Kapitola 8

Sasuke zavěšený do Naruta se společně s ním došoural k ošetřovně. Zaklepali na dveře a vysvětlili ošetřující sestřičce, co se stalo. Ta zavelela, že Naruto se má vrátit na hodinu, ačkoliv se jí chlapec marně snažil vysvětlit, že má teď nějaký čas volno. Nakonec to vzdal a vyšel z místnosti a posadil se na lavičku před ní. Sasuke se na něj ještě před tím ztrápeně zadíval a nakonec se společně stou podivnou ženskou vydal na rentgen. Ošetřovatelka stála nějakou dobu u snímku jeho nohy a zamyšleně se na něj dívala.

„No zlomené to nemáte.. Jen silně podvrknuté, na to postačí ortéza.“ Otočila se směrem k Sasukemu a věnovala mu milý, ač ne příliš upřímný úsměv. Poté ze skříně vytáhla ortézu a za stálého ušklebování se jí Sasukemu nandala na nohu. Ten zkřivil výraz ve tváři, ačkoliv se snažil tvářit celou dobu statečně a naprosto nebojácně. Potom co svojí práci dokončila, sepsala nějaké spisy a Sasukemu vrazila do rukou dvě berle.

„Snažte se na to moc nestoupat. Za pár dní, řekněme za týden se mi přijďte zase ukázat. Kdyby Vás to příliš bolelo, přijďte okamžitě.“ S těmito slovy Sasukeho skoro doslova vystrkala z ordinace a zaklapla za ním velké dveře. Sasuke se za ní vyjeveně díval.

„Nejspíš jí stydlo kafe…“ Hlesl s úšklebkem a dost nemotorně se otočil, zavrávoral a přerazil se o berli. Stačil zahalekat něco ve smyslu, že padá, když v tu, ho podepřely dvě silné paže.

„Naruto..Ty si tady?“ Vydechl nadšeně a usmál se.

„Komu, že tu říkaj blesku.. Nemehlo..“ Ušklíbl se Naruto a pevněji a pohodlněji ho podepřel.

„Tak..?“ Zadíval se blonďáček na Sasukeho tázavě… Ten povytáhl obočí a vůbec nechápal co po něm Naruto chce.

„Ježiš.. Nespadl si spíš na hlavu?… Jak si dopadl?…“ Vydechl Naruto a pomalu se vydal kupředu.

„Jo..No..Mám to jen podvrknuté bo co.. Za pár týdnů by to mělo být v pohodě.“ Odvětil Sasuke a schválně se k Narutovy ještě kousek přitulil. Naruto to vycítil, ale říkal si, že alespoň pro teď udělá vyjímku a nebude tomu nemehlu ubližovat ještě víc.

„Takže tě asi dopravím na pokoj ne? Pro dnešek si dáš od školy pohov..“ Přemítal Naruto a přitom střídavě hleděl na zem a zase zpět do tváře černovláska.

„Vlastně.. o nic nejde. Půjdu normálně na hodinu. Ještě máme nějaký čas ne, tak to pak bude v cajku.“ Vyhrknul Sasuke tak rychle, že mu blonďáček rozuměl jen každé druhé slovo. Sasuke se na něj pokusil zářivě usmát, ale nejradši by se teď viděl v posteli. V posteli vedle toho, jenž mu připomínal anděla. Tak anděla zrovna ne, ale daleko k této představě nechybělo. Blond vlasy, modré oči, ty krásné plné rty, které by zase tak rád ochutnal. Hlavou se mu míhaly představy, jak svůj jazyk noří do blonďáčkovy pusy. Jak se jemně tře o jeho rty a zkoumá každou skulinku té, pro něj zakázané jeskyně.

„Tak co ty na to? Bylo by to fajn ne?“ Usmál se Naruto a čekal na reakci černovláska. Ten měl místo očí dva velké otazníky. Němě zíral na modroočka a ve tváři se mu pomalu začal rýsovat pohled plný omluvy.

„Říkám na co?“ Hlesl „Já..nevnímal jsem, promiň.“ Dodal Sasuke.

„Všiml jsem se.“ Sykl Naruto. „Že seš to ty, dám si tu práci a řeknu to znovu. Ale koukej mě už sakra vnímat.“ Dopověděl to Naruto a už se nadechoval k opakování toho, co před chvílí říkal. Sasuke už mu opět visel na rtech, ale pro tentokrát ho vnímal.

„Víš jak profesor Asuma říkal, že se máme rozdělit do skupin a vytvořit něco jako referát o nějakém spisovateli bo něco takového?“ Sasuke mlčky přikývl a čekal co Naruto dál vklopí z těch roztomilých úst.

„No… Tak mě napadlo… Že bychom mohli být spolu. A třeba ještě s dvojicí co bydlí ve vedlejším pokoji. Mám na mysli Sakuru a Tenten. Víš, který myslím? Chodí s námi na literaturu…“ Dokončil Naruto a zadíval se na Sasukeho. Ten pomalu a jistě vstřebával všechny informace. Být s Narutem? Jeho srdce radostí skákalo, div nevyskočilo z jeho těla.  Ale! Být se.. jak jen to říkal.. Sakurou a Tenten?  Který to sakra vůbec jsou? Sasuke usilovně přemýšlel, ale za boha si nikoho nevybavoval. Každou hodinu visel očima na blonďáčkovi, takže o ostatních neměl ponětí. Vlastně neměl ponětí o ničem co se dělo v hodinách. Ještě že po škole kolovali poznámky všeho a všech, takže vždycky něco ukořistil, aby se měl vůbec z čeho učit.

„Sasuke! Už zase seš někde mimo..“ Drknul do něj Naruto a pustil ho. V podstatě ho opřel o zeď, hned vedle dveří do jejich pokoje. Poté odemknul a vešel, Sasukeho „jemně“ táhl za sebou.

„Promiň. Jen jsem přemýšlel. A no.. Proč ne? Klidně tu skupinku dáme takhle dohromady…“ Hlesl Sasuke. Jasně sice odkýval, že bude s nějakýma holkami, co ani nezná, ale důležité je, že bude nablízku blonďáčkovi. Ten mu na jeho odpověď pouze přikývl se slovy

„Já to s nimi domluvím.“

Naruto pomohl Sasukemu na postel, sám si sedl na svou. Po dlouhém mlčení a přehlížení se, se Naruto zvedl a chystal se jít na další hodinu, která měla během chvíle začít.

„Naruto…nechoď prosím.“ Zamumlal Sasuke a vrhnul na něj štěněčí pohled. Naruto se nejdříve bránil, obhajoval se, že tam prostě musí, ale nakonec se mu černovláska zželelo a posadil se zpět na svojí postel.