Kapitola III.

Když se Naruto vrátil do svého pokoje, našel Sasukeho, jak sedí na posteli a samolibě se usmívá. Naruto se znechuceně odvrátil. Přešel k posteli, aby si vzal učení biologie a plácl sebou na zem před postel. Nehodlal riskovat, že by se to mělo opakovat. Pořád si v duchu nadával, co to mělo znamenat.

„Ale, tady se mě někdo bojí nebo se snad bojí sám sebe, že by se neudržel?“ ušklíbl se Sasuke.

„Tohle se nikdy nestalo a varuju tě, jestli se ještě někdy o něco podobnýho pokusíš, tak ti slibuju, že ti ušmiknu něco, co asi velmi rád používáš. Ruce to nejsou,“ podíval se na něj výhružně Naruto. S radostí pozoroval, jak Sasuke ztuhl. Ten se po chvíli ale hned uvolnil a sklouzl z postele k Narutovi na zem.

„Ale líbilo se ti, to nezapřeš, jinak by ses ke mně tak snadno nepřidal,“ neodpustil si Sasuke.

„Nebudu se s tebou o tom bavit,“ odsekl Naruto a odvrátil se od něj. Nejvíc ho štvalo, že měl Sasuke pravdu.

„Fajn, jak chceš, tak ukaž odkud chceš začít,“ povzdechl si Sasuke a rezignoval. Zatím.

„Musím se naučit celé pololetí, takže bychom to mohli brát postupně. První jsou Mendelovy zákony.“

„Tak ukaž.“

Naruto se celou dobu snažil vnímat, jak se mu Sasuke snaží natlouct do hlavy tu proklatou biologii. K jeho neštěstí brali tenhle rok genetiku a v ní opravdu dost plaval, jelikož jí absolutně nechápal. Zákony křížení, alely a podobně mu prostě nic neřikali. Ať se snažil sebevíc, stejně byl pořád trochu mimo. Jeho myšlenky pořád ubíhaly k tomu, co se stalo předtím. Nemohl se soustředit.

„Naruto, sakra, vnímáš mě vůbec?“ vyštěkl Sasuke, když si všiml, že ho Naruto nejspíš vůbec nevnímá. Navíc zpozoroval, jak Narutův pohled směřuje na jeho rty a hypnotizuje je pohledem. Musel se pro sebe usmát. Přesně jak si myslel, tak to blonďáka chladného rozhodně nenechalo.

„Co-o? No jasně,“ zakoktal Naruto a konečně se podíval Saskemu do očí. Hned jak si všiml, jak se na něj Sasuke spokojeně dívá, okamžitě zrudl. Zanadával si, Sasuke nebyl blbej, musel si všimnout, kam celou dobu zíral.

„Jo to vidím. Copak? Chtěl by sis to zopakovat?“ zašeptal Sasuke a pomalu se k němu naklonil. Naruto jenom polkl, lhal by, kdyby řekl že ne. Ani se nehnul. Se zatajeným dechem se díval, jak se Sasuke usmál a pomalu přejel jazykem po jeho krku. Blonďáček potichu vzdychl. Bylo to tak příjemný. Sasuke se přisál k jeho krku a jednou rukou ho objal kolem pasu aby si přitáhl blíž k sobě. V tom ho ale něco napadlo. Odtrhl se od něj a pustil ho.

„Promiň Naruto, nechci přijít o jistou část těla,“ ušklíbnul se a zvedl se. Naruto se na něj šokovaně podíval.

„Hmm jasně,“ zamumlal a radši skenovat zeď před sebou.

„Já dneska půjdu, stejně se v tomhle stavu nic nenaučíš.“

„A kdo za to asi tak může?!“ vyjel po něm Naruto.

„Ale? Ty přiznáváš, že jsem tě nažhavil?“ nadzvedl Sasuke obočí.

„Ne! Jenom se nemůžu soustředit, protože přemýšlím nad tím ja-jak neumíš líbat!“ řekl Naruto první co ho napadlo. V duchu si dal facku. ´To si nemohl vymyslet něco lepšího?´

„Hmm a to takhle vzdycháš pokaždý, když tě líbá někdo kdo to neumí?“

Naruto zmlkl. Mohlo mu dojít, že tahle výmluva mu neprojde.

„Jdeš mě alespoň vyprovodit, pořád sem návštěva,“ zeptal se posměšně Sasuke. Sledoval Naruta, jak prudce vstal a vystřelil z pokoje. S úsměvem se vydal za ním.

„Tak se měj Naruto,“ řekl Sasuke, když stáli u hlavních dveří.

„Jo, ty taky,“ zamumlal Naruto.

„A sorry, že jsem tě políbil, když se ti to tak nelíbilo. Už se to nestane,“ dodal se zářivým úsměvem Sasuke a sledoval Narutovu reakci.

„To máš taky jediný štěstí!“ oplatil mu úsměv Naruto. Sasuke ale poznal, že ten úsměv je naprosto falešný. No co, rozhodl se, že bude toho blonďáka trochu trápit.

„Takže poslední ano?“ zašeptal ještě Sasuke a rychle se k Narutovi naklonil. Vášnivě ho políbil a hned se zase stáhl, otevřel dveře a vyšel ven.

„Zítra nemůžu Naruto, tak pozítří zase přijdu,“ mávl rukou Sasuke a šel pryč.

Naruto se ani nenamáhal odpovědět. Zavřel dveře a opřel se o ně. Proč mu to ten idiot dělá? Nebo spíš, CO to s ním dělá? Chová se jak nějakej puberťák. Ale proč ho tak zamrzelo, když mu Sasuke řekl, že už se to nikdy nestane? Měl by se nad sebou vážně zamyslet. Přemýšlí nad blbostma a blbečkem jménem Sasuke Uchiha. Odlepil se od dveří a šel do pokoje. Plácl sebou do postele a po chvíli přemýšlení usnul.

***

Čas utíkal jako voda a pomalu se schylovalo ke konci školního roku. Byl poslední školní den.

„Naruto, tak jak ti to dopadlo?“ zeptal se Kiba, když ráno vešel Naruto do třídy. Naruto se na něj zářivě usmál.

„Co na to říct? Jdu s váma do dalšího ročníku,“ usmál se šťastně Naruto a posadil se Kibovi na lavici. Do zvonění měli ještě docela dost času a hlavně jelikož se jenom rozdávalo vysvědčení, tak nikdo nikam nechvátal. Všichni se těšili na prázdniny.

„Dáš za to Sasukemu-chanovi nějakej dárek?“ prudil Kiba.

„A za co jako?“ nechápal Naruto.

„No, přece že tě tak parádně naučil.“

„Pro něj je ode mě dárek slovo DÍKY,“ podíval se Naruto vražedně na Kibu. Pořád si z něj dělal srandu od tý doby, co se dozvěděl, že ho Sasuke doučuje.

„Jo to je asi fakt,“ uchechtnul se Kiba.

„Kdo jede všechno pod ten stan?“ zeptal se nenápadně Naruto aby změnil téma.

„Já, ty, Shikamaru, Hinata, Chouji, Shino, Lee, Neji, Ten Ten, Ino, Sakura a Sasuke…“

„Sasuke?“ vyjekl Naruto.

„Já sem ho pozvat musel! Kdyby nejel on, tak nejede snad žádná holka,“ bránil se Kiba. Naruto se zarazil, ale pak chápavě přikývnul. To dávalo smysl. Holky bez něj nedaly ani ránu.

„Tak po škole se domluvíme, kde dáme sraz, je domluvený, že po rozdání vysvědčení tu chvíli zůstanem, abychom se dohodli,“ dodal Kiba. Naruto kývl hlavou a přesunul se na svoje místo. Za chvíli mělo zvonit.

Sedl si do lavice a podepřel si hlavu rukou. Kiba měl pravdu, Sasukemu fakt musí alespoň pořádně poděkovat. Kdyby mu nepomáhal s tím učením, tak ten test v životě nenapíše. Takhle to dopadlo moc dobře a Naruto měl díky tomu klid i doma, protože rodiče byli spokojený, že Naruto dokázal něco se sebou dělat, když už šlo do tuhýho. Povzdechl si. Ze začátku to s tím soustředěním bylo horší, ale jak Sasuke slíbil, tak se fakt už o nic nepokusil. Díky tomu se Naruto snažil zuby nehty držet biologie a nemyslet na to co bylo. Sasuke se k němu choval pořád stejně namyšleně a hlavně se tvářil, že se nikdy nic nestalo. V podstatě Narutovi splnil, co mu sám tehdy řekl. Stejně to bylo divný. Naruta v duchu mrzelo, že už se nic nestalo, ale dokázal se přes to přenést. Ke svému potěšení.

Jediná věc, která ho opravdu iritovala byla ta, že Sasuke se začal neuvěřitelně kurvit. Snad každej den měl někoho jinýho. Naruto ho pořád sledoval, protože se bál, aby mu nepodlehla Sakura. Kdyby jí ublížil, tak vášeň nevášeň, asi by ho zabil. Ale Sasuke jakoby to věděl, k Sakuře se choval jako ke kamarádce, ale nikdy jí nic nenaznačil ani se o nic nepokusil. Naruto věděl, že to Sakuru mrzí, ale radši ať trpí takhle, než jí ta láska přejde, než potom mít úplně zlomené srdce.

Znovu si povzdechl a stočil pohled z okna, už aby byl zítřek. Na to kempování se fakt těšil…

***

„Konečně!“ vykřikl šťastně Naruto a poskakoval kolem. Všichni se na něj se shovívavým úsměvem dívali. Věděli, že se dokáže radovat jako nikdo. Už byli totiž konečně v kempu.

„Tak jo, musíme rozhodit kdo s kym bude spát, máme jnom dvojmístný stany,“ nadhodil Kiba, když byly postavené stany. Všichni ztichli přišli k němu blíž.

„Jak to rozhodíme?“ zeptal se Shino.

„Co takhle napsat na lístečky jména a bude se losovat?“ řekl znuděně Shikamaru.

„Bezva nápad!“ pochválil ho Kiba a hned odněkud vytáhl papír s tužkou.

„Kluci zvlášť, holky zvlášť,“ vyhrožovala Sakura.

„A není to škoda?“ zeptal se nevinně Sasuke. Sakura se začervenala zatímco Naruto se na něj zamračil. Sasuke si toho všiml a mrkl na něj. Naruto se zamračil ještě víc a začal si radši všímat Kiby, který konečně dopsal jména.

„Jde se na to,“ řekl nadšeně Lee. Naruto se díval jak se losujou dvojice a v duchu se modlil, aby nebyl s tím “božským“ pitomcem.

„Takže,“ začal Kiba, „Sakura – Hinata, Chouji – Lee, Neji – já, Shikamaru – Shino,  Ino – Ten Ten a Naruto – Sasuke.“ Po poslední dvojici se zákeřně podíval na Naruta, který začínal brunátnět. Měl takovej pocit, že mu to Kiba udělal schválně.

„Ale nečerti se Naruto, konečně budeme spolu spát,“ přistoupil k němu Sasuke.

„Co čekáš? Že ti radostí skočím okolo krku?“ zamračil se na něj Narutoa jinak na dvojsmysl nereagoval.

„Možná,“ připustil Sasuke a vážně pokýval hlavou.

„Nech si zdát,“ mávl rukou Naruto a zamířil do stanu.

Sasuke se za ním s úsměvem díval. Konečně mohl být s ním. Celou tu dobu se držel zpátky jenom proto, že doufal, že Naruto udělá první krok a Sasuke ho konečně dostane bez zvláštní péče a námahy. Ale ten blonďák se prostě nedal jen tak. Důvod jeho “známostí“ byl ten, že chtěl Naruta donutit žárlit. Ale ke své smůle mu nevyšlo vůbec nic z toho, co si tak naplánoval.

Ale teď s ním bude spát v jednom stanu. Vůbec nevěděl, jestli to vydrží, každým dnem po něm toužil víc a víc. Byl zvědavý co z toho bude. Vzal si věci a vlezl do stanu za Narutem.

„Ježiš, si nemohl počkat venku, teď se tu budem mačkat oba,“ zabručel otráveně Naruto a protočil očima.

„A co chceš dělat v noci? Spát na střídačku, zatímco jeden bude hlídkovat, aby se sem nedostala veverka?“ zeptal se nechápavě Sasuke.

„Pro zrovna veverka?“

„Nic jinýho mě nenapadlo,“ zamumlal Sasuke.

„Hmm,“ odpověděl Naruto a dál se věnoval vybalování věcí.

„Naruto?“

„Co je?“

„Otoč se ke mě na chvíli,“ poprosil Sasuke. Naruto se otráveně otočil. Jenže hned jak to udělal, tak ho Sasuke povalil  na zem a zalehl ho.

„Co to zase sakra děláš?“ zeptal se zděšeně Naruto a snažil se ho odstrčit.

„Já už nemůžu,“ zašeptal Sasuke a sklonil se k němu. Naruto cítil jak ho Sasuke začal zoufale líbat. Byl tak překvapený, že se vůbec nezmohl na nějaký odpor.

„Sasuke, co nemůžeš?“ zetoal se roztřeseně Naruto, když se od něj Sasuke odtrhl.

„Nemůžu ti odolat, chci tě,“ zašeptal Sasuke jakoby se nechumelilo. Naruto jako na povel zrudl. To mu fakt řekl takhle na rovinu?

„Já bych toho chtěl,“ zabručel Naruto a snažil se vykroutit zpod Sasukeho. Ten ho ale moc pustit nechtěl.

„Jo a co třeba?“

„Třeba abys mě pustitl. Ostatní se po nás budou shánět,“ upozornil ho Naruto a v duchu si pogratuloval, že to je dost pravděpodobné. Sasuke si povzdechl a pustil ho.

„Víš, že tu budeme týden viď. Já ti pokoj nedám,“ ušklíbl se Sasuke.

„Já se ti tak snadno nepodvolím,“ zašeptal Naruto a vyšel ze stanu. Nejhorší na tom asi bylo to, že si vůbec nebyl jistý tím co řekl. Sám cítil, že po tom nafoukaným blbečkovi hrozně touží. Jeho polibky mu působily slast jakou snad nikdy nezažil a co teprve když se ho dotýkal… Povzdechl si, začal mít trochu obavy z toho, co tu za ten týden zažije.