Kapitola 6

Slunce se již usadilo na azurové obloze a tím oznamovalo, že nastalo nové ráno a začátek příjemného dne.
V posteli se momentálně probouzel černovlasý mladík, jelikož jeho tělo se otřásalo nedostatkem tepla. Rukou poslepu nahmatal místo vedle sebe, avšak to zelo úplnou prázdnotou.
Sasuke prudce rozevřel oči a vymrštil se do sedu. Porozhlížel se po pokoji, avšak hledaná osoba se zde zásadně nenacházela. Proto se rychlostí blesku přemístil do chodby a zaposlouchal se do tichosti bytu.
Z kuchyně se po chvíli linuly nějaké zvuky, které donutily černovláska k pohybu.
Jakmile došel až do dané místnosti, úlevou se opřel o futra dveří a v tajnosti pozoroval blonďatého chlapce, který se pouze v srdíčkových trenýrkách promenádoval u sporáku a zápolil s rozpálenou pánvičkou a dřevěnou vařečkou.
Mírným odkašláním upozornil indisponovaného Naruta na svou přítomnost. Ten se s mírným leknutím otočil na zdroj hluku a obdaroval svého spolubydlícího upřímným úsměvem.
„Ohayo, Sasuke. Omlouvám se, ale určitě jsem ti svým počínáním přetrhnul spánek.“ Podrbal se na své bujné kštici a hodil jeden ze svých psích pohledů.
Černovláskovi zacukaly koutky.
„Ohayo, Naruto. Nerozumím tomu, za co mi skládáš omluvu, když jsem vstal samovolně. A za maximální příčinu považuju chlad, který okupoval ložnici.“
Rentgenovým zrakem sjížděl krásné tělo stojící pár kroků před ním, na němž se ještě třpytily kapky vody. Stoprocentně se blonďáček prohnal sprchou jako hurikán, aby stihnul pro oba připravit snídani a nestačil se tím pádem dostatečně usušit. Působil kouzelným dojmem a pozorovatel se nedokázal nabažit svým milovaným objektem.
Nakonec však přerušil nynější činnost a přistoupil k Narutovi. Překvapeného modroočka, jenž stál jako solný sloup, silně objal a vzdychl mu do střapatých vlasů.
„Naruto, cítíš se lépe?“
Druhý mladík přivřel oči a stisk opětoval.
„Sasuke, když se nacházíš v mé blízkosti, veškeré obavy uzavírám do nedosažitelné nádoby a zažívám neskutečné bezpečí. Jsem v pořádku, protože kdybys mě nenalezl, tak bych ležel venku a-„
„Pšt. Netoužím slyšet slova díky. Kdybych totiž zasáhl dříve, nic z toho by se včera neudálo. Má chyba, že jsem se nezachoval iniciativněji, a proto ti skládám slib. Nikdo už nikterak neublíží mé blonďaté maličkosti. Ochráním tě vlastním tělem. A Neji? Ten idiot nesmí překročit mé hranice, jinak ví, co za budoucnost by jej čekalo. To ti přísahám.“
„Sasuke…“
„Prosím, Naruto, nic neříkej.“
Užívali si uvolněnou atmosféru ve vzájemné náruči a srdce jim splašeně bušila. Krásnou chvíli jim vzápětí přerušil černý kouř vycházející z pánvičky.
„Sakra, spálilo se nám jídlo“ zaklel Naru a vypnul hořák.
„Milý pane majiteli, oznamuji vám, že překvapení ve formě míchaných vajíček právě spáchalo sebevraždu.“ Odvětil s náznakem lítosti modroočko a setřel si imaginární slzu.
Kuchyní se rozprostřel Sasukeho hlasitý smích.
„Kuchaři, toto je tragédie.“
„Sasuke, ty se směješ, ale příprava tohohle jídla měla větší opodstatnění. Stále nám něco kuchtíš a tak jsem se snažil vytvořit jakési překvapení.“ Nafouknul tváře a založil si ruce na prsou.
„Naru, přeci bys vůči mně nechoval zlobu. Cením si všeho, co pro mne děláš, proto se chci odčinit. Což takhle si po ránu zajít na rámen? Samozřejmě platím.“
Než stačil černovlásek mrknout, druhého chlapce nebylo. Pouze šramocení ve skříni a občasné klení narušovalo chod domácnosti. Za necelých pět minut před Sasukem stanul kompletně oblečený s rozzářeným úsměvem.
„Kde vázneš, Uchiho? Čas běží a ty nejsi připravený. Styď se.“ Radost z něj jen čišela.
„Klaním se tvé rychlosti, usuratonkachi. Počkej, trochu se zkulturním a půjdeme, ano?“
Za čtvrt hodiny již posedávali u jednoho stánku, kde se i v těchto brzkých hodinách podával čerstvý rámen.
Sasuke si objednal jenom pití, jelikož žaludek by nesnesl po ránu těžší stravu. Avšak Naruto, odborný znalec přes zmiňovanou nudlovou specialitu, do sebe naléval jednu misku za druhou a až při smlsnutí páté dávky uznal, že jeho žaludek se může pyšnit plným obsahem.
Spokojeně si pohladil nasycené bříško a vděčně mrknul na Sasukeho, jenž obdivně zahvízdal nad výkonem pozvaného.
Poté černoočko obětoval část svých peněz stánkaři a namířili do školského ústavu ve vší uvolněnosti, ačkoli některé věci by ze seznamu vzdělávání vyškrtli.
Do třídy dorazili akorát se zvoněním. Ihned obsadili svá místa a pokračovali v načatém rozhovoru, který nebral konce.
Naštěstí zde z neznámého důvodu blonďáček nezaznamenal přítomnost Nejiho, a proto dosáhl úplného psychického klidu. Momentálně zahrabal veškeré hrůzy a pochybnosti co nejhlouběji do země.
Ze zrádných myšlenek jej vyrušila příchozí osoba.
Růžovlasá dívka se právě usadila na své právoplatné místo, jejž se nacházelo pár lavic před chlapci.
„Sasuke?“ začal opatrně modroočko.
„Hn?“
„Myslím si, že nastala nejlepší příležitost.“
„O čem mluvíš?“ Optal se se zájmem Sasuke.
Naruto lehce pokynul hlavou daným směrem.
„Pozvat ji.“
„Omlouvám se, ale nehodlám tě nechat samotného… v žádném případě!“
„Héj, nepřeháníš to? Dokážu se o sebe postarat. Mezitím co ty strávíš několik hodin se Sakurou, já se budu zabývat relaxací v poklidu domova.“
„Ale-“ snažil se odporovat černoočko.
„Tohle slovo vypusť ze svého slovníku! Mazej za ní. Nejmenuješ se náhodou Uchiha? Ten, co mi několikrát zachránil život, he? Nebo tě snad opustila veškerá odvaha a třeseš se strachy jako miniaturní ratlík?“
Po vyslovení takových rázných slov se Sasuke pohotově zvedl a namířil své kroky k Sakuře.
„Ehm… Ahoj Sakuro.“
Oslovená dívka polekaně upustila knížku, jež držela v ruce, načež se černovlásek vzápětí sehnul a spadnuvší předmět ji podal.
„S-Sasuke? A-Ahoj. Co-copak po-potřebuješ?“ Zaskočeně zírala na příčinu svého vykolejení.
„No, nechtěla bys se mnou někam vyrazit? Uvědomil jsem si, že mé předešlé chování vůči tobě bylo nepřípustné a zcela neetické. Mrzí mi to, a proto bych tě velmi rád pozval na jakousi omluvnou schůzi.“
Nastala dlouhá odmlka, až se nakonec tázaná zlehka usmála a přikývla na souhlas.
„Hai. Takovou nabídku nezle odmítnout, avšak tuhle vycházku považuj jen za přátelskou, ano?“
„Souhlasím, takže ve tři u fontány?“
„Skvělé. Budu se těšit.“
„Hn.“ Závěrečná fráze ve vedeném dialogu a spokojené odcházení mladíka.
„Á, pan rytíř se nám vrátil z ukrutného boje. Jak jsi dopadl?“
„Dnes, můj milý Naru, ti vložím na starost chod celé domácnosti.“
„Perfektní!“ Výsknul si zlatovlásek.
„Hn.“
„Trocha života do toho zdlouhavého umírání. Tvé svědomí opět nabude lehkosti. Věř mi.“
„Hn. Co mi zbývá, když vlastním takového tvrdohlavého kamaráda.“
„Lepší tvrdohlavý než natvrdlý, ne?“
Propukli v hlasitý záchvat smíchu.
„Vidím, že zábavou jenom sršíte, bando. Avšak humor vás brzy přejde.“
Hluk ve třídě ustal.
„No, začneme s výkladem.“
Studenti si zničeně povzdechli a psychicky se připravili na hodinové mučení kantora.
Po úmorném vyučování se v jednom malém bytě připravoval černovlásek na dohodnuté „rande“, na které by se raději vykašlal a zůstal s důležitějším člověkem, kvůli němuž podstupuje nehorázné šílenosti. Avšak za cenu radostných azurových studánek podnikne jakékoli bláznivé zákroky. Miluje totiž tu jiskřivost vycházející z rozradostněného blonďáčka, proto jej nezklame.
Právě se natahoval pro modré triko, ale někdo jej zadržel.
„Sasuke, vezmi si raději tu černou košili s čínským drakem. Vynikne více tvá postava a dodá ti na eleganci a kráse.“ Naruto se mírně zarděl a podal mu jmenovaný kus oblečení.
„Doteď jsem netušil, že se natolik dobře vyznáš v módě, Naruto.“ Ušklíbl se a pomalu si vysvlékl nynější horní díl oděvu a poskytl tím světu pohled na alabastrovou pokožku. Avšak tento čin trval pouhých pár vteřin, protože vzápětí odhalenou hruď zakryl zvolenou látkou.
Při tomto lehce „sváděcím“ činu blonďáčkova tvář svítila rudou barvou, proto se raději otočil zády a modlil se, aby hořící tváře získaly na normálním odstínu. Fascinované pozorování polonahého Uchihy stupňovalo jeho vzrušení na maximum. Kéž by dokázal pohnout rukou a přejet po vypracovaném svalstvu. Zabrnkat o ztmavlé bradavky a záhy zjistit, jakou specifickou chutí se mohou pyšnit.
„Co říkáš na výsledek mé přípravy?“ ozvalo se za zamyšleným zlatovláskem.
„Páni, hotový princ“ vydal ze sebe loudivě. Vážně krásný, Sasuke. Teď jistojistě rozumím, proč tolik přitahuješ ženské osazenstvo. A vsadil bych se, že i nejeden muž na tebe zůstane zrakem viset. Každý nepatrný pohyb vysílá nevyčíslitelné množství sex-appealu. Být přehlédnutelným typem? Neexistuje…
„Mockrát děkuju za kompliment“ potěšeně odpověděl černoočko a užíval si rozpaků druhého mladíka. Nakonec k němu popošel a láskyplně jej pohladil po stále červené tváři.
„Asi půjdu, ať dorazím na sjednané místo včas. Měj se hezky, Naru a prosím, buď opatrný. Kdykoli mi zavolej, ano?“ Naruto němě přikývl.
Sasuke sestupoval ze schodů, když jej zastavil hlas přicházející od zábradlí schodiště.
„Sasuke, oplývej galantností! Sucharství si schovej do kapsy, to na Sakuru nepotřebuješ!“
„Tseh… Až se vrátím, ukážu ti, jak vypadá suchar!“
Zaklapnutí dveří a kroky vedoucí na ulici.
O pár hodin později:
Blonďáček se rozvaloval na gauči a znuděně hypnotizoval strop. V televizi vysílaly pořady, při nichž se baví hlavně starší osoby, avšak na mladé se takový účinek vymyká kontrole.
Z bezmyšlenkovitého rozjímání jej vyrušilo až nepříjemně hlasité vyzvánění telefonu. Chňapnul po svém mobilním přístroji a pohotově přijal hovor od neznámého čísla.
„Prosím?“
„Dobrý večer, Naruto. Tady Neji. Chci se optat, zda se Sasuke nenachází doma.“
„A-Ahoj? Kde jsi získal na mne kontakt?“
„Hm… Nedůležité otázky odlož stranou. Kde máš spolubydlícího?“
„Bohužel šel ven se Sakurou, stačí?“ Jízlivý tón přehlušil potlačovaný strach.
„S růžovlasou naivkou? Jedna noc mu snad nestačila a chce opakování? Hlupák…“
„Hn.“ Naruto si vypůjčil z černoočkova slovníku velmi oblíbenou frázi, jež se momentálně hodila do prazvláštní konverzace.
„Nechtěl bys raději vést diskuzi naživo a v soukromí? Stačí pouze otevřít dveře.“
„Cože? Ty jsi tady?“ optal se udiveně modroočko a přemístil se do chodby k masivnímu dřevu. Doufal, že Neji zabruslil do zákoutí humoru a nepovedeně si z něj utahoval. Jaké překvapení, když přes kukátko zpozoroval stojícího chlapce se samolibým úsměvem.
„Pustíš mě dál, Naruto, nebo raději zůstaneš u špízování? Předem slibuji, že se tě nijak nedotknu a zásadně žádné ubližování neočekávej. Pouhopouhý přátelský rozhovor.“
„Nevěřím ani jedno vyřčené slovo!“ Zvolal jako smyslu zbavený.
„Prosím, Naru. Nepokusím se o žádné zneuctění. Toužím s tebou prohodit několik důležitých vět.“
V tuto chvíli váhavost převyšovala veškeré rozumové chápání.
Natáhnul ruku ke chromové klice. Pevně ji sevřel a přespříliš pomalu s ní pohnul směrem dolů.
Asi jsem dávno upadl na úroveň blázna.
Ozvalo se cvaknutí a spolužák byl vpuštěn do bytu.
Blonďáček naznačil, aby se společně přesunuli do obývací části na pohovku.
Po usazení se na změklý nábytek nastalo napjaté ticho, jež stihl světlovlásek přerušit zdvořilostní otázkou.
„Něco k pití?“ Ačkoli samotná nejistota přímo prýštila z vyslovených písmenek.
„Ne, děkuji za tvou pohostinnost. Chtěl jsem ti podat určitou informaci.“
„Vážně? Jakou?“ Pobídl jej v pokračování.
„Zítra definitivně opouštím naši zemi a stěhuji se do Evropy.“
„Eh, t-ty odjíždíš?“
„Ano, lišáčku. Rodiče zatoužili po vyšším platovém ohodnocení. Určitě ti mé oznámení ochromilo duši, že?“
„NE!“
„To bolí, lišáčku. Takové prohlášení mi drásá srdce na nesesbíratelné kousky.“
„Neji, zanechej té ironie. Popravdě se mi razantně uleví, jelikož se nadále nemusím strachovat o svůj zadek. Pocítím lahodnou úlevu.“ Tato peprná poznámka z modroočka vylétla jako nekontrolovatelná střela a především netušil, kde se v něm sesbíralo tolik náhlé ráznosti.
„Avšak mě cíleně zasáhne stísněnost, protože se mi bude nehorázně stýskat. A důvod? Zamiloval jsem se a mou nedosažitelnou touhou ses stal právě ty, Naruto.“
„Lžeš. Tyhle řeči mě zásadně neobměkčí.“
„Naruto, přísahám na svou zkaženou duši, že tě miluji. Neodpustím si, jak jsem se vůči tvé drahocenné osobě zachoval. Představa vlastnit takový poklad, jako jsi ty, mi zatemňovala mysl a dovolovala ublížit mému blonďatému lišáčkovi. Zasadil jsem hluboké rány, které nevyčistíš peroxidem a nezakryješ náplastí. Zůstaneš raněn… Promiň mi, lišáčku.“
Jestliže příchodem Nejiho zažil změť chaosu, nyní si vysloužil zástavu dechu.
„Rozumím, že přijmout omluvu je těžkopádná záležitost, proto toužím po novém začátku. Na životní ose si vyznačit nulu a postupně se pohybovat v lepším světle vpřed. Bohužel mne stahuje nenávist k sobě samému. Uvědomil jsem si hrůznost svých činů. Láska k tobě mi ukázala směr, jímž bych měl vykročit. Dlužím ti upřímné poděkování, Uzumaki Naruto. Stal ses mým zachráncem na rozbouřeném moři. Uzmul jsi mé srdce, které ti nesmírně rád přenechám v péči. Takže mě tíží jediná osamocená otázka. Daruješ mi své odpuštění?“
Naruto zachovával mlčení a přemílal vyřčené vyznání stále dokola.
„Spíše se to naklání k zápornému vyjádření, že?“ Hnědovlásek se smutně pousmál a zvedl se z pohovky. Čas odejít…
„Neji?“ Proťal ticho blonďáček.
„Odpouštím ti.“
Nejiho zachvátila upřímná radost.
„Děkuji, lišáčku. Avšak mám ještě jednu prosbu… spíše přání.“
„Jaké?“
„Smím tě políbit? Naposledy… na rozloučenou. Musím si vštípit chuť tvých rtů hluboko do paměti. Vícekrát se spolu nesetkáme.“
Naruto se zdráhal. Bál se, že se jedná o dokonalou a zvláště promyšlenou hru, avšak celý Nejiho projev zněl nadmíru věrohodně.
Rozmýšlel se chvíli, než opustil dosavadní stanoviště a předstoupil před člověka, který mu kdysi svou blízkostí naháněl děs.
Zahleděl se mu dlouze do očí a poté ústy přerušil zakázanou hranici. Polštářky přejížděl po povrchu druhých, než se jemně na ně natiskl.
Něžný polibek vyjadřující „sbohem“.
Zničehonic místností prolétlo hlučné odkašlání.
Oba chlapci sebou leknutím trhli. Otočili se po zdroji hluku, i když instinktivně tušili, kdo je vyrušil.
Sasuke.
Postával u obývacích dveří a jeho nynější pohled čišel nabytou zlobou.
„Dobrý večer, Sasuke. Rád tě vidím, ale zklamu tě, jelikož právě odcházím. Stavil jsem se, abych se rozloučil s Narutem a částečně i s tebou. Zítra mířím na evropský kontinent, takže se již neshledáme.“
Rozešel se k východu, ale nato se zastavil a věnoval zlatovláskovi rozlučkovou větu.
„Naruto, měj se krásně a hlavně nezapomeň… miluji tě.“
„A-Ahoj Neji. U-Užij si novou etapu života.“
S tím se hnědovlásek dostal na chodbu, kde při nazouvání bot ještě pronesl průpovídku směrem k rozčilenému černovláskovi.
„Jo a Sasuke? Dej na mého lišáčka pozor. Sbohem.“
Opustil byt, kde zůstali dva chlapci…
Naruto a Sasuke…