Kapitola 9 – Natvrdlá lama konožská

Kabuto spolu se Smajli vstoupili do jí známé haly. Dívka měla co dělat, aby se udržela na nohou. Předchozí trénink byl pro ni opravdu náročný, a tak se teď za pomoci Kabuta, který jí podpíral, ubírala za svým senseiem. Samozřejmě byla všude tma, a normálně by se bála, aby někde nezakopla, nebo aby na ni něco z tmavého kouta nevyskočilo. Teď jí to však bylo totálně ukradené.
,,Co se děje? Říkal jste, že trénink už skončil,“ zamumlala ospale rudovlasá, stále se přidržujíc Orochimarova sluhy.
,,Smajli-san… jsi tu už dost dlouho. Proto je načase, aby jsi poznala někoho nového.“ oznámil Orochimaru a tajemně se usmál. Smajli jen nakrčila obočí, s novým elánem pustila Kabuta, a následně se narovnala. Zvědavost jí vlila do žil novou sílu.
,,Abych… poznala někoho nového?“ opakovala po něm znovu. Nejstarší muž v místnosti kývl.
,,Sasuke-kun…“ prozradil Orochimaru, a na toto malé zvolání vyšla zpoza jeho křesla postava. O chvíli později ji osvítilo světlo svíček, a Smajli tak osobě viděla do obličeje. Ach… pomyslela si. Už když její učitel zvolal to jméno, zarazila se. Nečekala však, že bude… že bude vypadat… takhle. Když poprvé četla mangu, kde byl již šestnáctiletý Sasuke… byl to docela rozdíl, oproti jeho postavě v původním Narutovi. Ale ani manga, ani anime, nevystihne vzhled přesně. Uchiha Sauske byl prostě a jednoduše nádherný. Středně vysoký, bledý s černými vlasy a se stejně tak černýma očima. Jeho odkrytá hruď v ní vzbuzovala známé pocity, a cítila, že se červená. Byl tady však jeden jediný rozdíl, kterého by si kdekdo nevšiml. Ale jelikož byla Smajli všímavá (a momentálně Sasukem zaujatá), okamžitě to uviděla. Sasukeho oči byly… jiné. Jiné, než byly popisovány v manze, jiné, než je psaly povídkářky. Samozřejmě, že byly chladné, ledové a tak dále, ale něco tam přibylo. Někdo mu musel opravdu ublížit… čerstvě ublížit… napadlo dívku těsně před tím, než Uchiha promluvil.
,,Orochimaru… co si pamatuji, je načase, aby jsi měl naučil novou techniku. A ty místo toho lítáš za touhle-„
,,Sasuke-kun, uklidni se. Už není nic, co bych tě mohl naučit.“ Chtěl ještě něco dodat, ale jmenovaný mu skočil do řeči.
,,Hm… není to ta holka, kterou jsem sejmul?“ zadíval se na ni Sasuke. ,,Pokud si pamatuji, byla totálně neschopná. Učit ji je ztráta času.“ Sasukeho slova byla pro Smajli jako led. Normálně nebyla výbušná, teď však sáhla do pouzdra a mrskla po něm kunai. Bezúspěšně – majitel Sharinganu ho svou katanou bleskurychle odklonil. ,,Hm…“ okomentoval její snahu, a v obličeji se mu nepohnul jediný sval.
,,Sasuke-kun, Smajli-san je velice nadaná, a tak-„
,,A kdy hodláš trénovat mně?“ zvýšil nevědomky hlas Uchiha.
,,Sasuke-kun! Co si to dovo-„
,,Sklapni, Kabuto!“ zavrčel na něj a otočil se k Orochimarovi. ,,Pokud, vím, máme dohodu – ty mě vytrénuješ, a já ti-„
,,Sasuke-kun, uklidni se,“ zasyčel hadí muž. Jak to tak vypadalo, měl toho všeho už plné zuby, ale Sasukeho si vážil a tak svou touhu po krvi klidnil. ,,Momentálně nemám nic, co bych tě mohl naučit. Zato Smajli-san ano, a učí se velice rychle. Sasuke-kun, na příštích několik dní jí ty a Kidoumaru budete mít na starosti. Nauč ji všechno, co půjde,“ Orochimaru mluvil pevným, avšak naštvaným hlasem. Chvíli bylo ticho, Uchiha neodpověděl. Rudooká nervózně přešlápla. Atmosféra se dala opravdu krájet, a jí se navracela stará známá únava. ,,Máš na to týden, Sasuke-kun,“ řekl Sannin. Pak ještě něco dodal, ale to už Smajli neslyšela. Zatočila se jí hlava a podlomila kolena. Kdyby ji Kabuto v poslední chvíli nezachytil do náruče, zřítila by se k zemi. Ovšem ani měkkost jeho náruče už necítila, jelikož o sobě v tu chvíli nevěděla.

Akane měla hlad.
Samozřejmě, k tomuto jednoduchému problému také patřilo jednoduché řešení, jenomže zrzka měla problém. Zaprvé neměla moc peněz, jelikož škudlil Kishimoto jí moc yenů nedal, a zadruhé neměla, s kým by na jídlo šla. Nerada obědvala sama, ačkoliv normálně jí samota nijak nevadila. Věcí k promýšlení bylo skutečně mnoho a ona měla ráda, když se ztratila ve světě svých představ. Jenomže oběd, to bylo něco úplně jiného.
Přemýšlela, koho by přesvědčila, a na co by šli. V hlavě jí okamžitě vytanul ramen.
Mohla by jít s Hinatou nebo s Kibou. Ale tenhle nápad okamžitě zamítla, jelikož věděla, že její týmový patrner z klanu Inuzuka nudle rád nemá a Hinata by si moc nepochutnala. Zelenoočka navíc věděla, že její nejoblíbenější jídlo je senzai, což byl dost velký opak Akanina oblíbeného japonského jídla. Samozřejmě, že kdyby modrovlásku pozval Naruto, bylo by to o něčem jiném, ale zrzka ji nechtěla do ničeho nutit.
Připadala by si jako křen, věděla to, vždycky to tak bylo, když jí připadalo, že se někam vetřela.
A tak zbývalo jediné – najít Naruta, jelikož nikdo jiný v možnostech odpovědi na otázku ‘S kým půjdu na jídlo?‘ nefiguroval.
Tímto rozhodnutím začalo prozkoumávání Konohy ve velkém. Prohlédla většinu ulic, zaklepala na dveře jeho bytu, dokonce mrkla i do Ichiraku ramen, ale nikde nemohla to hyperaktivní pako najít. Potkala spoustu natvrdlých lam i velké množství hyperaktivních mladíků, ale žádný nebyl směsicí těchto dvou druhů a už vůbec nebyl Naruto Uzumaki.
Bolely ji nohy a tak si usmyslela, že se na něj vykašle, a půjde rozjímat někam do parku nebo na nějaké podobné příjemné místo.
Najednou se jí nad hlavou rozsvítila žárovička o dvou set wattech a ona si to šinula k hlavám Hokagů. Nejen že uvidí daleko do krajiny, ale navíc tam nikdo nebýval, a tak na vybrané místo vcelku spěchala. Odpočinek po úmorných dnech, místo soustředění chakry uklidňující pohled na Listovou. To si nechá líbit!

Jenomže když stanula na hlavě sochy Hashiramy Senjuu, Prvního Hokageho, zjistila, že se mýlila. Nebylo tam opuštěno, protože už tam kdosi seděl. A ten kdosi měl blonďaté oči a nebesky modré oči. Akane se pousmála. Tak dlouho ho hledala a nakonec ho objeví na místě, kam šla díky čistě spontánní reakci.
,,Ahoj, prosím tě-“ začala s drobným úsměvem, ale byla neurvale přerušena.
,,Kdo jsi?“ měřil si ji chladným pohledem Uzumaki. Dívka se otřásla. Netušila, že by takový výraz někdy mohl tenhle věčně veselý kluk mít – a teď to bylo docela děsivé.
,,Akane Tsubaki,“ zvedla hlavu a podívala se mu rovnou do očí. A v tu chvíli jako by ji poznal.
,,To jsi ty!“ vykřikl a v očích se mu zlostně zablesklo.
,,Cože? Já-“ nedopověděla, a už se na ni blonďák vrhnul. Zrzka se jenom zamračila, v rychlosti udělala pečetě a Narutova pěst proletěla mrakem růžových lístků.
,,Naruto, počkej, já-“ a jak se dalo očekávat, natvrdlá lama z Listové neposlouchala a útok přišel znovu, a opět se stejným výsledkem.
,,Sakra, počkej chvilku!“ zavrčela Akane a už musela tvořit další genjutsu, aby z ní blonďák nenadělal fašírku. Už jí z toho všeho začaly bolet ruce. Musím to rychle ukončit, jinak si s ním asi nepromluvím, pomyslela si rozmrzele.
,,Magen: Jubaku Satsu!“ křikla a když rychle udělala pečetě, nestalo se nic. Dívka sprostě zaklela a uskočila před Narutem. Když však viděla, že se schyluje k technice stínových klonů, pečetě udělala znovu a vykřikla tu samou větu. Démonická iluze: Smrt ve spáru stromů. Kurenai-sensei, budu vám doživotně zavázána, slíbila a s úlevou v očích zjistila, že tentokrát se technika povedla. Za blonďáčkem vyrostl strom, který neviděl, a kunoichi před ním najednou zmizela. Tělo mu ztuhlo a pod krkem ucítil kunai.
,,Ani se nehni,“ řekla Akane, ale znělo to tak nějak rezignovaně, otráveně. Rozhodně to nebyl výhružný tón s podtónem radosti z vítězství.
Modroočkovi to nešlo do hlavy. A v té chvíli tlak na krku, způsobený zbraní, zmizel a zrzka stála před ním.
,,Tak si to vyjasníme,“ usmála se na něj vstřícně.

,,Co tady budeme dělat?“ zeptala se překvapeně Smajli, když spolu s Uchihou došla na neznámé místo.
,,Trénovat,“ odvětil minimalisticky a věnoval jí pohled, který jí měl ozřejmit, že je strašně hloupá.
,,,Ale já ještě nedotrénovala Kuchiyose…“ poznamenala.
,,Hn…“
,,Hej, já to myslím vážně!“
,,Hn…“ Smajli se naštvala. Věděla, jakou má Sasuke povahu, ale že bude takový suchar, to nepředpokládala. I kdybych se tady svlíkla a začala tancovat u tyče, tak to s ním nic neudělá… pomyslela si, a nad tou představou se zamračila.
,,Hele Uchiho, předtím jsme to vzali za špatný konec. Takže teď se oba představíme a bude nám líp,“ řekla, a čekala na jeho reakci. Nic. ,,Dobře, já začnu. Jmenuju se Smajli Noami, je mi sedmnáct a-„
,,To nikoho nezajímá,“ setřel ji Sasuke. Dívka se jen zarazila a snažila se neukopat černovlasého k smrti. Pomalu se nadechla a pak pro uklidnění stejně rychle vydechla. Nepomohlo to.
,,Fajn!“ zavrčela. ,,Co budeme trénovat?“ Na to Uchiha překvapivě odpověděl více slovy.
,,Naučím tě něco, co mě kdysi naučil můj sensei.“
,,A to je?“
,,Raikiri.“
,,Ale vždyť ty máš Chido-„
,,To je úplně to samé. No, skoro. Prostě je to na stejném principu. Chidori je název mé techniky.“ na to nově poučená Smajli jen kývla hlavou.
,,Hmm, tak fajn. Třeba se tak zlepší i náš vztah.“
,,O tom pochybuji,“ řekl a podrbal se na hlavě. (A/N: Ano, i Uchiha Sasuke se drbe na hlavě!) Přitom se mu vyhrnul kousek rukávu.
,,Huh…? Co to tam máš?“ zeptala se dívka, zmateně hledící na obrovskou modřinu, která tkvěla na chlapcově bledé kůži. Tázaný se podíval stejným směrem jako ona, načež si modrou skvrnu zakryl.
,,Z tréninku,“ odpověděl prostě, a vypadalo to, že už se na toto téma bavit nechce.
,,Fajn… tak začneme, ne?“ změnila téma, a dál se jeho zraněním nezabývala. Tedy alespoň ne viditelně. Tohle není modřina z tréninku… zamyslela se, a vzpomněla si na její tvar. Vypadalo to, jako by ji způsobil silný stisk. Až příliš silný… nakonec to hodila za hlavu, a poddala se atmosféře tréninku s krásným Uchihou.

Narashi se unaveně sesunula k zemi. Trénink v týmu Gai byl pro ni opravdu náročný, a i přes to, že věděla, že na tom Akane není o nic lépe, nejraději by si s ní tým vyměnila. Už samotná závaží na jejích lýtkách byla nepředstavitelně těžká a omezovala jí v normálním pohybu, ale ještě k tomu všemu teď trénuje něco, co nikdy nemůže zvládnout. A pak je tu Hyuuga… jejich nenávist stále přetrvávala, a ač se Tenten snažila svého přítele krotit, ne vždycky se jí to podařilo.
,,Narashi-san, jsi v pořádku?“ zeptal se Rock Lee, jakmile k ní dorazil. Ta se jen vyčerpaně usmála.
,,Jsem… ale také jsem totálně vyřízená. Mrzí mě to, ale nedokážu s vámi udržet tempo,“ sklopila hlavu.
,,Ale no tak, Narashi-san,“ ozvalo se za jejími zády. ,,Jsem si jist, že Síla mládí se v tobě za pár okamžiku posílí, a ty se budeš jen zlepšovat.“ řekl Maito Gai, a na důkaz svých slov se zářivě zazubil. ,,Ale teď budeš potřebovat chvíli oddechnutí, jak se na tebe tak dívám. A proto pro tebe mám úkol.“
,,Úkol?“
,,Ano. No, je to spíše takové menší poslání. Vrať se do Konohy a vyhledej Asumu-san. Pro dnešek tvůj trénink končí.“
,,Ehm… to je všechno?“ zeptala se překvapeně Nara. Myslela si, bůhví jakým úkolem ji nepověří.
,,Ano, to je všechno. Asuma bude vědět, proč jsem tě poslal. Poznáš ho podle šerpy u pasu, a nejspíše ho najdeš na barbecue. Můžeš jít.“ Narashi na to jen kývla hlavou, roztřeseně zvedla své tělo ze země a velice velkou rychlostí vyrazila. Kvůli své únavě však brzy musela zpomalit, a tak se do centra Konohy dostala až za dvacet minut.

,,Neplýtvej energií,“ řekla Akane a bylo na ní vidět, že má všeho dost.
,,Jak bych mohl neplýtvat energií na nepřítele -ttebayo?“ křikl na ni blonďák a dál se snažit dostat z její iluze. Netřeba připomínat, že neúspěšně.
,,Totéž mi říkal Konohamaru. Proboha, proč ho takový věci učíš?“ optala se ho zahloubaně.
,,Konohamaru? Cos mu udělala?!“
,,Ježíšku na křížku! Klidni hormon, je v pohodě. Narozdíl od tebe už pochopil, že v podstatě patřím do kolektivu Listové, a to jsem mu to musela vysvětlovat jen dvakrát. Tys to dotáhl na tři a pořád nic…“ vyjela dívka. Přeci jen, nikoho nebaví omílat stále dokola ty samé informace, když to natvrdlá lama konožská stále nechápe.
,,Víš co? Máš smůlu, chtěla jsem se galantně nabídnout, že s tebou půjdu na ramen. Ale když ty takhle, tak si třeba vyliž… misku!“ a  když na ni Naruto vykulil kukadla, protočila oči a dodala: ,,…od toho ramenu, kterej si dneska nedáš.“ Otočila se na podpatku a rychlým krokem se začala vzdalovat od uvězněného ninji.
,,H- hej! Počkej!“ zaječel na ni a Akane by přísahala, že v jeho hlase slyšela příznaky hysterie.
,,Nejsem žádná hej ty počkej,“ probodla ho očima, když se zastavila.
,,No tak.. hm… Akako?“ zatápal v paměti a prosebně se na ni podíval.
,,Akako? Kde?“ otáčela se na všechny strany zrzka a vypadalo to, že se zase dobře baví. ,,Akakóó?“ zavolala po chvilce, kdy dotyčnou nemohla spatřit. Pak svou pozornost zase věnovala blonďáčkovi, který najednou vypadal nervózně. ,,Promiň, Naruto, Akako je asi zrovna někde na dovolený, nedá se svítit,“ pokrčila rameny.
,,Jo, to mi nějak vypadlo,“ usmál se křečovitě modroočko a zkusil to znovu. ,,A co Akaku, není někde poblíž?“ nasadil tak nevinný výraz, že se zrzka musela držet, aby na něj nezírala moc dlouho. Sakra holka, vzchop se! Nemůžeš se takhle vzdát pokaždý, když uvidíš hezkýho kluka. Ale tenhle je blbej, takže je to jednodušší, přesvědčovala sama sebe.
,,Červená slečna? Netuším, ale byla by tu nějaká jasně červená.“ napověděla mu.
,,Á, jasný, Akaku se tam někde…“ rychle vymýšlel, ,,…asi fláká s Akako! A nějakou Akane neznáš?“
,,A víš, že možná jo?“

Jak jí Maito Gai poradil, prohledala všechny možné restaurace, kde by mohli prodávat barbecue. Nejspíše na takovém místě se totiž vyskytoval tým deset. Bylo totiž veřejně známé, že po každé misi právě tento tým bývá u jídla. A mělo to jen jednu jedinou příčinu – Akimichi Choujiho. Narashi zbývalo už jen posledních pár hospod k prohledání, když tu si všimla dlouhovlasé usměvavé blondýnky, která mířila bůhví kam. Hnědovláska se jen spokojeně usmála. Budu ji prostě sledovat… zazubila se nad svou myšlenkou, a vyrazila za členkou klanu Yamanaka. Akce ‘pronásledování‘ skončila však dříve, než stačila pořádně začít. Ino zabočila za roh a zamířila do menšího občerstvení s grilovaným hovězím. Nara jen vykulila oči a zahleděla se na nápis, která tkvěl na cíli jejího hledání.
,,Co to do prd… tady už jsem přece byla!“ zamumlala si pro sebe potichu, načež pronesla další, o nic slušnější kletbu. Zaraženě se dívala na tým deset v celé své kráse. ,,Jakto, že jsem si jich nevšimla?“ zamyslela se nahlas, pozorujíc přitom čtveřici ninjů, která jen o chvíli později zašla dovnitř. ,,Super… a co jako teď?“ Nemohla tam přeci jen tak vtrhnout a začít se každého ptát, jestli náhodou není Sarutobi Asuma. Ona ho přece znát nemohla – neměla. A tak ze sebe musela dělat idiota před půlkou vesnice, všude se ptát jak vypadá, a tak podobně. Teď na to však už přes celou svou únavu neměla náladu, a tak se rozhodla pro jednoduchou věc – dveřmi prostě nepůjde.
 
,,Itadakimasu!“ ozvalo se dvojhlasně a oba ninjové se vrhli po své misce ramenu. Teuchi se na ně zvláštně podíval, pak pokrčila rameny a jal se kuchtit další várku nudlí. Jak znal Naruta, určitě bude chtít přidat – a podle toho, jak jedla dívka, sedící vedle něj, bude to u ní stejné. Co ho však mátlo bylo to, že ji nikdy před tím neviděl, a když se otočil a uviděl čelenku její vesnice, jeho myšlenky připomínaly jeden velký otazník.
Co dělá dívka z Mlžné v Ichiraku ramen s Jinchuurikim Devítiocasého?
,,Pořád bys ze mě chtěl vymlátit duši?“ nadhodila najednou zrzka.
,,Ani ne, ramen to zachránil…“ zašklebil se v odpověď Uzumaki a opět hltal jídlo. Vzápětí mu ve vlasech přistála nudle z Akaniny misky, zatímco ona se zatvářila nevinně a hůlky opět vložila do nádoby. Snědla jedno kolečko naruta a po očku sledovala, jak chlapec zareaguje.
Viděla, jak mu ztuhly rysy a vzápětí měla na hlavě jeho vlastní misku.
,,Hej! Za co to bylo?“ zeptal se se zpožděním Naruto a zakřenil se.
,,To bych měla říkat já, ne?“ zavrčela temně zelenoočka a pomalu zbavila svou hlavu zbytečné přítěže. ,,Takže, chlapečku, tohle si vyžereš…“ a s pomstychtivým výrazem chňapla po ramenu, který Teuchi právě odložil na linku. Dopadlo to očekávaně – obsah misky skončil na Narutovi, který chvilku stál jako solný sloup, a po chvíli začal vykřikovat něco mezi „au“, „kurva“ a „dattebayo“. Měl tuto zkušenost totiž ještě okořeněnou o to, že jídlo bylo doslova vařící.
,,Co se to…“ začal překvapeně stařík a pak složil ruce v bok. ,,Narutóó!“
Volaný však pouze poskakoval po místnosti a pokračoval v nářku. Po chvilce ho napadlo, že by se mohl zbavit nádobí, které se mu usídlilo na hlavě jako nějaká čepice, a zahodil ho. Naneštěstí někoho trefilo. A ten někdo nebyl nikdo jiný než Akane.
,,Au!“ ozvalo se a vzápětí ho doplnilo slabé: ,,Sakrafix, Naruto!“
Vztyčili se proti sobě jako bohové pomsty. Ale tím divadlo nekončilo, jelikož se do toho přidal majitel restaurace.
,,A tohle bude uklízet jako kdo?“ zařval tak, až jim málem praskly ušní bubínky.
Pomalu se otočili směrem, kde stál muž, kolem kterého se šířila černá aura vzteku.
Akane i Naruto polkli.
Tohle nevypadá dobře…

,,Asumo-sensei, jsme tak rádi že jste nás pozval na barbecue, že jo, Shikamaru?“
,,Hm…“
,,No tak Chouji! Sensei přece neřekl, že nás zve, ale že zajdeme na jídlo! V tom je rozdíl! Že ano, sensei?“ plísnila ho okamžitě mladá Yamanaka.
Sarutobi Asuma se jen nervózně zasmál a podrbal se na hlavě. Hrozilo mu, že velikost a tíha jeho peněženky poklesnou. Ale na to už byl zvyklý – přeci jen, měl v týmu Choujiho.
,,Ta vůně! Úplně se mi sbíhají sliny!“ zasnil se chlapec z klanu Akimichi a z koutku úst mu stekla zmiňovaná slina. Řekněme to v dobrém, byl alespoň pravdomluvný.
,,Chouji! Ovládej se ty pra…“
,,Ino!“ Tohle byl Shikamaru… má celkem hezký hlas… pomyslela si Narashi, zatímco seděla na plátěné střeše ‘barbecue baru‘. Odtamtud zaslechla celou konverzaci, a přemýšlela, jak před Asumu předstoupit. Skrčila se, když zaznamenala pohyb.
,,Ták, tady to máte. Dobrou chuť,“ usmála se servírka a při pohledu na mladého Naru zčervenala. Choujimu se po pohlédnutí  na grilované maso objevila v očích srdíčka lásky.
,,Itadakimasu!“ zvolal, když měli i jeho společníci oběd na stole a s velkým a hlasitým mlaskáním se pustil do hodávání. Jeho sensei nad tím jen zavrtěl hlavou, a pak se i on s úsměvem pustil do jídla. Po chvíli, kdy se ozývalo jen mlaskání a hnědovláskovo spokojení mručení, proťal ticho svým hlasem právě on.
,,Shikamaru…“ oslovil studenta, kterému věnoval nejvíce času. ,,Co si myslíš o té mírové smlouvě?“ nadhodil téma. V tu chvíli sebou Narashi překvapeně trhla, až skoro ze střechy spadla. Doufala, že tento malý pohyb nikdo nezaznamenal. Mladík s účesem podobnému ananasu zvedl hlavu a na chvíli se zamyslel.
,,Podle mě to není dobrý krok… Godaime-sama dělá velkou chybu, když chce souhlasit. Pche, spolčit se s Akatsuki. Bůhví, co mají za lubem.“ Hmm… takže on je proti té smlouvě? Toho by se možná dalo využít…
,,Shikamaru…“ podíval se na něj Asuma.
,,Já vím, sensei,“ opětoval jeho pohled. ,,Ale je zvláštní…“ začal větu zrovna ve chvíli, kdy Sarutobi popadl dva kunaie ze zadní kapsy a mrštil je po provazech, které zajišťovali plátěnou střechu. ,,… že jsme si jí všimli až teď,“ dořekl, když Narashi pod nohama ztratila oporu a zřítila se s velkým žuchnutím k zemi. V té chvíli zrovna přemýšlela nad smlouvou, a tak při nedostatku pozornosti dala těm dvou šanci ji odhalit. A teď se tady válela na zemi  (zase) a mnula si naraženou nohu.

,,Ach bože, za co?“ zaúpěl Naruto, když drhnul jakýmsi hadrem podlahu. Zrzka, která dřela hned vedle něj, jen zvedla oči vsloup.
,,Neměl jsi na mě vylít ramen,“ vysvětlila mu blahosklonně a zastrčila si jeden pramínek vlasů za ucho.
,,Nemělas po mě hodit nudli,“ pokrčil rameny blonďák a dostali se do toho samého kruhu, jako už několikrát předtím. Ale pak se pousmál a natáhl k ní dlaň. ,,Mír?“
,,Jasně,“ kývla na nabídku Akane a nabízenou ruku stiskla. Chvilku byli potichu.
,,Hele? Nevíš, jak je to s tou mírovou smlouvou?“ zajímala se dívka. Sice nevkládala velké naděje v to, že by se blonďáčkovi svěřovala sama Tsunade, ale něco vědět koneckonců mohl. Tak proč to nezkusit?
,,Myslíš tu mezi Akatsuki a Skrytou Listovou-ttebayo?“ ujistil se modroočko a jeho společnice si jen odfrkla.
,,Řeší se tu snad nějaká jiná?“ znělo to trochu otráveně, ale ona se usmívala.
,,Tak to nevím, baa-chan je nahlodaná, ale stále nesouhlasí. A upřímně řečeno, většina Konohy drží s ní. Aby ne, vždyť to jsou Akatsuki!“ jméno organizace vyslovil se znatelným odporem. ,,No, hlavně nechápu, proč by to dělali. Koneckonců díky nám nedávno přišli o svýho člena…“ uvažoval a zrzka vytřeštila oči. Je to podle mangy nebo podle nějaké povídky?
,,Vážně? O koho? Mimochodem, kdo ho… nebo ji, odkrouhnul?“ ptala se hned.
,,Jo, Sasori je pod drnem. Gratuluj Sakuře-chan…“ vysvětlil jí.
,,Ach tak… no, gratulovat se mi moc nechce, nějak jsem si ní nepadla do oka.“ ušklíbla se Akane, když si vzpomněla na jejich první setkání, při kterém málem měla otřes mozku.
,,Ale ona je v pohodě, kdybys ji poznala, určitě by se ti líbila,“ hned ji bránil blonďák.
,,No jo, no jo. Upřímně řečeno, já se radši bavím s Hinatou.“ pousmála se dívka.
,,Hinata-chan? Ty ji znáš?“ jakoby ožil. Že je to ještě možné, to by naší povídkářku nikdy nenapadlo.
,,Blik, cvak, příjem,“ řekla jemně a cvrnkla ho do čela, ,,Neříkala jsem ti už několikrát, že patřím do týmu Kurenai, hm?“
,,Hm,“ zamračil se Naruto a vymáchal svůj hadr ve vodě, na jejíž hladině už se začala tvořit mastná oka.
,,Co jste vlastně s Hinatou? Kamarádi?“ usmála se Akane, protože ji odpověď vcelku zajímala. Co ona věděla, o modrovlásku se moc nestaral.
,,Ne, chodíme spolu. Dattebayo!“ ozřejmil jí Jinchuuriki. Věřím, pomyslela si dívka, když uslyšela staré známé dattebayo.
,,No ne, vážně?“ vyhrkla nadšeně, ,,Gratuluju!“

,,Tohle nestačí. Znovu,“ řekl už po několikáté Uchiha, když se jeho ‘žačce‘ nepodařilo vytvořit dobré Raikri. Ta se jen zamračila.
,,Buď trochu ohleduplnější k dívce, ne?“
,,Hn. Dělej.“ Teď toho měla Smajli tak akorát dost. Podobná slova slýchala celý den, a ji už to nebavilo. Naštvaně si odfrkla.
,,Co jsem taky mohla čekat od někoho, kdo v životě nepocítil lásku k ženě,“ zavrčela a zvedla se. Sasuke cosi zamumlal a dívka se na něj zvědavě otočila.
,,Cože? Neslyšela jsem tě, zopakuješ to?“
,,Ne.“
,,Copak? Velký Uchiha se stydí za své city a myšlenky, hm?“ snažila se ho vytočit.
,,Říkal jsem, že nevíš o čem mluvíš.“ Smajli se zarazila. O žádné dívce z anime nevěděla. Ino, Sakura a Karin – ty tři po něm šílely nejvíce, ale on s nimi nic neměl. A to ani jedna není ošklivá… pomyslela si.
,,Takže ty ses někdy do někoho zamiloval? Do koho?“ vyzvídala. Při představě, že by to mohla být ona, se začervenala. Ačkoliv věděla, že to je zhola nemožné.
,,Do toho ti nic není…“ zamručel Sasuke. Ve vteřině byla Smajli u něj, držela ho za ramena a svůdně na něj mrkala.
,,No ták, Sasu-chan. Nebuď takovej suchar a řekni mi to, nikomu to nepovím, slibuju,“ zavrněla a doprovodila své přesvědčování dalším svůdným mrknutím. On jen zavrtěl hlavou. Znuděně se od něj odtáhla. ,,Ty jsi vážně suchar. Divím se, že tě tu Orochimaru ještě trpí, já bych se z tvé společnosti asi zbláznila. Vlastně k tomu nemám daleko,“ řekla a už nedodala, že šílí i z pohledu na něj. Špatná obsese.
Odvrátila se od něj a zavřela oči. Vycítila svou chakru a okamžitě ji začala posílat do pravé ruky, ve které vždycky tvořila Raikiri. Před očima měla duhově modrou barvu své chakry a s maximálním soustředěním se snažila, aby se jí jutsu konečně povedlo. Část její mysli se však stále zabývala tím, co jí Uchiha řekl a stále jí to nešlo do hlavy. A právě tenhle malý přemýšlecí kout přišel s úžasnou motivací.
Třeba mi to řekne, když mu dokážu, že za něco stojím.
Vnímala jenom modro a po chvilce její uši zachytily zvuk přírody. Znělo to jako štěbetání tisíce ptáků… prudce otevřela rudé oči a podívala se na svou pravou ruku, ve které se svíjela modrá koule, ze které vystřelovaly blesky s maličkým dosahem.
Vítězně se usmála, rozběhla se a s hlasitým třeskotem to napálila do skalní stěny hned vedle vodopádu. Ten zvuk, který musel být nejspíš slyšet až někam do Skryté Hvězdné, byl však pouhou předzvěstí něčeho horšího. A totiž skutečné katastrofy – kámen nevydržel nápor techniky a skála začala napraskávat, a poté se přímo před jejich očima zbortila a balvany se řítily všemi směry.
Oba dva okamžitě vyskočili do koruny nejbližšího stromu a Smajli se na pohromu zvídavě zadívala. Upřímně řečeno, nepřipadala si moc provinile, spíš pociťovala jakýsi akademický zájem a také radost nad konečně povedenou technikou.
Najednou ucítila, jak ji objaly silné paže a ona se ocitla o pár metrů dál. Tlak v okolí břicha okamžitě zmizel.
,,Hm?“ otočila se na Sasukeho. Ten se na ni jen otráveně podíval a kývnul směrem k místu, na které ještě před chvilkou hleděla. Smajli obrátila hlavu a když uviděla, jak valící se voda skolila strom, který pro ni před nedávnem představoval bezpečné místečko, okamžitě pocítila vděčnost.
,,Díky,“ pousmála se. ,,Mimochodem, to ani nepochválíš svou žačku, když se jí něco povede?“ připomněla se nenápadně s lehce potměšilým výrazem.
,,Ne, když způsobí takovou kalamitu,“ nehnul ani brvou černovlasý.
Dívka nasadila výraz, který přímo říkal ‘já nic, já kunoichi‘. V tu chvíli se vzpomněla na situaci před její velice povedenou technikou.
,,Kdo umí, ten umí,“ prohlásila a Sasuke měl na chvilku pocit, že nad jejími rudými vlasy vidí vznášející se svatozář. Ta představa však velmi rychle zmizela, když rudoočka znovu promluvila. ,,Tak řekneš mi něco o dívce tvého srdce?“
,,Ne.“
,,Ale no ták!“ protáhla Smajli, ,,Vždyť ti to nic neudělá! A nemyslíš, že si zasloužím odměnu?“
,,Ne.“
,,Hm. Tuhle nevraživost jsi pochytil od koho? Od Orochimara?“
,,Ne.“
,,Kami-sama. A umíš říct vůbec něco jiného než ne?“ namíchla se rudovláska.
,,Ne!“ zakončil debatu rozhodně Sasuke. Ale pak jako by se v něm něco zlomilo.
,,Víš co? Řeknu ti to, pokud mě porazíš.“ A usmíval se tak samolibě, že bylo vidět, jak si věří, že ho Smajli neporazí.
Jen počkej, Sasuke Uchiho, přimhouřila oči a pak souhlasila.
,,Platí.“

Tým deset se postavil do bojové pozice, a lidé, kteří se ještě před chvílí nacházeli v Barbecue baru, vybíhali ven s křikem.
,,Shikamaru? Proč jsi mi neřekl, že…“ načala Ino svůj proslov.
,,Aby nepřišla na to, že jsme ji odhalili.“ Shikamaru, jsi třída!  řekl si v duchu Chouji. ,,Kdo jsi a proč jsi nás sledovala?“ zeptal se, zatímco svoji ruku přemístil ke kapse se shurikeny. Kdyby náhodou. Kaimi to chvíli jen sledovala a zírala na ně, a pak se najednou rozesmála na celé kolo.
,,Čemu se směješ?“ vyštěkla Yamanaka.
,,P- promiňte… mně to jen přijde… hah…“ smíchy nemohla skoro ani mluvit. Ještě chvíli se smála, než se konečně uklidnila. Poté vstala a nasadila klidnou a milou grimasu.
,,Nechtěla jsem vás nějak… sledovat, nebo tak. To vůbec, to bych si ani nedovolila.“
,,Tak co jsi zač? Chtěla jsi nám snad ukrást jídlo?“ Ino se nad touto poznámkou jen zamračila. Chouji byl prostě žrout.
,,Né, bože, to vůbec ne.“
,,Tak co chceš?“
,,Kdyby jste mě nechali domluvit…“ řekla, zatímco se podívala na Ino. Nakonec její pohled padl na jejich senseie. ,,Jste… jste Sarutobi Asuma?“ Kývnutí. Narashi si očividně oddychla. ,,Konečně… hledám vás tu už docela dlouho. Gai-sensei mi řekl, že…“ ani tentokrát ji nenechali dokončit větu.
,,Ach, tak ty musíš být Narashi. Rád tě poznávám. Tohle je Shikamaru, Chouji a Ino. Mě klidně oslovuj sensei.“
,,Dobře,“ usmála se lehce brunetka a pohlédla na trojici chuuninů. Nevypadali nepřátelsky. ,,Sensei mi říkal, že by jste mě chtěl vidět. Proč?“
,,Ach, ano. To je pravda. Je to kvůli tvé větrné podstatě. Radši se na to posadíme, ne?“

,,…takže my jdeme za dva dny na misi, zjistit, kdo byl Sasoriho špeh, a najít Sasukeho-dattebayo! A tentokrát ho určitě přivedu zpátky!“ vykřikoval plamenně blonďák, zatímco jeho společnice obrátila oči vsloup.
,,No ne, vážně?“ zamumlala, a pak nahlas řekla: ,,Co pak, až se setkáte se špehem u Orochimara? A co kdyby tam byl sám pán Sliz-držka?“
,,Budeme bojovat!“ zazubil se Naruto a zrzce proběhlo hlavou: a je to tu zase. Ale pak ji něco napadlo. Koneckonců, měly přeci s Narashi napravovat situaci.
,,Myslíš, že bych mohla jít taky?“
,,Tak to nevím, ale půjdu s tebou přesvědčit baa-chan, jestli chceš,“ pousmál se a Akane nadšeně kývla. Že by to vyšlo? Konečně jednou něco?
,,Děkuju!“ radostně ho objala a pak se nervózně poškrábala ve vlasech. Už zase to udělala! Musí se ovládat, když má radost, jinak by to bůhví jak dopadlo. ,,Já se omlouvám, ale už asi budu muset běžet, jinak ze mě bude Kiba celý večer tahat, kde jsem byla a určitě mi začne předhazovat, že jsem dozajista tancovala v nějakým striptýzovým klubu,“ ušklíbla se a zvedla se z podlahy.
,,Kiba? Vy spolu něco máte?“ zajímal se okamžitě Uzumaki.
,,Ne, jen u něj bydlím, jelikož spát u Shina v pavilonu brouků je fakt strašný,“ otřásla se. ,,Teda ne, že bych měla něco proti němu jako takovýmu, ale ti brouci…“
,,Ty se jich bojíš?“ a svou otázku doplnil nevinným úsměvem. Akane však tušila, že se mu v hlavě rodí nějaký ďábelský plán, a navíc se jí nelíbilo, že musí nahlas říct jednu z největších mentálních slabostí. Což o to, že neuměla ninjutsu a byla naprosto levá na sporty, tohle dané nebylo a s tím se nenarodila.
,,Ne, vůbec,“ prohlásila sarkasticky, a možná i trochu doufala, že si toho podtónu nevšimne.
Zahodila hadr do kýblu a zkušeným okem přejela podlahu.
,,Vypadá to, že už jsme zem vcelku vyčistili, dej si pauzu,“ navrhla mu a ještě dodala: ,,Tak zítra po tréninku u Akademie?“  
Po souhlasném kývnutí ze strany hyperaktivní lamy pomalým krokem mířila ke vstupu do obchodu. Pak si uvědomila zásadní věc.
,,Jo, a Naruto?“
,,Hm?“ zvedl hlavu modroočko.
,,Platíš!“ křikla v běhu, když se smíchem utíkala před vztekem ramenožravce.

,,Takže ty jsi tedy v týmu s Nejim?“ zeptala se překvapeně Ino Yamanaka, když spolu s Narashi o několik hodin později mířila pryč z hospody. Brunetka jen kývla.
,,Ano, jsem, ale…“
,,Ale?“
,,Ale je to děsný idiot. Nesnáším ho… je tak namyšlený, a…“
,,A docela hezký.“ Druhá si jen odfrkla. Pak si na něco vzpomněla.
,,Hele, Ino… Je tady nějaký… no, dívčí obchod?“ nadhodila svou otázku. Ino se překvapeně zastavila a pohlédla na Narashi. O další milisekundu později ji chytla za ruku, nadšeně výskala a už ji tahala k nejbližšímu obchodu.
,,Páni, tohle jsem si minule chtěla koupit! Bohužel jsem na to neměla postavu…“ svěsila hlavu. ,,Ale tobě by to určitě slušelo, Narashi onee-chan!“ vyjekla, zasmála se a brebentila dál. Páni, zajímám se módu a už jsem onee-chan. No ty vole… ,,Jakou máš velikost?“
,,Ehm, S. Ale promiň Ino, já si nic kupovat nemůžu,“ řekla. ,,Ještě jsem nebyla na žádné misi, a tak mám strašně málo yenů.“ I jí to bylo líto. To fialové tílko vypadalo prostě úžasně. ,,Spíš bych potřebovala fialový lak na nehty, a modrou barvu na vlasy,“  vysvětlila, a ukázala na své, nyní už blonďaté pramínky ve vlasech. ,,Potřebuju dodělat melírky,“ zamumlala.

Když si obě nakoupily co potřebovaly, s pozdravem se rozdělily a každá zamířila jiným směrem. ,,Dnes už asi na trénink nepůjdu,“ řekla si dívka nahlas, zrovna když procházela okolo stánku s ninja potřebami. Většinu věcí přelétla očima na pouhou vteřinku. U jedné věci se však zarazila, a tak přišla o něco blíž, aby si ji mohla prohlédnout. Předmět, který ji zaujal byl středně velký prsten, s tyrkysovým znakem Skryté Listové.
,,Promiňte paní,“ oslovila ženu, co stála za stánkem. ,,K čemu je ten prsten?“ ukázala na šperk.
,,Tohle? Ach, ano. Tenhle prsten je zhotoven tak, aby v sobě byl schopný zadržovat chakru.“ Narashi si v mžiku vzpomněla na Itachiho prsten, navozující genjutsu. V tu chvíli se usmála.
,,Děkuji. Vezmu se jeden.“ O chvíli poději už kráčela s novým předmětem v kapse.

Smajli zaraženě hleděla na mladšího zástupce rodu Uchiha. Vyhrála boj sice lstí, ale přesto zvítězila. A podle jím uznaných pravidel si řekla o informaci, jenomže ta ji naprosto položila. To, co se právě dozvěděla jí nešlo do hlavy. Ano, Orochimaru byl slizký, zlý, podlý a krutý, ale tohle… to by do něj opravdu netipla. Chvílemi to vypadalo, že se před ní Sasuke prostě psychicky zhroutí. To se však nestalo, a on si tak udržel svou hrdost.
,,J-já… netušila jsem… mrzí mě to…“ sklopila hlavu. Bylo to tak odporné! Nevěděla, co má říct, co má udělat, a jak se k němu teď chovat. ,,Tohle se stát mně tak-“ nevěděla, jak větu dokončit. Nemohla říct, jak by se zachovala, kdyby se toto stalo jí. ,,Opravdu mě to mrzí, Sasukeho.“
,,Děkuji,“ řekl jen, a Smajli zalapala po dechu. Sasuke Uchiha mi poděkoval. P-O-D-Ě-K-O-V-A-L! Začala šílet v duchu, pak si však vzpomněla co se stalo a uklidnila se.
,,No…“ začala. ,,… a chceš s tím něco dělat?“ neměla chuť mluvit o ‘tom‘ v pravém jméně… takže zde bylo jen to. Sasuke zasmušile kývl.
,,Už jsem o tom přemýšlel. Nejsem si jistý, zda to má nějakou šanci na úspěch, ale já to musím udělat. Moje hrdost, a to všechno kleslo k bodu mrazu.“
,,U tebe všechno bylo na bodě mrazu…“ zamumlala si pro sebe potichu rudovláska, takže to Sasuke neslyšel.
,,No a co máš teda v plánu?“ zeptala se nahlas. On na ni jen chvíli hleděl, a v očích se mu míhaly různé pocity. On to snad schválně dramatizuje! zavrčela v mysli, když jí začalo čekáním nebezpečně tikat oko.
,,Chci zabít Orochimara…“ Dlouhé ticho po těchto slovech narušoval jen svist vodopádu. Teprve po chvíli nastalo to pravé ořechové.
,,Ty jsi se snad ZBLÁZNIL?!“
,,Co si to-„
,,Tohle přece NEMŮŽEŠ udělat! Myslíš si, že bys VYHRÁL? Jo, možná by se ti povedlo vyhrát, ale co já? Ještě zdaleka všechno neumím! Narozdíl od tebe nemám sílu, abych mohla zdemolovat půlku kontinentu pouhým mrknutím! A KDY to jako chceš udělat?! Jasně, ty jsi tady tři roky, ale já cvičím sotva dva týdny a…!“
,,Tři roky? A na to jsi přišla jak? Nejsem zde ani rok.“ Smajli své hašteření utnula. Cože? Ale jak… jak je to možné? Tohle přece vůbec časově nesedí! Co se tady ksakru děje?!
,,A-ale…“ špitla.
,,Hm,“ prohodil jakoby ho to vůbec nezajímalo. ,,Kdybych tenkrát odešel jak jsem plánoval, tři roky bych zde opravdu byl. Ale tehdy mě zastavili… a já jsem se sem dostal teprve před devíti měsíci… nejsem dost silný, Smajli, a proto…“
,,A proto?“ zeptala se napjatě.
,,Takže mi v tom pomůžeš…“
,,A ptal ses jako kdy?“
,,Promiň, ale na tohle se tě fakt ptát nebudu…“ odsekl podrážděně. Sice byl momentálně s nervy v háji, ale to neznamenalo, že nemůže být pořád stejný morous. Hmm, jasně. Takže on je tady jen něco málo přes půl rok. Nemá tu sílu, kterou by měl mít. A potřebuje pomoct ode mě… ten je na tom fakt bledě…
,,Hmm super no. A kdo mě jako naučí to ostatní?“
,,Ty si myslíš, že celých devět měsíců jsem tu hrál svlíkací poker? Pokud bude čas, naučím tě to, co umím.“ On mě naučí svlíkací poker? Cože?
,,Tak dobře, no… a co mám udělat?“
,,Tak především bychom se měli zbavit Kabuta. Je otravný, a furt přilepený na Orochimarovi.“
,,Moje řeč,“ zazubila se dívka. ,,Pokud chceš, půjdu ho sejmout.“ A na důkaz svých slov vstala ze země a už už se chystala vyrazit.
,,To by bylo sice hezký…“ řekl nevrle Uchiha. ,,Ale k ničemu by nám to nebylo. Orochimaru by měl podezření. Takže zbývá jediná věc.“
,,A tou je?“
,,Omotat si Kabuta kolem prstu,“ rudoočka si zhnuseně odfrkla.
,,Tak to s radostí nechám na tobě.“
,,Slíbilas, že mi pomůžeš. Takže uděláš to, co ti řeknu,“ zasyčel. Smajli poraženě zvedla ruce. ,,Takže… je mi to líto, Smajli. Budeš muset svést Kabuta.“