Kapitola 8

Naruto zamyšleně rozčeřil vodní hladinu ve velké kádi, v níž se právě nacházel, a která byla plná teplé vody s bylinkami. Musel říct, že mu koupel docela prospěla. Měla zázračný uvolňující účinek a omamné výpary levandule, jež jako téměř jediné poznal z té sušené směsi, mu poněkud otupovaly neklidnou mysl. Jinak musel totiž pořád přemítat o historii zdejších obyvatel hradu, kterou před několika hodinami vyslechl. Připadalo mu to všechno tak neskutečné a přece to byla pravda. Byl tak pohroužen do svých úvah, že úplně přeslechnul tiché vrznutí a posléze klapnutí zavíraných dveří. Probral ho až hlas, který se mu nečekaně ozval za zády:

„Nad čím tak usilovně přemýšlíš?“. V úleku sebou tak trhnul, až trocha vody vyšplíchla ven. Okamžitě otočil hlavu a setkal se s uhlovýma očima nejmladšího Uchihy. Sasuke tam stál, v obličeji obvyklý kamenný výraz, na sobě měl svůj rudočerný plášť, černé kalhoty a bílou košili. Naruto musel pokaždé žasnout, že tak temná bytost dokáže vypadat téměř andělsky dokonale.

„Ehm… já… já…“ zakoktal se, protože nevěděl, jestli může Sasukemu říct pravdu – nechtěl dostat Sarutobiho do problémů, „j-jen… jen jsem…“.

„Pojď z té vody, ať se nerozmočíš.“ Přerušil ho tiše Sasuke, přistoupil blíž a nastavil mu velký kus látky, která sloužila k osušení. Naruto tedy váhavě vylezl a černovlasý mladík mu ovinul látku kolem těla. Poté přešel ke stolu a zatímco se Naruto otíral, nalil do dvou pohárů krvavě rudou tekutinu. „Dáš mi zase košem, když ti nabídnu víno?“ nadhodil Uchiha a podal mu jednu číši.

„Jako bych měl na výběr.“ Zamumlal Naruto potichu vzdorně a trochu se napil. Na chvíli se mu zdálo, jakoby po Sasukeho tváři přeběhl lehký úsměv, ale nebyl si jistý, jestli si to jen nenamlouval.

„Snad jsem v tom neslyšel ukřivděnost?“ ušklíbl se Sasuke a přeměřil si blonďáka očima, „copak, nelíbí se ti tady snad?“.

„Jsem tu jako vězeň.“ Opáčil nakvašeně Naruto.

„A schází ti tady něco?“ nadzvedl nejmladší Uchiha obočí.

„Myslíte kromě čerstvého vzduchu a volného pohybu?“ protáhl Naruto naoko zamyšleně, „schází mi svoboda.“.

„K čemu by ti byla?“ odfrkl pobaveně Sasuke, „kdo tam na tebe venku čeká?“. Naruto odvrátil pohled. I když to možná nevěděl, tmavovlasý chlapec se dotkl jeho citlivého místa. Ta poslední věta ho zabolela. Samozřejmě že na něj nikdo nečekal, neměl nikoho, kdo by si o něj dělal starosti. Kdo by ho postrádal… „Tak co, půjdeme spát?“ vytrhl ho z úvah Sasukeho hlas. Kupodivu zněl jaksi omluvně, jakoby upír vytušil, jak na Naruta jeho slova zapůsobila. Překvapeně se na něj opět podíval.

„Spát?“ zopakoval poněkud nechápavě.

„No to je taková ta činnost, při které upadáš do nevědomí a někdy se ti zdají sny.“ Pitvořil se Sasuke. Naruto po něm naštvaně loupl očima:

„Já vím, co to znamená.“.

„Výborně.“ Zaradoval se ironicky nejmladší Uchiha a hodil Narutovi nějaké oblečení, které přinesl s sebou. Blonďák to bleskově prozkoumal – volné bavlněné šedé kalhoty a něco, co se podobalo bílému tričku. „Řekl bych, že to bude na spaní asi pohodlnější než to předešlé.“ Podotkl Sasuke netečně. Dopil pohár a přešel k posteli, kde si svléknul rudočerný plášť a košili. Pak zívl, vyhoupl se na lože a přikryl se tenkou pokrývkou. Dokonce se ani na Naruta nedíval, když si  blonďatý chlapec oblékal donesené šatstvo. Naruta ta podivná změna jeho chování udivovala a nebyl si tak úplně jistý, že mu vyhovuje. Kdyby Sasuke jednal jako dřív, pořád tak přehlíživě, kdyby si z něj dál dělal sexuální hračku, aspoň by to chápal. Rozuměl by takovému chování, i když by ho samozřejmě odsuzoval. Ale tohle bylo prostě divné. Možná v tom z jeho strany taky hrálo roli něco jiného, ale nad tím se radši nechtěl ani zamýšlet. Váhavě také popošel k posteli a posadil se na ni. Tázavě se zahleděl na černovlasého mladíka. „Copak?“ všiml si toho Uchiha.

„No… co teď?“ otázal se Naruto rádoby zvědavě, „půjdete spát nebo mě přefiknete?“. Upírovy temné oči se mu zapíchly do obličeje, až Naruta zamrazilo.

„Co bys radši?“ zeptal se klidně Sasuke.

„No dovolte?“ prskl Naruto, „to je snad jasné ne?“.

„Ne, teď už to tak jasné není.“ Odtušil tmavovlasý a v jeho tónu se nedala nepostřehnout jistá dávka pobavení.

„Co… co tím myslíte?“ znejistěl Naruto. Sasuke se narovnal do sedu a po tváři mu pohrával pokřivený úsměv se samolibým nádechem.

„Ty to totiž chceš.“ Pravil s tichým smíchem.

„C-cože?!“ vyrazil ze sebe Naruto a žaludek se mu zhoupl podivným pocitem, který neuměl pojmenovat. Ačkoliv se usilovně snažil tomu zabránit, začervenal se. „Co tím sakra chcete říct?!“ vyjel na upíra a za ten provokativní úsměšek by mu nejraději jednu vrazil, „že… že se mi snad jako líbí, když… když…!?“.

„Přesně tak.“ přitakal Sasuke a nespouštěl z něj oči, „jinak bys o tom pořád nemluvil.“.

„Jste blázen!“ obvinil ho Naruto zbytečně hlasitě. Neměl ponětí, proč tak vyvádí. Měl mu úplně klidně říct, že se mu jeho předchozí počínání hnusilo a chce se jen ujistit, že v něm nebude pokračovat. To by bylo přece logické, nemá žádný důvod, aby takhle pěnil. Nemá důvod se obhajovat… leda že by… leda že by v koutku duše věděl, že má ten zatracený Uchiha pravdu a on že po styku touží? Trošku? Maličko? Ždibínek?

„Vskutku?“ bavil se Sasuke a než mohl Naruto něco namítnout, černovlasý chlapec se k němu naklonil a přitiskl mu rty pod ucho. Blonďák ztuhl úlekem. Sasukeho horký dech ho zašimral na citlivé kůži a když mu Uchiha špičkou jazyka přejel po ušním lalůčku, Narutem proběhla drobná vlna vzrušení. V duchu si nadával pěkně ostrými jmény, ale přitom držel jako očarovaná ovce celou dobu, co ho Sasuke líbal na krku a bylo mu úplně jedno, že se tím vystavuje riziku, neboť Sasukeho ústa se několikrát ocitla nebezpečně blízko životně důležité tepny. Zrychlil se mu dech, když Uchiha vlhkou cestičkou pokračoval přes hranu jeho čelisti a pak se jemně otřel svými rty o ty Narutovy. Hrál si s ním jako kočka s myší, vůbec nepřitlačil, naopak, jen se tak lehounce dotýkal, čímž dráždil Narutova nervová zakončení mnohem efektivněji, než kdyby ho políbil tvrdě. Narutovi srdce splašeně naráželo do žeber. Bylo to jako mučení – toužil po kontaktu s Uchihovými měkkými rty, ale ten se odmítal k němu víc přiblížit. Sasuke naprosto přesně věděl, co dělá. Cítil Narutovu narůstající potřebu silnějšího doteku a právě proto se perfektně ovládal. Chtěl, aby to Naruto udělal sám. Aby ho blonďák potom nemohl obviňovat. Věděl, že to udělá, vnímal, jak je Naruto uvnitř rozpolcený, ale znal tyhle typy dobře, byl si jistý, že nakonec podlehne. A nemýlil se. Blonďák, který už to nemohl vydržet, se zoufale naklonil blíž k Uchihovi a spojil jejich rty v plnohodnotném polibku. Sasuke triumfálně přimhouřil oči a vítězně po něm mrkl. Naruto raději zavřel oči, aby se nemusel soustředit na ten provokativní pohled. Teď, když měl Sasuke nepsané povolení, blonďatého chlapce prudce objal a strhl ho pod sebe do polštářů. Lehce si vynutil vstup do Narutových úst a proklouznul do nich jazykem. Pravačkou zajel Narutovi pod triko, aby mohl zkušenými doteky zkoumat strukturu jeho pokožky na bocích, hrudi, žebrech i břiše. Se zadostiučiněním vnímal horkost Narutova těla, která se o něco málo zvýšila, jeho mělký přerývaný dech a červeň, rozlévající se po jeho tvářích. Přestože upírova tělesná teplota nebyla tak vysoká, Naruto byl z jeho doteků celý rozpálený. Nebránil se, když mu Sasuke přetáhl triko přes hlavu, aby mohl svými rty zmapovat jeho odhalený hrudník. Sám mu dokonce přejížděl rukama po zádech i po břiše, bavilo ho dotýkat se Uchihových svalů. Bavlněné kalhoty mu v oblasti rozkroku už byly celkem dost těsné, když se černovlasý chlapec konečně propracoval až tam. Naruto ostře vydechl, když mu Sasuke jedním plynulým pohybem stáhl kalhoty až ke kotníkům a obnažil tak jeho vzrušení, které jasně prozrazovalo, že měl upír pravdu. Naruto se zastyděl, na jednu stranu mu bylo špatně z něho samotného, že se chová jako nějaká děvka, ale na stranu druhou… se mu to zatraceně líbilo, obzvlášť když ucítil ve slabinách Sasukeho horký dech a poté teplý vlhký jazyk. Zalapal po dechu a sevřel v prstech pokrývku, jak se snažil nedávat své momentální emoce příliš hlasitě najevo. Sasuke nespěchal. Pomalu olizoval Narutův úd od kořene k žaludu, pohrával si s jeho varlaty, občas polaskal uzdičku nebo zas věnoval zvýšenou péči vlhce se lesknoucí špičce. Blonďák z jeho počínání šílel a nedokázal už tlumit hlasité vzdechy, které mu splývaly ze rtů. Sasuke si nechal Narutův penis vklouznout do úst. Střídavě rychle a pomalu pohyboval hlavou nahoru a dolů a Naruto měl dojem, že asi slastí brzo vysublimuje. Sasukeho obratný jazyk klouzal po jeho vzrušení čím dál rychleji a jeho teplá ústa ho bez problému pohlcovala až ke kořenu. Netrvalo to dlouho a Naruto zaťal prsty do povlečení a s výkřikem se udělal. Sasuke zkušeně a bez námahy všechno spolkl, měl už v tom praxi. Blonďák se bezprostředně po orgasmu zhroutil naznak do polštářů a lapal po dechu. Kromě nekonečné slasti mu v mysli vířilo i jakési ohromení. V nejmenším nečekal, že by ho upír nechal dojít k vrcholu takhle brzo. Počítal s tím, že si ho opět vezme. Sasuke se posunul nahoru, lehl si vedle Naruta na bok a s lehce pokřiveným úsměvem ho pozoroval, jak ztěžka dýchá. „Cítíš se líp?“ zeptal se pobaveně, když se Naruto konečně trochu zklidnil. Blonďáček se nadzvedl na loktech a provinile se podíval Uchihovi do tváře. Po lících se mu rozlévala červeň. Upřímně řečeno, bylo mu trapně. Vždyť v tomhle světle už vážně vypadal jako obyčejná… coura.

„Není to tak, jak si myslíte. Nechtěl jsem… totiž já nejsem… nechci, aby to vypadalo, že… chci říct…“ koktal, protože nemohl najít ta správná slova. Zarazil se, až když zaznamenal dotek upírova ukazováčku na svých rtech. Překvapeně po Sasukem zamžoural.

„Na sexu není nic špatného.“ Pravil černovlasý šlechtic klidně, „nemusíš se stydět za to, že se ti to líbí.“.

„Tak to není!“ vyhrkl Naruto spěšně, i když sám věděl, jak nepřesvědčivě to zní a jaká to ve skutečnosti byla lež. Sasuke na něj pronikavě upřel oči a Naruto ten přímý pohled onyxových studánek nevydržel. Sklopil zrak někam k rudému povlečení – barvou tváří mu mohl směle konkurovat.

„Ty jsi hrozně špatný lhář.“ Ušklíbl se Sasuke, „myslíš, že to na tobě nepoznám?“.

„Nikdy jsem nechtěl… nestál jsem o to, aby… já…“ snažil se Naruto zachránit zbytek své důstojnosti.

„Nechceš mi, doufám, tvrdit, že sis to před chvílí neužíval? Řekni, Naruto, líbilo se ti, když jsem se tě dotýkal? Líbilo se ti, cítit můj jazyk ve slabinách, hmm?“ útočil Sasuke posměšně. Blonďák schýlil hlavu pod tíhou sebevýčitek.

„Nechte toho.“ Požádal tiše. Sasuke pokrčil rameny.

„Tak si to přiznej.“ Vybídl ho o poznání vlídněji, „každý máme své koníčky. Někdo má zájem v lovu, někdo v četbě… a někdo v sexu.“.

„Třeba vy?“ plácl Naruto v pokusu od sebe odvrátit pozornost.

„Třeba já.“ Přisvědčil Sasuke pobaveně.

„Ovšem. Máte očividně zkušenosti.“ Přiznal mu Naruto neochotně a značně kysele.

„Léta praxe. Měl jsem zkušené učitele.“ Pronesl klidně upír.

„Jenom muže?“ zeptal se blonďatý chlapec a váhavě k němu zvedl pomněnkové oči.

„Muže i ženy.“ Odtušil Uchiha a pohodlně se uvelebil naznak, „zas tak mi na tom nesejde. Obě možnosti mají něco do sebe.“. Naruto si všiml mírné vybouleniny v jeho tmavých kalhotách. Napadlo ho, že se Sasuke dneska o nic víc nepokusil. Vůbec o něj neprojevil zájem… Vrtalo mu to hlavou. Na jednu stranu byl rád. Ještě pořád ho totiž trochu bolel zadek, i když heřmánek působil přímo zázračně. Ale zároveň mu to prostě nešlo na mozek. Co stálo za tou změnou upírova chování? Možná… by se mu měl… odvděčit. Nechtěl mu nabízet svoje tělo, doopravdy nestál o to, aby mu Sasuke obnovil zranění… aspoň zatím. Ale třeba mu naznačit, že to nemusí jít vždycky jenom po zlém. A že to nemusí být vždycky jen o souloži. Jenže jak to udělat, aby si to Sasuke nevyložil špatně? Taky mu to přišlo trapné. Šlo o to, že… to ještě nikdy nedělal plně při smyslech. Co když to podělá? Sasuke zachytil Narutovo podivné okolkování a tázavě nadzvedl obočí. Blonďák nějakou dobu ještě otálel a sváděl úpornou vnitřní bitvu, než se velmi pomalu a nejistě sklonil ke krku tmavovlasého mladíka a jemně přitiskl rty k alabastrové pokožce. Sasuke šokovaně ztuhnul. Myslel si, že má toho kluka prokouknutého, ale tohle opravdu nečekal. V první chvíli ho napadlo Naruta odstrčit. Ale pak ze zvědavosti zůstal držet. Zajímalo ho, kam až se blonďák odváží. Naruto rychle zvednul azurové oči, aby se podíval Uchihovi do tváře. Když v ní nevyčetl žádný protest, malinko se mu ulevilo. Zkusmo olíznul místo, kde tušil Sasukeho krční tepnu. Nemálo ho překvapilo, že má upír taky krev. Pak mu váhavě rychle přejel dlaní po odhaleném hrudníku. Sasuke přimhouřil oči a v duchu se docela bavil nesmělostí toho počínání. Narutovi se ale líbilo, cítit pod rukou sametovou kůži a lehké křivky Sasukeho svalů. Zopakoval svůj pohyb, ale tentokrát o něco zpomalil a prsty sledoval nepravidelnou myšlenou dráhu, která končila někde na Sasukeho břiše. Upír se pousmál koutkem úst. Tahle hra ho začínala zajímat. Naruto znovu přiložil rty k Uchihově hrdlu a lehce ho na něj políbil. Nebylo to tak strašné, jak se obával. Vlastně naopak, bylo to docela… smyslné. Blonďák trošku přitlačil jazykem. Propátrával se postupně výš a výš, až se dopracoval k Sasukeho uchu. Olíznul jeho ušní lalůček a zaznamenal, jak černovlasý zadržel dech. Překvapeně se na něj z boku podíval a udělal to ještě jednou. Uchihovi unikl tichoulinký vzdech. Narutovi to dodalo odvahu a o něco náruživěji se přisál k citlivé kůži těsně pod uchem. Jeho pravačka úplně samovolně přejížděla Sasukemu po žebrech, břiše, hrudi… ukazováčkem jakoby mimoděk kroužil kolem bradavek, než je promnul mezi prsty a trošku si s nimi pohrával. Sasuke si bezmyšlenkovitě olízl rty. Narutovy doteky ho nenechávaly chladným a vybulenina v jeho kalhotách byla teď opravdu dost patrná, čehož si Naruto nemohl nevšimnout. Hodil po Uchihovi letmý neurčitý pohled, než po tom místě velice nejistě, ale zvědavě přejel dlaní. Sasuke ostře vydechl. Naruto zaváhal, ale pak přitlačil proti té rýsující se bouli a Sasuke slabě zasténal. Blonďák automaticky pozvedl koutky rtů a přes látku začal Sasukeho hladit. Ústy se přitom přesídlil k Uchihovým klíčním kostem a posléze sjel k bradavkám. Když vnímal Sasukeho zrychlený tep a přerušovaný dech, spadly z něj obavy. Nebylo to tak těžké, prostě se řídil instinktem. Naruto se s novým zápalem vrhl na věc – líbal upíra na hrudi, jazykem laskal jeho bradavky, olizoval vybraná místečka a přitom ho nepřestával dráždil pravačkou přes kalhoty. Uvažoval o tom, jaké by to bylo, kdyby to udělal jako Sasuke. Ta představa ho lákala, chtěl zkusit, jak to chutná, ale trochu se bál, co od toho má čekat. Pro jistotu zaujal novou pozici – sedl si Sasukemu na nohy, aby získal výhodnější postavení. Postupoval pomalu – jeho polibky nyní směřovaly směrem dolů, dokud se nezarazil na podbřišku, u lemu Sasukeho tmavých kalhot, pod nimiž jasně cítil Uchihovo vzrušení. Blonďák nejprve zaváhal, ale pak se zhluboka nadechl a jediným pohybem stáhl upírovo jediné oblečení do půli stehen. Sasuke překvapeně zamrkal a snažil se zachytit Narutův pohled, modrooký se však jeho očím vyhýbal. Nečekal, že by blonďák mohl zajít tak daleko. Naruto nasucho polkl. Sasukeho penis tu čněl do výše, kolmo od jeho těla jako stožár a jeho tmavší špička se vlhce leskla. Byl to dost… rajcovní pohled, ale Naruto se trochu bál, protože to ještě nikdy nedělal. Malinko se mu třásla ruka, když uchopil Uchihův úd u kořene a sklonil k němu hlavu. Ještě jednou se nadechl, přimhouřil oči, vyplázl jazyk a na zkoušku tu věc olízl. Chutnalo to jako… kůže. Váhavě stáhl předkožku a přitiskl se rty k citlivému žaludu. Sasuke zavrněl na znamení, že se mu to líbí, což Naruta celkem uklidnilo. Zpočátku nejisté počínání následně zintenzivnělo a Naruto začínal zjišťovat, že si tuhle zvrácenou hru docela i užívá. Jeho doteky byly mnohem promyšlenější, jak postupně zjišťoval, co se Uchihovi líbí a jak se to vlastně dělá. Sasuke mu na jeho snažení odpovídal sérií slastných stenů, přivíral uhlové oči a v prstech drtil pokrývku. I to bylo pro blonďáka velice motivující a navíc mu tělem koloval jakýsi uspokojivý pocit nadvlády nad upírem. Bylo to úžasné vědomí, že právě on je tím, kdo dostal černovlasého mladíka do varu.  O trochu horší bylo pro Naruta, když vzal poprvé Sasukeho do úst. Bylo to nezvyklé a jelikož proti němu Uchiha bezděčně přirazil pánví, což Naruto nečekal, málem se udusil. Nebylo snadné překonat dávicí reflex, protože Sasukeho penis v roztouženém stavu zaujímal skutečně nezanedbatelné proporce. Naruto ho nedokázal pohltit až ke kořenu, přestože to několikrát zkoušel, ale pokaždé se divoce rozkašlal a do očí mu vhrkly slzy. Nakonec se rozhodl to dál nepokoušet, tím více úsilí však vložil do vášnivého olizování, sání a laskání Uchihovy erekce a Sasuke vzdychal a potichu sténal, což už samotné bylo pro Naruta výhrou. Postupem času ze světlovlasého chlapce opadly veškeré zábrany, skloubil pohyby pravačky i jazyka, někdy ho stiskl pevněji, někdy se ho zas jen letmo dotýkal. Také Sasukeho vzdechy byly čím dál hlasitější a Naruto poznal, že se upír blíží k vrcholu, tím víc se snažil. Ve chvíli, kdy Naruto cítil, že Sasuke už už dosáhne orgasmu a v duchu si gratuloval, najednou se mladý šlechtic pohnul. „Dost!“ zavrčel Sasuke a v příštím okamžiku se blonďákovi vyškubl, chytil ho za zápěstí a nepřirozenou silou s ním smýkl do polštářů vedle sebe. Narutovi chvíli trvalo, než mu došlo, co se vlastně stalo, ale hned poté se vytřeštěné podíval černovlasému do obličeje. Sasuke zatínal zuby a dýchal mělce a rychle, jakoby právě uběhl maraton. Ve volné ruce, v níž nesvíral Narutovo zápěstí, stále ještě drtil tenkou pokrývku. Jeho oči barvy půlnoční černi ohnivě hleděly na blonďáka a Naruto si všiml, jak má upír pohmožděné rty, do kterých se zřejmě silně kousl. Zároveň mu pohled sklouzl k Sasukeho klínu, kde stále ještě zůstávala jeho tvrdá erekce.

„Proč jste to udělal?“ nechápal Naruto, „myslel jsem, že už skoro…“. Sasuke si však beze slova natáhl kalhoty, které samozřejmě opět skrývaly vybouleninu v přední části. Uchiha pustil Narutovu ruku a jeho dýchání se změnilo – bylo hluboké a pravidelné a Naruto se nemohl zbavit dojmu, že upír se vší mocí snaží ovládnout svoje vzrušení. „Proč…?“ dožadoval se Naruto vysvětlení, „vždyť jsem… udělal jsem něco špatně?“.

„Ne.“ odvětil stroze Sasuke, podivně nečitelným tónem.

„Tak proč sakra?!“ dorážel blonďák a zamračil se. Uchiha však mlčel a ani se na něj nepodíval, jen si přes vyduté kalhoty a odhalený hrudník přehodil rudou látku deky. Narutovi mozek šrotoval ostošest a vůbec mu to nešlo do hlavy. Pak mu myšlenkami probleskla vzpomínka na vražednou krvežíznivost, vtištěnou do nachových očí nejmladšího Uchihy. Zalapal po dechu. „Vy jste to udělal… kvůli mně?“ vyhrkl spěšně s vytřeštěnýma očima, „kvůli tomu, abyste… se nedostal do toho… do toho vašeho loveckého stavu? Bál jste se, že… že mi ublížíte?“. Sasuke mu neodpověděl a bez jediného slova se otočil na bok, zády k Narutovi. Blonďák pochopil, že s ním už upír dneska nepromluví a bral to jako pokyn ke spánku. Přesto, když usínal, bezděčně ho zahřálo u srdce z pocitu, že možná není Sasukemu tak docela lhostejný.

V krbu dohořívaly žhavé uhlíky a osvětlovaly temnou komnatu jen velice spoře. Itachi se posadil na okraj postele a odhrnul si pramen dlouhých černých vlasů z obličeje. V hlubinách rozváleného povlečení našel svou stuhu a vlasy si svázal opět do ohonu, když zaznamenal pohyb za svými zády a na krku vzápětí ucítil horký dech a posléze vlhký polibek.

„Nezůstaneš přes noc jo?“ zazněl mu do ucha hluboký hlas.

„Ne.“ odpověděl prostě a uhnul před dalším polibkem.

„To je škoda. Mohli bysme si dát… druhé kolo.“ Namítl pobaveně muž za ním, obtočil paže kolem jeho hrudi sklouzl dlaní do jeho klína. Itachi však ruce odstrčil. Pravda, věděl, že by to stálo za to, Madara byl v posteli výborný, problém byl jinde. Prostě nechtěl.

„Jsem unavený.“ Odtušil lhostejně a zvedl se z postele. Posbíral po zemi své šaty a sledován lačným pohledem druhého muže se oblékl.

„Vypadáš ustaraně.“ Konstatoval Madara a pohodlně se uvelebil na loži, aniž by se snažil zakrýt svoje nahé tělo. Itachi na to nic neřekl a dokončil oblékání. „Má to co dělat se Sasukem?“ zeptal se Madara a pronikavě se na něj zahleděl, „vrtá ti hlavou, proč po tolika letech nechal žít nějakého lidského milence?“. Mladší Uchiha mu opět neodpověděl a naopak se měl k odchodu, zarazila ho však další Madarova otázka: „Žárlíš, Itachi?“. Muž s culíkem se zastavil s rukou na klice a ohlédl se přes rameno. V jeho temných očích se nedalo nic vyčíst.

„Koho můj bratr nechá naživu a koho ne, to je jeho věc. Já mu do toho nemám co mluvit… a ty taky ne.“ pravil s chladným nádechem v tónu.

„Ovšemže tě to štve.“ Pokračoval Madara, jakoby předchozí slova neslyšel, „když vezmu v úvahu, co k němu cítíš…“.

„Sasuke si může dělat, co chce. Je dospělý.“ Zavrčel Itachi.

„Prakticky vzato je mu pořád sedmnáct.“ Zasmál se Madara, „rok do dospělosti mu chybí. Každopádně,“ dodal, když zachytil Itachiho pohled, „mi to přijde divné. Nelíbí se mi to.“.

„Ten kluk pro nás nepředstavuje žádnou hrozbu.“ Usoudil Itachi, „je to jen člověk. Navíc ještě chlapec. Nechceš mi snad tvrdit, že by nás mohl ohrozit, že ne?“.

„Kdyby se ale dostal zpátky do vesnice, poštve na nás vesničany. Chceš problémy? Kdyby naše tajemství vyšlo najevo, nejspíš by na nás přišli s dubovými kůly.“ Zúžil Madara oči.

„Jakoby nás to mohlo zničit.“ Ušklíbl se Itachi.

„To jistě ne. Ale museli bysme opustit hrad. Přišli bychom o naše postavení. O titul, o majetek. Stali by se z nás psanci.“ Opáčil starší Uchiha důrazně.

„To se nestane.“ Ujistil ho Itachi pevně, „ten kluk se do vesnice nevrátí. Sasuke ví, že nemůže, zná rizika.“.

„Jak myslíš.“ Pokrčil Madara rameny a složil ruce za hlavou. Itachi už tlačil kliku dolů, když ho ještě zastavil strýcův hlas: „Ale Itachi… napadlo tě třeba, že by se do něj Sasuke mohl zamilovat?“. Muž na posteli upřeně zíral na temeno Itachiho hlavy a na rtech mu pohrával zlomyslný úsměv. „Co když ho bude chtít… proměnit? Jsi připravený se o Sasukeho dělit? Smířit se s přítomností třetí osoby mezi vámi dvěma?“ zasyčel lehce posměšným hlasem. Chvíli bylo ticho a ozývalo se jen teskné praskání posledních doutnajících uhlíků v krbu. Pak Itachi pevně stiskl kliku, otevřel a posléze za sebou zabouchl.