Kapitola I. – Nový spolužák

„Ani mě nehne,“ řekl tvrdě Naruto a radši se otočil na druhou stranu od své nejlepší kamarádky.

„Ale já tam musím jít! A přece mě nenecháš, abych tam šla sama,“ stála si za svým tvrdě Sakura a tvrdohlavě našpulila ústa.

„Tak si s sebou vezmi někoho jinýho, vždyť víš, jak toho nafoukanýho idiota nesnáším.“

„Ale já chci jít s tebou.“

„Ne.“

„Naruto!“

„Prostě ne! Je to pitomá autogramiáda, kde bude plno jeho fanynek, který jako připitomělý jenom vřískaj a pískaj. Je mi z toho špatně.“

„Naruto, tím chceš snad říct, že ti je špatně i ze mě?“ zeptala se smutně Sakura. Naruto se zarazil. ´A sakra´ prolétlo mu hlavou.

„Jasně, že ne, ty jsi uplně jiná než ony,“ řekl rychle i když sám moc dobře věděl, že kolikrát byla ještě daleko horší.

„Tak půjdeš? Slibuju, že jeden týden tě budu zvát na ramen!“ řekla Sakura zářivě a hodila na něj štěněčí oči. Naruto okamžitě zbystřil. ´To by nemuselo být tak hrozný, jeden den bych snad zvládnout mohl´.

„Tak fajn,“ povzdechl si Naruto. Sakura se na něj zářivě podívala.

„Tak mě zítra vyzvedni v 11 hodin, je to v kině,“ usmála se ještě a zamávala u. Zavlály růžové vlasy a jeho kamarádka byla pryč.

Naruto se otočil a pomalým krokem se vydal domu. Jenom doufal, že to zas tak hrozný nebude.

***

„Do čeho jsem se to zase namočil,“ zamručel si pro sebe Naruto a nechápavě se díval kolem sebe. Už byly v jejich kině, ale na rozdíl od normmálního počtu lidí tu bylo narváno a nejhorší na tom bylo, že všude byly jenom samé holky. Byl tu snad jediný kluk. Všude kolem něj slyšel pisklavé hlasy jak se rozplývají nad mladým hercem, který byl podle nich dokonalý, krásný a nejvíc sexy snad z celé planety.

„Není to tak hrozné,“ usmála se na něj nuceně Sakura a jemně do něho šťouchla. Sama byla trochu překvapená. Nečekala, že tam bude těch lidí tolik. Trochu se zamračila, sama moc dobře věděla, že i když je moc hezká, v tomhle chumlu si jí nikdy nemůže všimnout. Trochu se probrala ze svých myšlenek, když ucítila, jak jí Naruto vzal za paži a někam jí táhnul.

„Co-„

„Támhle je alespoň trochu klid,“ zabručel blonďák a táhnul jí naproti do rohu, kde opravdu skoro nikdo nebyl a nemuseli se tak pořád na někoho mačkat.

„Jak dlouho tu ještě budeme čekat?“ zeptal se Naruto otráveně. Fakt ho to tady nebavilo, měl rád svůj klid.

„Každou chvíli by to mělo začít,“ řekla Sakura. Sotva to dořekla, ozval se hrozný jekot. Naruto prudce vydechl a zakryl si uši. Tak tohle už na něj bylo moc. Měl pocit, že už snad nikdy nic neuslyší.

„To je on,“ zašeptala nadšeně Sakura a hlavou kývla k rozvalující se lavině, odkud najednou vykoukla tmavovlasá hlava, která házela na všechny strany chladné úsměvy a mávala rukou. Byl to naprosto dokonalý Sasuke Uchiha obklopený svojí ochrankou, která ho vedla ke stolu, kde měl pro dnešek rozdávat svoje podpisy zamilovaným fanynkám. Naruto se na něj podíval a znechuceně se odvrátil. Neměl ho rád, už jenom, jak se choval. Ne, že by mu záviděl jeho slávu, ale vadilo mu, jak byl ke všem hrozně chladný a arogantní, jako by byl nadčlověk či co.

„Je vážně úžasný,“ řekla zasněně Sakura. Hned jak to řekla, vzala Naruta za ruku a stoupla si s ním do řady, která se začala pomalu utvářet. Naruto se rozhlédl a znechuceně si uvědomil, že tu je opravdu jako jediný kluk. Takový trapas.

„Nemůžu na tebe počkat venku?“ zeptal se podrážděně Sakury. Ta se na něj jenom zamračila.

„Jsi tu jako moje podpora, nikam nepůjdeš. Rámen, vzpomínáš?“ zašklebila se. Naruto si povzdechl.

„Vždyť se ta řada vůbec nehýbe,“ zavrčel a opatrně vykoukl. Už měl toho áchání a óchání plný zuby.

„Ale jo, pomalu, to víš, každej si chce aspoň chvíli užít v jeho přítomnosti, už se to totiž nemusí povést nikdy v životě, jestli mě chápeš,“ usmála se Sakura.

Naruto v duchu zaúpěl. ´Tohle je snad jenom zlej sen.´

Po celkem dlouhé době se konečně začaly přibližovat ke stolku, kde „mocný a dokonalý“ seděl. Stály před už asi jenom čtyři dívky. Naruto střelil pohledem po Sakuře, byla jako na trní. Bylo na ní vidět, že je strašně šťastná a natěšená. Naruta mrzelo, že se zamilovala zrovna do někoho, kdo slovo sdrce a city snad vůbec nezná. Ale je pravda, že to byla jeho nejlepší kamarádka a on by jí v cestě stát nikdy nechtěl. Proto jí podporoval i když se mu to vůbec nelíbilo.

„Už,“ zašeptala nedočkavě, když odcházela poslední dívka, která před nimi byla. Naruto se vytrhl z myšlenek. a stoupl si trochu od ní, ale pořád dával ochranitelsky najevo, že tam s ní je. Povzbudivě se na ní usmál.

„Ahoj, tak jak se jmenuješ?“ usmál se podmanivě Sasuke. Sakura celá zčervenala, jenom Naruto nedokázal nepřeslechnout ten namyšlený tón, který měl v hlase a v duchu si odfrknul.

„Haruno Sakura,“ podařilo se Sakuře ze sebe dostat a zářivě se na něj usmála. Naruto jenom koukal, takhle se na něj snad nikdy neusmála.

„Hmm a kam chceš podpis Sakuro?“ zeptal se Sasuke.

„Tady a klidně můžeš i tady,“ odhodlala se trochu Sakura a po tom, co mu dala na stůl malý sešit si trochu povyhrnula tričko a ukázala své dokonale ploché bříško. Sasuke se jenom usmál a poté, co se jí podepsal do sešitu se naklonil přes stůl, chytl jí za jeden bok a druhou rukou se začal pomalu podepisovat.

Naruto na to jenom vyjeveně zíral. Vůbec nečekal, že s ním Sakura začne takhle flirtovat. Nevěřícně si protřel oči, ale ať dělal cokoli, pořád byl výjev úplně stejný. Když se Sasuke začal stahovat zpátky, Sakura se Naruta šťastně usmála a mrkla na něj. Naruto jenom nechápavě zakroutil hlavou a trochu se usmál nad jejím chováním. Sasuke si všiml na koho se Sakura usmála.

„To je tvůj kamarád? Taky se ti mam podepsat na tělo?“ usmál se arogantně Sasuke.

„Ani ve snu Uchiho,“ odsekl hned Naruto s jedovatým tónem v hlase.

„Tak proč tu jsi?“ zeptal se trochu překvapeně Sasuke, ale nenechal se vyvést z míry.

„To je můj doprovod, abych nešla sama,“ řekla rychle Sakura, když si všimla, jak atmosféra začíná houstnout a taky si všimla ne zrovna hezkých pohledů, který Naruto házel na Sasukeho.

„Hmm, tak doprovod, vážně nechceš můj podpis?“ zkusil to znovu Sasuke a tázavě nadzvedl obočí, což vypadalo hrozně smyslně.

„Vypadám snad jako nějaká tvoje uječená fanynka?“ zeptal se podrážděně Naruto, přičemž hodil omluvný pohled na Sakuru. Ta jenom pokrčila rameny.

„A co když jo?“ dráždil ho Sasuke dál. Nějak ho bavilo si toho pohledného blonďáka dobírat.

„Tak v tom případě si dojdi k očnímu,“ vyprskl naštvaně Naruto, „počkám na tebe venku Sakuro, s tímhle pitomcem v jedný místnosti už nebudu.“ Naruto se ještě jednou podíval znechuceně na Sasukeho a potom hned odešel. Potřeboval čerstvý vzduch. Vůbec nechápal proč, ale ten černovlasej zmetek ho pořádně vytočil.

„Promiň, musím za ním,“ řekla omluvně Sakura a utíkala za Narutem.

Sasuke zůstal chvíli šokovaně sedět a díval se směrem, kam ti dva odešli. Poté ale hned nahodil svojí obvyklou masku „Jsem Bůh“ a začal se zase věnovat svým fanynkám.

„Co to do tebe vjelo?“ zeptala se opatrně Sakura, když Naruta dohnala. Nechtěla ho moc dráždit, fakt vypadal naštvaně.

„Nic, jenom ho fakt v lásce moc nemám, promiň Sakuro,“ usmál se omluvně Naruto a na stiskl jí ruku, kterou hned zase pustil. Sakura ho na jednu stranu chápala. Se Sasukem byly úplné protiklady. Naruto byl takové slunce, který neustále rozhazoval úsměvy na všechny strany a hrozně rád se bavil, zatímco Sasuke se taky rád bavil, ale ať dělal cokoli, pořád z něj vyzařovala arogance. Navíc byl prý hrozný sukničkář.

„V pohodě, tak pojď, zvu tě na ten rámen,“ řekla Sakura a už ho táhla za ruku k jeho oblíbené restauraci, kde vařili ten nejlepší v celé Konoze.

***

„Co?“ opakoval Naruto šokovaně.

„Bude chodit s námi do třídy, prý má nějaké volno od natáčení a hlavně si chce jako správný náctiletý kluk dodělat střední školu,“ opakovala snad po třetí trpělivě Sakura. Nedokázala skrýt radost, kterou měla.

„Takže ten namyšlenej blbeček bude chodit s náma na stejnou školu a co hůř, do stejný třídy?“ řekl nevěřícně Naruto a kroutil hlavou, jakoby se chtěl všech těch myšlenek zbavit.

„Ano, no není to paráda?“ kývla Sakura hlavou a schválně přešla toho namyšleného blbečka.

„Nejlepší,“ zamumlal Naruto, „musím jít domů, tak zítra ve škole.“ Hned na to se otočil a šel domů.

Naruto přišel před středně velký rodinný dům s bílých cihel a červenou střechou. Za domem byla vidět velká zahrada s bazénem a trampolínou. Vytáhl klíče a odemkl.

„Jsem doma,“ zakřičel na celý dům.

„Ahoj zlato, za chvíli bude večeře, zatím se běž převléct,“ vykoukla na něj jeho máma Kushina.

Naruto se teda otočil a vyběhl po schodech do svého pokoje. Byl docela velký. Dominovala mu velká postel. Naproti stálo velké okno, které pokoj nádherně osvětlovalo. Vedle byla šatní skříň a u poslední stěny počítačový stůl plus spousta různých dalších skříněk. Skříňkami byla vlastně pokrytá skoro celá stěna. Ač to znělo neuvěřitelně,Naruto si rád četl a tak měl celkem velkou vlastní knihovničku. Všechno bylo vedené v oranžovo modré barvě.

Pomalu se sesunul na postel. Nějak nemohl uvěřit tomu, co mu řekla Sakura. Po tom, co na něj pomalu neskočil na tý pitomý autogramiádě, aby mu trochu upravil jeho dokonalý vzhled, měl trochu obavy co se bude dít. Vůbec ho nemohl vystát. Navíc měl takový pocit, že ve třídě nebude takový klid jako před tím. Stoprocentně tam budou pořád naproducírovaný nějaký husy z ostatních tříd. S povzdychem se zvedl a šel se převléknout.

Druhý den ráno Naruto hned jak vstal zahučel do koupelny aby provedl ranní hygienu. Jen co vylezl, natáhl na sebe světlě modré džínové tříčtvrťáky a černé tričko s potiskem. Dole se nasnídal, rozloučil se s rodičema a vyrazil do školy. Když si vzpomněl, co ho dneska čeká rapidně zpomalil. Ráno se mu to uplně vykouřilo z hlavy. Teď, když se blížil ke škole a na place před ní viděl nějaké moc velké množství lidí mu došlo, že má přijít i ten idiot.

„Naruto!“ zamávala na něj nadšeně Sakura a rozeběhla se mu naproti. Měla na sobě lehké letní šaty na ramínka s květinovým potiskem. Slušelo jí to mnohem víc než obvykle. Měl takové tušení, kvůli komu se tak vyfintila.

„Hoj,“ usmál se na ní.

„Nebude ti vadit, když tu počkám? Od třídní mám nakázáno, abych na Sasukeho počkala a pak ho dovedla do třídy.“

„Jasně, neva, já pomalu půjdu do třídy za klukama,“ odpověděl Naruto a v duchu se zamračil. Moc nevypadala, že jí ten „rozkaz“ od třídní vadil.

Naruto se vydal do jejich třídy. Byl ve druhém patře, jako všechny ročníky třeťáků. Naruto vplul do třídy s úsměvem na rtech, který mu téměř okamžitě ztuhl.

„To si děláte srandu, že ho vyhlížejí všechny holky z naší třídy,“ řekl místo pozdravu a plácl sebou do třetí lavice u okna, blíž k němu.

„Taky tě zdravíme Naruto,“ zašklebil se na něj Kiba, „všechny kromě Hin.“

Naruto se překvapeně otočil a opravdu uviděl v poslední lavici u dveří sedět Hinatu, která sebou jemně trhla, když uslyšela svoje jméno a zvedla oči od knížky.

„Proč si tam nešla taky Hin?“ zeptal se udiveně Naruto.

„Nevím, nepřipadá mi tak skvělý,“ pokrčila rameny modrovlasá dívka a začervenala se.

„Alespoň nějaká holka u nás ve třídě je normální,“  zasmál se Naruto. Hinata pod jeho slovy zčervenala ještě víc a radši se hned zabořila zpátky do knížky.

„já hlavně nechápu, proč sem nastupuje teď,“ zabručel Shikamaru, „za dva měsíce začínají prázdniny.“

„To je fakt,“ kývl Naruto na souhlas.

„Mátě něco v plánu kluci? Co kdybychom něco podnikli?“ zeptal se nadšeně Kiba, když uslyšel slovo prázdniny.

„No jasně, to bychom mohli, co takhle jít někam kempovat?“ přidal se hned Naruto se zářivým úsměvem.

„To by šlo, tak se ještě nějak domluvíme, mohli bychom vzít i nějaké holky, když budou chtít, alespoň bude zábava,“ řekl ještě Kiba.

„Nadržence!“ vyprskl smíchy Naruto a otočil se k oknu, „Hvězda s velkým H právě dorazila.

„No tak se nechme překvapit,“ dodal Shikamaru a znovu si lehl na lavici, ze které se před chvílí zvedl.

Naruto a všichni ostatní začali slyšet čím dál větší řev, jak se blížili k nim do třídy. Netrvalo dlouho a do třídy vrazila rozzářená Sakura zavěšená do Sasukeho a něco mu nadšeně vyprávěla. Naruto se zamračil. Byl rád, že je teď tak šťastná, ale přísahal bohu, že jestli jí ten floutek něco udělá, tak ho zabije. Azurový pohled se střetl s onyxovým. Na Sasukeho obličeji se mihl namyšlený úsměv, když si všiml jak na něj blonďák zamračeně kouká.

„Tak Sasuke, jediná místa jsou tady vedle Naruta anebo za ním je volná celá lavice.“ řekla Sakura a ukázala na Naruta. Ten se zarazil. Vůbec si neuvědomil, že to je pravda. V duchu zaúpěl, ještě ho bude mít za zádama celou dobu. To byl fakt strašně zlej sen.

„Radši si sednu za něj, ještě by mě zakousnul,“ zašklebil se Sasuke a všechny dívky se začaly chichotat. Naruto se zamračil ještě víc než před tím.

„Nebyla by to žádná škoda,“ řekl jedovatě Naruto. To se pro změnu začali smát kluci. Sasuke se na něj naštvaně podíval a sedl si za něj.

„Pitomče.“

„Blbečku.“

„Idiote.“

„Kreténe.“

„Debile.“

„Nech mě žít ty hvězdo,“ otočil se na něj Naruto a ledově se na něj podíval. Sasuke se zamračil, tu hvězdu dokázal říct tak, že to znělo jak nejhorší nadávka.

„Přestaň mě svlíkat očima,“ řekl posměšně Sasuke a dal si záležet, aby to bylo dobře slyšet po celé třídě. Jak se před tím začali všichni bavit, když si Sasuke sedl na své nové místo, teď všichni ztichli a podívaly se na ně. Naruto zrudnul vzteky.

„A proč bych tě měl svlíkat? Myslíš, že máš něco, co já nemám?“ opáčil Naruto a spokojeně se otočil. Mrkl na Kibu, který se ve své lavici dusil smíchy. Seděl ob uličku hned vedle Naruta.

Sasuke už se nadechoval, že mu odpoví, když se ozval zvonek ohlašující začátek hodiny. Zaťal ruce v pěst a nahodil svůj kamenný výraz. Uvnitř něj to ale vřelo. ´Kde je ten můj pověstný klid? Ten malej parchant mě dokáže až neuvěřitelně vytočit´, pomyslel si Sasuke a v duchu si povzdechl. Ještě se mu nestalo, aby ho někdo tak vytáčel, jako blonďák, co seděl přímo před ním.

„Nazdar třído!“ vytrhl ho z myšlenek hlas. Do místnosti vešel vysoký šedovlasý muž a usmál se na ně.

„Tákže, jak jste si určitě stačili všimnout, máme tu nového studenta. Představovat ho asi ani nemusím. Takže se ihned vrhneme na naší oblíbenou matematiku,“ dořekl jejich třídní učitel Kakashi. Otočil se k tabuli a začal psát nějaké rovnice.

Naruto byl vzteky bez sebe. Cítil jak se na něj Sasuke pořád dívá, ale měl dost hrdosti, aby se neotočil a jednu mu nevrazil. Měl pocit, že pak by to pro něj nedopadlo dobře co se týká jeho fanynek.

Celý den probíhal už relativně v klidu. Jak si Naruto myslel, většinou o přestávkách bylo u lavice Sasukeho plno děvčat, které se mu chtěly vnutit. K Narutově nelibosti ho vždycky vytlačily z jeho místa. Kvůli tomu si vždycky sedl ke Kibovi a Nejimu na lavici a znechuceně se díval jak se Sasuke vyhřívá v jeho nové „partě“.

„Docela mu dáváš zabrat,“ řekl Kiba a křivě se na něj usmál.

„Zaslouží si to jako nikdo,“ odpověděl Naruto.

„To je asi pravda,“ přisvědčil Kiba a dál to nerozebíral.

Když se ozval zvonek, ohlašující konec poslední hodiny, většina lidí vystartovala a hned zmizela za dveřmi. Naruto vstal a vydal se ke dveřím, tam se zarazil a sáhnul rukou do kapsy kalhot, jestli tam má klíče a telefon.

„Dovolíš, docela tu překážíš,“ uslyšel za sebou hlas, který začínal pomalu nenávidět. Otočil se na něj a podíval se mu přímo do očí.

„Tak vyskoč z okna, budeš dole rychlejc,“ řekl jízlivě Naruto a vítězně se usmál. Sasuke se na něj chvíli zamračeně díval ale pak se k němu naklonil. Naruto šokovaně sledoval, jak se k němu naklání. Ucítil jeho horký dech na své tváři.

„To bych ti ale nemohl udělat, vždyť bych ti chyběl,“ zašeptal mu Sasuke podmanivě do ucha. Naruto se probral až když si uvědomil, co mu Sasuke vlastně řekl.

„Ty zrovna,“ zavrčel a rychle se odporoučel. Byl celý rudý, napůl vzteky, že ho ten bastard dostal, napůl rozpaky, že u něj byl tak blízko.

„Jedna jedna Naruto,“ zavolal na něj ještě Sasuke a pro sebe se usmál. Bylo vidět, že jeho blízkost Naruta dost vyvedla z míry. Alespoň něco na něj platilo. A nebál se toho využít, jenom aby měl navrch. Nebyl zvyklý na to, když měl navrch někdo jiný kromě jeho samotného. Neměl v plánu to měnit.

„Blbec, blbec, blbec,“ vtekal se Naruto. Jak ho mohl ten pitomec takhle nachytat? Neměl v úmyslu dovolit, aby se to ještě někdy opakovalo. Byl plně odhodlaný mu dát co proto, aby si uvědomil, že na světě není jenom ON, ale i spousta jiných lidí.

A tak se oba dva vydali domů, aniž by navzájem věděli, že na sebe myslí…