Kapitola 9

Poslouchal jí se zavřenýma očima. Pokrčil koleno  zhluboka se nadechl v její vlasech.  Žena se na něj zadívala něžněji a zeptala se:  

„Dáš si víno?“ dlaní mu přejela po zpocené hrudi a prstem obkreslila jeho bradavku. 

„Hmm,“ souhlasně kývl. Elke ho ještě jednou políbila a nahá odešla do kuchyně. Cinkot skla. Žena přinesla dvě skleničky a studenou láhev rudého, kterou nesla na svém těle. Natáhla ruku a podala mu láhev s otvírákem. Muž si líně sedl a jedním tahem otevřel korkovou zátku. Oba si odpili a muž si znovu lehl. Sklenici si položil na břicho a zamlaskal.

„Chutí jako tvoje rty. Pomalu, ale opíjí.“ Zadíval se na ni. Žena měla zvláštní pocit. Jako by něco najednou nebylo v pořádku. Jako kdyby utrhla zakázané jablko, a najednou se zjeví peklo a ona bude vyhnána z ráje. Ona, která vždy dostala muže na kolena… Ona. Její divoká duše nedobytné ženy byla najednou pryč. Po dlouhém boji byl její duch poražen a zkrocen jako  mladý býk na koridě z mnoha jehlicemi v těle, v černém těle lesklé srsti, z které kapala krev. Elke káplo víno na povlečení a vsáklo se v růžovou skvrnu.

„Sakra,“ zaklela a položila skleničku na zem. Ruce se jí klepali a muž vedle ní, z klidného úsměvu nejevil známky znepokojení. Nejradši by se hystericky rozplakala, zařvala na celý byt, nebo mu jednu foukla. Co to právě udělal? Vždyť by se to celkem určitě dalo klasifikovat jako znásilnění. Proč mu neodolala? Nic už nebude jako dřív, jako když ho pronásledovala na ulici. Otočila se, zády k němu aby jí tak neviděl. Bílým zápěstím si utřela oko. Venku se už začínalo stmívat. Elke ucítila dech na svém krku a jeho bledé paže jí objali. Položila se mu do náruče jako usínající dítě a hleděla s otázkou, co bude dál …

„Vím, že máš strach. Dokud jsem s tebou ničeho se neboj. Prosím odpust mi že jsem chladný, já…nejsem zvyklý ukazovat svoje city. Ještě nikdy jsem nikomu neřekl, že ho miluji. No upřímně? Jsem unavený, hodně unavený. Z toho všeho kolem mě.“ Zvážněl. Elke natáhla dlaň a pohladila ho po tváři. Rudá zář hořícího slunce svítila do oken a zbarvovala celou místnost na červeno. Muž si spět lehnul na břicho a Elke si na něj sedla. Vytáhla jeho dlouhé lokny spod peřiny a pletla mu dlouhý vrkoč.

„Měl by sis rozmyslet co budeme dělat. Celý den jsme byly v posteli.“ Usmála se a pokračovala v pletení.

„Něco ti uvařím,“ zamumlal tváří v polštáři a holka se zasmála.

„Ty umíš také vařit?“ pobaveně se zeptala a uvázala mu stuhu.

„To ještě nevím,“ řekl a přetočil se. Elke se ocitla tváří v tvář a nekrytý dotek jeho těla s jejím v ní způsobil nukleární výbuch. Odtáhl peřinu a chytil jí za stehna. Pomalu s ní vstal a Elke se šokovaně chytnula jeho krku. Přenesl jí až do kuchyně, kde jí nahou posadil na linku. Popadl zástěru  kterou si obtočil kolem nahých beder a zeptal se:  

„Kde je pánev?“ Elke ukázala prstem na skříň za ním a vykuleně ho pozorovala.

„Takže ti udělám palačinky, jo? Nevím, co mám dělat, takže mě naviguj.“ Žena se nahlas zasmála a postupně mu říkala, co všechno má udělat. Mozek jí chvílemi nedokázal pochopit co se to vlastně teď děje. On vaří. Veškeré zlo světa soustředěné v její kuchyni dělá jahodové palačinky se zástěrou na nahém těle.