Kapitola 6

Staré rány se otvírají

Bára si omývala ruce, jež měla celé od krve. Zranění na břiše měla už dávno obvázané a bolelo už méně. Uslyšela u dveří kroky. Otočila se a spatřila Aleše. Byl stejný, chladný.

„Jak to dopadlo?“ zeptal se a sedl si na vanu, která byla vedle umyvadla.

„Hotovo. Zabila jsem ji a odtáhla do telefonní budky.“ Řekla Bára bez žádného projevu jakýmkoli emocí a dál si umývala ruce. „Kdo bude další?“

„Nevím. Uvidí se, jak se zachová Tomáš.“ Odpověděl ji chladně Aleš a pohlédl na obvaz, jenž měla Bára omotaný kolem břicha.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se Aleš bez jakéhokoliv projevu soucitu. Bára jen nepatrně přikývla. Poté Aleš odešel z místnosti. Bára se na něj dívala, než jí zmizel z dohledu. Pak se otočila k zrcadlu. Uviděla ty oči. Oči plné nenávisti, chladnokrevnosti, plné násilí. Uviděla svoje kruté oči- oči ďábla, přesněji černého anděla.

Čistou rukou si otřela krvavý flek z tváře. Konečně to začalo a zranění ji připomínalo, jak těžké to bude.

Kraft seděl na zemi ve svém pokoji a zádama se opíral o postel. V ruce držel plechovku coca-coli. V dálce se ozývalo kapání vody z koupelny. Kraft zavřel oči a soustředil se na ten zvuk. Tak moc mu připomínal ten den, kdy se rozhodl pomstít Anně.

Kraft vběhl do místnosti a těžce oddychoval. Rozhlédl se kolem a hledal náznak pohybu. V koutě uviděl svoji malou sestřičku, vyděšenou k smrti. Oči vytřeštěné hrůzou. Kraft se rozutekl za ní, ale do cesty mu něco vletělo. Hnědovlasá dívka s andělskými křídli.

„Kam pak, démone?“ řekla něžným, ale přitom nenávistným hlasem. Kraft ji sjel chladným pohledem. Vytasil dýku a chystal se svoji malou sestřičku bránit. Jeho soupeře to vůbec nevyvedlo z míry. Jak ho mohla zradit? Myslel si, že ho Anna miluje, ale její slova byla jen jed, který se mu dostal do těla a zatemnil mu smysly.

„Ale, snad nechceš bránit toho usmrkance!“ křikla a rozesmála se krutým smíchem. Poté taky tasila nůž. Kraft zaútočil jako první, ale Anna jeho útok lehce odrazila a sekla svojí zbraní proti jeho krku. Kraft se odrazil, aby se jejímu útoku vyhnul. Anně narostla křídla. Jednou jimi mávla a prudce se odrazila směrem ke Kraftovi. Ten udělal totéž. Jeho černá křídla byli o polovinu větší než její. Všude lítali jiskry od boje.

Najednou Kraft zaútočil a jeho dýka spočinula na Annině noze. Nůž ji sekl silně do masa. Anna sykla bolestí a její křídla zmizela, tak jak rychle narostla. Kraft přistál vedle svojí sestry a hledal známky zranění.

„Není ti nic?“ zeptal se ji se starostí v hlase.

„Ne, Klafte.“ Řekla potichu jeho sestra a hlas se ji třásl. Kraft ji pomohl vstát.

„Kam si myslíš, že jdeš!“ ozval se hlas za jeho zády, Anna. Vzala ho za jedno jeho černé křídlo a mrštila s ním o zeď. Potom rychle vytasila dýku a zabodla ji do jeho sestry.

„Ne!“ zakřičel Kraft, ale pozdě. Z očí jeho sestry vymizel život. Ruce ji klesly.

„Klafte.“ Zašeptala naposled a její život zmizel. Anna vyrvala dýku z jejího těla a mrštila s mrtvolou na zem. Kraft chtěl vyběhnout, ale bolest po nárazu ho srazila zpátky k zemi.

„Pamatuj si, že na tento svět nepatří někdo jako ty, Krafte“ její jedovatý hlas se mu táhl hlavou. V dálce šel slyšet zvuk kapající krve.

„Krafte! Krafte vzbuď se“ Kraft otevřel oči. Tereza s ním třásla už pět minut. „Usínáš už tak brzy?“ zeptala se a upila si z jeho plechovky s coca-colou. Kraft ji jenom sjel zmateným pohledem a potom zabořil tvář do dlaní.

„Podle tvého výrazu se ti zdál zase Ten sen“ řekla a vstala.

„Jo zdál. Poslední dobou něják častěji. Co tady děláš?“ zeptal se a zamířil do koupelny, kde měl napuštěnou, teď už studenou vodu.

„Máme zítra schůzi černé elity, tak ti to jdu oznámit. Jo Bára zvítězila. Lenka je mrtvá.“ Řekla a zapnula si Kraftův počítač.

Kraft nabral dlaněmi vodu a opláchl si obličej. Konečně nadešla jeho chvíle pomsty.

Tomáš čekal v obývací místnosti a netrpělivě si prohlížel časopis. Vedle něho seděla Anna a poslouchala mp3. Najednou zazvonil zvonek. Tomáš se na Annu podíval, aby šla otevřít. Ta se na něj hnusně podívala a zamířila ke dveřím. Zvonek se ozval ještě jednou, než k těm dveřím došla.

„No jo vždyť už jdu.“ Řekla a otevřela dveře, v nichž stál Ondra s Vojtěchem. „Konečně jste tady. A kde je Sandra?“

„Zdržela se doma, prej úkoly do školy.“ Řekl Ondra a společně se svým kámošem vlezli do Tomášového bytu. Zamířili rovnou do obýváku, kde si oba sedli na gauč.

„Dobře, že jste tady. Musím vám něco oznámit.“ Řekl Tomáš a oči měl upřené do země. „Lenka je mrtvá. Zabila ji sestra Aleše.“ Vrhkl ze sebe Tomáš a čekal na odpověď. V místnosti se rozhostilo ticho. Nikdo nečekal tak náhlý útok od černé elity. Ale jednou to muselo přijít, poslední boj.

„A co chceš dělat?“ prolomil ticho Vojtěch. Tomáš se na něho podíval. Ještě ani neuvažoval, co by měl provést.

„Samozřejmě, že to tak nenecháme a půjdem po jejich členech.“ Řekla Anna a na tváři se ji rozhostil psychotický úsměv. „Konečně dokončím to, co jsem začala.“

„Nesmíme se tolik unáhlit.“ Řekl Ondra pro sebe. „Všechno musíme dobře promyslet, než začneme jednat.“

„Nemáme tolik času, jak myslíš. Nemůžeme čekat, až nás zase černá elita napadne.“ Řekl Tomáš a zvedl se z gauče. „Anno, chci abys šla po Kraftovi.“

„Tomáši, vážně si myslíš, že to je dobrý nápad?“ zeptal se ho Ondra a doufal, že Tomáš svůj názor změní.

„Ano a to je mé poslední rozhodnutí.“ Odpověděl mu rázně Tomáš a odešel z místnosti.

„Ber to tahle Ondro, čím dřív je zabijeme, tím dřív budem mít pokoj.“ Řekla zvesela Anna a zamířila ke vchodovými dveřím „Jdu to oznámit Sandře. Ta bude nedšená.“ Pak už se jenom ozvalo zaklapnutí dveří.

„Proč si myslíš, že Tomáš udělal blbost?“ zeptal se Ondry Vojtěch, když odcházel.

„Nevíme, co ten náhlí útok znamenal.“ Řekl jen Ondra a odešel. Navíc, si chci ještě něco vyřídit, pomyslel si Ondra, když vyšel na ulic.