Kapitola I. – Suzuki

„Cestující do hlavního města Tokia, pohodlně se usaďte a užívejte příjemnou cestu. Kdybyste cokoliv potřebovali, tak se obraťte na naše letušky – milerády vám pomohou,“ ozývalo se letadlem letícím z Francie. Na jednom ze sedadel seděl mladý muž s blond vlasy, zelenýma očima a příjemným úsměvem na tváři. Povídal si s vedle něj sedící dívkou, které nebylo do tváře vidět, protože jí zakrýval stín z kšiltovky. Vykukovaly ven jen krátké, na mikádo sestřižené, trochu vlnité vlasy růžové barvy.

,,Seguchi-san?“ otočila se na muže dívka.

,,Ano? Děje se něco Yukinaki-san?“

„Ne, nic jen… Jenom by mě zajímalo proč jste pro mě přijel abych letěla do Japonska.“

,,Potřebuji vám někoho důležitého představit.“

,,A koho?“

,,To je tajemství. Zajisté budete velmi překvapená Yukinaki-san.“

,,A bude příjemné nebo nepříjemné překvapení?“

,,Mělo by být příjemné pro obě strany. Jak pro vás tak pro osobu, kterou vám chci představit.“

,,A co je to za tak důležitou osobu, že jste se odhodlal postavit se mým rodičům?“

,,Tahle osoba…“ odmlčel se.

,,Seguchi-san?“ otázala se ho a vrátila se trochu do vzpomínek. Do nedalekých vzpomínek – Do velké vily ve Francii přišel muž, který se představil jako Seguchi Tohma. Vyžádal si setkání s celou Yukinaki rodinou. Tam se snažil přesvědčit pana a paní Yukinaki, aby svolili k odletu jejich dcery Yukinaki Suzuki do Japonska. Nejdřív to nechtěli dovolit, ale Tohma se je snažil urputně přesvědčit. Nakonec se mu to povedlo. – Tohma si všil, že je Suzuki zamyšlená a tak neodpovídal.

,,Yukinaki-san?“

,,Ano?“

,,Tahle osoba… změní váš život.“

,,Seguchi-san, jak jste se o mě dozvěděl? Z Japonska jsme se odstěhovali již před čtyřmi roky.“

,,Prostřednictvím jednoho člověka.“ usmál se Tohma. Suzuki si vybavila zelenovlasého potrhlého člověka, se kterým se kamarádí

,,Nebyl to náhodou Ryuuchi?“

,,Ano“

***

V nahrávacím studiu posedávalo a povídalo si několik mužů. Nejmladší byl asi 16-ti letý zelenovlasý kluk. Další byli: růžovovlasý kluk, červenovlasý, blonďák a tmavovlasý muž. Do studia vstoupil Tohma a všichni ho okamžitě pozdravili. Ten tmavovlasý ho pozdravil jako svého šéfa.

,,Proč jste přišel?“

,,Protože vám všem musím představit jednu osobu.“

,,No tak rychle, rychle!!!“ pověsil se na něj růžovovlasý kluk a oči se mu chvěli nedočkavostí. Tohma ho s úsměvem setřásl a zašel na chodbu. Odtamtud přivedl Suzuki, která však měla stále kšiltovku.

,,Tohle je Yukinaki Suzuki. Yukinaki-san, tohle jsou Shindo Shuichi,“ růžovovlasý se uklonil na pozdrav. ,,Nakano Hiroshi,“ červenovlasý se uklonil. ,,Fujisaki Suguru,“ zelenovlasý se uklonil ,,To jsou členové skupiny Bad Luck a tohle je jejich manažer K,“ blonďák se uklonil ,,a producent Sakano,“ tmavovlasý se uklonil.

,,Seguchi-san, proč jste ji sem přivedl?“ zeptal se Shuichi.

,,To za okamžik zjistíte. Yukinaki-san?“

,,Ano?“

,,Sundej si prosím tu kšiltovku, nikdo z nich ti nevidí do obličeje a ty jim pořádně také ne.“ Suzuki jí sundala a všichni zůstali jen tupě a vyděšeně zírat. Tedy až na Tohmu, ten o všem věděl. A co že je tak zarazilo? Suzuki totiž vypadala přesně jako Shuichi, jen měla tmavě modré oči místo fialových a o něco delší vlasy.

,,C-co to má znamenat, Seguchi-san?“

,,Yukinaki-san, tohle je ta důležitá osoba, která změní váš život. Vaše dvojče, Shindo Shuichi.“ odpověděl s klidem Tohma.

,,Co? Dvojče?!“ vyjekl Hiro.

,,Ano.“

,,A-ale jakto, že o sobě nevíme?“ ptal se ještě trochu roztřeseně Shuichi.

,,To proto, že vás rozdělili hned v den kdy jste se narodili. Yukinaki-san adoptovala jedna vlivná rodina, která žila až do doby před 4-mi lety v Japonsku a pak se přestěhovali do Francie a cestovali po Evropě a Americe.“

,,Aha..“ povzdechl si a chtěl se ještě na něco zeptat, ale to nezvládl. Do studia přišel Ryuuchi. Jakmile zahlédl Suzuki, tak nehledě na to, že k němu stojí zády a nevšimla si ho, se k ní rozeběhl s hurónským: ,,SUZUKI-CHAN!!!“ Suzuki poznala hlas, ale než stačila zareagovat, tak ležela na zemi a nad ní ležel Ryuuchi. Ostatní byli trochu překvapení, ale když viděli Suzukin a Ryuuchiho pád, museli se začít smát.

,,Ryuuchi, vůbec ses nezměnil.“ řekla Suzuki a snažila se zvednout.

,,Ty taky ne.“ odpověděl Ryuuchi a pomohl jí vsát ze země.

,,Vy dva se znáte?!“ vyjekl Shuichi a ostatní (kromě Tohmy, ten ví snad o všem) přikyvovali.

,,Jasně, že jo! Suzuki-chan je moje skvělá kámoška!“ rozzářil se Ryuuchi ještě víc a objal Suzuki kolem ramen. Ta trochu zčervenala. ,,Ale neviděli jsme se už 4 roky,“ dodal.

,,Tak já vás tu nechám abyste se seznámili,“ řekl Tohma.

,,Seguchi-san…“ Suzuki ho v duchu proklínala.

,,Tak vy dva jste opravdu dvojčata?“ podíval se Ryuuchi na Shuichiho a Suzuki. Ti si znovu uvědomili svou situaci.

,,No jsme…“ řekla trochu posmutněle Suzuki narozdíl od Shuichiho: ,,Ano, vy jste o tom věděl Sakuma-san?“

,,No, tušil jsem to,“ podrbal se Ryuuchi nervózně na hlavě. Mezitím ještě z místnosti vypadli včetně Tohmy i K a Sakano.

,,Nepředstavíme se ještě? Přece jenom je to lepší než když to dělá někdo za nás.“

,,Tak jo!“ začal se Shuichi smát.

,,Jako kdybychom se viděli poprvé!“

,,Já už musím jít. Mám nějakou prácičku. Uvidíme se později,“ řekl Ryuuchi, objal Suzuki na rozloučenou a dal jí přátelskou pusu na tvář. Trochu zčervenala a kluci se pousmáli.

,,Tak čau!“ Rozloučili se a mohli začít s představováním nanovo.

,,Yukinaki Suzuki,“ a podala si ruku s Shuichim ,,20 let, čerstvá vysokoškolačka.“

,,Shindo Shuichi, 20 let, zpěvák skupiny Bad Luck.“ Při představení s Hirem a Fujisakim už se nepředstavovala, jenom oni.

,,Nakano Hiroshi, 20 let, kytarista skupiny Bad Luck..“ Hiro a Shuichi se představili v pohodě. Ani Suzuki s tim neměla problémy. Ty měl jedině Fujisaki. ,Ty její pronikavé oči… ten pohled…‘ Fujisaki měl ze Suzuki trochu strach a malinko červenal. I když to bylo opravdu nepatrné, Suzuki si toho všimla. Bylo jí ho trochu líto a tak se mu to snažila ulehčit. Na tváři se jí objevil ten nejmilejší výraz jakého v tu chvíli, kdy byla na nejvyšší míru zmatená. Ještě z toho, že má dvojče a je vlastně adoptovaná. Fujisaki se na ní nesměle usmál a spustil: ,,Fujisaki Suguru, 17 let, klávesník skupiny Bad Luck.“

,,Tak vy jste o tři roky mladší?“

,,H-hai Yukinaki-san“ přikývl.

,,Yukinaki-san?“

,,Ano?“

,,Nemohli bychom si tykat, když jsme dvojčata?“

,,Tak jo, Shuichi.“

,,Jasně Suzuki!“ Pověsil se jí okolo krku.

,,Nemohli bychom si taky tykat?“ navrhl i Hiro.

,,Když ti to nebude vadit, Hiroshi.“

,,Tak dobře, Suzuki a prosím neříkej mi Hiroshi – Hiro stačí.“

,,Jasně Hiro!“ Jediný Fujisaki si netroufl zeptat se na tykání. Přece jen, byl pořád o tři roky mladší.

,,Fujisaki-san?“

,,Hm?“

,,Nebudeme si taky tykat?“

,,No, já nevím…“

,,Jestli vám to vadí tak ne. To byl jenom návrh.“

,,No, tak dobře… Suzuki.“

,,Jsem ráda, Suguru-kun.“

,,Suzuki, můžu se zeptat jak jste se se Sakuma-san seznámili?“ zeptal se Hiro. Když si to Suzuki vybavila objevil se jí na tváři veselý úsměv. ,,Co je na tom tak zábavného? Mě by to taky zajímalo.“

,,Ne, nic. Jenom jsem si vybavila to jak jsme se seznámili a co se dělo pak.“

,,Tak nenapínej a sedni si.“ Suzuki si sedla a dala se do vyprávění – Suzuki běží do krámku a nevšimne si zpoza rohu vycházejícího Ryuuchiho a vrazí do něj. Spadne na něj a oba leží na zemi. Oba mají silný ruměnec a omlouvají se tomu druhému. Hlavně Suzuki se omlouvá o překot.

„To je v pohodě. Můžu se zeptat jak jmenuješ?“ zeptal se Ryuuchi a automaticky jí jako mladší začal tykat.

 „Yukinaki Suzuki, vy pane?“

„Sakuma Ryuuchi.“ Suzuki na něj vytřeští oči:“,S-Sakuma Ryu-chi?

„Ano.“

„To jste opravdu vy?!“

„Jo“ a začne se smát.

 „Čemu se smějete?“

 „Tý ironii.“ Suzuki se na něj nechápavě podívá. „Ty máš ráda Nittle Grasper?“

„Hrozně moc.“

„No, a tak to jseš první fanynka, která mě nepoznala. Víš, že je to skvělej pocit, když mě hned nežádáš o podpis?“ a směje se dál. Suzuki se nesměle usměje a dívá se do jeho veselých očí. Úplně jiných, než jaké viděla na jevišti, když se jí jednou podařilo zahlédnout jejich klip v televizi.

„No víte, já vás nepoznala, protože jsem vás viděla asi jenom dvakrát.“

„Eh?“

„No, já si vaše desky potají půjčovala od kamarádek, protože naši mi to pořád zakazovali. Ani byste nevěřil kolik potíží jsem měla, když jsem chtěla jít na váš koncert. A stejně se mi to nepovedlo.“

„Ty jseš z té obchodnické rodiny co má v Japonsku takový vliv?“

 ,,A-ano.“

 ,,Tak to vůbec nechápu.“

 ,,To nechápe nikdo… Ani já sama pořádně ne.“ nervózně se usměje.

 ,,Nechceš zajít na zmrzku? Mohli bychom si popovídat a já bych ti klidně dal autogram.“ šibalsky se na ní usmál a Suzuki zrudla ještě víc.

 ,,A-ale to nejde…“

,,Nemusíš se stydět. Vždyť jsem úplně normální. Trochu slavnější, ale to ti snad nebrání v tom abys se mnou šla na zmrzku, ne?“

,,Ale já nevím…“

 ,,Nebo ti to tak vadí? Jestli jo tak to řekni. Nechci tě do ničeho nutit. Jestli jsem nějak nepříjemný nebo…“ Suzuki ho nenechala domluvit.

 ,,Tak to není Sakuma-san. Já jenomže by se tu mohl objevit někdo od nás a kdyby mě s vámi viděl, hned by to řekl mámě a tátovi a měla bych problémy.“

 ,,Já bych tě v tom nenechal. Tak pojď.“ Chytl jí za ruku a vedl jí k nejbližší cukrárně. Tam si sedli na zahrádku a pochutnávali si na poháru. Suzuki moc na sebevědomí nepřidávali skoumavé pohledy ostatních návštěvníků. I přesto, že byla z velice známé, vlivné a mocné rodiny, tudíž by měla být velmi seběvědomá a vznešená jako její matka. Suzuki, ale taková nebyla. Chovala se jako úplně normální 16-ti letá holka. Najednou zaslechla jak někdo říká: ,,To bude asi jeho holka… Páni on si už konečně někoho našel…“ Všichni si na ní začali ukazovat a mluvit o ní. Suzuki se cítila zatraceně nepříjemně a Ryuuchi se jí znažil uklidnit. Jeho námaha nebyla nic platná, protože se to, že je Ryuuchi v cukrárně s nějakou dívkou, rozneslo velmi rychle a tak přibývalo zákazníků. Ryuuchi radši se Suzuki odešel do parku.

,,Sakuma-san, já bych radši měla jít. Nebo budete mít problémy. Víte co jsou lidé schopní všechno překroutit.“ Ryuuchi ji uklidnil, že to bude v pořádku a chvíli si ještě povídali. Bezvadně si rozuměli a než se rozloučili, tak jí Ryuuchi nabídl tykání. Suzuki i přes rozpaky vděčně přijala a odešla domů.

 ***

 Druhý den opravdu nastaly problémy. Ryuuchi šel kolem, zrovna když šla Suzuki po chodníku směrem k papírnictví. Chtěl na ní zavolat i ona si ho všimla, ale zarazila je velká černá limuzína, ze které vystoupila Suzukina matka. Začala na ní křičet: ,,Jak si to vůbec představuješ? Víš jaká je to ostuda?“

 ,,C-co mami?“ ptala se roztřeseně.

 ,,Ty se mě ještě ptáš co? Proboha! A to jsem si myslela, jak jsme tě slušně vychovali,“ zaklela a ukázala jí noviny. Na titulní stránce byla fotka Suzuki a Ryuuchiho v cukrárně a u toho titulek : Sakuma Ryuuchi – zpěvák kapely Nittle Grasper si konečně našel dívku. A tou je dcera z rodiny Yukinaki, Yukinaki Suzuki !!!

,,A-ale to není pravda,.“ ohradila se opatrně.

 ,,Nelži mi!!“ zakřičela na ní matka a vrazila jí tak silnou facku, že Suzuki spadla na chodník a odřela si koleno. Najednou tam přiběhl Ryuuchi a pomáhal Suzuki ze země.

 ,,Pardon madam, ale tohle je opravdu nedorozuměni.“

 ,,Ty jsi Sakuma Ryuuchi?“ opovrživě si ho její matka prohlédla od hlavy až k patě.

 ,,Ano.“

 ,,Jsi normální prase! Takhle zneužívat patnáctiletou holku!“

 ,,Ale já jí nezneužívám madam! Potkali jsme se včera a trochu jsme se zapovídali a tak jsem jí pozval na zmrzlinu. To je celé.“ Paní Yukinaki si nejdřív změřila pohledem jeho a nakonec i ji. Bylo potřeba ještě hodně vysvětlovaní, ale podařilo se to Suzučině matce vymluvit. Ta se pak rozhodla, že si to s tím reportérem vyřídí. –

,,No a pak jsme se tak nějak scházeli vždycky na pokec a jednou mě i vytáhl na jejich koncert. Já jsem na něj totiž hrozně chtěla jít, ale naši mě nechtěli pustit a tak je přemlouval. Zabralo mu to asi hodinu a ještě musel slíbit, že na mě dá pozor. Takže jsem se hned po koncertu dostala do zákulisí a odvezli mě domů.“ Když dovyprávěla tak se všichni začali smát.

,,Tak takhle jste se seznámili? To je opravdu bizardní!!!“ smál se Shuichi. Suzuki se usmála, ale jejímu úsměvu chyběla ta vroucnost a upřímnost.