Kapitola čtvrtá: Seznamte se, „barabizna“

Pokud si někdo z nich myslel, že cesta bude ubíhat rychle a v pořádku, mýlil se. Možná, že tachometr ukazoval vysokou rychlost ale Kirssimu to připadlo jako věčnost, co jeli po dálnici. K tomu na azurové obloze se na ně šklebilo slunce a pražilo do nich v plné síle. Brunet si stáhne z hlavy kšiltovku a prohrábne si vlasy. I přesto, že mají klimatizaci puštěnou, v tak malém prostoru auta není dýchatelně. Anebo to možná také bude něčím jiným…

„Proč si necháváte tu klimatizaci jen pro sebe?“ ozve se Kirssi zezadu. Je mu vážně horko, k tomu v oblečení o několik čísel větším… to se potom není čemu divit. Za styl se platí. Zvláště v tomto počasí. Issabel se zasměje, společně se svým manželem.

„Ale Ki…co to povídáš? Vždyť je puštěná i na tebe…“

 „Fakt? Že nic necítím…“ odvětí zpola a následně dodá: „Přijdu si jako špek v udírně,“ zatahá za veliké triko, aby se mohl alespoň trochu ovít a dopřát tak svému tělu trochu ochlazené úlevy. Raymond a Issabel se div nezalykají smíchy. Kirssi jen zavrtí hlavou. ‚Ti dospělí… jsou horší než děcka,‘ což v některých případech u jeho rodičů platí. Ricky se zavrtí, neboť už má přeležený bok a položí si hlavu znovu na pánovo stehno.

„Ale no tak Ricky! Jsou to úplně nové kalhoty. Víš, kolik mě stály?“ Ah, zatraceně! Jedny z jeho nejlepších kalhot budou brzy poslintané jeho vlastním psem! Kde je spravedlnost?

„Tebe nestály ani halíř a nestěžuj si.“ Ozve se zpředu ženský hlas. Raymond přikývne hlavou.

„Maminka má pravdu. Sice jsme bohatí, ale ne na to, aby sis mohl při každém malém umazání platit čistírnu.“ Kirssi založí trucovitě ruce na hrudi a odfrkne si.

„Moc jsme ho rozmazlili,“ povzdychne si Ray.

„Co jste si udělali, to máte.“

„Ty, nebuď drzý!“ ožene se po něm Issabel kabelkou, která ačkoliv se zdá být miniaturní, skrývá mnohem více, než by mohla pojmout.

„Nemlať mě tím tvým pádlem sakra, ještě mi zničíš oblečení,“ pronese popuzeně Kirssi s rukama před sebou v obraně před tím strojem zkázy, ne-li smrti. Ricky se do toho začne výt a jindy klidného Raymonda doběhnou nervy.

„Nechte toho všichni tři!“ burácivý hlas zatiskne Kirssiho do sedačky a donutí si přikrýt dlaněmi uši, jinak by hrozila ztráta sluchu, navždy. Muž se otočí dozadu na svého syna, přičemž pozvedne hrozivě ukazovák.

„Vážně si dávej pozor na to, co říkáš mladej, jinak tě seřežu a dostaneš domácí vězení,“ zasyčí nebezpečně blízko. Kirssi pozvedne obočí a v klidu, s výrazem největšího frajera a cool týpka si překříží ruce na hrudi. Zlehka se ke svému otci nakloní.

„Ale vážně? Ty jsi ke mně tak zlý tati…“ hraně popotáhne a otře si oči. Na to se opře zpátky a pohlédne na stranu, z okýnka.

„A jen tak mimochodem… jako řidič by ses měl věnovat řízení…“ pohlédne na svoje nehty a malíčkem druhé ruky si očistí nehet palce.

„Ah, pan Chytrý promluvil. Jen abys měl moudra i později chlapče.“

„Zlato!“ vyjekne Issabel už poněkolikáté. Raymond se otočí.

„Co je?“ jeho hlas je mírně podrážděný.

„Dávej pozor, kam jedeš! Dělej něco!“ celá v panice se chytá Raymondovy paže. Ray zachová chladnou hlavu a vrátí se zpátky do svého pruhu.

„Miláčku prosím, už se mě takhle příště nechytej a nebrzdi za mě, ano?“ Cítil, jak Iss dupala, jako kdyby chtěla brzdit. Ale má ten pocit, že s jejími dovednostmi a schopnostmi by se spíše zabili, než někam jeli. Anebo by někoho přejeli. I když…s nohou na brzdě by se teoreticky nikam nedostali, ne? Tak či tak, všechno je zase ok.

~~~~~~~~~

„Co to tam dělají?“ celá rodina Salvio nakloní hlavu na levou stranu a pozorují stříbrnou audi, která jezdí sem a tam, sem a tam…a pro změnu – jede rovně.

„Vypadá to, že Ray ztratil nervy,“ poví všem Harry, sledujíc ostražitě silnici před sebou, protože by nechtěl, dopadnou jako chudák Ray. I když, chudáci jsou spíše okolní řidiči, ne? Lepší to už neřešit. Ze zadní části auta se ozvou podivné zvuky, připomínající kručení. Harry pohlédne do zpětného zrcátka na svého syna, Alaine se na něj dozadu otočí.

„Jsi hladový, zlato?“ Alexi, hladíc Claire, pohlédne na své rodiče.

„Ne, nejsem.“ A znovu mu zakručí v břiše, přičemž Alexi jemně zčervená. Alaine i Harry pozvednou obočí.

„Ah, vážně? Že by se k nám tedy blížila bouře?“ Alexi se při tom slově oklepe.

„Dobrá, přiznávám se, mám hlad.“ Nemá to slovo rád, nahání mu hrůzu. Bouře… přejde mu po zádech mráz a naskáče jemná husí kůže. Přejde si po pažích, aby ji zahnal. Harry se poškrábe na krku.

„Nejsi sám, kdo má hlad můj synu. Navíc Claire se jistě chce proběhnout, takže někam zajedeme.“ Očima se dívá po značkách. Za dva kilometry je restaurace. To je dobré.  Pohlédne do zpětného zrcátka, vyhodí směrovku a přejede do levého pruhu, kdy zrychlí. Předjede Raymonda a zařadí se před něj.

Alexi se nedobrovolně nechá táhnout Claire, která chytila stopu a jde po ní. Jeho tělo si už odpočinulo a nabralo nové síly. Pohlédne na druhou stranu parkoviště, kde postává Kirssi, v klidu si vykuřuje cigaretku a Ricky očuchává obrubník. Zmiňovaný pocítí, že se na něj někdo dívá, proto otočí hlavu. Usměje se a zamává Aleximu. Blonďáček se jemně zamračí. Vůbec se mu to nelíbí. Otočí se k němu zády, aby se na něj nemusel dívat.

„Tak pojď Claire, mám hlad.“ Zatahá za vodítko a kolie ne zrovna moc nadšeně následuje svého pána, který zamíří na terasu, kde již jejich rodiče zabrali stůl. Alexi uváže Claire o sloupek zábradlí při jejich stolu a usadí se na volné místo. O pár chvilek se k nim připojí i poslední člen, Kirssi, který se usadí naproti Aleximu, neboť vedle něj už místo nebylo, za což byl Alexi šťastný. Avšak Kirssi ne. Vezme si jídelní lístek a začne studovat, co zde vůbec vaří.

„Máte již vybráno?“ optá se mladá servírka s úsměvem. Raymond ji úsměv opětuje.

„Ano máme. Já bych si dal rybí polévku a tu vaši specialitu pro tento týden.“ Žena si vše zapisuje.

„Já si dám to stejné,“ ozve se Harry a zavře jídelní lístek.

„Pro mě letní salát.“

„Dvakrát.“ Servírka si vše zapíše.

„A vy, pánové?“ pohlédne na Kirssiho a Alexiho. Kirssi nasadí svůj obvyklý svůdný úsměv.

„Vybral jsem si pizzu číslo 8, avšak kdybych mohl, dal bych si Vás,“ provokativně na ni mrkne stále s tím úsměvem. Mladá žena se nepatrně začervená a nesměle usměje. Zapíše si objednávku. Pohlédne očima na Alexiho, který je znovu zamračený, ještě víc, než předtím. ‚Co si o sobě myslí? Že si může s kýmkoliv flirtovat, kdy se mu zachce?‘ a právě v tento moment žárlí, ale sám sobě si to nepřizná. Zatne ruce v pěsti a zakousne se do jazyka. Skloní hlavu, takže mu vlasy skryjí tvář.

„Ty ještě nemáš vybráno?“ optá se Harry svého syna, který mlčí. Všechny pohledy se na něj upřou. Alexi se nadechne a vydechne. Narovná se s úsměvem na rtech.

„Ah, omlouvám se. Pokud bych mohl, chtěl bych poprosit o čínu.“ Věnuje mladé ženě okouzlující andělský úsměv. Servírka pocítí znovu další jemnou červeň ve tvářích a raději odejde. Mezi rodiči vyvstane nevyřknutá otázka, proto se raději začnou bavit. Alexi si s výdechem opře hlavu o ruku, po jeho úsměvu ani stopy. Očima sleduje parkoviště, načež je zavře. Kirssi se k němu nahne, čímž se opře o desku stolu předloktími a upře na něj čokoládové oči.

„Co chceš?“ ozve, se podrážděně Alexi, cítí ten pohled. Co po něm furt čumí? Když chce flirtovat s jinými, tak prosí! Ale jeho ať z toho laskavě vynechá. Na Kirssiho tváři se objeví pobavený úsměv.

„Ale nic. Jen mi přišlo zábavné vidět tvoji žárlivou tvářičku,“ uculí se jako nevinnost sama. Alexi si odfrkne, oči nechávajíc zavřené. Vyzuje si žabku. Díky dlouhým ubrusům není nic vidět, což je to, co potřebuje. Pozvedne nohu a pootevře oči, které přesměruje na Kirssiho, kterému v očích probleskávají ty veselé jiskřičky. Koutkem rtů se usměje.

„Hm, jen abys věděl, já nežárlil.“ Odvětí v klidu a mezi prsty si líně promne delší pramen vlasů. Teď si odfrkne Kirssi, přičemž se od něj odtáhne a vezme sklenici s minerální vodou. Avšak když začne pít, Alexi zajde svojí nohou do Kirssiho klína, kde přitlačí, čímž způsobí, že se Kirssi div zakucká. Střelí po něm okamžitě pohledem. On! Ten jeho nevinný kukuč! Chce si hrát, dobrá. Teď to bude brát více než vážně. Ehm, jen bude malý problém tam dole, pokud se tím něco neudělá. Raději se znovu napije, aby nemusel myslet, jak moc ho Alexiho nožka vzrušuje. Ale i přesto, zajde jednou rukou nenápadně pod ubrus a pohladí jej po jemné pokožce nohy. Alexi na něj stočí svůj pohled s provokativním úsměvem, který mu je opětován. A tak jejich malá nevinná hra mohla znovu započít.

~~~~~~~~~

Taška bolestivě dopadne na zem. Dva páry očí se nevěřícně dívají před sebe. Ani jeden tomu nemůže uvěřit. Nebo spíše tomu nechtějí uvěřit!

„Je to úžasné, tady zase být! Pamatuje si ty roky, co jsme tady spolu strávili?“ Zasní se Alaine. Issabel ji vezme okolo ramen s úsměvem.

„To máš pravdu. Je to dávno, co jsme tady byli naposledy. Užijeme si to, jako za mlada!“ obě se zasmějí. Kirssi se nahne k Aleximu.

„Ty jsou nadšené, jako středoškolačky před svým poprvé,“ šeptne, aby ho slyšel jen on. Alexi na něj pohlédne a drkne loktem. Ty jeho připomínky, tohle opravdu slyšet nepotřebuje. Jen se mu to nezdá, nelíbí se mu to. Jak se zdá, psi jsou z tohoto místa nadšení. Chata na vyvýšeném místě, kterou lemuje pás smíšeného lesa, který pokračuje téže do strmého kopce. Dole, přes cestu, od které je dělí miniaturní kopeček, je kemp, kde jsou stany s přívěsy, a řeka. Překrásná čistá voda. Z její druhé strany je též les, společně se skálami. Úžasné místo na odpočinek, o tom není pochyb. ‚Možná to nebude zas tak špatné, jak vypadá.‘

Vyjdou nahoru k chatě, kde už jejich otcové otevírají chatu. Vypadá vcelku velká. Po deseti minutách, kdy je vše odemčené a otevřené, mohou nahlédnout dovnitř. Normální vybavení, jako u ostatních.

„Není to zlé,“připustí Alexi, avšak Kirssi je naprosto rozdílného názoru.

„To máte pravdu, tahle chata se řadí mezi jedny z nejkrásnějších v celém táboře.“ Ozve se při nich mužský hlas. Oba dva se po něm otočí.

„My se ještě neznáme. Jsem Ivan, zdejší správce. Rád vás poznávám.“ Natáhne k nim s úsměvem ruku. Alexi ji stiskne ve své a jemně si s ním potřese.

„Alexi, též mě těší.“ Tentokrát se role vyměnily a Kirssi je ten, kdo probodává pohledem muže v nejlepších letech. Nikomu nedovolí, aby se dotýkal jeho Alexiho! To v žádném případě.

„A ty tedy musíš být Kirssi.“ Tmavé oči se přesunou z Alexiho na zmiňovaného. Brunet si odfrkne a Raymond ho zpraží pohledem.

„Omlouvám se za jeho chování,“ vydechne si Issabel. Ivan se zasměje.

„To je v pořádku, nic se neděje.“sáhne do kapsy a vytáhne dvoje klíče, na první pohled je vidět, že jsou odlišné. Jedny dá, Alaine a druhé Aleximu do ruky. Ten na ně pohlédne.

„Co s tím?“ klíče se mu zahoupou zavěšené na prstě. Ivan pohlédne na své přátele.

„Oni o tom nevědní?“ pozvedne obočí.

„Nevědí o čem?“ vloží se do toho Kirssi. Issabel s Alaine přejdou ke svým synům.

„Jde o to, že do téhle chaty bychom se vešli, ale bylo by málo místa, kam dát věci a hlavně psy, takže jsme se rozhodli, že vy se psy budete mít druhou chatku.“ Poví Issabel a Alaine jen souhlasně přikývne. Aleximu zacuká v obočí, zatímco se Kirssiho tvář trochu vyjasní. To zní moc dobře.

„Pojďte za mnou kluci,“ pobídne je Ivan. Oba dva jej následují. Ivan je dovede k druhé chatce, která stojí vedle té, kde jsou rodiče.

„Tohle je vaše chatka.“ Oba dva na ni pohlédnou. Není tak velká, jako ta první, neboť ta byla zrekonstruována a přestavěna, zatímco tato a ta další, která je vedle, jsou původní. Alexi vyjde po dvou schůdcích na terasu. Nakoukne dovnitř.

„Tak tohle už je zlé,“ zvláště když vidí ty dvě patrové postele při sobě. To je to, co se mu na tom vůbec nelíbí. Protože se celou cestu blaženě uklidňoval v domnění, že v noci budou spát při rodičích, takže by si Kirssi nic nedovolil. Avšak tohle je úplný opak toho! Tohle ho bude přímo vybízet, aby se o něco pokusil! Hnědovlasá hlava nakoukne přes Alexiho rameno dovnitř. V očích se mu zablýskne. Tak tato alternativa se mu líbí. Vejde za Alexim dovnitř chatky. Není velká, ale pro dva plně stačí. Velká dřevěná skříň při stěně, stůl se židlemi. Oba dva si odloží své tašky na stranu. Alexi si přejde po čele. Někdo se mu mstí. Pocítí na svém těle ruce, i to tělo přitisknuté zezadu, dech při uchu.

„Dej ty ruce ze mě pryč,“ poví klidně, avšak oslovený se k ničemu nemá.

„Není to úžasné? Jako kdyby tušili, že tě chci po nocích dráždit, sledovat… a pomilovat,“ olízne mu ouško, které se objevilo mezi vlásky. Alexi se nepatrně zachvěje, je mu to příjemné. Sakra! Otočí na něj hlavu a pohlédne do hnědých očí. Avšak tuto krásnou chvíli zničí vzápětí hlas rodičů, kteří je volají, aby jim šli pomoci. Kirssi, ač nerad, Alexiho pustí a odejde ven. Alexi zůstane stát na místě, jako přikovaný. To, co Kirssi řekl… pocítí ruměnec ve tvářích. Ne, on se nevzdá! Nepodlehne mu, on ne. Plně odhodlaný vyjde z chatky ven.

~~~~~~~~~

Jedním z dalších větších šoků pro ně bylo to, když zjistili, že zde sprchy či záchod není. Ne v chatě. Jediné, které se zde nacházejí, jsou veřejné…a na ty je nikdo nepřinutí jít. Stejně tak do sprch. Protože stačilo okolo nich projet a bylo už předem rozhodnuto. Zápach se linul všude okolo. Ale i když při jejich chatě není normální záchod, je tam jiná alternativa. A to v podobě latríny, která je položila na lopatky okamžitě, zvláště Kirssiho.
Ivan byl milý a vzal je s sebou, aby je seznámil s celým kempem. Po delším zkoumání bylo zjištěno, že většina lidí, kteří zde jsou, má 50 a výše. Takže celkem i nic moc. V jistém směru výhoda, avšak ve druhém nevýhoda.

~~~~~~~~~

Chtěl si zabrat spodní postel, avšak Ricky byl rychlejší. Společně s Claire si ze spodních postelí udělali svůj vlastní pelech. Což, byl docela pech. Protože teď je odsouzen spát vedle Kirssiho a jako bonus v patře. Opravdu, lepší už to být nemůže. Otevře si tašku a začne si skládat své věci do skříně. Kirssi si své ještě nevybalil. Jeho blbost, nebude si je mít kam dát. Ať si je klidně skladuje venku, nezajímá ho to. Vůbec. Ale jedna věc je potěšující. Že budou jezdit do sprch, nedaleko odsud. Takže alespoň něco málo z civilizovaného světa se zachová.

„Mohl bys laskavě zvednout svůj líný zadek a vybalit si?“ Kirssi se rozvalujíc na posteli se jen zasměje a dál pozoruje Alexiho.

„Nechci, protože odtud mám úžasný výhled na tvůj zadeček. Zvláště, když se předkláníš.“ Odpoví s úsměvem. Za to mu přistane na hlavě hadr na podlahu, vyjekne.

„Blbče! Co si myslíš, že děláš?“ probodne ho pohledem. Alexi jen pokrčí rameny, hrajíc si na nevinného, dál si skládajíc věci do skříně. Kirssi vezme hard za cípeček opatrně mezi prsty, jako kdyby to bylo něco smrtelného, a hodí to dolů na zem.

„Fuj,“ zatváří se zhnuseně, vyplázne přitom jazyk. Nechutné, doopravdy. A začne si upravovat vlasy. Alexi protočí očima. Tohle bude ještě hodně zajímavé, a to teprve všechno začalo.