Kapitola 9

Chvíli na své posteli jen tak mlčky posedával, ale nebyl by to Naruto, kdyby ho to za chvíli neomrzelo. Zamyšleně se posadil do tureckého sedu a hlavu si podepřel rukama, přičemž se pohledem zaměřil na Sasukeho. Ten ležel na zádech a tupě zíral do bílého stropu. Sem tam zívl, nohu podepřenou polštářem. Pár okamžiků trvalo, než si uvědomil, že na něj někdo upírá oči. Kdo jiný než Naruto to mohl být. Sám pro sebe se pousmál a pohled mu opětoval. Černé oči jako noc se střetnuly s těmi, jenž vládli modré obloze.

„Um.. Co je?“ Hlesl Naruto a povytáhl obočí, aby své otázce dodal grády.

„Mě? Já nevím… ty na mě zíráš.“ Řekl naoko dotčeně černovlásek, ačkoliv byl strašně nadšený, že s ním Naruto zůstal a navíc se na něj dívá.

„Tak promiň.. Já jen..“ Než to stačil doříct, černovlásek ho předběhl.

„Nudíš se co? Já teda jo.. a hrozně…“ Ušklíbl se Sasuke a přetočil se na bok, aby na blonďáčka lépe viděl. Naruto jen přikývl na souhlas a během chvíle už stál na nohách a něco hledal v šuplíku. Sasuke ho zaujatě sledoval. Teda spíš jeho zadek. No ano… Přesně to právě sledoval, dokud Naruto nenašel to, co hledal.

„Mám to.“ Zvolal vítězně a zamával před černovláskem kartami na prší. Bez otálení se k němu posadil na postel. Sasuke jako by to tušil se začal skládat do úspornějšího vydání.

„Klasické prší?“ Optal se Naruto a už rozdával.

………

„Sedma.. Bereš dvě.“ Smál se nadšeně Naruto, když Sasuke už po třetí musel brát dvě karty navíc. Jak se zdálo prší mu moc nešlo. Spíš předváděl, jak se umí pěkně vztekat, když mu něco nejde.

„Vím. Nemusíš mi to furt říkat baka..“ Ušklíbl se černovlásek a sáhl po kartách, které už jako by se na něj nadšeně usmívaly a čekaly, až si je vezme.

„Stejně prohraješ.“ Sykl Sasuke, i když bylo jasné, že to asi logicky nehrozí. Narutovy zbývaly dvě karty a černovlásek jich měl v ruce asi deset. Naruto hodil na balíček uprostřed žaludovou osmu, Sasuke se dlouho rozmýšlel, ale nakonec hodil na vrh srdcového měniče se slovy: „Měním na kule“

Jakmile to dořekl Narutovy zajiskřilo v očích a vítězně poslal na balíček svojí konečnou kartu. Kulovou devítku.

„Ksó … Určitě podvádíš… Máš karty v rukávu nebo na nich sedíš… Dělej, zvedni se.“ Vyhrknul Sasuke a tvářil se naoko naštvaně. Vzal polštář a mrsknul ho po blonďáčkovi, který jen tak tak uhnul. Jediné proč ho Sasuke nutil zvedat se, byl jeho zadek… Zadek.. Zadek.. Ani nevěděl kolikrát si to slovo za ty dvě hodiny, co tu spolu hráli přehrál v hlavě.  

„Sasuke… si prostě levej… Prší ti nejde…“ Smál se Naruto.

„Zato ty si tedy ten pravej…“ Ušklíbl se černovlásek dotčeně…

„No já si nezmrzačil nohu“ Opáčil posměšně blonďáček, ale to už po něm letěl další polštář.

„Hele ty hlavo blonďatá.. To kvůli tobě tam bylo mokro. A já ubožáček mám smůlu, že bydlím na pokoji s takovým pakem.. Můžeš za to ty, a proto se teď o mě musíš starat…“ Řekl uštěpačně černovlásek.

„Fajn.. Udělám cokoliv, když mě teď porazíš v kartách.“ Smál se Naruto, který si byl svojí výhrou dost jistý. Přece jenom Sasukemu se za celou tu dobu nepodařilo vyhrát. Jenže každá karta se může obrátit a Sasuke najednou v ruce držel poslední kartu, stejně jako Naruto, který se pomalu začal klepat strachy.

„Si na tahu.“ Ozval se Sasuke a Naruto si nešťastně lízl další kartu. Sasuke se na něj dlouze podíval jako by skenoval jeho karty, jenže šlo jen o to, aby to tak vypadalo. Jeho tvář propukla ve smích, když na balíček karet přihodil tu svojí. Poslední. V Narutovy hrklo a mrsknul karty stranou.

„Baka.. Já se zblázním. Celou dobu vyhrávám a teď.. Ne..“ Naruto se hroutil, vstal z postele a prudce zavrtěl hlavou. Sasuke se stále smál a pobaveně ho pozoroval.

„Tak..až se zklidníš dohodneme se jakou odměnu dostanu“ Smál se Uchiha.  Naruto tam ještě chvíli dotčeně pochodoval, dokud se trochu nezklidnil a nesedl si zpátky na postel k Sasukemu.

„Jsem v klidu. Tak co po mě teda ty vyděrači chceš?“ Optal se a Sasuke se na něj zadíval. Podrbal se na bradě, uhnul pohledem a nakonec se zase podíval na modroočka.

„Chci jen jednu věc.“ Řekl Sasuke už naprosto vážně. Naruto se zhrozil ještě víc.

„J-Jakou..?“ Koktal modroočko.

„Chci.. chci abys mě políbil.. Tak jako jsem to kdysi udělal já.“ Hlesl Sasuke a zadíval se do země. Naruto na něj vykulil oči a ztěžka polkl. Celou dobu se mu kvůli tomu vyhýbal a teď? Má ho líbat? On jeho? Zděšením skoro nedýchal. Věděl, že tu nemá zůstávat, ale nechal se přemluvit a teď bude muset udělat, co po něm chce. Jasně, mohl by to odmítnout, ale slíbil to. Ještě pěknou chvíli tam modroočko seděl a mapoval Sasukeho, než se k němu odvážil natáhnout ruku. Chytil ho za bradu a donutil ho, aby se mu podíval do očí. Pak se k němu naklonil a na rty mu vtiskl letmý polibek. Už se chystal odtáhnout, když toho Sasuke využil a přitiskl se k němu. Jejich letmý dotyk rtů se rázem proměnil v dravou výměnu slin a tvrdý boj jazyků. Narutův mozek jako by vypověděl službu a jeho tělo chtělo jen jediné. Dotýkat se toho černovlasého chlapce, který mu dělal chaos nejen v hlavě, ale i v srdci.