Kapitola druhá

Izaya si stále nemohl pomoci z toho trápit Shizua. Byl to jeho důvod, proč se nechal zavřít, aby se pobavil a zatím šlo všechno podle jeho plánu, takže se nemusel ničeho bát, jen si vychutnávat zasloužené vítězství. Nebylo to jednoduché se dostat sem. Ale jeho touha byla tak silná, až to nemohl vydržet. Bez Shizua byl jeho život nudný a až přespříliš klidný. I v podsvětí nebylo nic tak zábavného. Jediný, kdo jej dokáže pokaždé pobavit je to blonďaté monstrum sedící naproti němu v jídelně.
„Nezírej na mě, blecho.“ Odsekne Shizuo a nabere si hrášek. Chutná zdravá strava. A o čerstvosti těchto malých zelených kuliček by se dalo polemizovat. Shizuo sevře ruku v pěst, když jedna kulička hrášku dopadne na stůl.

‚Uklidni se Shizuo, dělá to schválně. Jen se tě snaží vyprovokovat.‘
‚Koleduje si o to. Přímo chce, aby mu rozbil hubu!‘
‚Nedávej na něj Shizuo! Jen ti to zhorší, nechce, aby ses odtud dostal!‘
‚Ale hovno! Pojď Heiwajimo, zmlátíme ho!‘
‚Vydrž to, zvládnul jsi to už měsíc. Přestane ho to bavit.‘
‚Jdi s těmi kecy do hajzlu. Potřebuje lekci! A Heiwajimu pár šoků nezabije. Je to silný chlap!‘
‚Ale být na samotce v kazajce a zdrogovaný není nejlepší řešení. Jeho psychika se rozpadá!‘
Hlas se zasměje, ‚Psychika? Prosim tě! Toho nerozhodí taková blbost!‘

Dva hlasy v Shizuově hlavě se dohadovaly, jako poslední měsíc. Člověk by to mohl rozdělit na anděla a ďábla na jeho ramenech, kteří mu radí. Anděl řeší věci tou nejmírnější cestou, v míru. Ďábel naopak chce udělat co největší bordel a zhřešit. Pro něj to jsou jen dva otravné hlasy, nic víc.
„Izayo!“ okřikne ho už a dotyčný se zasměje a přitom po něm střelí další zeleninu, tentokrát kukuřici, která nikdy žlutá nebyla. Její barva rozhodně taková není. Ostatní vězňové se na ně otočí.
„Hai, Shizu-chan?“ Sleduje ten vztek, který v něm víří a snaží se ho kontrolovat. To je to zábavné na tom, a místy i vzrušující. Provokovat Shizua. Ten jeho pohled, tak krvelačný, dychtící po jeho smrti ho uspokojuje a rajcuje. A nutí ho dráždit víc, aby mu Shizuo dal víc. Víc toho pocitu. Shizuo se k němu nahne a chytí ho za triko. Přitáhne se k němu.
„Neser mě,“ sykne a vražedně se mu podívá do očí. Izaya s klidem chladného Angličana sleduje ty hnědé oči, jež se podobají na oči divokého zvířete.
„Hey! Co se to tady děje?!“ zvolá dozorce a pohodí si obuškem. „Tak bude to?!“ nepříjemný hlas se zařezává do uší.
„Nic,“ poví Shizuo a skloní hlavu. Pustí Izayu a dosedne na své místo. Izaya zamrká a na jeden koutek rtů se ušklíbne. Tohle je k popukání. Veliký Heiwajima Shizuo je zkrocený jako domácí mazlíček. Úžasné! Sám se usadí zpátky a jídelnu opět zaplní šumění hlasů.

Hnědá plyšová očka sledovala situaci, která se vyhrotila a nakonec uklidnila. Usměje se a vyjde z jídelny. Chodbami se proplete ven, kde sedí parta o čtyřech lidech, jeden z nich kouří cigaretu.
„Šéfeee,“ zvolá se širokým úsměvem. King zvedne pohled a vydechne namodralý dým, který vystoupá a rozplyne se v jemném tanci.
„Yuki,“ ozve se černovlasý mladík a pohlédne na něj přes brýle. Hnědá očka pohlédnou tím směrem.
„Mikuniii!“ přeběhne k němu a skočí na něj. Jako medvěd objímající svůj kmen, přesně tak se Mikuni v tu chvíli cítil. Odkašle si. Chytí to medvídě za límec a stáhne ze sebe.
„Jsi zlý Mikuni,“ poví ublíženě Yuki. Mikuni si přirazí brýle více ke kořeni nosu. Nijak nekomentuje situaci.
„Honey,“ ozve se mužský hlas a Yuki okamžitě přestane hrát ublížené zvířátko a celý se otočí na Kinga. Ten klepne do cigarety a popel se snese k zemi.
„Máš vážně dobrý vkus, šéfe.“ Pokýve hlavou Yuki a upraví si svoji tmavě zelenou kombinézu. „Je to tak jak jsi říkal. Je provokatér, stále s tím vysokým blonďákem do sebe ryjí a popichují se.“ Zamyslí se a poklepe si prstem po rtech. „Jo! A jsou spolu na cele.“ Doplní. King si odfrkne.
„Víš, co máš dělat Honey?“ pohlédne modrozelenýma očima na toho roztomilého ďábla.
„Haaai šééfe,“ natáhne. „Budu návnada.“ Usměje se. King přikývne.
„Správně Honey.“ Přitáhne si ho k sobě a pohladí ho po tváři, „Takže mě nezklam.“ Stále tak plný energie a ta tvářička plná úsměvu. Bude se vystavovat a ohrožovat se tím, co nesnáší. On si ho ochrání.
Rozkaz!“ zasalutuje Yuki a King z něj stáhne ruku a odstoupí. On ho chce. A dostane ho. Udělá Nakamuru svým, protože co on chce, to dostane. Ušklíbne se. Típne cigaretu a odhodí do malé krabičky, kterou Takeshi sebere ze země. King se rozejde a jeho parta za ním.

xXxXxXx

Izaya naprázdno otevírajíc ústa jako kapr se založenýma rukama za hlavou pozoruje strop. Přestane a otočí se na bok. Zachytí se zábran a skloní se dolů a pohlédne na ležícího Shizua se zavřenýma očima, vypadá, jakoby spal, ale on ví, že ne.
„Nee Shizu-chan,“ začne sladce Izaya, Shizuo ho naprosto ignoruje. Izaya přivře oči a usměje se. „Budeme tady zavření dva roky…“ stále nic? Izaya se skloní níže, delší prameny vlasů spadají dolů. „…sami… jen my dva…“ dá si záležet na tom vyslovení. Ušklíbne se, když zahlédne Shizuovo zamračení. Shizuo se prudce posadí a zachytí Izayu za triko a stáhne ho dolů na chladnou zem, aniž by mrknul okem.
„Zchlaď se,“ utrousí a pustí ho. Izaya si pohladí svůj bolavý zadek. V poslední době to odnáší zejména on.  Pohlédne na Shizua, který si lehnul zpátky.
„Jsi tak hrubý Shizu-chan,“ div si Izaya nefňukne a za pomoci kovové konstrukce postele se postaví. Pohlédne na Shizuova záda. V ten okamžik se při cele objeví dozorce, který odemkne a otevře.
„Hejbněte prdelí a převlečte se do kombinéz, jde se pracovat.“

xXxXxXx

Izaya nakrčí nos, když objeví soci podivného neidentifikovatelného s aromatickou vůní, ze které se mu zvedá žaludek. Úplně štítivě onu věc sklepe do pytle. Ani nechce vědět, co to bylo. Narovná se a pohlédne přes plot na skupinku vězňů v oranžových kombinézách s krumpáči a lopatami. Jen na pár okamžiků zahlédne kštici blond vlasů. Chtěl by ho vidět při práci, ty svaly, jak vystupují, onu monstrózní sílu. Sledovat to tělo, ruce svírající násadu krumpáče… na chvilku se zasnil.

Yuki se rozhlížel všude, aby Nakamuru našel. Dozorce mu nechtěl říct, kde pracuje a jemu to začínalo být nepříjemné, když ho ta odporná velká ruka osahávala. Vykoukne za roh a úsměv se mu rozšíří. Našel ho! Přejde k němu.
„Nakamura-san,“ pohlédne na něj z boku. Nic? Nahne se více, aby mu viděl do tváře. „Nakamura-saan, přišel jsem pomoci.“ Avšak ani teď ho dotyčný neregistruje. Yuki se narovná a přejde pár kroků dozadu. Pohlédne na Izayova záda. Ušklíbne se. Rozeběhne se a skončí mu na ně. Izaya vyjekne a sletí na zem, i s Yukim na svých zádech.
„Co to zatraceně?! Jsi snad idiot? Slez ze mě!“ jeho záda. Yuki se z něj skulí dolů do trávy a usadí se do tureckého sedu stále s tím úsměvem.
„Nakamura-san, už mě vnímáte?“ Izaya se pomalu posadí a pohlédne přes prameny vlasů na neznámého.
„Kdo seš?“ ignoruje plně jeho otázku. Yuki si k němu přeleze po čtyřech.
„Jsem Yuki.“ Izaya si ho přejde pohledem. Zvláštní člověk.
„Jak moje jméno?“ vězňové nenosí vizitky se svými jmény, jejich jména jsou pod čísly. Yuki se mu nahne k tváři.
„Vím toho hodně, i to, že se stále provokujete s tím vysokým blonďákem. Ale to není tajemství, to ví každý.“ Odtáhne se od něj a v mžiku je na nohách. Izaya na něj pohlédne nahoru, do hnědých očí. Poté sklouzne k natažené ruce.
„Chci Vám pomoct Nakamura-san. I když je i horší práce než je tahle, to mi věřte.“ Izaya  se rozhoduje jen pár vteřin, než přijme jeho nabízenou ruku a za její pomoci se postaví. Opráší se. Ale stále má takový vtíravý pocit, ačkoliv jeho posedlostí jsou lidé, něco není úplně tak, jak by si představoval.
„Ukážu Vám, jak na to,“ vezme si rukavice a bodák. Otočí se Izayovi zády a usměje se. Pohlédne mezi skupinku vězňů, kteří kopou, na Takeshiho, který nepatrně přikývne. Shizuo pohlédne na druhou stranu, skrze ostatní. Blecha a malý fracek. Pohlédne přes rameno na horu svalů, která zírá stejným směrem jako on před pár vteřinami. Avšak nic nepoví. Jen se mlčky dívá. Takeshi pocítí jeho pohled a tmavé oči se střetnou s hnědými. Napětí je mezi nimi cítit. Takeshi se otočí a chopí se krumpáče, načež pokračuje ve své práci. Shizuo věnuje ještě krátký pohled Izayovi a blonďatému čudu a též se vrátí ke své práci.

Jejich plán, jak dostat Nakamuru pro Kinga právě začal.