Kapitola II.

Uběhl necelý měsíc od doby, co začal Uchiha chodit do třídy s Narutem. K jeho nelibosti zjišťoval, že Uchiha je i chytrý. Všechny předměty zvládal levou zadní a to celý hodiny jenom znuděně pozoroval dění ve třídě. V Narutovi to vřelo vzteky. Byl naštvaný, že je lepší než on. On sám byl ve škole stěží průměrný.

„Tak tady máte opravené písemky, Sakuro rozdej je,“ řekla jejich učitelka biologie Anko a podala Sakuře štos papírů. Naruto v duchu zaúpěl. Neměl moc dobrý pocit z toho, že by ta písemka dopadla nějak dobře. To bude zase doma řevu… Když k němu přistoupila Sakura, pohled jí sklouzl na jeho známku. Okamžitě ale hlavu zase zvedla a povzbudivě na něj mrkla. Naruto se na ní vděčně usmál, když mu předávala jeho písemku.

Sakura byla jeho nejlepší kamarádka, proto se dost lidí divilo, že spolu nesedí v lavici. Ale Sakura byla na rozdíl od Naruta dost chytrá a tak seděla hned v první lavici před katedrou aby jí náhodou něco neuniklo. Seděla se svojí kamarádkou Ino. Podle Naruta to byla jenom blonďatá sépie. Moc v lásce jí neměl.

„Ale, koukám, že tvoje mozkový buňky se na nic lepšího asi nezmůžou,“ ozval se za ním posměšný hlas. Naruto protočil oči v sloup a otráveně se otočil na svého nového spolužáka.

„Můžeš mě doučovat, když ti tak záleží na mém prospěchu,“ odpověděl sladce Naruto a usmál se. Jeho pohled ale říkal něco uplně jiného.

„A myslíš, že bych zůstal jenom u biologie?“ zašklebil se Sasuke. Naruto na něj chvíli jenom nechápavě koukal, než to Uchiha trochu rozvedl. Ten se naklonil přes lavici a svůdně se na něj podíval.

„Abychom pak neskončili u zkoumání anatomie v praxi.“ Když to dopověděl, tak Narutovi konečně došly jeho slova.

„Jsem rád, že zrovna slavný Sasuke Uchiha po mě tak touží,“ vrátil mu Naruto.

„Hmm, neříkej, že ti to vadí.“

„Myslíš, že se nechám oblbnout?“ zamračil se Naruto. Měl ho plný zuby. Pořád měl nějaký dvojsmyslný narážky.

„Když me vzrušuje jak mě pořád odmítáš, chci tě o to víc,“ zašeptal Sasuke aby to opravdu slyšel jenom Naruto. Ten zrudnul. Pro jistotu se rozhodl, že tohle komentovat radši nebude. Hodil na něj ne zrovna hezký pohled a otočil se zpátky směrem dopředu.

Sasuke se pro sebe usmál. Konečně se utvrdil v tom, že Naruta dokáže pořádně rozházet když po něm nenápadně vyjíždí. V duchu se sám sobě divil, že mu to vůbec nevadí. Na druhou stranu mu ani nelhal v tom, když mu říkal, že ho to vzrušuje. Pokaždé, když byl blízko něho, tak cítil něco co nikdy dřív. Ale na sobě samozřejmě nemohl nechat nic zdát. Ještě by si kvůli tomu blonďákovi zkazil reputaci. Ale nemohl zapřít, že ho to bavilo.

Naruto měl pocit, že po něm skočí, tentokrát ale doopravdy. Už ho to přestávalo bavit. Ani nevěděl, proč byl tak citlivý na jeho slova. Byl to přece kluk a ještě k tomu Uchiha… Rozhodl, že si raději začne číst aby se uklidnil. Nenechá se přece rozházet něčím tak podřadným a nedůležitým. Nenápadně zašátral rukou v batohu a vyndal si na stůl knížku, kterou se mu podařilo parádně zamaskovat učebnicí. Biologie ho nikdy moc nezaujala.

Začal se věnovat své knížce. Zrovna měl rozečtenou fantasy od jeho oblíbeného autora. Četl jí už podruhé, ale vůbec mu to nevadilo. Naruto byl úplně ponořený do děje knížky, že si ani nevšimnul zazvonění oznamující konec poslední hodiny.

„Jestli chceš tak si tu klidně zůstaň, ale už zvonilo ubožáku,“ probral ho posměšný hlas. Překvapeně zvedl hlavu a všiml si, že celá jejich třída je prázdná kromě jeho a Sasukeho. Ani se na něj nepodíval a rychle si začal balit věci.

„Díky by tě nezabilo,“ zabručel Sasuke zamračeně a díval se jak ho Naruto plně ignoruje.

„Tobě jo,“ zašklebil se Naruto a bez dalších slov prošel kolem něj. Sasuke se za ním ještě chvíli díval a pak se taky rozhoupal k odchodu.

„Jsem tu, mami?“ řekl Naruto, když přišel domů a snažil se být co nejmilejší. Jeho mamka vykoukla z kuchyně a lehce se zamračila.

„Tak co se stalo tentokrát?“

„Jak to myslíš?“ začal se bránit Naruto.

„Naruto, už tě nějaký ten pátek znám.“

„Hmm, tak teda biologie?“ položil Naruto spíš otázku.

„A?“ zvedla Kushina obočí.

„4-,“ zašeptal Naruto a odvrátil hlavu na stranu. Najednou ho strašně zajímala jejich rodinná fotografie. Kushina si jenom povzdechla.

„Zlato, já chápu, že tě to třeba nebaví, ale přece by si nechtěl propadnout.“

„To ne,“ přiznal Naruto.

„Budeš s tim muset začít něco dělat. Najdi si někoho na doučování nebo o to popros učitelku. Ta biologie je nejhorší že?“ Naruto jen kývl hlavou.

„Tak zítra zajdi za učitelkou, ano?“

„Dobře mami,“ řekl Naruto a odešel do pokoje. Moc dobře věděl, že jeho máma měla pravdu. Propadnout nechtěl. Hned zítra zajde za učitelkou do kabinetu a zeptá se, jestli by mu nemohla trochu s látkou pomoct.

***

Naruto nervózně stepoval před kabinetem a čekal na učitelku. Byla velká přestávka a v kabinetu zatím nebyla. Když jí spatřil přicházet, trochu se mu rozklepaly kolena, Anko byla trochu ráznější a on neměl nejmenší ponětí, jak zareaguje na jeho prosbu.

„Dobrý den,“ pozdravil slušně Naruto.

„Naruto?“ řekla překvapeně učitelka.

„Já bych s vámi chtěl o něčem mluvit,“ řekl Naruto potichu a čekal na reakci. Anko se k jeho překvapení usmála a pokynula mu, aby jí následoval do kabinetu.

„Tak co potřebuješ?“

„No, asi víte, že nemám moc dobré známky a chtěl jsem vás poprosit, jestli byste mě nemohla třeba doučovat,“ Naruto polknul a podíval se na ní. Anko se na něj překvapeně dívala.

„Víš, doučovat sama tě nemůžu, nemam na to čas, blíží se konec školního roku. Ale když si za mnou sám přišel a jsi ochotný něco dělat sám se sebou, tak ti vyhovím takhle. Někoho na doučování ti seženu a za tři týdny si napíšeš velkou písemku za celé pololetí, když dopadneš nejhůře za 2, nechám tě projít, souhlasíš?“

„To myslíte vážně? No jasně že to beru, moc vám děkuju,“ řekl Naruto a zářivě se na ní usmál.

„V hodině ti řeknu, kdo ti bude pomáhat a teď běž, za chvíli bude zvonit,“ s tím ho vyhnala z kabinetu.

Naruto se rozzářeně vracel do třídy. Nikdy by nečekal, že zrovna tahle učitelka bude tak přístupná a pomůže mu.

„Co tak záříš? Potkal si Santu?“ vytrhl Naruta z rozjímání posměšný hlas.

„Mě náladu nezkazíš Uchiho,“ řekl Naruto a bez dalšího slova se posadil do lavice, protože zazvonilo. Shodou okolností měli teď zrovna biologii. Byl zvědavý, kdo mu bude pomáhat. Jestli někdo ze třídy, tak tipoval Sakuru.

„Tak dobrý den žáci, ještě než začneme, Naruto, už vím kdo ti bude pomáhat,“ řekla Anko hned jak vstoupila do třídy. Naruto se na ní jenom tázavě podíval.

„Sasuke, budeš Naruta doučovat z biologie, musí se naučit celé pololetí,“ řekla hlasem, který nesnesl námitky a podívala se na Sasukeho. V Narutovi hrklo, tohle nečekal. Pomalu se otočil na černovláska a v duchu se modlil, aby se z toho nějak vymluvil.

„Jistě, žádný problém,“ usmál se podmanivě Sasuke a mrkl na Naruta, ve kterém by se teď krve nedořezal. Ten se jenom šokovaně otočil zpátky a v duchu si nadával. ´Tak tohle jsem nedomyslel´

Celý zbytek dne probíhal až moc rychle. Naruto se snažil oddalovat konec vyučování, protože měl docela jsnou představu co ho čeká. K jeho nechuti právě zazvonilo.

„Tak co, u mě nebo u tebe?“

„Nemusíš to dělat, máš určitě hodně jiných věcí na práci,“ snažil se z toho ještě vykroutit Naruto. Sasuke se na něho ušklíbnul.

„Dvě hodiny denně mě nezabijou a když ty tak strašně potřebuješ MOJÍ pomoc…“ nechal doznít slova Sasuke. Naruto se na něj zamračil. Přesně to čekal, že ten idiot mu bude pořád mlátit o hlavu, že se uvolil mu pomoct.

„Fajn, jdeme ke mně,“ řekl Naruto a zvedl se. Chtěl být alespoň na svém území. Sasuke se jemně usmál a následoval ho.

„Chovej se slušně, je doma moje máma,“ vyhrožoval Naruto Sasukemu, když stáli před jeho domem. Sasuke jenom pokrčil rameny. Naruto se od něj odvrátil a odemkl dveře.

„Ach Naruto, už si doma? To je dobře, že jsem tě stihla, musím jít narychlo do prá-“ zarazila se Kushina, když viděla, že její syn není sám. Naruto si jenom povzdechl.

„To je Sasuke, bude mi pomáhat s tou biologií.“ Kushina hned chápavě usmála.

„Jsem ráda, že si to vzal vážně. No jak jsem řikala, musim jít do práce, tak si dejte co chcete, zatím pa,“ a byla pryč. Naruto se za ní jenom nechápavě díval.

„Necháš mě tu stát dlouho?“ řekl už netrpělivě Sasuke, když se Naruto stále k ničemu neměl.

„Sorry, pojď ke mně do pokoje,“ řekl Naruto a vedl ho do svého malého království.

„Bože víc oranžový neměli?“ zabručel Sasuke, když viděl jeho pokoj. Sám měl radši tmavší barvy. Naruto se na něj nasupeně podíval.

„Nejsi tu od toho, aby si komentoval můj pokoj, ale aby si mi pommohl s učením!“ vyštěkl naštvaně. Sasuke se na něj podíval a protočil oči.

„Chceš něco k pití?“ řekl už klidněji Naruto a slušně se zeptal. Sasuke jenom zakroutil hlavou.

„Jdeme na to, bůh ví, jak dluho to bude trvat než se to naučíš,“ zašklebil se Sasuke.

„Hmm,“ Naruto to radši nechal být a vyndal sešit s učebnicí na postel, kam si hned lehnul. Když se Sasuke k ničemu neměl, tak se na něj podíval. Pořád stál uprostřed pokoje a rentgenoval Naruta pohledem.

„Nevěděl jsem, že mě budeš hned tahat do postele.“ Naruto zrudnul, takhle to přece nemyslel!

„Fajn, sedneme si na zem, když chceš,“ zabručel a zvedl se z postele. Sasuke se usmál. Docela mu vyhovovalo, že budou v posteli. Rychle se pohl a vlastním tělem přišpendlil Naruta k posteli. Obě jeho zápěstí chytl do jedné ruky a držel mu je nad hlavou.

„Co to sakra děláš? Slez ze mě ty pitomče nadrženej!“ křikl na něj Naruto, když se probral ze šoku.

„Aco když nechci?“ zašeptal Sasuke a sklonil se k jeho oušku. Hned na to jemně vsál lalůček do svých úst. V duchu si pogratuloval, když sebou Naruto trhl a téměř neslyšně vzdychl.

„Slez ze mě a to rychle,“ opakoval Naruto a vzteky zaskřípal zubama. Vůbec se mu nelíbilo, že se mu to líbilo…

„Pročpak? Bojíš se, že mi neodoláš?“ řekl potichu Sasuke a přivřenýma očima skenoval blonďáka pod sebou. Musel v duchu uznat, že byl fakt k nakousnutí. Byl jemně zrůžovělý a v jeho očích mohl vidět vnitřní souboj, který Naruto vykonával. Sasuke už ale nemohl odolat, pomalu se sklonil až k jeho ústům a jazykem přejel přes jeho spodní ret. Naruto prudce vydechl.

Sasuke se rozhodl, že ho už trápit nebude a jejich rty spojil úplně. Začal ho vášnivě líbat. Sám nevěděl, co ho to pořádně popadlo. Chtěl ho jenom provokovat, ale jakoby už neměl sílu mu odolávat. Naruto pootevřel rty a Sasuke toho hned využil. Vklouzl jazykem dovnitř aby našel ten Narutův. Vyzýval ho ke spolupráci. K jeho radosti se ani nemusel dlouho snažit a Naruto se vášnivě připojil. Bojovali spolu o nadvládu.

Naruto si vykroutil ruce ze Sasukeho sevření a místo toho aby ho odstrčil ho objal klem krku a přitáhl si ho blíž k sobě. Teď na něm Sasuke prakticky ležel. Narutovi to vůbec nevadilo. Byl úplně mimo.

Sasukemu začala pomalu ruka klouzat po těle blonďáka, rukou konečně došel k lemu jeho trička a následně vklouzl dovnitř, aby se mohl dotýkat holé kůže. Nepřestával ho líbat, chutnal tak dokonale. Ruku posunul trochu výš a prsty jemně zavadil o bradavku.

Tohle ale Naruta úplně probralo. Odtrhl se od úst Sasukeho a chvíli se jenom vydýchával. Cítil jak má citlivé rty od toho, jak ho Sasuke vášnivě líbal. Když se trochu vzpamatoval, jediným pohybem ze sebe Sasukeho shodil a odebral se do kuchyně, kde se opřel o kuchyňský dřez. V duchu si nadával.

´Co to sakra bylo? A proč jsem se k němu tak nadrženě přidal?!´ Naruto si povzdechl a chytl se za vlasy. Měl by jít zpátky, než ho Sasuke začne hledat.