Kapitola 8

Věř mi, prosím

Blanka seděla na posteli ve svém pokoji. Čekání ji už otravovalo. Napětí ji zžíralo a nedalo ji pokoj. Všechno v ní bylo zmatené a neuspořádáné. Jen Tomáš to mohl poskládat do správných sloupců. Ale kde je? Už bylo dávno po třetí a on nikde. Jak to myslel, že ji taky znal? Nic nechápala. Bylo to těžké pochopit. Jak někdo může zmizet beze stopy, aniž by si ho někdo pamatoval. A možná ani neexistovala. Možná si ji vymyslela jako blázen. Poslední dobou měla přece až moc stresu. Možná chce její důvěryhodnosti Tomáš využít. Ne, to by přece neudělal. On je jiný. Teda aspoň si to myslela. Byl na ni milí a vždycky ji bránil. A měl ty krásné modré oči. Vůbec nebyli chladné jako ty Alešove. Ale nebyla v nich vášeň a nebezpečí jako v Alešovích. Co má sakra dělat. Nevyznala se ve svých citech. Dokonce se nevyznala, co je mezi realitou a její představou.

Najednou zazvonil zvonek u dveří. Slyšela kroky a pak matčin hlas jak mluví na nějakého chlapce.

,,Blanko, nějaký chlapec je tady.“ Křikla blančina máma z dola. Blanka se ještě jednou podívala do zrcadla, aby se ujistila, že vypadá dobře a šla dolů. Před dveřmi stál Tomáš jak slíbil.

,,Ahoj, Blani tak jdeme.“ Řekl trochu nervózním hlasem a pořád se díval za sebe.

,,Jistě. Něják pozdě ne?“ řekla a zvesela vykročila k botníku.

,,Takže vy jdete ven. A kam? To je tak romantické.“ Začala brebentit blančina máma. Blanka ji sjela hnusným pohledem a blančina mamka byla rychle pryč.

,,Můžeme.“ Řekla Blanka, když už byla obutá. Tomáš jen přikývl a společně vykročili ven. Tomáš se zdál docela nervózní.

,,Můj dům je tímhle směrem.“ Řekl a ukázal na západ. Blanka jen přikývla a zatvářila se nedůvěřivě. ,,Neboj nechci tě znásilnit i když bys za to stála.“ Řekl a zasmál se vlastnímu vtipu. Blanku to moc neuklidnilo. Poté oba dva vyrazili směrem k jeho domu.

Bára zaklepala na dveře Andreina domu. Chvilku se nic nedělo, ale po té pěti minutové pauze ticha zašramotili klíče v zámku.

,,Ahoj drinky od dvou zadarmo.“ Řekla Andrea a v ruce držela láhev s fernetem.

,,Něják brzo ne? Ahoj.“ Řekla Bára a vlezla do baráku. Při cestě ji vzala láhev z ruky a plným douškem se napila.

,,To víš, doháním starý mládí.“ Řekla Andrea a hodila šibalský úsměv.

,,Já myslela, že ho doháníš s Vojtou.“ Řekla Bára a vytahovala si cigaretu z balíčku. Láhev nechala stát na kredenční lince.

,,S ním doháním ztracenou nudu.“ Pošeptala ji Andrea a obě se začali hlasitě smát. Do kuchyně vlezl Vojta a vášnivě políbil svoji naplno smějící se přítelkyni.

,,Čemu se smějete?“ zeptal se Vojta až když odlepil svoje ústa od Andreiných.

,,Ale jen tak plkáme. To máš jen ferneta?“ řekla Bára trošku zklamaně a šramotila po kuchyni.

,,Ne. V lednici je pivo a ve sklepě je nějaké víno a myslím trochu tvrdého.“ Řekla a dál se věnovala Vojtovím ústům. Bára je nechala o samotě a zamířila do sklepa. Přitom si zapálila cigaretu.

Aleš zatím seděl v obývacím pokoji a věnoval se láhvi s pivem, jež se rychle vyprázdňovala.

,,Neměl bys takhle nasávat.“ Řekla Tereza a popotáhla si cigaretu.

,,Říká ta, co si koleduje o rakovinu plic.“ Odbil ji Aleš a napil se piva.

,,Bože kdy už začne ta zatracená porada.“ Řekla Tereza a hledla v kapse mobil. ,,Craft má zase zpoždění. To je celý on.“ Bára přišla ze sklepa a v ruce držela několik flašek chlastu. Za ni už šla Andrea a v jejím závěsu byl Vojtěch.

,,No, Crafte, kde jsi?“ zeptala se tereza Crafta přes telefón ,,Jak sorry. Pohni se máš zpoždění. Všichni čekají jen na tebe. Tak to zapomeň, že si zapálíš ještě jednu na cestu. To tě jenom zdrží. Rychle sem koukej na klusat…Dobře nechtěla jsem to říkat, ale jestli se nepohneš, tak ti Aleš vypije všechen chlast.“ Tereza zaklapla mobil.

,,Jsi na něj moc krutá.“ Řekla Bára a popotáhla si.

Dveře se otevřeli a do domu vlezl Tomáš s Blankou. Tomáš zavřel a hodil klíče na stolek stojící poblíž.

,,Tak tady bydlím. Dáš si něco k pití?“ zeptal se Tomáš a zamířil do kuchyně. Blanka šla za ním a rozhlížela se.

,,Támhle je jídelna. Jdi si tam sednou a já něco přinesu.“ Řekl Tomáš a Blanka ho poslechla.

Vzal sklenici a naplnil ji vínem. Tohle ji tu situaci aspoň trochu ulehčí. Ale jak ji to řekne. Jak ji to vysvětlí. Nebude mi věřit. Ale musí jinak ji černá elita zabije a on si to na triko vzít nechtěl. Nebo si nechtěl připustit to, že kdyby se jí něco stalo, nikdy by si to neodpustil. Nikdy. Proud pomalu stékal přes okraj skleniček, ale on si toho nevšímal. Jen tam stál a zrak upíral někam do dáli. Všechno se teď v jejím životě změní a on za to bude moct. Už tohle mu rvalo srdce na kusy. Měl ji rád už od první chvíle. Ale až teď si to dokázal připustit a nikdy nedovolí, aby ji někdo ublížil. Ani Aleš.

,,Tomáši, stalo se něco?“ křikla Blanka z kuchyně a v hlase měla starostliví tón.

,,Ne nic se neděje. Už jdu.“ Odpověděl ji pohotově Ondra. Vzal skelničky s vínem a zamířil do jídelny. Pomalu si sedl na židli a rozdal sklinky.

,,Víno? Tak to už něco naznačuje“ řekla šibalsky Blanka a hodila po Tomášovi úšklebek.

,,Věřmi, budeš ho potřebovat“ řekl ji Tomáš vážně a ona se zatvářila ještě víc zmateněji.

,,Víš nevím, kde začít.“ Řekl Tomáš a na sucho polkl.

,,Co třeba od začátku.“ Řekla Blanka a napila se vína.

,,Dobře, ale prosím, nesmíš mě přerušovat aniž by to znělo více podivněji, rozumíš?“ řekl Tomáš a Blanka nepatrně přikývla.

,,Takže, před několika stoletími existovala jedna organizace, která měla držet démony od tohohle světa. Skládala se z andělů. Můj předek byl v radě, jež zasedala jako řídící centrum organizace. V radě byl ještě několim členů, ale jeden z nich nesouhlasil z názory mého předka. Byl to předek Aleše. A tak po několika neshodách a soubojích mezi dvěma stranami se rada a celá organizace rozpadla a rozdělila se na dvě strany. Ale soupeřům mého předka naroztla černá křídla jako symbol rivality proti mémo pra-maxi-dědovi. A tak souboj pokračuje až dodnes. Já a Aleš jsme soupeři na život a na smtr. A co se týká Lenky, každý anděl když umře tak si ho svět přestane pamatovat jako trest za válku, kterou společně vedeme. Normální lidé si to většinou nepamatují, ale ty budeš něco výmečného, když sis ji dokázala pamatovat.“ Jeho řeč ustala a on zklopil oči. Nedokázal se dívat do těch její zmatených očí. Nedokázal ji říct pravdu. Nedokázal ji říct, že teď když si to bude pamatovat, tak ji bude chtít černá elita zabít.

,,To-to co jsi teď říkal, myslíš to opravdu vážně?“ zeptala se koktavě Blanka a nemohla uvěřit svým uším. Tomáš opatrně přikývla a snažil se udržet chladnou hlavu.

,,A to ti mám jako věřit? Myslíš, že jsem přiletěla z Marsu? No jasně, teď se tady ukážou tvoji kamarádíčkové a budou se mi smát jaká to já sem husa. Ale na tohle já ti neskočím. A to jsi se mi líbíl. Smůla.“ Křičela Blanka celá zmatená. Prudce vstala ze židle a zamířila ke vchodu.

,,Ne počkej, já to myslel vážně“ zakřičel na ni Tomáš a chytl ji za loket. Blanka se mu lehce vysmekla a zmizela ven do tmy. Tomáš jen nechápavě seděl na židli. Jak mohl být takoví blbec? Jasně že ti neuvěří debile, když ji neukážeš křídla. Ale co když bude její reakce ještě horší. Bože proč jsou ženský tak komplikované.

,,Takže naše diskuze začíná. Děkujeme Craftovi za jeho účast. Sice s dvouhodinovím zpožděním, ale přece jen.“ Řekla Bára a u pusi držela prázdnou flašku od piva, která ji sloužila jako mikrofon.

,,A nemám náhodou zahajovat diskuzi jako váš šéf?“ zeptal se na protest Aleš.

,,No to sice máš, ale já mám příjemnější hlas. Ty tu jenom seď a jednání nech na mě. Takže první položka diskuze, kdo půjde zítra do obchodu pro noví chlast, protože nám dochází zásobi.“ Řekla Bára a málem spadla z gauče.

,,Přestaň šaškovat. Takže kvůli čemu tady jsme. Za prvé:Elita chce zakročit. Tomáš jde po Craftovi, ale Ondra s tím nesouhlasí. Proč? To nevím, on je celý záhadný. A za druhé: Blanka si pamatuje Lenku i když by neměla. Proč? To nevím, ona je celá záhadná.“ Řekl Vojtěch už v trochu podnapilém stavu.

,,A co tohle. Navrhuju zabít Annu. Crafte jsi na řadě, aby jsi si ušpinil ruce. A ta Blanka musí z cesty. Proto si na ni zadovádí moje katanka.“ Řekla Andrea a popotáhla si cigaretu.

,,Ne, Blanku necháme živou.“ Řekla Bára, která dosud vypadala, že je totálně v ringu. Ale její hlas zněl vážně. Její bratr se na ni nechápavě podíval. Vždyť ji chtěla ještě před nedávnem zabít. Tak proč?

,,He, Báro jdi za se do toho svého stavu. Už jsem skoro měla dodělanou poradu.“ Řekla kňouravě Andrea.

,,Ne zůstane na živu. Pamatuje si anděla a to se nikdy nestalo. Možná ji bude potřeba. Navíc ji chci na své straně. Tomáš po ní pokukuje a to je náš šach.“ Její slova zněla domem. Každý byl ticho.

,,A jak ji chceš přitáhnout na naši stranu?“ zeptala se konečně Tereza.

,,Blanka má oči jenom pro Aleše.“ Řekl Craft a všichni se otočili na jmenovaného. Aleš se díval na prázdnou plechovku od piva a přemýšlel, co dělat. Bude ji muset využít. Ale proč mu to tak vadí? Nikdy neměl problém dělat zkažené věci, ale u ní je to něják divné.

,,A potom?“ zeptala se Andrea a čekela, že dostane možnost ji zabít.

,,Potom ať rozhodne Aleš“ řekla potichu Bára a čekala na bráchovu odpověď. Nastalo ticho v němž si každý přehrával scénář, jejich plánu.

,,Dobrá. Já se postarám o Blanku a ty Crafte zařiť, aby se Anna nedožila víkendu.“ Řekl nakonec Aleš a chystal se k odchodu domů.

Pokračování příště:

Minulost naznačuje zítřek

*Jakou mají společnou minulost nepřátelé?

*Koho Blanka potká při cestě domů?

*Dokáže Craft Annu vymazat z povrchu zemského?

*Uvěří Blanka nakonec Tomášovi a komu podlehne?

      :-* Těšte se na další díl :-*