Kapitola 7

Pokud to předtím vypadalo tak, že se chlapci vzájemně vyhýbají, nyní to vypadalo, že se jeden před druhým snaží ukrýt. Tedy. Lépe řečeno Naruto se ukrýval před Sasukem. Kdykoliv zahlédl chlapce s temně černýma očima jít chodbou, zalezl do nějaké jiné uličky nebo se snažil schovat v davu. Jenže Sasuke není žádné pako a moc dobře věděl, že se před ním blonďáček snaží odklidit a proto dělal, co mohl, aby se mu pořád pletl do cesty. Což nebylo nijak těžké, když kromě jednoho předmětu měli ostatní společné.

Bylo pondělí ráno a Naruto se jako každý všední den nuceně vyhrabával ze zahřátého pelíšku. Otráveně zmáčknul na telefonu tlačítko „off“, čímž zaručil, že jeho „volátko“ přestane zblázněně vibrovat. Poté skopal peřinu a posadil se. Dlouze zívl a ruce vytáhl do maximální výšky, kterou po ránu zvládl, aby se alespoň trochu protáhnul. Tiše po špičkách se vydal do koupelny, jemně stiskl kliku a stejně potichu za sebou zavřel. Nechtěl vzbudit Sasukeho. Už to, že po tom všem spolu byli na pokoji, bylo dost strašné. Nemluvili spolu. Naruto nevyndával sluchátka z uší a kdykoliv si myslel, že se Sasuke blíží, aby si s ním promluvil, rychle se vypařil.

Naruto ze sebe svlékl trenky a tričko ve kterém obvykle spal a zalezl si do sprchy. Nastavil pro sebe příjemnou teplotu vody a nechal drobné kapičky stéct po těle. Za pomoci gelu vytvořil na pokožce vrstvu pěny, kterou po nějaké chvíli nechal odplavit. Potom co se vysprchoval, se postavil před nevelké zrcadlo. Na kartáček vymáčkl podle reklamy doporučované množství pasty a vyčistil si zuby. Hřebenem pročísl vlasy a převlékl se do školní uniformy. Poté se zase jako myška vypařil z koupelny přímo do pokoje. Sasuke ještě stále spal. Ve tváři měl ne příliš šťastný pohled. Spíš to vypadalo jako by se mračil. Naruto si ho chvíli prohlížel, ale jakmile se černovlásek pohnul, Naruto popadl školní brašnu a co nejrychleji zmizel z pokoje. Zamířil přímo do školní jídelny, aby se před vyučováním posilnil tekutinou, které se tu s radostí říká káva. I když Naruto na to měl jiný názor… Byl to jen lehký odvar, který možná tak voněl jako káva, ale nic víc společného s tou kofeinovou bombou neměl.

Mezitím se Sasuke probral. Jak již očekával, v pokoji byl sám. Neochotně se zvedl z postele, trochu zavrávoral a vydal se do koupelny. Po cestě ze sebe svlékl tričko a kalhoty a zamířil ke sprše. Udělal krok. Čekal, že jako obvykle došlápne a vykročí další nohou vpřed. Jenže potom co jeho pravá noha dopadla na zem, smekla se na vodou namokřené podlaze a Sasuke se jak dlouhý tak široký (obrazně řečeno) natáhl. Zakňučel bolestí, zanadával pár sprostých nadávek a měl se k tomu, aby se zase postavil. Jenže když se o to pokusil, z jeho hrdla se vydralo jen další bolestivé zaskučení. Shlédl dolů a zamračil se. Jeho kotník měl namodralou barvu a byl lehce nateklý. Sasuke se tedy za pomoci všeho čeho se dalo chytit, doplazil až do pokoje. Lehl si zase na postel a na kotník si dal obklad.

Naruto se právě včas přemístil do učebny. Zasedl místo, které obsazoval už několik týdnů zrovna ve chvíli, když zazvonilo. Vyjukaně pohlédl na hodinky. Asi se musel zapovídat s tou růžovovlasou slečnou sedící v jídelně u vedlejšího stolu. Při vzpomínce na ní, narutovy lehce zčervenaly tváře. Pousmál se, ale pak už se plně věnoval učiteli, který právě vešel do učebny a měl se k tomu, vysvětlovat jim další učivo finanční matematiky. Naruto byl natolik zabrán do výkladu, že se ani nevšiml, že o pár míst vedle něj nesedí Sasuke. Naruto fascinovaně nechal propisku létat po papíře a zapisovat tak právě brané učivo. Blonďáčka z této činnosti vytrhlo až další zvonění. Uklidil si věci do tašky a vydal se zpátky na pokoj, protože měl mít dvě hodiny volno. Nadšeně, že za celou dobu se dokázal Sasukemu vyhnout vešel do pokoje. Z úsměvu, který měl celou dobu na tváři, se najednou stal ztrápený úšklebek.

„Naruto.“ Vydechl nadšeně černovlásek, když ho uviděl. Naruto se, ale jeho pohledu vyhnul a zamířil k psacímu stolu. Začal štrachat v šuplíkách a dělat, že něco hledá. Sasuke ho už celkem podrážděně pozoroval.

„Naruto!“ Zopakoval ostřeji a očima ho nyní zcela probodával. Naruto po chvíli váhaní otočil hlavu a kouknul na něj.

„Hm…?“  Hlesl blonďáček a snažil se stále vyhýbat těm temným očím, ačkoliv se zároveň snažil, aby to vypadalo, že ho přece jenom trochu vnímá. Sasuke lehce nadzvedl nohu a udělal ten nejztrápenější pohled, co uměl.

„Pomůžeš mi na ošetřovnu?“ Hlesl a místo očí měl teď nápisy „PROSÍM“

„Co..si dělal?“ Zareagoval Naruto a konečně se na něj zpříma, bez jakýchkoliv povyků podíval.

„Uklouzl jsem v koupelně.“ Odpověděl černoočko a Naruto se škodolibě pousmál potom, co to slyšel.

„Co se směješ? Stejně je to tvoje chyba.“ Zabručel Sasuke a vrhnul na blonďáčka vražedný pohled.

„J..Já?“ Vykoktla zmateně Naruto.

„Jasně.. ty! Nechal si tam po sobě potopu a já to odnesl.“ Obvinil ho Sasuke.

„Já?.. Bylo tam mokro?“ Opáčil blonďáček a povytáhl obočí, na tváři výraz ve smyslu „Právě přemýšlím“.

„Hele.. Neříkají ti náhodou blesku. Jasně, že tam mokro bylo. Jinak bych se tam asi neválel no ne?!“ Vyjel na něj Sasuke, stále se mračil. Což ale zdaleka nebylo jen kvůli té pohromě v koupelně, ale i proto, že se mu Naruto vyhýbal.

„Cože si to ode mě chtěl? Pomoc?..“ Ušklíbl se po té sprše slov blonďáček a zamířil ke dveřím“

„Na..Naruto?“ Vyjekl Sasuke, když si uvědomil, že blonďáček se chce zase vypařit a navíc ho tam nechat. Když se sám ani nepostaví.. Naruto se zarazil těsně před dveřmi a věnoval mu jeden hodně dlouhý a vážný pohled.

„Už budu mlčet. Ani neceknu jen mi trošku pomoc.“ Zaprosil Sasuke a vykouzlil absolutně bezradný pohled až se ho Naruta zželelo a popošel k němu. Pomohl mu mlčky vstát. Sasuke mu dal ruku kolem ramen a opřel se o něj, Naruto ho podpíral a společně se vydali na ošetřovnu.

„Díky.“ Šeptl mu do ucha Sasuke, přičemž se o něj lehce otřel rty. Narutem se zachvěl a kdyby mohl, pustil by ho a utekl. Tak moc se bránil těm pocitům, které cítil, ale bylo to zbytečné. Ten černovlasý klučina v něm vzbuzoval mnohem víc, než sám chtěl. Přivřel oči a lehce natáhl jeho vůni. Bude se bránit, ale otázkou je, jak dlouho to vydrží, než se mu plně oddá.