Kapitola 7

I přes sklopená oční víčka, která kryla jeho černo černé panenky, zaregistroval změnu světla. Líně otevřel oči a několikrát zamrkal, než si zvykl na světlo, které panovalo v místnosti. Pohledem se zaměřil na postavu stojící u okna, která měla na svědomí jeho probuzení. Blondýnka zrovna stála u okna a urovnávala roztažené závěsy.

„Dobré ráno.“ Zívl unaveně Sasuke. Ani nepostřehl, že usnul, natož aby si uvědomil, že už má zase vstávat.

„I tobě.. Jak se cítíš?“ Stočila k němu pohled a po chvíli, kterou věnovala pozorování černovláska, se k němu rozešla. Podpatky jejích bot společně s podlahou, vytvářely dunivý zvuk. Pár kroků a stála nad Sasukem, ruku položenou na jeho čele. Aniž by čekala na odpověď, pustila se znovu do řeči.

„Horečku nemáš a vypadáš už mnohem líp. Takže pokud se tak i cítíš, klidně tě budeme moci propustit.“ Navrhla a upřela na něj kočičí oči.

„Samozřejmě uděláme ještě nějaká vyšetření, ale myslím si, že už jsi v pořádku.“ Pousmála se. Pak se ale její úsměv vytratil.

„Tedy až na tu tvou paměť… Stále si nic nepamatuješ?“ Optala se. Sasuke jen pokrčil rameny.

„Ne… Sotva jsem si vzpomněl na jméno.“ Zalhal.

„Samozřejmě to nevím s naprostou jistotou, ale věřím, že se ti paměť časem vrátí. A teď ti odeberu krev, uděláme testy a k večeru rozhodnu co s tebou dál.“ Nadhodila a už se k němu hnala s injekcí. Potom co ho skoro vycucla, z pokoje odešla.

„Prej trochu krve.“ Vztekal se Sasuke a třel si místo po vpichu. Líně vstal a podíval se okna. Už se zdaleka necítil tak vyčerpaný jako předchozí dny.

„Co jen budu dělat?“ Přemýšlel nahlas, neboť si sám nebyl jistý, jak celá situace bude pokračovat. Z myšlenek ho vytrhlo cvaknutí kliky. Otočil se za zvukem a ve dveřích uviděl blonďáčka, který se na něj usmíval.

„Ahoj Sasuke.“ Zvolal nadšeně.

„Ahoj.. Uhm Naruto.“ Pousmál se černovlásek. Pořád nebyl schopný překousnout tu skutečnost, že tu mluví s postavou z anime. I když tomu tak už ve skutečnosti nebylo. On byl teď součástí jejich světa.

„Jak se ti daří? Říkal jsem si, že se za tebou zajdu zase podívat.“ Usmál se blonďáček a naprosto beze studu se rozvalil na Sasukeho posteli. Ten se na něj jen usmál.

„Už je mi mnohem líp, než mi bylo. Navíc Tsunade říkala, že by mě mohli zítra propustit.“ Objasnil situaci černovlásek a přešel k posteli, na které se rozvaloval Naruto.

„To je úžasný a už sis alespoň na něco vzpomněl?“ Optal se blonďáček. Sasuke jen zavrtěl hlavou v záporném gestu.

„Nic si nepamatuju, vůbec nic… Kromě jména tedy.“ Zalhal zas a znovu.

„Tsunade určitě přijde na to, jak ti vrátit paměť.“ Naruto se na Sasukeho povzbudiv usmál.

„Nejspíš máš pravdu.“ Odvětil černovlásek a posadil se na okraj postele.

„Už víš, kam půjdeš až tě propustí?“ Kouknul na něj blonďáček zvědavě.

„Ne,vůbec ne. Nikoho tu neznám a asi se ani nemám kam vrátit.“ Hlesl Sasuke.

„Bábi-chan určitě zařídí i tohle to. Třeba by si mohl bydlet u mě. Místo tam je… Zkusím to zařídit, kdyby si o to měl zájem.“ Usmál se vstřícně Naruto a slezl z postele.

„Nemůžu u tebe bydlet. Už takhle ti dlužím za to, že si mě zachránil.“ Špitl Sasuke a zadíval se na chladnou podlahu, která ho studila do holých chodidel, která se jí letmo dotýkala.

„O nic nejde. Budu rád za nějakou tu společnost, i kdyby to mělo být jen dočasně.“ Naruto si prohrábl blond vlasy a v blankytně modrých očích mu jásavě zajiskřilo.

„Tak pokud ti to nebude vadit a Tsunade k tomu svolí…“ Přikývl Sasuke.

„Pokusím se to zařídit. Ale teď musím letět na trénink jinak mě Sakura-chan přerazí.“ Zaculil se nevinně Naruto a stiskl kliku dveří.

„Díky Naruto, za všechno.“ Naruto se na černovláska ohlédl a pousmál se. Nakonec jen pokýval hlavou a ztratil se s tichým kliknutím kliky za dveřmi. Sasuke se položil na postel a zadíval se zas a znovu na bílý strop. Ten podivný zápach desinfekce mu nedělal dobře. Zavřel oči a snažil se ještě na chvíli usnout.

……………

Venku velmi slabě svítilo sluníčko a navíc už skoro zapadalo. Sasuke stál u okna. Z toho věčného ležení byl celý rozlámaný. Už ani přesně nevěděl jak dlouho tu je. Zamyšleně se podíval na hodiny. Bylo po půl sedmé a Tsunade ještě nedorazila. Přemýšlel, co se teď bude dít. Co s ním udělají. A jak to udělat, aby se zase dostal domů. Pořád mu připadalo jako by to byl sen. Ale už teď trval až moc dlouho.

Třeba se dřív nebo později prostě probudím…

Cvakla klika a do místnosti vešla Tsunade, následovala jí Shizune. Sasuke si tím nebyl jistý, ale pár krát už jí v anime zahlédl.

„Neležíš?“ Podivila se blondýnka a očima si změřila černovláska.

„Ne, už mi to leze na mozek.“ Špitl Sasuke a doufal, že tohle slovní spojení pochopí.

„To věřím. Tak k tvému stavu. Testy dopadly dobře. Bohužel pořád netušíme jak to že tvoje tělo nemá čakru. Nebo jinak, jak to že nejde vidět tak jako u ostatních ninjů. Další věc je tvá paměť. Předpokládáme, že se ti během pár dní nebo týdnů vrátí. Pravidelně budeš chodit na testy. Alespoň do té doby než se ti vrátí paměť nebo se rozhodneš odejít. Držet tě tu nemůžeme, takže to záleží na tobě. Nebude nám vadit, když se rozhodneš zůstat tu, ale prozatím ti můžeme nabídnout, že budeš bydlet s Narutem. Později se snad nějaké jiné bydlení najde, ale teď nic jiného nemáme. Navíc Naruto se zmiňoval, že jste o tom už mluvili… Já to schválila.“ Dokončila svůj proslov Tsunade a přešlápla z jedné nohy na druhou. Shizune stojící za ní zaklapla desky a přitakala.

„Takže pokud chceš, hned ráno můžeš odejít. Nebo, když s tím Naruto bude souhlasit, můžeš se přestěhovat hned. Venku už se sešeřilo, což je pro tebe lepší než přímé světlo. Tím chci říct, že se ještě musíš šetřit.“ Dodala ještě Tsunade.

„Uhm dobře tedy. A Naruto…….“ Než to stačil doříct, do místnosti vtrhnul blonďáček.

„Mluvil tu někdo o mě?“ Zasmál se blonďáček a podrbal se ve vlasech.

„Právě včas Naruto. Co říkáš na to, že by se Sasuke už dnes nastěhoval k tobě?“ Zajímala se Tsunade.

„Už dnes?“ Podivil se Naruto.

„Je v tom snad nějaký problém?“ propíchla ho pohledem Tsunade. Sasuke je jen mlčky sledoval.

„Uhm ne, jen jsem chtěl ještě zajít na rámen…“ Namítl Naruto, to už, ale Tsunade zuřila.

„Rámen? Ty snad nikdy nemáš dost! Jestli se takhle budeš dál cpát, přejíš se ho a přestane ti chutnat!“ Křičela na něj, div mu jednu nevrazila.

„Přestane? Chutnat? To néé!“ Naruto jí to očividně sežral i s navijákem, ostatně jak měl taky ve zvyku. Sasuke se jen nad celou situací zasmál. Vážně to tu bylo takové, jako to znal, když to sledoval. A teď toho byl součástí.

„Sasuke už má sbaleno, nemusíš se bát, nemá skoro žádné věci. Což znamená, že vás ještě v příštích dnech čekají nákupy a podobně… Hlavně nezapomeň, že musíš chodit na pravidelné kontroly a kdyby se cokoliv stalo, hned mi dejte vědět. Já zatím budu shánět nový byt, v kterém budeš, dokud si na něco nevzpomeneš.“ Chrlila Tsunade jedno slovo za druhým a hnala je všechny ze dveří.

…………..

„Tak se uvidíme pozítří.“ Mávala na ně ze dveří, když oba chlapci odcházeli z nemocnice.

„Vážně ti nevadí, že u tebe budu bydlet?“ Optal se pro jistotu Sasuke a zadíval se na blonďáčka, kterému se v zapadajícím slunci, krásně leskly vlasy.

„Vůbec ne, už jsem ti to říkal. Navíc, užijeme si spolu spoustu zábavy, tebyao.“ Zasmál se Naruto. Sasukemu nezbylo, než ho napodobit. Šli spolu stmívající se Konohou a povídali si. Tedy hlavně Naruto povídal, ale to černovláskovi vůbec nevadilo. Užíval si pohodu, kterou už tak dlouho nezažil.