Kapitola 7
by MikhailMike se probudil, a aniž by se obtěžoval otevřít oči, důkladně se protáhl. Tedy, protáhl by se, kdyby při rozpažení nepraštil do obličeje Harveyho, na kterého jeho ještě napůl spící mozek zapomněl. Když se kousek od něj ozvalo nepříliš nadšené zahuhlání, nejradši by se propadl skrz matraci.
„Promiň,“ zakňučel, než si přes hlavu přetáhl peřinu. Ta mu nezůstala moc dlouho, protože Harvey, dozajista plně probuzen neplánovanou fackou, mu ji prostě sebral. Seděl na posteli vedle něj, na sobě jen černé boxerky, a Mikovy myšlenky začaly promptně klouzat stejným směrem jako jeho oči.
Harvey ho nechal, ostatně, Mike teď byl vlastně jeho… partner. Vyslovit ten druhý výraz by ho nikdo nedonutil ani pod pohrůžkou večera stráveného s Louisem. Nehledě na to, že ho ty jeho naivní velké modré oči prakticky adorovaly – to si Harveyho ego rozhodně nechá líbit. Neřekl ani slovo, jen se mu na tváři usadil samolibý úsměv, zatímco si sám prohlížel svůj ekvivalent zajíce v pytli. Mike v oblečení vypadal hubenější, než ve skutečnosti byl. Tedy, ne o moc, ale změnilo to jeho dosavadní hodnocení z „kost a kůže“, na „atletický“, což byl rozhodně pokrok.
Mike se už už odhodlával posunout věci dál, když mu zakručelo v břiše.
„Hm, to mi připomíná, že jsme včera vynechali večeři,“ vzpomněl si Harvey. Mike jen v duchu zaúpěl, protože chtěl, vážně moc chtěl prostě Harveyho vzít, shodit ho zpátky na matraci a… a vlastně proč by nemohl. Snídaně počká. Mladík se pomalu natáhl, naznačujíc své pohyby přesně tak, aby Harvey neměl nejmenší pochyby o tom, co se chystá udělat. Jednu ruku mu položil na zátylek, a pomalu přenášel váhu, dokud staršímu muži nezbylo nic jiného, než si lehnout, i s Mikem na sobě. Harvey ani na moment nespustil oči z Mikovy tváře.
Právník se jen usmál, když ucítil první polibek na hraně čelisti. Nic jiného než větší či menší dávku naivní romantiky od něj vlastně ani nečekal. V tuhle chvíli ho ta zpropadená sádra neuvěřitelně vytáčela, když mohl Mika obejmout jen jednou rukou. Po několikátém polibku, který byl mířen jinam, než Harvey úplně chtěl, se rozhodl vzít věci do svých rukou. Naklonil hlavu, a než stihl Mike zareagovat, názorně mu předvedl, jak se má líbat. Přece by nedal přednost snídani před vzděláním svého koncipienta.
Harvey možná neopětoval Mikovy city v plném rozsahu, ale až dosud v rovnici obsahující (téměř) nahou osobu a postel nepotřeboval emoce zpravidla žádné. Že se občas ohlédl i za nějakým tím chlapem věděl jen on a Donna. Nešlo o to, že by se snad styděl, jen to bylo tak výjimečné, že to nestálo za řeč – podle Harveyho, samozřejmě. Když to na něj Donna vyčenichala, svítila jako vánoční stromeček, protože o takovém materiálu na případné vydírání se jí ani nesnilo. Možná byli muži na okraji jeho zájmu, to ale neznamenalo, že by se od něj neměl Mike co přiučit.
Starší muž prohloubil polibek, což Mike zjevně nečekal a vzdychl do Harveyho pootevřených rtů. Vzhledem k jejich stávajícímu rozložení právníkovi nemohla uniknout Mikova fyzická reakce na pozornost, jaké se mu dostávalo. Zdravou rukou cuchal svému podvodníkovi vlasy, než si ho za ně přitáhl ještě víc, aby mohl stále ještě vcelku běžný polibek proměnit v něco, nad čím by se uzarděl i plochý idol srdcí moderních žen Christian Grey. V další vteřině se i s Mikem přetočil, a bez rozmyslu pokračoval. Soudě dle zvuků, které Mike vydával, nebyl Harvey jediný, komu se nastalá situace zamlouvala. Tahle nová pozice navíc měla ještě jednu nespornou výhodu.
Harvey na chvilku propustil Mikova ústa, jen aby mu vzal dech znovu. Stále mezi nimi byly dvě vrstvy látky, ale když se k němu starší muž přitiskl a velmi pomalu se o něj začal otírat, nezdálo se, že by to nějak vadilo. Mike se zhluboka nadechl a jednou rukou sevřel odhozenou přikrývku, zatímco se nehty druhé zaryl Harveymu do zad.
„H… Harvey…“ zakňučel, než se odvážil k němu připojit ve svém vlastním rytmu.
„Ano?“ zazněl nad ním překvapivě klidný hlas, byť mladík už ho znal příliš dobře na to, aby dokázal říct, že je to jen zástěrka.
„Chci tě,“ zašeptal Mike, protože věděl, jak moc Harvey není zvyklý na brutální upřímnost. Právník se ale jen usmál.
„Máš mě,“ odvětil, a Mike by nikdy nahlas nepřiznal, do jaké hloubky se ta dvě slova zavrtala.
Zabořil tvář do Harveyho ramene, a jen si užíval vzájemnou blízkost, stejně jako tření, které mu postupně gumovalo z hlavy myšlenky na cokoliv jiného, než byl muž nad ním. Když Harvey konečně zrychlil tempo, přestal přemýšlet i nad tím, že jsou jako dva puberťáci. Co na tom vlastně bylo špatného. Byl si vzdáleně vědom, že staršímu muži šeptá přívaly slov, ale musel se chvilku soustředit, než je sám rozlišil. Prosby, a Harveyho jméno, pobídky a alespoň sto expresivních souhlasů s tím, co mu Harvey dělal. Bylo to příliš dobré na to, aby to trvalo skutečně dlouho. Nejdřív cítil křeč, která projela Harveyho tělem, to samotné téměř stačilo, ale bylo dovršeno Mikovým jménem, které Harvey prakticky procedil skrze zatnuté zuby. Zasténal hlasitěji, než chtěl, jenže s tím těžko mohl dělat, když v tu chvíli své tělo absolutně neovládal. Samovolně se prohnul v zádech, čímž se přitiskl na tělo druhého muže, který zalapal po dechu nad nečekaným kontaktem. Trvalo to zároveň pár vteřin a celou věčnost, než Mike sestoupil z nebes, a upřel oči na svého partnera. Chtěl něco říct, když ho nevybíravě přerušil jeho žaludek. Opět. Harvey se nahlas zasmál, a Mike nemohl, než se usmát taky. Veselý Harvey byl vzácný pohled, který nemohlo zastínit absolutně nic. Kromě zvonícího telefonu.
Harvey ho sebral z nočního stolku, a rezignovaně si povzdychl, když zjistil, kdo volá. Přesto hovor ještě nepřijal. Otočil se zpátky na Mika s tím úsměvem, který by si podle něj měl nechat patentovat, a pocuchal mu vlasy ještě víc, než je měl.
„Tohle musím vyřídit, skoč do kuchyně a vem si z ledničky na co máš chuť,“ instruoval ho, než se i s telefonem odporoučel do jiného pokoje. Ještě než za ním zapadly dveře ale Mike uslyšel první větu hovoru a musel se usmát. Nedokázal si představit nic typičtějšího pro Harveyho život, než ono „Ahoj, Donno.“.