Kapitola 9

,,Já věděl, že se nemáme zastavovat…“ řekl Hiei kysele a připravil si katanu. Jindy by se s ním Ayame začala znovu hádat, ale teď byla příliš zaneprázdněná zíráním na třímetrového, tlustého démona s rudýma očima a vyholenou lebkou.
,,Fuj,“ zašklebila se Ayako znechuceně a postavila se za Hieiho.
,,To mi jako chcete říct, že…že TOHLE se nám vecpalo do baráku?! To je teda HNUS! Vždyť je málem tak velký jako náš dům!“ namítla Ayame s vytřeštěnýma očima.
,,No, já si nemyslím, že ty zvuky a to všechno dělal tenhle,“ zamračil se Hiei, velikánovi nevěnoval pozornost a ostražitě se rozhlížel kolem sebe.
,,Jsi bystrý, démone,“ ozvalo se najednou a ze tmy se vynořili tři démoni.
,,C-co? To vy jste nám dělali všechny ty problémy?“ užasla Ayame, nepříjemně překvapená. Ti tři vypadali jako docela normální kluci, až na jejich podivuhodný vzhled. Měli fialkovou barvu očí, dlouhé, černé vlasy, a mohli měřit asi 190 cm. Byli navlas stejní, jako trojčata. Jeden z nich ale stál popředu a tvářil se dost samolibě (zkuste si představit třeba takového Draca Malfoye…). Vypadal jako jejich vůdce. Ale přece jen se ti tři od sebe něčím lišili-výrazem. Jeden vzadu měl unuděný výraz, druhý vedle něj vypadal trochu provinile, no a náš vůdce se tvářil povýšeně.
,,Taková škoda…“ zabrblala Ayako smutně a mohla na nich oči nechat.
,,Přesně tak, my. Nebo ještě přesněji – já. Mé jméno je Aizawa. Dobře si ho zapamatujte, vy dvě zrůdy,“ rozchechtal se vůdce. Ayame s Ayako si vyměnily zmatené pohledy.
,,Tak Aizawa… Na takovýho parchanta je to docela pěkný jméno,“ uchechtla se Ayame a vzdorovitě hleděla Aizawovi do očí. Hiei na ni třeštil oči a v duchu zaúpěl.
,,Sakra, co si myslí,že dělá?! Na tyhle démony sami nestačíme a ona se mu ještě k tomu vysmívá…!“ pomyslel si trpce a protočil oči v sloup.
,,Budu to brát jako kompliment, protože kdybych to náhodou chápal jinak, už pět vteřin bys tu nebyla. Rozhodně ne v tomhle stavu,“ odfrkl si Aizawa pobaveně.
,,To je dobré vědět. Tak proč jste k nám zavítali, hoši, hm?“Aizawa se na ni pátravě zadíval.
,,Je možný, že by se ještě neprobudily…?“ pomyslel si poněkud zaraženě a povzdychl si.
,,Páni, omluvte mě, ještě jsem vám nepředstavil svý bratry. Tohle je Arashi (kývl hlavou směrem ke znuděnému trojčeti), no a tohle je Daisuke (ukázal na bratra po své levici).“ Arashi dal všem zívnutím vědět, že ho ta konverzace strašně zajímá, ale zato Daisuke se příjemně pousmál. Když zachytil udivený pohled Ayako, úsměv se mu zvětšil a mrkl na ni. Ayako ihned zčervenala a zadívala se do země.
,,Daisuke!“ zavrčel Aizawa ne moc potěšený jeho chováním. Daisukemu úsměv povadl a věnoval mu omluvný pohled.
,,To snad není pravda. Až tohle vyřídíme, tak ti pěkně předvedu, jak se chová pravý démon,“ pomyslel si Aizawa a otočil se zpátky.
,,Tys chtěla znát důvod naší návštěvy, co? Ten je prostý – přišli jsme vás zabít,“ oznámil a nebezpečně se mu blýsklo v očích.
,,To se samozřejmě dalo čekat, ale já chci slyšet, proč jste nás přišli zabít,“ zavrtěla Ayame znuděně hlavou, jako by byl Aizawa dávno ztracený případ a nasadila panovačný výraz. Arashi jim konečně začal věnovat pozornost, tohle už celkem bylo na jeho úrovni.
,,Proč se s ní tak vybavuješ? Prostě ty dvě zabij a jdeme,“ postěžoval si, ale když uviděl Aizawův pohled, zmlkl a jen se díval.
,,Takže ty to nevíš? Ty nevíš, proč tu teď jsme? My, obávaní démoni? A co ty, ty to víš?“ otočil se Aizawa k Ayako. Ta vystrašeně zavrtěla hlavou. Aizawovi ztvrdly rysy vzteky.
,,Takže jste se ještě opravdu neprobudily. To mě mrzí. Budu vás k tomu muset dokopat. A až se konečně probudí duše Anity a Meryl, pak začne opravdová zábava,“ řekl s úšklebkem a meč, který už napůl vytáhl z pochvy, zasunul zpět. Arashi na něj nevěřícně vytřeštil oči.
,,Jseš snad cvok, nebo co?! Musíme je zabít! Copak jsi zapomněl na naši pomstu?!“ namítl rozhořčeně. Jen Daisuke vypadal, že se mu celkem ulevilo.
,,Zmlkni, Arashi! Nemysli si, že jsem zapomněl na to, co nám ty dvě udělaly, na to se, bohužel, zapomenout nedá! Ale já si chci pomstu pořádně vychutnat, rozumíš? Jaký by mělo smysl zabíjet dvě malý, bezbranný holky, který ani neví, jaké mají síly a jaká to jsou monstra? To by pak…nebyla žádná zábava. Až se probudí, jejich krev poteče proudem!“ zařval Aizawa a v očích se mu zrcadlilo nadšení z té představy.
,,Teda, tobě snad cvaklo v bedně! My a monstra, jo?! To je snad vtip! To vy jste tu navíc!“ křikla naštvaně Ayame, ale Hiei jí včas zacpal pusu a věnoval Aizawovi vražedný pohled.
,,Zdá se, že máte o svém druhém já mylný informace, jaká škoda. Pro teď vás nechám žít, ale my se vrátíme, a pak vás zabiju, i kdyby to mělo být to poslední, co udělám,“ zavrčel Aizawa, otočil se a vytvořil portál do Zásvětí.
,,Jdeme!“ zavelel a Arashi s Daisukem ho následovali. Daisuke se naposledy po Ayako ohlédl a portál se za nimi zavřel. Obr se mezitím někam vypařil. Chvíli bylo ticho, a pak…
,,Jsi snad padlá na hlavu, nebo co?! Vždyť nás mohli zabít, a ty si tu hraješ na hrdinku!“ Ayako už nejspíš ruply nervy, ale taky to možná byl ten pocit úlevy, který se jí rozlil po těle.
,,Výjimečně s ní souhlasím,“ přikývl Hiei a schoval katanu. Ayame zaťala ruce v pěst.
,,A vy si myslíte, že jsem neměla strach? Ne sice úplně, protože, abych pravdu řekla, byli dost přitažliví, ale takhle se prostě většinou chovám, když mám nahnáno! Tak mi to laskavě nevyčítejte, jasný? Hiei, nevíš náhodou něco o tom, o čem Aizawa mluvilo? O pomstě a monstrech?“ zamračila se Ayame a tvářila se neobvykle vážně.
„Ne, vím jen to, co vám vyprávěla Genkai,“ zavrtěl Hiei hlavou, ale Ayame to moc přesvědčivě neznělo.
,,Ale musím s tebou souhlasit v tom, Ayame, že vypadali dost dobře. Proč ti zlí jsou ti nejhezčí?“ zaúpěla Ayako zklamaně. Ayame na ni překvapeně zírala.
,,Kterej se ti líbil, proboha?“ zděsila se a Hieiho nesouhlasné reptání typu ,Já ti dám nejhezčí…´ ignorovala.
,,Daisuke…“ hlesla a zčervenala. Nasadila zasněný výraz a blaženě se usmívala.
,,Tak…to je teprve problém. Vždyť je to démon, který se nás snaží zabít!“ namítla Ayame zhrozeně, ale Ayako byla totálně mimo.
,,Ne, on nechce. Ale neříkej mi, že se ti nelíbil Aizawa.“
,,C-COŽE?! Tak to ani náhodou! A neměň téma!“
,,Kecy kecy…“
,,Ayako, já tě-“
,,MŮŽEME UŽ JÍT?!“ zařval Hiei vztekle a přerušil jejich malou hádku.
,,A kam že to chceš teď jít?“ zeptala se Ayame jen tak mimochodem.
,,No přece zpátky. Teď po vás chvíli nepůjdou, takže tam budeme v bezpečí,“ vysvětlil Hiei otráveně a aniž by čekal na jejich odpověď, sám vyrazil napřed. Ayame s Ayako pokrčily rameny a v tichosti se vydaly za Hieim.