Kapitola 8

„Tak jsme tady,“ usmál se Naruto a pokynul hlavou k rozevřeným dveřím, které se mu po několika minutách podařily odemknout. Sasuke popošel blíž a nahlédl dovnitř. Dřevěná podlaha, něco, co připomínalo koberec, pohovka, stůl, dvě židle, kuchyňská linka, lednice a podobné zařízení.

„Není to nic moc, ale žít se tu dá,“ špitl Naruto a vešel dovnitř. Sasuke ho následoval. Všechno si prohlížel, připomínalo mu to věznici. Oproti tomu na co byl zvyklý, ho to trochu děsilo, ale v tuhle chvíli byl zároveň vděčný, že má kde a s kým být.

„Máš to tu pěkné, kupodivu ve skutečnosti to vypadá lépe, než v…“ Najednou se Sasuke prudce zarazil a stočil pohled jinam, dělajíc, že si vše důkladně prohlíží. Naruto se na něj podezíravě zaměřil.

„Než v čem?“ optal se.

„Cože?“ Dělal překvapeného černovlásek a nervózně se ošil.

„Řekl si, že ve skutečnosti to vypadá lépe, než v… V čem?“ vyzvídal Naruto a aniž by Sasuke tušil, v kapce si nahmatal kunai.

„Chtěl jsem říct, že to vypadá lépe, než se může na první pohled zdát,“ špitl po chvíli Sasuke. Naruto si ho však stále podezíravě prohlížel, ale nakonec přikývl a vytáhl ruku z kapsy.

„No, ukážu ti, kde budeš spát a kde je koupelna,“ oznámil mu, a aniž by na něco čekal, rozešel se do dalšího pokoje. Sasuke ho spěšně následoval.

„Tady je můj pokoj, hned vedle je koupelna, ale teplá voda teče vážně jen chvíli, takže žádné otálení,“ upozorňoval Naruto a ukázal černovláskovi místnost, která jen vzdáleně připomínala koupelnu.

„A obývák už si viděl. Jelikož si můj host, chtíc nechtíc ti přenechám můj pokoj a já budu spát tady na gauči,“ řekl Naruto ne příliš nadšeně, ale vše doladil zářivým úsměv. Pleskl sebou na pohovku a dlouze zívl.

„To v žádném případě, je to tvůj byt, mě postačí pohovka,“ špitl Sasuke a posadil se na opěradlo gauče, na kterém Naruto ležel.

„To je v pohodě. Navíc kdyby to zjistila Tsunade nebo nedej bože Sakura zabili by mě.“ Protočil oči se smíchem blonďáček a ukázal zatnutou pěst.

„Ještě máš pod okem modřinu, jak tě Sakura minule sejmula,“ konstatoval Sasuke a nahnul se nad Narutův obličej. Ukazováčkem se dotkl namodralého místa. Naruto sykl bolestí a ucukl.

„Promiň,“ hlesl černovlásek a stáhl ruku zpět podél těla. V pokoji byla tma, jen světlo pár svíček vytvářelo na zdi spletité stíny.

„Měl by sis jít lehnout, určitě musíš být unavený,“ poznamenal po chvíli blonďáček a posadil se. Sasuke zvedl hlavu a zadíval se mu do pomněnkově modrých očí.

„Myslíš, že si někdy vzpomenu na to, kdo vlastně jsem?“ špitl znenadání po pár okamžicích Sasuke, který opět sklonil hlavu a nyní se díval na své prsty, které se vzájemně nervózně proplétaly.

„A proč by si neměl? Tsunade přece říkala, že si dřív nebo později vzpomeneš a Tsunade se nikdy neplete, tomu věř. Určitě to zase bude v pořádku a do té doby jsme tu pro tebe my. Dáme na tebe bacha tebyao!“ zvolal nadšeně blonďáček a zářivě se usmál, vstal a poplácal Sasukeho po zádech.

„Díky Naruto,“ odvětil Sasuke a taky se postavil.

„Tak jde se spát, Tsunade mi zase určitě přidělí nějakou šílenou misi.“ Zasmál se Naruto.

„Myslíš jako chytání bláznivých koček nebo otročení na rýžovém poli?“ zeptal se smíchem Sasuke.

„Přesně něco takového… Počkej, ale jak to víš?“ Kouknul na něj blonďáček překvapeně, když mu došlo, že se Sasuke trefil. Tyhle mise mu Tsunade s radostí dávala. Škodolibá blondýna.

„Uhm.. Já… Předpokládal jsem to,“ zalhal černovlásek a nevinně pokrčil rameny. Nepředpokládal to, znal to z anime a prostě mu to zase uklouzlo.

„Někdy tě na takovouhle misi vezmu,“ zasmál se škodolibě Naruto a rozešel se do svého pokoje. Sasuke ho následoval.

„Nechám ti tu deku a polštář a zbytek se zabavuje,“ usmál se blonďáček a šáhl po druhém polštáři.

„Naruto, já se vyspím na pohovce,“ namítl Sasuke a vytrhnul mu polštář z ruky. Naruto se rozesmál při pohledu na odhodlaný výraz černovláska.

„Teď si vážně roztomilej,“ zasmál se Naruto. Sasukeho pohled se změnil na vraždící.

„Nejsem roztomilej!“ odsekl a vlasy se mu naježily jak chlupy kočce.

„Teď si spíš děsivej.“ Otřásl se Naruto a popošel blíž.

„To ti teda děkuju! Tady máš ten svůj polštář a mazej…“ sykl dotčeně černovlásek a strkal Naruta z pokoje, když se mu to podařilo, zaklapl za ním dveře. Doléhal k němu pobavený smích blonďáčka, který se skoro dusil.

„Dobrou,“ houkl na něj ještě Naruto. Sasuke se jen poušklíbl a sedl si na postel.

„Roztomilej, děsivej… On je vážně ztřeštěnej… Přesně takovej jako ho  znám. Ty blankytně modrý oči. Neuvěřitelné… A jeho úsměv!“ Sasuke se zamyšleně díval před sebe a uvažoval nad tím blonďatým andělem. Uvažoval nad tím, jak to všechno udělá, jak se odsud dostane, co komu řekne… Byl zmatený. Nakonec si zakázal nad vším přemýšlet, sundal si kalhoty a tričko. Ještě chvíli stál u okna a pozoroval temnou Konohu, než se rozhodl vyzkoušet Narutovu postel. Měkká matrace, vytvarovaná podle Narutova těla, polštář vonící přesně jako on. Skoro jakoby ležel hned vedle něj. Netrvalo to dlouho a černovláskovy oči klesly únavou.

…………

Snažil se. Moc se snažil. Máchal rukama, kopal nohama. Snažil se udělat tempo, ale nedařilo se. Jako by měl u nohy železnou kouli a ta ho táhla k zemi. Nemohl se dostat k hladině. Viděl skrz vodu modrou oblohu a zářící slunce. Čím níž, ale klesal, mizela i tato vidina. Kolem se rozprostírala tma. Přestal lapat po dechu. Vzdal svojí snahu vyplavat na hladinu a nadechnout se. Topil se.

…………

Vzbudil se. Na čele se mu perlil studený pot a ruce se mu třásly. V puse měl vyschlo, ale přesto cítil pachuť jezerní vody. Sen co se mu zdál, byl tak živý. Ještě nějakou chvíli potom co se probudil, lapal po dechu a snažil se do plic nabrat trochu vzduchu. Nakonec se vymotal z deky a postavil se na roztřesené nohy. Po tmě doklopýtal ke dveřím a stiskl kliku. Do očí ho zasáhlo tlumené světlo z místnosti, do které měl právě namířeno. Kuchyň. Tiše došel k pootevřeným dveřím a nahlédl do vnitř. Naruto seděl zády k němu u stolu, vlasy mu trčely do stran, na sobě jen trenky. Sasuke se otočil v úmyslu zase odejít, ale zastavil ho Narutův hlas.

„Nedáš si taky?“ ptal se blonďáček a otočil se směrem ke dveřím.

„Jak mě mohl vidět? Slyšel mě?… Je to přece ninja… No ne?!“ prolétlo Sasukemu hlavou několik myšlenek.

„Uhm, jdu si jen pro sklenici vody,“ špitl a vešel dovnitř.

„Nevzbudil jsem tě?“ optal se Naruto a strčil do pusy sousto instantního rámenu.

„Ne, vůbec jsem nevěděl, že jsi vzhůru… Kolik je?“ Sasukemu se třásl hlas a nohy ho sotva poslouchaly. Za Narutova navigování našel sklenici a napustil do ní trochu studené vody, aby se vzápětí napil.

„Bude půl čtvrté…“ odvětil blonďáček a odložil prázdný kelímek. Postavil se na nohy a popošel blíž k Sasukemu.

„Není ti nic? Si nějaký bledý? Nemám skočit pro Tsunade?“ vyhrknul Naruto a položil dlaň na černovláskovo čelo.

„Nic mi není, jen jsem měl noční můru,“ hlesl Sasuke a ušklíbl se. Naruto spustil ruku podél těla, ale neodstoupil ani o píď. Stáli tam naproti sobě, dělilo je jen pár centimetrů. Oba skoro nazí…

„A proto si tak vyděšený?“ Naruto pobaveně povytáhl obočí.

„Bylo to strašně živý.. Normálně jsem cítil v puse chuť vody.. Jak z jezera nebo potoku,“ vyhrknul dotčeně Sasuke a položil sklenici na linku.

„Vody? Z jezera,“ špitl si Naruto sám pro sebe. Sasuke se na něj tázavě podíval, ale blonďáček jen odmítavě zavrtěl hlavou.

„Měl by sis jít zase lehnout,“ oznámil mu po chvíli blonďáček a zívl.

„Nechci se teď vracet do postele, nevadí, když tu chvíli zůstanu?“ optal se Sasuke a aniž by čekal na odpověď, se posadil ke stolu a tvář si schoval v dlaních. Naruto se na něj shovívavě díval. Nakonec k němu přistoupil a položil mu ruku na rameno.

„Zůstanu tu s tebou… Můžu ti třeba vyprávět, jak to tady chodí,“ pousmál se a sedl si na židli, která stála naproti. Černovlásek k němu vzhlédl a vděčně se usmál. Seděli tam spolu a zbytek noci si povídali.