Kapitola 7

„Už zase…“
Tenshi se probere, leží na zádech, ale ani se jí nechce otevírat oči. Bolí ji hlava, také se jí motá a ruce a nohy má zesláblé. Nejspíš by ani nedokázala bez opory stát.
Cítí, že tam někdo sedí na židli vedle jejího lůžka. Lehce pootočí hlavu, aby se podívala.
„Hm…? Jsi vzhůru? Ty ses vážně probrala?“ Napůl bdící, napůl snící hnědovláska pozná ten hlas a v rámci možností se ušklíbne.
„Dlouho… jsi tady neprudil…,“ zamumlá s jemným náznakem pobavení. Chvilku je ticho.  
„Chm… Mám důležitější věci na práci, než se zabývat tebou. Na to, že ses sotva probrala, si trochu vyskakuješ.“
„Hm…? Fakt…?“ Tenshi pootevře oči a hned je pevně zavře. Sykne.
„P-proč je tady takové světlo?“ Sasuke se na ni nechápavě podívá.
„V celé místnosti jsou dvě pochodně.“
„Co…?“ Tenshi opět pootevře oči, tentokrát však byla zář pochodní snesitelnější. Zacloní si rukou obličej a pomalu si sedne, načež se opře zády o stěnu a několikrát zamrká, aby si její oči zvykli na současné světlo. Když se podívá na Sasukeho, aby mu něco řekla, tak ten se zatváří poněkud zaraženě. Hnědovláska se zarazí.
„…Co je?“
„Máš jiné oči.“ Odpoví prostě.
„Jak jiné?“
„Počkej…,“ zamumlá Sasuke a natáhne k Tenshi ruku. Ta instinktivně ucukne.
„Neboj se, nic neprovedu.“ Zašklebí se černovlásek posměšně.
„U tebe člověk nikdy neví, Uchiho…,“ zamumlá Tenshi. Sasuke se zvedne ze židle a prsty ji chytne za bradu, načež se k ní trochu nakloní.
„C-co to děláš…?“ Zeptá se Tenshi obezřetně. Sasuke mlčí. Po chvilce hnědovlásku pustí a sedne si zpátky na židli.
„Je to divný.“ Řekne, aniž by si všiml Tenshiny viditelné úlevy, když se od ní odtáhne.
„Co tím myslíš?“ Zeptá se, když už je v klidu.
„Tvoje oči. Měla jsi je normální. Teď jsou… no, mění se ti zornice podle toho jestli jsi ve stínu nebo na světle.“
„Ale to je přece normální.“ Namítne Tenshi nechápavě – stále nemá tušení kam tím Uchiha míří.
„To ano, ale normální zornice nemají tvar… jako  kočičí.“
Cože?!
„Co??!“ Tenshi následně zaúpí, když ji zabolí hlava a pak opět probodne Sasukeho tázavým pohledem. „Děláš si ze mě srandu?“
„Ne.“
„Je tady někde zrcadlo?“
„Těžko.“
„Sakra…! To mě nemohl ten brejloun ani varovat?!“
„Ten brejloun už tady nějakou dobu je.“ Ozve se ledově a Tenshi se podívá ke dveřím. V nich stojí Kabuto a za ním v chodbě je vidět Aori, který se ustaraně snaží nakouknout do pokoje, jak Tenshi je.
„Ehm… fajn. Co–„
„Tys na ní provedl ten pokus, co, Kabuto?“ Optá se Sasuke s nezájmem. Kabuto jen přikývne.
„Hej!“ Ozvou se Aori s Tenshi jednohlasně, jako protest, že ani jeden neví o co jde.
„Jaký pokus? O co tady sakra kráčí?!“ Vybuchne Tenshi, ale zůstává sedět na lůžku. Přitom se zcela zjevně trochu nahrbí a zasyčí.
„DNA kočky. Nic víc. Možná to přežiješ, možná ne. Každopádně jsi se na to hodila nejvíc ze všech lidí v tomto úkrytu.“
„Co prosím?! Ale… A co moje kekkei genkai, he? Když natáhnu bačkory, budete v háji!“
„Omyl. Později ti to vysvětlím, ale až v soukromí.“
„Aha, jasně… Když jsme u toho ´později´, kolik času asi mám, pokud to nepřežiju?“
„Může to trvat týden, než začneš umírat. A klidně můžeš jednorázově umřít za pár hodin.“
„Vážně uklidňující.“ zavrčí Tenshi.
„Vzala jsi to docela dobře.“ Ušklíbne se Sasuke a hnědovláska po něm šlehne pohledem s tichou hrozbou v očích.
„Ty zmlkni.“ Sykne. „A vypadni. Aori, jdi taky, prosím tě. Musím si tady s Kabutem promluvit.“ Dodá uštěpačně a opře se o stěnu. Sasuke zavrčí něco v tom smyslu, že mu nějaká malá holka nebude rozkazovat. Kabuto pokývne hlavou, že mají s Aorim opravdu jít, načež si Sasuke začne brblat něco jako že si to s ní potom vyřídí. Aori se jen ustaraně podívá na Tenshi a až když přikývne i ona, odejde.
„Tak fajn. Jsme tu sami. Můžeš mluvit.“ Vybídne Tenshi Kabuta a ten se opře o dveře, než začne.
„Začneme s tím kekkei genkai. To tvé závisí na práci mozku člověka, který ho používá. Díky svým technikám jsem zjistil, že lidé tvého klanu používají větší část mozku, než ostatní lidé. Teoreticky by takové schopnosti mohl používat každý, ale je skoro přírodním zákonem, že lidé mohou používat jen něco kolem necelé poloviny mozku.“
„Eh… fajn. Myslím že chápu… Ale jak to, že se k tomu dostaneš i po smrti? Implantovat mozek přece nejde…!“
„Jsi si tím tak jistá…?“ Kabuto se nehezky pousměje a Tenshi se otřese.
„To přece nemůžeš myslet vážně…! To je… hnus. Nechutný. Nelidský.“
„A přesně takové věci tady děláme.“
Tenshi se zhluboka nadechne, částečně kvůli Kabutovu prohlášení a částečně kvůli tomu, že se jí zamotá hlava.
„O-ok… A… a co s tím DNA…?“
„To je velice jednoduché. Máš v sobě dost vysoké procento DNA kočky. Teď záleží jen na tom, jestli to tvoje tělo snese, nebo ne.“
„Když to snese…?“
„Tak budeš mít prvních pár dní bolesti hlavy, končetin a v oblasti hrudníku kvůli srdci, budou tě brnět končetiny, možná dočasně ztratíš cit v prstech a prožiješ si pěkné zmatky se základními smysly – hlavně zrak, sluch a čich.“
Tenshi nevěřícně zamrká. Začíná se trochu bát. „A… a když ne…?“ Kabuto se poušklíbne.
„Jak jsem řekl. Buď budeš umírat pomalu a bolestivěji, nebo rychleji a méně bolestivě. V každém případě tě čeká nehezký týden.“