Kapitola 7

Byt ovanul zatuchlým tichem. Vzduch zhoustnul a dýchat v tomto prostoru bylo skoro nemožným cílem.

Prvním osměleným se stal překvapivě Naruto a nabral si více kyslíku do plic.

„Ahoj Sasuke. Jak sis užíval rande se Sakurou?“ V této chvíli inteligence opustila svého majitele a vládu nastolila nesmyslnost.

„Cože? Naruto, žertuješ? Dorazím domů a najdu tě tady s Nejim, jenž tě předtím znásilnil, v milostném objetí. A ty mi pokládáš otázku, zdali jsem si užil schůzku? Oh ano. Měl jsem se skvěle. Právě se rozmýšlím nad tím, jestli s ní nezačnu třeba chodit!“ Vztek prostupoval černovláskovým tělem a zároveň se smíchával s nadměrným množstvím ironie.

„Hm, gratuluju.“ Blonďáček jasně vycítil nebezpečí, proto se rozhodl pro útěk do ložnice.

Reakce druhého mladíka však fungovala na výbornou. Zachytil Naruta za ruku a otočil si jej čelem k sobě.

„Kam si myslíš, že jdeš? Vysvětlení se snad nekoná?“

„Poslouchal si Nejiho, ne? Přišel mi říci pouhopouhé sbohem… nic víc.“

„Prosím?!“ Sasukeho krev nyní vřela závratnou zlobou.

„Omluvil se. Mrzelo ho, jak se zachoval.“

„Oh, rozumím. On použil vhodná slova, abys mu jakožto naivní blb uvěřil, že? Nejinteligentnější způsob, jak tě jednoduše a bez protestů dostat do postele.“

„Cože? Tu nadávku bych ještě dokázal ignorovat, ale soudit mě, že jsem se s chutí vyspal s Nejim, vážně přeháníš!“

„Naruto, proč nevyslovíš pravdu? Užili jste si, ne? Na jazyku mě pálí ještě jedna otázka. Jak bys ohodnotil jeho milenecký výkon, he? Ne, raději mlč, jelikož z téhle představy se mi zvedá žaludek.“

„Sasuke… odpusť si tu paranoiu a shlédni realitu kolem. Já ti nelžu, sakra!“

„Promiň, ale nic z téhle situace na mne nepůsobí věrohodně. Ta líbací scéna podtrhuje mé domněnky.“

„Kolikrát mám opakovat, že se jednalo o pusu na rozloučenou.“ Naruto čím dál tím více propadal beznaději a čirému zoufalství.

„Takže jestli správně rozumím, takhle vášnivě se loučíš s každým, kdo znečistí tvé tělo… zajímavé… Napadá mě myšlenka, zda tě nemusím také znásilnit, abys mi poté mohl darovat třeba sladký polibek…“

„Sasuke…“ Na Narutově tváři se pomalu rozlévaly slzy. „Nikdy jsem k tobě nebyl neupřímný. Pokaždé, i v této chvíli, s tebou mluvím přímo. Když se objevil Neji ve dveřích, popadl mě strach, ale vyřčení jeho omluvy a samotná slova sbohem, mě očistila od stísněného strachu a dovolil jsem mu, aby si ukradl poslední dotek rtů. Zvláště z důvodu, že jeho touha po změně se rovná té tvé, i když k němu nechovám žádné hlubší emoce.“

„Hn.“

Náhlá agrese projela Narutovým ztuhlým tělem. Černovláskovo postoj jej ubíjel.

„Neji pro mě neznamená vůbec nic. Směšné totiž je, že tě miluju, Sasuke. Nedokázal bych ti ublížit, protože ve tvé přítomnosti se stávám šťastným zamilovaným klukem, který zahazuje veškeré neduhy do vzdálenosti několika kilometrů. Jenže ignorantská povaha, jež vlastníš, mi nyní spíše vykopává jistojistý hrob.“

Blonďáček nadále nevydržel psychický tlak a odběhl s krvácející ránou na srdci do ložnice. Postavil se k oknu a se zaslzeným a rozmazaným pohledem zakotvil na noční obloze.

Nenávidím svůj trpký život. Přináší nepředstavitelnou bolest… Kdyby zasáhla samotná smrt, vysvobození by bylo na dosah ruky. Jenže má zbabělost mi nedovolí sáhnout si na vlastní existenci. Pykat za svou bezednou naivitu a pokořující hloupost považuji za nejvýstižnějším a nejspravedlivějším trestem!

Černovlasý chlapec nadále zaraženě postával v kuchyni a přehrával si celý rozhovor v hlavě. Naruto se mu právě vyznal ze svých zadržovaných citů a Sasuke mu místo rozevřené náruče plné lásky nastražil velmi ostré kopí, které zasáhlo svůj cíl… Slib, že jej ochrání před nebezpečím, porušil v čase, kdy on sám potopil blonďáčka do řeky bolesti.

Naruto… j-já jsem naprostý idiot!

Konečně se uvedl do pohybu a směřoval do míst, kde tušil zraněného člověka. Dorazil do tmavé místnosti, jejíž strukturu narušovala uzoufaná osoba stojící u okenní tabule.

Ani kopanec do zadní části by mě dostatečně neočistil od hříchu, který jsem zapříčinil.

Narutovy myšlenky silně nabourávaly jeho vnímání, takže příchozí postavy si těžko všimnul.

Takovéto šance se chopil Sasuke a zezadu k němu přistoupil. Rukami objal třesoucí se tělo a dlaně položil na oblast Narutova hrudníku.

„Naruto… J-Já… Získal jsem první místo za prvotřídního idiota.“  Avšak žádná očekávaná reakce se nedostavila. Násilně jej tedy natočil tváří tvář k sobě.

„Podívej se na mě, prosím.“ Stále nic.

„No tak, žádám tě o to.“ Oslovený zvedl svůj zrak, ve kterém nyní překypoval smutek a částečná odevzdanost.

„Lituji veškerých slov, jež jsem vyslovil. Jediný, kdo může vlastnit nálepku lháře, jsem já… Slíbil jsem nesplnitelné, jelikož jsem ublížil někomu, kdo převrátil celé mé stereotypní a zvrácené žití v neutuchající přání zůstat s ním v prozářenosti a láskyplně jej milovat do konce… Naruto, díky tobě mám naději žít… protože láska k tobě vlastní znak nekonečna.“

Po tomto tvrdém slovním boji se Sasuke naklonil k Narutovi. Dech nabýval na rychlosti a rty se nebezpečněji přibližovaly k těm druhým, jejž lákaly svou jahodou chutí k políbení.

Šeptem se ozvalo jemné „promiň“ a mezera mezi nimi se uzavřela. Zlehka, jako by se bál bloďáčkova rozpadnutí, přejížděl po narůžovělých polštářcích a nenasytně je ochutnával.

Hodnou dobu ještě Naruto pokoušel vypustit svůj vzdor a kroutil se mu v objetí, ale nakonec podlehl této neřesti… Samotnému Sasukemu…

Ruce spojil za černovláskovo krkem a žádostivěji se natisknul na rozpálené tělo. Líbání přešlo do něžnější fáze, ale přesto jim ubíralo na zásobě kyslíku, proto ačkoli nechtěli, se po pár minutách odtáhly, aby plíce nastřádaly sílu na další nadcházející část…

„Miluji tě, Naruto. Omlouvám se za svou nedostatečnou chytrost.“

Další písmenka zanikla v Narutových ústech, jelikož opět zaútočil na rty, jejž jej přiváděly k úplnému šílenství.

„Sasuke, cítím to naprosto stejně“ hláskoval mezi polibky Naru.

Směřovali společně k posteli… Na místo, kde se nacházeli tak blízko sebe, ale přesto zde panovala jakási vzdálenost. Hranice tajností otevřela své závory… Vyhraněná situace je dokázala prorazit a zadržovaná láska vyplula na povrch… Byla jí navrácena svoboda… Už žádné schovávání se v zákoutích nevědomosti…

Nyní provoněla svým charakterem celý pokoj…Ve víru radosti skotačivě bláznila a zásadně nehodlala přestat…

Sasuke opatrně položil svou drahou polovičku na lože, nepřestávajíc ji líbat. Rozhodl se postoupit k dalšímu kroku.

Špičkou jazyka začal objíždět konturu Narutových rtů. Tento pohyb zapříčinil druhému chlapci neskutečnou slast, a proto pootevřel svá ústa, což znamenalo jasné „vstup povolen“.

Takováto vstupenka se těžko odmítá… Černovlásek chtivě vnikl do těchto lahodných útrob a mazlil se s plyšovým povrchem Narutova nezbedného jazyka. Po nějaké době se rozhostil lítý boj o nadvládu, ve kterém nebylo vítězů ani poražených. Spíše se jednalo o smyslný tanec, jenž oba mladíky vzrušil do hotové nepříčetnosti.

Sasukeho neposedná ruka nedbale hladila tělo pod sebou, avšak touha pocítit víc se rozrostla do vyšších rozměrů. Pomalu se posouvala až k samotnému lemu blonďáčkova trička. Zachytila tento nepatrný cíp a kousek po kousku odhrnovala oranžovou látku. Žádné uspěchání však na řadu nepřišlo. Postup byl zpomalen na minimum a po odhalení další a další části kůže se Sasuke musel zastavit a alespoň palcem podrobit teplé a snědé tělo menším průzkumem. Dokonale hladký povrch jej fascinoval a popoháněl ho k odtajení blonďáčkově hrudi, kde na něj už netrpělivě čekaly vzrušením ztuhlé hroty. Prsty se rozeběhly k tmavě zbarveným bradavkám a ihned na ně zaútočily. Do přímého styku se pustil palec společně s ukazováčkem, jejž obemkly takto měkký hrbolek a začaly jej v pravidelných intervalech třít.

Sasuke se na okamžik odtrhnul od Narutových napuchlých rtů a ochranitelsky uzavřel druhý špičatý skvost ve svých ústech. Žužlal, tahal, sál a hryzkal jakoby se navrátil do kojeneckých let, avšak tento druh „kojení“ byl o mnoho příjemnější. Poté svou pozornost obrátil i na druhý výčnělek a osoba pod ním tichounce sténala. Černookému chlapci se vydávaný zvuk rozléhal v uších jako rajská hudba…

„Naruto, přeji si tě stále slyšet sténat. Nepřestávej, prosím.“ Naru znenadání zčervenal, ale uposlechl prosbu, jelikož se dostavil silný příval rozkoše, jejímž činitelem byla právě zmíněná Sasukeho ústa, která po chvíli hraní si s bradavkami zatoužila znova po ústech svého milence. Jahodová příchuť svlažila černovláskovo rty v uspokojení. Dokončil svlékací rituál horního dílu oblečení a naskytl se mu skvostný pohled na odhalenou rychle se zdvihající hruď. Skoro až nevěřícně dlaněmi hladil břišní svalstvo a prsty pročechral tenký proužek vedoucí od pupíku do „prozatím“ zakázané zóny.

Nahnul se k modroočkově uchu.

„Uvědomuješ si, jak neskonale krásný jsi, Naruto? Ještě jsem nezahlédl celou tvou nahotu a má mysl již křičí stoupající vzrušeností.“ Poté křehce skousl ušní lalůček a na znamení omluvy jej léčivě olízl. Jazykem vytvářel mokrou cestičku až k šíji, kde se zuby zlehka opřel o kůži a tím se na krku objevil načervenalý otisk.

Narutovo tělo se rozpáleně třáslo a veškerá slast se usazovala na jednom určitém místě. Napnuté kalhoty se bolestivě zařezávaly a on si přál osvobodit stísněný penis z tohoto malého prostoru.

Sasuke si intuitivně všimnul problému, který blonďáčkovi zcela jistě způsobil. Prozatím co okupoval klíční kost a věnoval jí veškerou péči, se levou dlaní přesouval k vyboulenině svého společníka. Párkrát přes ni přejel jako na skluzavce a Narutův sten zvýšil hlasitost o několik decibelů.

Sasuke se upřímně vyžíval v trápení a tak se opět zaměřil na ztuhlé hroty. Vzal si je několikrát do úst a po hodné chvíli se teprve odpoutal od horní části těla a putoval do neprozkoumané oblasti.

Jazykem nečekaně zabloudil do pupeční prohlubeniny, kam sklouznul a ponechal v ní drobounké kapičky slin. Vyšplhal se opět na „rovinku“ a při své cestě spatřil jako předtím blonďatý proužek kudrlinek, které způsobenou vlhkostí jazyka přilnuly k sobě a přilepily se ke slané kůži.

Nakonec se dostavil až k určenému místu… lem kalhot… Sasuke zavrněl a hlavou se otřel o blonďáčkův ztvrdlý penis, stále se skrývající pod vrstvou oblečení. Prsty se zahákl o zmíněný lem a stahoval poslední části, které mu bránily ve výhledu. Nohavice i s trenkami zahodil kamsi do tmavého kouta a mlsně pohledem shlížel na Narutovu odhalenou nahotu. Černovlásek táhle zasténal nad přívalem vzrůstajícího vzrušení. Ten výjev na zčervenalého a slastí třesoucího se nahého modroočka předčil veškerá očekávání. Jeho úd se tyčil do výšky a dovolával se pozornosti.

Sasuke se mlsně olíznul a pustil se do další příjemné činnosti. Naposledy políbil svého milence a poté ústy pohltil krůpějí potřísněný penis. Naruto ihned vykřikl slastí, jelikož vlhký a úzký prostor na nejintimnějším místě jej přiváděl skoro do stavu bezvědomí.

Ustálený pohyb černovláskovy hlavy docílil toho, že Naruto po několika dlouhých minutách zhluboka vydechl a v Sasukeho ústech se rozlila bílá životodárná tekutina. Párkrát polknul a po důkladném vyčištění penisu nezbylo z nasládlé hmoty ani kapka.

Uvolňující oddechování vystřídalo zběsilé líbání a strhávání oblečení ze stále zakrytého černoočka.

Konečně i blonďáček mohl rozjímat nad alabastrovou pokožkou a vypracovanými svaly. Popadla jej nezkrotná touha ochutnat tělo zasypané slaným potem. Přetočil se nad dosavadního trýznitele a obkročmo jej zasedl. Využil stejného systému jako Sasuke, ale přeci jen postupoval rychleji, protože se chtěl již přesunout k té nejvášnivější činnosti… ke splynutí dvou těl…

Oblízl Sasukeho úd a smáčel jej několikrát ve svých ústech, avšak v nastávajícím kroku mu zabránil druhý mladík, jenž jej shodil pod sebe.

„Naruto, nedokážu déle čekat.“ Políbil ho a vmísil se mezi jeho stehna. Prsty si vnořil do úst a poté počalo okupování stáhnutého otvoru. Nakonec překonal počáteční vzdor blonďáčkova konečníku a vnikl prvním článkem do jeho prostoru. Ozvalo se mírné zasyčení způsobené přicházející bolestí.

„Uvolni se.“ Tiché špitnutí do ucha.

Po chvilkovém pohybování a přidávání prstů se mu nadále zdálo, že Naruto není dostatečně vlhký a přístupný, proto zaktivoval svůj jazyk a vnořil se jím do horkého prostoru. Kmitající jazyk Naruta pozdvihoval skoro až do sedu. Nikdy nepoznal takovou péči a nyní se nestyděl ani za steny, které samovolně ozvučovaly temnou místnost.

Černovlasý zhodnotil, že veškeré přípravy jsou již hotovy a nastal čas, aby roli převzal jeho bolestivě napnutý penis. Přiblížil se k hostitelovu otvoru a po několika krouživých pohybech do něj pomalu vnikal. Pozastavil se a sledoval Narutův uslzený obličej. Sehnul se ke zraněnému klubíčku a slíbával slzy, které se neustále draly na povrch. Nakonec věnoval své lásce hluboký polibek, aby jej odpoutal od nepříjemného pocitu.

Mezitím pronikl až po kořen. Úzký a teplý prostor svírající jeho úd vystřeloval intenzivní impulzy uspokojení do celého těla. Rty zvlnil do výrazu naprosté blaženosti. Vydýchával své vzrušení a poprvé zkusmo přirazil.

Pokojem prolétlo dvojité zasténání. Tím startovní prapor naznačil, že nastal pravý čas na nastolení poslední a nejkrásnější fáze. Pohyby byly ustálené a něžné. Nač spěchat? Synchronizace upevňovala jejich souznění duší a srdce bila ve stejném intervalu. Pomalé přírazy doháněly mladíky za hranice šílenství. Každý nepatrný dotek způsoboval popáleniny nejvyššího stupně a pomocí polibků se je snažily uzdravit. Takováto činnost se nemohla nazývat sexem, jelikož drsné slovo těžko vystihne tu opatrnost, která vzájemně čišela z jejich těl. Za správné označení se momentálně považoval výraz „milování“.

Sasuke si uvědomoval brzké vyvrcholení, proto obtočil ruku okolo Narutova penisu a začal jej v tíživém rytmu ukájet.

Každý příjemný prožitek musí jednou skončit a to platilo i pro teď. Sasuke se svíjel v orgasmické křeči a naplnil Narutův konečník svým semenem lásky. Vteřinu po něm vyvrcholil i samotný blonďáček.

Černovlásek se položil na oddechujícího mladíka a kruh lásky uzavřel v milostném polibku.

Doznívající orgasmus… Nejintimnější chvíle, kdy je stále uvězněn v něm … čas nicneříkání… pozorování očí, jejž vyzařují jediné… MILUJI TĚ.

Překvapení předčilo další překvapení, když se Naruto opět přetočil nad Sasukeho a tím způsobil oběma další nával rozkoše. Pomalu a jistě načal nové kolo. Dosedával na černovláskův klín a rozdmýchával ten uhasínající oheň.

Sasuke nepředpokládal, že blonďáček trpí až takovou energií, ale vůbec tuto aktivitu neodsuzoval, ba právě naopak jej rádoby přivítal. Nabídku na zopakování si milostného aktu přijal ihned… bez sebemenších námitek…

Sasuke se posadil a obmotal mu ruce okolo pasu.

„Naruto, pořádně se drž. Půjdeme totiž společně do sprchy, ano?“

Modroočko na znamení souhlasu přikývl a jako pijavice uvěznil celé černovláskovo tělo v objetí. A on, i když s menšími obtížemi, se přesunul na okraj postele. Opatrně se dotknul podlahy a poté již vyrazil s nákladem do sprchového koutu.

Aniž by Naruta uvolnil ze svého sevření, otočil kohoutkem a pustil vlažnou vodu. Než jakkoli stihnul modroočko zareagovat, Sasuke jej přirazil zády k dlaždičkám a nenasytně rozpohyboval pánev. Zarážel svůj úd hluboko, protože v tomto čase zavládala divokost. Nespoutaná vášeň, drsné přírazy a výkřiky slasti… ano… zvířecí pud poháněný touhou po uspokojení… jedním prostým slovem „sex“.

Vyčerpanost si vybrala svou daň a oba se po přívalové vlně orgasmu svezli na zem. Crčící proud průsvitné kapaliny smýval poslední důkazy svědčící o prožitém milování.

Když se jejich dech dostatečně uklidnil, usušili svá rosolovitá těla a ulehli do jedné postele. Sasuke si přivinul Naruta na svou hruď a daroval menší polibek do mokrých zlatavých vlasů.

„Miluji tě… Naruto.“

„Miluji tě… Sasuke.“

Poslední zamrkání očních víček a chlapci upadli do světa snů…

Ráno…

Sluneční kotouč již dávno obydlil nebeskou oblohu a jasnými paprsky se snažil vytvářet na lidských tvářích úsměv.

Dnes máme očekávat asi velmi krásný den…

Nepohodlnost donutila černovlasého mladíka se zavrtět a ukázat světu oči noci. Vyzařovaly neskutečným štěstím. Pohlédl na osobu, kterou pevně svíral v náručí. Vzpomínky na nezapomenutelný večer roztavily poslední zbytky ledovců, jež okupovaly jeho srdce.

Oplýval láskou… citem, kterým předtím tvrdě odporoval…

Našel smysl svého života, jenž zásadně předtím nehledal…

Získal milovanou osobu, kterou nikdy předtím netoužil získat.

Jeho dosavadní existence dospěla k obohacení… obohacení jménem Naruto…

Vyloudil na své tváři výraz radosti a políbil blonďatého anděla na spící rty. Ten se zachvěl a modrými studánky zabloudil k příčině náhlého probuzení.

„Dobré ráno, lásko“ odpověděl Sasuke.

„Dobré ráno, miláčku“ odvětil Naruto a uzamkl jej v opojném polibku.

„Naruto… na něco důležitého se tě zeptám, ano?“ Vyřkl černovlasý, když se odlepil od jahodových polštářků.

„Snad ne vážný rozhovor?“

Nádech… „Naruto, budeš se mnou chodit?“

Modroočka přepadla salva smíchu. „Sasuke, vždy jsem doufal, že v našem vztahu dominuje tvá inteligence, ale zmýlil jsem se. Ať rozmýšlím, jak rozmýšlím… odpovím ti jednoduše… ANO!“

„Takže zbývá oficiální rande.“ Oddechl si Sasuke.

„Rande? Vážně sis neublížil?“

„Cítím se v pořádku… Navštívíme kino, v restauraci si pochutnáme na večeři při svíčkách, uskutečníme procházku pod hvězdným doprovodem a potom..“

„Poté co?“ optal se zvědavě, ačkoli tušil, kam veškeré tyto předehry povedou.

„Pomiluji tě… Zhýčkám tvá ústa.“ Prstem přejel po modroočkových zčervenalých rtech.

„Zlaskám každý záhyb tvého těla.“ Dlaněmi se rozutekl po snědé kůži.

„Vyloudím z tebe ty nejkrásnější steny.“ Kolenem dráždil blonďáčkův rozkrok, až tiše zavzdychal.

„A nakonec spojím naše těla v jedno a vzlétneme do výšin. Ráj náhle bude nadohled.“ Obličej plavovlasého mladíka zaplavila sytá červeň.

„Můj roztomilý blonďáčku, snad se nestydíš?“

„N-Ne.“ Význam slov se ale rozplynul v obláčku kouře, jelikož rudá barva neustupovala ze svého postu.

Sasuke jej políbil a vstal z vyhřáté postele.

„Rád uskutečním takto zajímavý plán.“ Zašeptal nečekaně do ucha.

„Budu se těšit, Naruto.“

„A kdyby náhodou mě přešla nálada, pošlu za sebe náhradu… třeba Sakuru-chan.“ Po dokončení věty vystřelil jako raketa do koupelny. Smích se rozprostíral celým bytem… Sasuke totiž mladému příteli sliboval kruté mučení… Miloval jejich vzájemné popichování…

Upravení mladíci vycházeli z bytu a směřovali své kroky do školy. Kráčeli vedle sebe ruku v ruce. Přáli si celému prostornému světu ukázat, že i láska mezi chlapci může kvést jako květina v přírodě. Rozdíl mezi páry smíšenými anebo páry tvořenými stejným pohlavím neexistuje… Právo na štěstí vlastní každý živý tvor… Negativní předsudky by se automaticky měli zakopávat do hluboké jámy…

Na okamžik ustáli v chůzi.

Sasuke se zadíval na svého krásného prince.

„Naruto, ty jsi má záchrana. Odehnal si ode mne samotu. Vyštval si peklo, jež mě za mé neřesti čekalo. Nedokážu ti vše oplatit, proto ti až do zbláznění hodlám opakovat, že tě miluji.“

Věnoval polibek svému pokladu, který ochrání před jakýmikoliv piráty… svému slunci, které nikdy nezajde… svému štěstí, které hrdinsky udupalo černotu skýtající se v jeho srdci…

Miluji blonďatého anděla… stvoření s čistou duší…

Z kapsy vyštrachal zmuchlaný papírek. Vzkaz, kde kdysi dávno Naruto uvedl své „děkuji“.

Zavlál silnější vítr.

Černovlasý se pousmál a upustil daný předmět do víru větru.

Leť si… Přines štěstí i někomu jinému… Zachraň další zmarněný život…

Děkuji ti, Bože, za tento dar… Nevím, jak se ti odvděčím… Člověka, jenž si mi poslal do cesty, má nevyčíslitelnou cenu, kterou ani já, Sasuke Uchiha, nedokážu splatit jinak než svým životem…

Jak se říká, žili spolu šťastně až do smrti… do NAŠÍ smrti…

Bílý papír se vznášel městským prostorem. Vážil celkem dlouhou cestu…

Náhle spadnul na rozevřenou dlaň… Osoba překvapeně pohlédla na objevivší se předmět…

Rozevřela jej a přečetla si uspořádaná písmenka…

Zaraženě pohodila hlavou, až se některé pramínky hnědých dlouhých vlasů uvolnila z culíkového sevření.

Několika tahy prstů uhladila neposlušné darebáky a zamyslela se nad významem slova.

„Neji, čeká se pouze na tebe. Takhle určitě neodletíme.“

„Už jdu, tati.“

Chlapec se nakonec usmál a uzavřel naleznutou věc do medailonku visícímu na krku.

Naposledy pohlédl na milované město a poslední myšlenku věnoval modrookému chlapci, který jej vytáhl ze spárů zkázy…

Děkuji, Uzumaki Naruto… ty jsi má záchrana…

The End…