Kapitola 9

Zase nějaký rušivý zvuk. Černovlásek se ohlédne přes rameno.  Ve stínech podél zdi se k nim někdo blíží. Sasuke se trochu zamračí a otočí zpět k Aorimu, který se třese, klečíc na zemi. Zopakuje ruční pečetě a světlovlásek si úlevně vydechne, načež se vyčerpáním svalí na bok. O zlomek vteřiny později Uchiha slyší výkřik.  
„Aori!!“

„Cos mu provedl?!“ vyštěkne příchozí.
„Ty se do toho nepleť! Nemáš s tím nic společnýho,“ okřikne ji Sasuke příkře. Tenshi se zaťatými pěstmi doklopýtá k ležícímu Aorimu a klekne si vedle něj.
„Tak já s tím nemám nic společnýho?! Lháři!“ prskne Tenshi a ustaraně na světlovláska pohlédne.
„Jak dlouho už jsi poslouchala?“ zeptá se Uchiha ledově. „Dost na to, abych věděla, že jsi neskutečný parchant..! Proč o mě potřebuješ něco zjišťovat, hm?!“
„Neměla jsi náhodou spát?“ sykne černovlásek. „Vadí ti to? Vzbudila jsem se jen co jste za sebou zavřeli dveře.“
„A musela jsi nám nutně jít v patách.“
„Samozřejmě. Znám tě už dost dobře na to, abych si správně tipla co se stane. A já blbá jsem doufala že se třeba rvát nebudete.“ ucedí Tenshi rozmrzele a krátce Aoriho prohlídne. „Chjo.. V takových chvílích lituju, že nejsem medik.“
Sasuke si jen odfrkne. „Na něco takového nepotřebuješ být medik. Skoro nic mu není.“
„Ne, vůbec ne. Jen jsi mu způsobil bolesti a teď leží v bezvědomí,“ zaironizovala Tenshi.
„Probudí se do dvou dnů…“ poznamená Uchiha otráveně. Pak nastane ticho.
„Ještě jsi mi neodpověděl,“ zamumlá Tenshi, přičemž v prstech zamyšleně mne prameny Aoriho světlých, skoro bílých vlasů s nádechem do modré barvy.
„Na co jako?“ zamračí se Sasuke a v duchu se ptá sám sebe proč tady vlastně ještě pořád je.
„Proč chceš mojí minulost vymlátit z Aoriho…? To nedává smysl.“ Uchiha se jen ušklíbnul.
„Dali mi to za úkol – zjistit o tobě co nejvíc.“ Hnědovláska na něj zmateně pohlédne.
„Ale.. proč..? Vždyť by to ze mě mohli zkusit vymlátit sami, ne?“
„Hm..“ Sasuke jen něco zamumlá a kouká někam mimo.
„Můžu se tě na něco zeptat.?“ řekne Tenshi po pár vteřinách ticha s pohledem upřeným na Aoriho. „..No..?“ Uchiha k ní stočí pohled.
„Když ti řeknu, kdo jsem, necháš Aoriho být?“
Ticho.

„Jo, nechám,“ zdráhavě přikývne.
„Můžu tomu věřit?“ ujišťuje se Tenshi. Sasuke se ušklíbne.
„Když nebudu mít důvod, nezabiju ho,“ upřesní. „Aha, fajn,“ ucedí Tenshi suše a zhluboka se nadechne.
„Čekám,“ pobídne ji Sasuke. Tenshi po něm šlehne pohledem s podrážděným výrazem, načež se posune tak, aby byla mezi Aorim a Sasukem.
„Nic ti neřeknu. K čemu jim to bude??!“ zavrčí vzdorovitě. Uchiha skepticky nadzvedne obočí a ušklíbne se.
„Upřímně, je mi to jedno. Ale když mi něco řekneš, aspoň mi dají pokoj a budu moct zase pořádně trénovat.“
„Takže bych to měla říct kvůli tobě, nebo co? Nebuď naivní,“ prskne hnědovláska.    

„Nejsem naivní. To ty,“ sykne Sasuke. Najednou se objeví těsně za ní a ruce jí chytne za zády pevně, jako do kleští. „Zajímalo by mě na co se zmůžeš teď,“ ušklíbne se.
„Na něco zapomínáš, víš? Jsi si moc jistý sám sebou,“ zavrčí Tenshi s nepatrně pobaveným poušklíbnutím a zavře oči. Zhroutí se na zem a nečekaná tíha bezvládného těla přinutí Uchihu na chvíli se přikrčit, než pustí její ruce. Podrážděně si pro sebe něco zamumlá a koukne kolem. Má neblahý pocit z toho co bude následovat. „Obáváš se správně, Uchiho. Tomuhle se nelze ubránit,“ zaslechne jako by odnikud Tenshin hlas. Zničehonic se mu v hlavě rozlije vlna tupé bolesti na temeni hlavy a uvědomí si, že se nemůže hýbat. „..Ty mrcho..,“ zavrčí. Bolest na okamžik nepatrně ustoupí a pak se jako přílivová vlna přivalí ještě horší. Sasuke klesne na kolena.

A v tu chvíli bolest náhle zmizí a Tenshino tělo sebou cukne. Prudce otevře oči, zalapá po dechu a ze zad se přetočí na bok. Černovlásek vydechne zadržovaný dech a vydýchává se, přičemž se vzpamatovává. Rozzuřeně, a přitom trochu zmateně pohlédne na Tenshi. Ta se drží za hlavu a celá se třese, schoulená do klubíčka. „Co je to s ní..?“ „Hej..?“ přidřepne si k ní. Tenshi sebou při zaznění jeho hlasu trhne ještě víc a pevně zavře oči.
„Hlavně mlč, prosím tě mlč.. Všechno je moc nahlas.. Strašně moc..,“ zamumlá s náznakem zoufalství v hlase. Sasuke po chvilce pochopí a povzdychne si. „Takže ty blbnoucí smysly, jak říkal Kabuto..“ „Za chvíli by to mělo přejít.“ řekne neutrálním tónem hlasu, jako by mu na tom vůbec nezáleželo. Zdánlivě lhostejně se podívá na Aoriho a krátce zauvažuje nad tím, jestli je tady nechá a pošle pro ně Kabuta, nebo jak. „Ji to za chvilku přejde, ale nejspíš bude docela vyřízená.. A ten idiot by se měl do několika minut probrat..“  
Nakonec se zvedne a mlčky s nic-neříkajícím výrazem opustí prostor, kde se doteď nacházeli.

Nevím co mě v tu chvíli napadlo. Chtěla jsem chránit Aoriho. Ale i svou minulost. A to k sobě nešlo. Najednou jsem si musela vybrat.. a já se rozhodla chránit obojí.
Nejspíš se mi to vymklo. Zcela určitě. Chtěla jsem toho arogantního týpka konečně srazit k zemi a donutit ho prosit abych přestala. Místo toho jsem tam před ním ležela s prosbami já! Ta bolest hlavy, uší a očí kvůli sebemenší změně světla, či šoupnutí nohou byla nečekaně velká.. Táta.. i sensei..  oba by byli zklamaní, kdyby mě viděli..! Kso!!
Musím ho porazit.. a dostat se odtud..!