika a chytil se za hlavu. Holka nevěřila vlastním smyslům.
„Pojď sem.“ Vše pochopila. Potopila se tak aby ji pěna zakryla, co měla a položila mu ruce na ramena.
„ Neboj se, moje matka je v pořádku a máme normální vztah,“ usmála se a viděla zvláštní jiskru v jeho očích. Kočičí zornice se mu rozšířili a on bez pohnutí hleděl na její tvář.
„Můžeme se potkat?“ řekl po chvilce ticha a v jeho pohledu bylo tolik naděje a smutku najednou že to holku mírně  vyděsilo. Nemá  tušení, čím prošel. Nemá nikoho, celý život byl jen nástrojem. A přitom je stejný člověk jako každý jiný jen nese neúnosně veliký náklad. Všichni jsme len lidé. I když je pravda, že v něm koluje mix extraterestriální krve. A to ho dělalo smrtelně nebezpečného, zajímavého a nadpozemsky krásného. A právě on teď sedí na zemi v koupelně, drží její starý telefon a jeho dlouhé vlasy vlhnou v loužičce pod vanou.

Jenže když se potká  matkou,  jak  ho představí?? Jako kolegu? Svého kluka? To by se ptala na Petra a to nechce. Jenže ty jeho oči! Ach jo, kousla si do rtu.
„Dobře, zítra tam zajdeme, šťastný?“ pustila se jeho ramen a nahrnula víc pěny k sobě.
„Opravdu??“ řekl s úsměvem:
„A je to hodně daleko?“ zeptal se muž s očividně lepší náladou. Elke si z něj chtěla trochu vystřelit a proto nahodila ten nejvážnější výraz, jaký jen uměla.
„Ach ano, je to hodně daleko, za sedmero horami a sedmero dolinami.“           
„Hm, dobře, ponesu tě. Vyrazíme ráno.“ řekl vážně a zamyslel se. Holka propukla v smích-
„Né, jen sem si dělala legraci. Je to šestkou dvacet minut odtud.“ Klepla ho palcem po nose.
„A teď bych ráda vyšla ven,“ sklopila zrak.

Muž bez slova vstal a podal jí ručník. Zavřel za sebou dveře a Elke si oddechla. Uvědomila si jak je komplikovaný. Vše na něm bylo komplikované. Byl předurčený být něčím výjimečným. Šířil okolo sebe zvláštní atmosféru,  která přitahovala  pozornost lidí jako vos na bonbon. Nechápala,  proč cítí hněv když se kolemjdoucí ženy za ním otáčeli a odvážnější i usmívali zatím co chlapi jen zírali. A on, dokonale ovládajíc, jakoby to všechno neviděl jen pevněji stiskl její ruku a hledej do země tak, jak mu řekla.

Když kráčeli po ulici, najednou si propletl její prsty se svými a ona byla na kolenou. Nepatrné gesto strhalo poslední zábrany,  které vůči němu měla. Stiskla mu ruku silněji a přitulila se blíže. Vždyť nakonec, přišel z jiného světa jen kvůli ní a její přání. Vůně jeho těla, kterou teď mohla naplno vnímat jí dostala do jiné dimenze. Každý moment kdy se ho dotýkala, nebo na něj hleděla ji přemáhal úžas zda se jí to vše jen nezdá. Celá ta pohádka mohla mávnutím ruky zmizet a ona by pravděpodobně nedokázala pochopit, co se to vlastně stalo.

 Elke vystoupila nahá z vany a obtočila si ručník kolem těla. Přetřela orosené zrcadlo a dotkla se své tváře. Propadla ji typicky ženská panika. Jsem pro něj dostatečně hezká? Co když se mu bude líbit jiná holka? Žena si chvíli hleděla do očí a pak se usmála. Už šílím. A zbytečně. Vždyť spolu asi ani nechodíme, nebo? Myslí ji vířilo tisíce otázek. Rychle se oblékla do dlouhé košile a rozprostřela mokrý ručník. Škrábajíc si hlavu vešla do pokoje kde šedovlasý sedel a čistil si její podprsenkou dlouhý meč.
„Co to do prdele děláš!!!“ zařvala Elke a vytrhla mu z ruky černou podprsenku.
„ Promiň, myslel jsem že…“ položil meč vedle sebe.
„Co sis myslel!!?“ zrudla. 
„Promiň, nezlob se tolik,“ zamračil se.
„Pořád se tolik zlobíš“ vstal z postele dotkl se jejích mokrých a nahých zad. Elke zůstala jemně v šoku. Muž si jí přitáhl k sobě a zahleděl se jí do široce otevřených očí. Dotkl se kapky na zádech, která v momentě stekla dolů. Elke byla v transu. Nepřestávala sledovat jeho nežnou tvář. Muž  jí hleděl do očí a pak na její chvějící se rty.

Přitáhl si ji druhou rukou těsně na tělo a Elke mu položila dlaně na hrud. Chvíli tak vydržela vnímat jen jeho vůni a pak jim rty splynuly v společném polibku. Žena ucítila jeho jazyk ve svých ústech a jeho rty chutnali jako nejsladší pralinka. Do hlavy jí stoupla krev. Tohle je polibek s ďáblem, problesklo jí myslí. Vždyť on nemůže být hodný, je to monstrum. Kolena se jí podlomila, až ji musel chytit.
„Si v pořádku?“ zašeptal jí do ucha a Elke proběh mráz po zádech. Ne, vůbec nejsem v pořádku. Kroutí se mi hlava, bojím se tě, nevím, kdo jsi a jak si se tu ocitl. Líbá mě samotný zlosyn počítačové hry který nemůže být reální a já podléhám tvému kouzlu. No přesto že nevím kdo jsi, bojím se že tě ztratím a že můj svět bude opět obyčejný. Přišel si a všechno jsi změnil. Nevím ani zda jsou tvoje polibky pravé, nebo mě chceš zabít, no ráda budu tvoje oběť. A bojím se že tě miluju.                                                                                              
„Ano, jsem v pohodě,“ řekla Elke a odtáhla se.                                                
„Koupelna je volná,“ podala mu čistý ručník.