Kapitola 6

„Zase jdete poz….“ rozkřikla se Sakura na senseie, který se zrovna objevil vedle svého týmu. „…to stejně nemá cenu,“ povzdechla si růžovlasá dívka a plácla se rukou do čela. Blonďatý ninja byl v transu a probudil se, až když uslyšel, jak někdo říká „sraz u brány za dvacet minut.“ Všichni se rozutekli směrem domů. Naruto se zabalil věci na misi a rozeběhl se směrem k hl.bráně, kde již čekali Sakura a Sasuke.
„Kakashi tady ještě není?“ podivil se blonďáček, který právě dorazil na místo srazu.
„Kakashi s námi na misi nejde,“ vyrazil černovlasý ninja na cestu.
„Proč? Jak to víš?“ běžel za ním druhý ninja.
„Naruto ty idiote, copak vůbec neposloucháš,“ obdařila Haruno modrooké stvoření pořádnou ránou do hlavy.
„Au! To bolí, Sakuro-chan,“ vyjekl blonďáček držící se za hlavu, ale byl rád, že ho dívka nezarazila do země.
***
„Hináto,“ ozývalo se před sídlem Hyuuga, kde stála blondýnka, která mávala
„Ahoj Ino,“ pozdravila směle Hináta a všimla si chlapce, který stál za první návštěvou
„Čau Hino,“ křikl hnědovlásek a pejsek, kterého měl na hlavě, hlasitě štěkl na pozdrav.
„Ahoj Kibo-kun, Akamaru-kun,“ usmála se dívka. Bylo trapné ticho, všichni tři stáli proti sobě a hosté nevěděli co říct.
„Co vlastně potřebuješ Ino?“ prolomila hrobové ticho Hináta.
„Jo tady to někde mám,“ začala dívka něco hledat.
„Yamanako, co hledáš?“ zeptal se Kiba, když už byla dívka celkem zoufalá.
„Tu fotku,“ křikla kunoichi.
„A nevzala si jí náhodou Sakura, když jsme zdrhaly,“ poznamenal hnědovlasý ninja. Ino úplně ztuhla.
„Zatraceně!“
***
Začalo se stmívat a tým sedm se rozhodl ubytovat. Naruto seděl na zemi v pokoji a díval se z okna.
„Sasuke,“ promluvil do ticha, ale nepřestával se dívat na stejné místo
„Hm,“ byla jediná odpověď.
„Co bys udělal, kdybys byl na mém místě?“ zeptal se blonďáček.
„Já nejsem ty,“ řekl Sasuke a chtěl odejít.
„Sasuke. Co bys dělal, kdyby si věděl, že tě má někdo z týmu moc rád?“ Černovlasý chlapec se obrátil směrem k Narutovi a sedl si k němu.
„Víš, Sasuke, já si myslím, že to cítím stejně, ale stejně se bojím odmítnutí,“ zatvářil se smutně modroočko.
„Určitě tě neodmítne Naruto. Víš, já to vím a chci ti už dávno něco říct. Já….“ vysoukal ze sebe mladý Uchiha.“
„Super. Dám na tvojí radu,“ podíval se na něj šťastně a vstal.
„Co to děláš?“ zeptal se chlapec.
„Nebyl jsem si jistý, ale prostě to musím říct,“ svítil Naruto jako světluška.
„Tak?“ zeptal se sedící chlapec.
„Myslím, že mě miluje …Sakura-chan!“ vykřikl Naruto a Sasuke z toho spadl na drž*u.
„Proč si to myslíš Usuratonkachi?!“ křikl, když se vzpamatoval.
„No,“ culil se Naruto a potom cukl očima, „no za prvé. Pořád se na mě poslední dobou dívá. Za druhé jsem u ní našel mojí fotku a za třetí, zrovna támhle mě sleduje dalekohledem,“ ukázal z okna na strom, kde na větvi seděla zelenooká kunoichi s dalekohledem v ruce.
„Cože? Sakura?“ mluvil mírně podrážděně Uchiha.
„A koho si myslel?“ zarazil se Uzumaki a sedl si k druhému chlapci, na kterého překvapeně koukal.
„No-o, nikoho,“ odvrátil pohled černovlasý chlapec.
„Ale jo Sasuke, tak koho si myslel? Ino, Ten Ten, Hinátu nebo snad sebe?“ zasmál se Naruto, vydal se za Sakurou a nechal tu Uchihu o samotě. Vrátil se asi za hodinu s nic neříkajícím výrazem. „Co se stalo?“ zeptal se Sasuke, ale odpovědi se nedočkal. Naruto šel koupelný, když vyšel, švihl sebou do postele a za pár minut usnul.
„Sasuke,“ ozval se Naruto.
„Hm,“ podíval se černooký chlapec na blonďáčka.
„Sasuke,“ kroutil se z jedné strany na druhou. Sasuke se zvedl a došel k Narutovi.
„On snad mluví ze spaní,“ podivil se a koukal se na spícího Uzumakiho, který očividně neměl klidné spaní.
„Naru,“ řekl ustaraně, posadil se na postel a pohladil ho jemně po tváři. „Proč si sakra mluvil o Sakuře?“ Chtěl vstát z postele, ale spící Naruto ho chytnul za ruku a cuknul s ním, až se s toho Uchiha rozplácl na posteli a na sobě měl přituleného Naruta.
„Zatraceně,“ snažil se dostat s objetí blonďatého stvoření. „Sakra, Naru pust mě.“ Asi po půl hodině, to chlapec vzdal. „Je to příjemný pocit, ale až se probereš. Tak se asi zblázní Usuratonkachi,“ objal pevněji blonďáčka a usnul.
***

„Holky, nechápu, co na něm vidíte,“ prohlížel si fotky Kiba v Hinátina pokoji a potom podal album Ino, která seděla vedle zrudlé Hináty.
„Lidi mám nápad,“ usmála se blondýnka a vyběhla ze sídla.
„Tak poběž Hináto,“ křikl Kiba a všichni tři (Kiba, Hina, Akamaru) běželi za Ino, která měla namířeno bůh ví kam.
„Ino to je vloupání a vstup na cizí pozemek,“ snažila se mladá Hyuuga zastavit blondýnku a hned na to i Kibu s Akamarem, když už byly v Uchiha sídle. Skupina čtyř ninju se rozhlížela po domě. Ino otevřela asi šesté dveře a zůstala přibitá stát na místě bradou skoro na podlaze
„Tak o mě poch**,“ dívala se stále do místnosti.
„Je to divný, ale jak si přeješ Yamanako,“ pokrčil Kiba rameny a zakřičel na Akamara.
„Dainamikku Maakingu (značkování)!“ zatočil (sudy ve vzduchu) se Akamaru nad blondýnkou.
„Já jsem to nemyslela doopravdy,“ začala se vztekat.