Kapitola pátá: Na druhé straně

Vše vypadalo idylicky. Ráno jako každé jiné. Chatka, v níž spala mladší generace, byla mírumilovná, bez jakýchkoliv náznaků rivality či agrese. Spíše právě naopak. Pravidelné oddychování vyplňovalo ticho místnosti. Dvě těla v poklidu spala na velké společné posteli, v blízkosti toho druhého, ačkoliv večer před tím uléhali každý na svoji stranu, zády navzájem. Téměř jako obětí milenců.
Ostrý a falešně nepříjemný zvuk zrezivělé snad už stoleté trubky narušil tuto idylickou chvíli a příjemný spánek obou mladíků. Kirssi se s prudkým trhnutím posadí.
„Co to kurva je?“ hnědá očka mžourají ke dveřím. Ten zvuk je tak nepříjemný, pro jeho uši. Kolik vůbec je hodin? Zamžourá na hodiny na levém zápěstí, přičemž se mu okamžitě zježí všechny chloupky hrůzou.
„To si ze mě dělají prdel, že je teprve osm?!“ vykřikne naštvaně. Co si o sobě vůbec myslí? On vstává nejdříve v poledne a tohle… no teda… uf. Tohle je moc, i na něj. 
„Nekřič tolik, škodí to zdraví,“ Alexi se se zívnutím posadí a protáhne své tělíčko, přičemž z něj sklouzne peřina a Kirssimu se tak naskytne pohled na vypracované tělo, až mu z toho div neukápne slinka. Zatřese hlavou a zamžourá před sebe.
„Vstáváme mládeži! Je krásný letní den, tak jej musíme plně využít, abychom načerpali co nejvíce sílu z pramene mládí!“ vážné hlasy jejich milovaných otců. Blonďáčkovi i brunetovi zacuká v obočí. 
„To nemyslí vážně, že ne?“ zoufalý pohled dvou hnědých očí se prosebně zadívá do toho modrého. Alexi si jen prohrábne s omluvným úsměvem vlasy.
„Néééé!“ Kirssi se svalí na postel a začne do ní bouchat pěstičkami, jako malé dítě. Alexi nad ním jen zavrtí hlavou s pousmáním a sleze dolů z postele, kde se znovu protáhne, avšak tentokrát více. Oba psi jsou na nohou, vyčkávají u dveří, až je někdo vypustí ven.
„Abyste se nezbláznili, vy dva,“ prohodí směrem ke psům a otočí klíčem v zámku, čímž jej odemkne. Stlačí kliku a otevře dveře. Avšak musí si dát ruku před obličej, neboť slunce svými paprsky směřuje přímo na něj a takto po ránu to není opravdu moc příjemné. Čtyřnohá stvoření se vyřítí ven, div jej nevezmou sebou.
„Ah, tady je náš Michael!“ zvolá plný síly Harry. Alexi si cosi zamumlá pro sebe. 
„Jsem Alexi,“ utrousí blonďáček a muži se oba zazubí. Raymond vyjde dva schůdky, co vedou na miniaturní verandu a pobouchá Alexiho po rameni, kdy se dotyčnému málem podlomí kolena pod tou silou. Vejde dovnitř a pohlédne na svého syna válejícího se v posteli.
„Vstávej mladej! Zapomeň, že se tady budeš vyvalovat celý den a strávíš tím celou dovolenou!“ stáhne z jeho těla deku. Kirssi se více přikrčí a nepříjemně zavrčí. Upře na něj vraždící pohled čokoládových očí skrze rozcuchané vlasy. To ovšem Raymonda nezastraší. Deku hodí na spodní postele.
„A vylez z postele! Máme pro vás úkol! A ty!“ ukáže na Alexiho, který na něj rozespale mžourá modrýma očima. 
„Nebudeš s tím táhnout za jeden provaz. Jen zlenivíte a co pak s vámi?“ Alexi přikývne.
„Ano, pane. Rozumím.“ Povzdychne si. Ray k němu přistoupí a položí obě ruce na jeho ramena, kdy Kirssi zakřípe zuby. Jeho Alexi! JEHO! Prsty drtí polštář. 
„Jakej já jsem pro tebe pán. Jsem pro tebe Raymond. Nebo mi můžeš říkat strejdo,“ šibalsky na něj mrkne a zasměje se Alexiho výrazu tváře. Přeci jen, je ráno a on je rozespalý, takže chápe věci pomaleji. 
„Uh, jasně,“ nechá se od Raymonda znovu pobouchat po rameni a přejde si přes vlasy. 
„Jo a to stejné platí i pro tebe Ki ohledně Alexiho rodičů. Jsme tady přeci na dovolené, na dlouhou dobu, tak nač vykání?“ zasměje se a odejde z chatky, kdy je nechá o samotě. 
Alexi koutkem oka pohlédne na Kirssiho, který propustil ze svých spárů nebohý polštář. Brunet si prohrábne vlasy
„Co je?“ ozve se nepříjemně, když zaregistruje pohled dvou modrých očí.
„Nic, nic… Ki,“ úšklebek se mu na rtech roztáhne a Kirssi se naježí jako kocour. 
„Přestaň mi tak říkat!“ křikne na něj. Vezme polštář, když neutichá Alexiho hlas stále opakující jeho zkráceninu slova a hodí jej po něm. A tak započne polštářová bitka. Idylické ráno.

~~~~~~~~~

Ven se dokázali dostat až poté, co je jejich tak laskaví otcové vzbudili, tedy okolo deváté hodiny ranní.
„Dobré ráno,“ pronese Alexi upravujíc si triko. Kirssi v patách za ním s mohutným zívnutí, že není slyšet ani slovo, si promne oči.
„Ah, ránko děti naše!“ oba mladíci pohlédnou na jejich matky, které, jak se zdá, mají energie více než dost. Ani jeden raději nekomentuje situaci, je zbytečné se dostávat do sporů, zvláště první dny, když zde spolu mají strávit přes měsíc. Těsně předtím, než se usadí, se u nich zjeví Raymond a vezme je okolo ramen.
„Ale kampak mládeži?“
„Na snídani, co myslíte-myslíš,“ opraví se Alexi, „…jiného? Snídaně je základ a začátek dne.“ Ray se usměje.
„Ano Alexi, to máš jistě pravdu, ale úplným základem je rozcvička! Abys své tělo mohl využít po celý den, potřebuje energii a tu získá sílou mládí, kterou je třeba trénovat!“ zdvihne palec.
„Ne díky,“ ozve se jednohlasně.
„Řekl jsem, nikam,“ zajiskří se mu v očích a oba vytáhne ven, vedle chaty, kde je plácek pokrytý trávou.
„Tak, pojďte! Raz!“ udělá úklon na jednu stranu, „Dva!“ úklon na druhou stranu. Oba dva na něj zírají, jako kdyby byl vyšší bytost, která se s nimi snaží navázat kontakt nebo naprosto šílený pomatený hippie. Oba na sebe pohlédnou a povzdychnou si.

 Jejich utrpení skončilo po půl hodině, kdy oba dva vyhladovělí se doplazí do chaty. Usadí se za stolem a Alaine, před ně postaví talíře se snídaní.
„Děkuji, mami,“ přitáhne si k sobě talíř a vezme z něj mrkev, do které se zakousne. Kirssi zůstane opařeně sedět a sleduje tu změť barev na svém talíři.
„Co to sakra má být?!“ vyjekne a ukáže prstem na talíř.
„Prstem ukazují malé děti,“ poví jen tak Alexi a ukousne si další kus zeleniny.
„Tomu se říká mrkev Kirssi a patří do zeleniny,“ obohatí jej novým poznatkem Harry, který právě vešel do chaty.
„Ha?!“
„Z-E-L-E-N-I-N-A.“ zopakuje mu muž. Kirssi na něj hodí svůj pohled.
„A ty si myslíš, že já tohle budu jíst?! Ani omylem! Chci maso! Jsem chlap, ne slepice!“ na pár vteřin zavládne ticho, které protrhne smích, zejména ze strany jeho rivala. Alexi si dá ruku před ústa. Delší blond prameny mu zakryjí z části tvář.
„Hey! Nesměj se! Myslím to vážně!“ osočí se na Alexiho, který se nemá k tomu, aby přestal. Harry se musel otočit a Alaine, též skryla svůj úsměv u plotny.
„Tak si budeš muset zvyknout, protože nic jiného nebude! Dnešní den vyhlašuji „SPORT KU ZDRAVÍ“, vám dvěma to vůbec neuškodí, jen více posilníte svého ducha!“ je slyšet dutá rána, jak Kirssi bouchnul hlavou o dřevěnou desku stolu. Alexi na něj pohlédne s ledovým salátem mezi zuby, připomíná tak králíka, jak chroupe.
„Proč já? Co jsem komu udělal? Čím jsem si to zasloužil, že mě tak trestáte? Proč Bože?!“ Alexi položí ruku s prsteny na vrch jeho hlavy a konejšivě jej pohladí.
„Zvykneš si.“

~~~~~~~~~

Alexi a Kirssi, v bermudách a tričkách, výjimkou na bruneta, který nezabalil do mikiny, stojí při břehu, kde je zakotvená jejich loď s motorem. Slunce příjemně hřeje a Alexi s úsměvem si dá ruku před oči a pohlédne na druhou stranu širokého proudu řeky, která si klidně pluje, na pár stromů táhnoucích se kam jen oko dohlédne, prosázených skalnatými výčnělky natahujíc se k modrému, azurově modrému nebi.
„Alespoň, že je pěkné počasí,“ poví nakonec Kirssi. Blonďáček jej s úsměvem šťouchne zlehka pod žebra.
„Konečně jsi promluvil,“ nemá proč být naštvaný. Možná, že to ráno bylo přehnané, ale jako kdyby neznal své rodiče. A jak se zdá, tak Dasiovi jsou ze stejného těsta.
„Uvidíš, nakonec to nebude tak špatné, jak to vypadá,“ přikývne stále s tím úsměvem a rozpaží ruce. Kirssi přiloží své ruce na jeho boky a prsty zlehka přejede po kůži směrem vzhůru a Alexi vyjekne a spadne na zem.
„Blbče! Tohle nedělej!“ ožene se po něm rukama a Kirssi se usměje.
„Ale, že by byl Mi lechtivý? Oooh…“ vzdychne hraně a Alexi přivře oči.
„Neříkej mi tak!“ brunet mu vyplázne jazyk a Alexi se po něm opět ožene.
„Ah, ti mladí. Je vidět, že mají stále plno energie!“ zvolá zvesela Harry jdoucí po boku s Raymondem a každý v ruce kanistry. Alexi se postaví a oklepe se od trávy. Loktem šťouchne Kirssiho pod žebra, tentokráte bolestivěji.
„Na co ty kanistry?“ poukáže na ně.
„Ah, tohle? To bude váš úkol mládenci. Na druhé straně řeky, je pumpa, kde je pitná voda.“
„A co my jako s tím?“ odprskne brunet držící se na bolavém místě, kde jej zasáhnul Alexiho ostrý loket. Ten jen protočí očima. Tomu se říká debilita.
„Takže, po nás chcete, abychom ji do kanistrů napumpovali a přivezli zpátky.“
„Správně junáku!“ Aleximu se zježí chloupky, když zaslechne to slovo.
„Fajn, tak mi dej klíčky.“ Nastaví ruku Kirssi ke svému otci.
„Prr mladej. To si myslíš, že bych ti dal do rukou klíče od motoru, se kterým jsi nikdy dříve neměl zkušenost? Navíc, není v něm benzín.“ Kirssi založí ruce v bok.
„Tak jak se tam podle tebe máme asi dostat? Přeplavat to nebo si udělat vor?“ oba muži se zasmějí.
„Ne, pojedete tam na člunu. Procvičíte své tělo a navíc otužíte své vztahy mezi sebou.“ Oba na sebe pohlédnou a změří se vražednými nepřátelskými pohledy. Kirssi si odfrkne.
„Budeš vepředu, já vzadu.“ Alexi pohodí hlavou, kdy se jeho blonďaté prameny rozlétnou. Oba vezmou kanistry a rozejdou se ke člunu. Harry přejde ke svému synovi.
„Pokud by se něco přihodilo, zavolejte a my přijedeme,“ podá mu vysílačku, kterou si od něj blonďák vezme.
„Možná tak, abyste toho kreténa vytáhli z vody.“
„Co-cože?! Já ti dám kreténa! Jen počkej, ty blonďatej šprte!“
„Padavko!“
„Bárbíno!“
„Namyšlenej tupče!“
„Čtyřočko!“
Jejich hlasy se rozléhají v okolí, neboť voda a skály vytváří ozvěnu. Otcové je z břehu pozorují, jak se vzdalují na druhou stranu. Samozřejmě to byla lež, benzín mají a pumpa s pitnou vodou je o pár desítek metrů dál, ale přeci jen…
„Dobře jsme to zařídili, co ty na to?“
„Ale samozřejmě. Jen ať se spřátelí.“
Raymond obejme Harryho okolo ramen a společně se dívají. Alaine s Issabel k nim přejdou, každá z jedné strany a pohlédnou stejným směrem, na své ratolesti, jak pádlují na druhou stranu a nadávají si přitom. Kouzelný pohled.
„Tak co děvčata, jak na tom jsme?“ Ray plácne Issabel přes zadek.
„Karty jsou rozdány a pití v pohotovosti,“ usměje se Iss.
„Tak to pojďme začít, než se ti dva vrátí.“ Otočí se a rozejdou se do mírného kopečku k chatě.
„Buď zdráv, pane Správče!“ mávne Harry na Ivana, který si vykuřuje při jejich chatě, okolo které lítají psi.
„Kam jste založili své děti, co?“ usměje se.
„Ále, mají bojovku. Dovézt vodu z protějšího břehu.“ Všichni se usadí při stolu, křížem.
„Jo ták, tak to se nedivím,“ zasměje se Ivan, „…pak za vámi zaskočím, musím to očíhnout,“ mávne jim a seběhne dolů.
Alaine, vezme karty a zamíchá je.
„Věřte, že vás tentokrát porazíme holky,“ prohlásí Harry a Issabel vytáhne zápisník, kde má vše předepsané.
„To se ještě uvidí, kdo z koho.“ Alaine, postaví před Raymonda zamíchané karty a on si sejme. Nic ani na jedné. Alaine, rozdá karty a započne hra.

~~~~~~~~~

Alexi položí pádlo dovnitř člunu a vyskočí na břeh, kdy zatáhne za provaz, na jehož konci je ostrý kolík, kterým přichytí člun, aby neodplul po řece pryč. Alexi natáhne ruku ke Kirssimu.
„Ah, jak laskavé od tebe,“ už se jej chce chytit, ale dotyčný vezme kanistry, jež byly před ním. Hopper si dotčeně odfrkne a postaví se, kdy i on vezme zbylé kanistry a vyleze ze člunu.
„Bylo to od tebe hnusný,“ osočí se na něj. Alexi, prodírající se cestou zakrytou větvemi se jednou protáhne a zastaví se, kdy se otočí na svého soka, kterého švihne právě ona větev do obličeje. Dotyčný zaskučí.
„Říkal jsi něco?“ Kirssi mu věnuje zlostný pohled a rozejde se za Alexim. Ten přeskočí malý lesní potůček a přejde k pumpě, kde odloží kanistry. Jeden z nich vezme a položí pod hrdlo pumpy, odšroubuje víčko. Chytí páku a začne pumpovat vodu do kanistru, která všude okolo stříká, ale jemu to nijak nevadí. Není jako někdo. Kirssi stojíc opodál sleduje Alexiho. Práci jeho rukou, svalů, které se napínají. Nejen ty. Ta hruď, perfektní zadek, štíhlé dlouhé nohy… Přivře oči a jazykem si přejde zlehka po horním rtu. Má na něj stejnou chuť, jako když jej viděl tancovat. Ze zasnění jej probere až hlas jeho objektu tužeb.
„Hey, lenochu. Kanistry jsou plný, tak dva vezmi a jdeme zpátky.“ Dá mu je do rukou a Kirssi pocítí těžkou váhu vody. Ale i tak se s nadávkami rozejde zpátky a Alexi před ním. Nehodlá se kvůli němu courat. Ladně se protáhne skrze větve až na malou pláž, kde je ohniště. Nezdá se to, ale nějakou dobu zde strávili. Naloží kanistry do člunu.
„Až budu ve člunu, vytáhneš kolík a odstrčíš mě od břehu a sám naskočíš, jasný?“
„Jsi snad moje máma, že mi rozkazuješ?“ Vyčká, než se Alexi usadí v člunu a vytáhne kolík, který hodí dovnitř člunu. Avšak, nešťastnou náhodou jej hodil tak, že ostrá špička se pod silou, jakou Kirssi ve vzteku použil, udělala díru do člunu a Alexi byl okamžitě celý mokrý.
„Idiote! Co si myslíš, že děláš?!“zakřičí na něj a postaví se v člunu.
„Podívej se, co jsi způsobil! Jak jsi vůbec mohl udělat díru do člunu kolíkem?!“ vyleze z něj ven, zpátky na břeh. Kirssi se zamračí.
„Já? Takže to je moje chyba? Ne chlapečku, za tohle si můžeš sám! Kdybys mě nedonutil k tomu, abych tě odstrčil, nestalo by se to!“
„Kdybys nebyl takový pako a levej na všechno, na co sáhneš, tak by se to nestalo,“ odvětí trochu klidněji. To ovšem oponent je ještě rozzuřenější. Chytí Alexiho za mokré triko a nahne se k němu.
„Ty-ty-ty-ty… ty za to můžeš!“ Pustí jej a odtáhne se. Alexi pozvedne obočí.
„To je všechno, co umíš? Ah, bravo, umíš zájmena.“ Zatleská mu. Kirssi naštvaně odfrkne a kopne do kamínku, který dopadne do řeky a vytvoří na vodě kruhy.
„Vymysli plán, Sherlocku.“
„Já nic vymýšlet nemusím, protože mám stále tohle,“ vytáhne z kapsy vysílačku. Kirssi je okamžitě jako vyměněný a okamžitě je při něm.
„Vysílačka? Kde jsi k ní přišel?“ hnědými očky zamrká na černý vynález v Alexiho rukách.
„Táta mi ji dal, než jsme odjeli, pro případ nouze.“
„Tak dělej, zavolej jim, ať pro nás přijedou.“ Popostrčí jej. Alexi ji zapne.
„Haló, jste tam někdo?“ chvíli je ticho, potom se ovšem ozve šumění a hlasy.
„Co se děje?“ Oba dva si oddychnou.
„Měli jsme menší nehodu díky Kirssimu, mohli byste pro nás přijet?“ Kirssi mu něco chce říct, ale Alexi mu dá ruku přes ústa, čímž ho umlčí. Na druhé straně se ozve povzdechnutí.
„Jo, přijedeme pro vás. Za chvíli jsme tam.“ Alexi stáhne ruku dolů z Kirssiho úst.
„Co si myslíš, že děláš?“ blonďák se na něj otočí.
„Právě jsem nás zachránil, tak bys mi měl být vděčný.“ Kirssi založí ruce trucovitě na hrudi a Alexi přejde ke člunu, který už je potopený.
„Nestůj tam a pomoc mi ho vytáhnout.“ Kirssi ačkoliv nedobrovolně k němu přejde a pomůže mu jej vytáhnout. Kanistry plné vody postaví vedle sebe a ze člunu vylijí vodu.

~~~~~~~~~

 
„Co se stalo?“ podiví se Issabel.

„Ale nic, jen prý nějaká nehoda kvůli Kirssimu. To se není čemu divit.“ Všichni se zasmějí.
„Dohrajeme hru a pojedeme pro ně. Pět minut je nezabije.“ Alaine, nalije do čtyř panáků vodku a všichni ji vypijí na ex.
„Hraj Harry! Nandej jim to bejku!“ zahřmí mírně opilým hlasem Ray a pokračují v rozehrané hře.

~~~~~~~~~

„Tohle je pro ně chvíle? Zajímalo by mě, co je pro ně hodina.“
Sedí vedle sebe, při malém ohýnku, co vytvořili díky nalezení suchého dřeva a zapalovače, který měl Kirssi u sebe. Alexi si přejde rukama po pažích, je mu zima. Oblečení mu sice z větší části uschlo, ale stále je provlhlé.
„Zřejmě na to zapomněli,“ usoudí Alexi a pohlédne na nebe potažené černým sametem se stříbrnými hvězdami.
„To bzučení mě sere,“ oznámí Kirssi a Alexi se pousměje a tlesknutím zabije komára. Povzdychne si.
„Promiň za to, jak jsem ti nadával. Jen mi pořád nejde na rozum, jak se ti to povedlo udělat. Probodnout člun kolíkem,“ pousměje se. Tentokrát Kirssi pohlédne nahoru na noční nebe.
„To ani já. Vidíš? Co všechno se se mnou nenaučíš,“zasměje se a prohrábne si hnědé vlasy. Alexi pohlédne do ohně a natáhne k plamenům ruce. Plazí se, zabarvují jeho světlou pleť do teplého odstínu. Do barvy, s níž by mohl vymalovat celý svět. Přivře oči. Kirssi jej pozoruje. Jeho tvář, modré oči pozorující plameny, jejich odraz v nich. Ten drobný úsměv na rtech, pod nimiž se lesknou dvě stříbrné kuličky. Vidí jej, jeho tělo se chvěje zimou. Má ho tak blízko sebe, nemůže ho tam tak nechat sedět. Jako malé zmoknuté koťátko. Přitáhne se těsně k němu a přehodí mu přes ramena polovinu své velké mikiny. Alexi pootočí hlavu a modrýma očima pohlédne do těch hnědých.
„Vypadal jsi, že ti je zima.“ Alexi se jemně usměje.
„Snažíš se mě svést?“ jeho hlas je klidný a tichý. Neuhýbá pohledem, jen jej pozoruje.
„A co když má odpověď bude znít ano?“ jejich nevraždivost vyprchala, zmizela, jako zapadají slunce za obzorem.
„Pak by má odpověď zřejmě zněla, že mi to nevadí,“ opře se o něj a pohlédne opět na nebe. Na tváři se mu drží stále jemný úsměv. Kirssi protáhne svoji ruku zezadu a obejme jej okolo pasu. Sedí tam, tiše pozorujíc hvězdy těsně při sobě.
„Přijdu si jako v romantickém filmu. Ztroskotali jsme na pustém ostrově, bez šance na záchranu, jen my dva, hvězdy nad námi a ticho okolo nás.“ Kirssi skloní pohled od hvězd na Alexiho tvář.
„Něco tomu ale chybí,“ namítne. Alexi otočí hlavu na Kirssiho.
Neví, co to způsobilo, zřejmě atmosféra, která vládla okolo nich. Citové rozpoložení, které způsobilo, že se nechal zcela ovládnout. Nemyslel nad ničím, ani jeden z nich. Jen chtěli…toužili jeden po druhém. Nechal se přitáhnout blíže, sám položil svoji ruku na jeho hruď, aby mu mohl být blíže… Nechal se od něj políbit. Nemyslel nad tím, jen jednal, jak mu v tu chvíli přišlo správné. A on toužil. Toužil potom, aby se ho dotýkal, aby mohl cítit ty rty na svých. Protože to jej naplňovalo. Přišlo mu, že to trvalo dlouho, přesto krátce. Romantická chvíle pro ně dva. Obejme jej okolo hrudi a položí si hlavu na jeho rameno. Cítí svalnaté ruce okolo svého pasu, teplo jeho těla. Se zavřenýma očima se usměje do jeho krku a nechá se unést praskáním ohně a osobitou vůní Kirssiho ke spánku.