Kapitola první

Chodbami rozsáhlé věznice prostupovala večerní tma. Skrze kovové mříže chladných cel prosvitovaly pouze odlesky světel nočního Tokya. Pár hnědých očí se upírá do tmavého stropu vrchního lůžka palandy. V hlavě mu pomateně pobíhají tisíce různorodých myšlenek. Snaží se je utřídit, avšak marně. Ticho, které jej obklopuje, vyplňují pouze jeho tiché nádechy. Matně se snaží rozpomenout, co se vlastně stalo. Jak se ocitl zde, ve vězení, v této chladné cele, jejíž stěny vyzařují chlad a bezcitnost. Zavře oči…

…otevřel dveře kufru auta, kde byla svázaná mladá žena. Čistě si uvědomoval její strach, který ji vyzařoval z tmavých očí. Její tělo se chvělo, byl jako druhé provazy, které ji bránily v úniku. Chtěl ji pomoci, rozvázat ji, avšak jakmile k ní natáhnul ruku, oslepila jej ostrá světla reflektorů a policejních aut.

„Dejte ruce za hlavu a odstupte od vozidla!“ pronikavý hrubý hlas byl znásoben megafonem. Odstoupí od auta s rukama za hlavou. Vůbec netuší, co se stalo. On jen přišel zachránit onu ženu na základě anonymu, který obdržel. Anonym…

… otevře opět oči a obočí se mu svraští a mezi ním vynikne drobná vráska zamyšlení. Soudem byl odsouzen ke dvěma letům ve vazbě, za pokus o únos.  Všechny důkazy, co policie našla, jasně svědčily proti němu, že on byl pachatelem. Heiwajima Shizuo, nejsilnější muž z Ikebukura, byl zatčen a zavřen jako divoká zvěř do klece, kam patří.

„Blbost,“ poví do ticha, které jej obklopuje. Ruce si dá za hlavu a vydechne. Nemá nic, ani zapálit si nemůže. Vůbec nic. Jen v tichosti čekat, až ony dva roky uběhnou, den za dnem a on bude opět moci se vrátit. Mohl by utéct, coby ne. Ale tím by se to jen více zhoršilo. Přetočí se na bok, čelem k chladné zdi a opět zavře oči.

„Heiwajima Shizuo, nejsilnější muž Ikebukura, byl zatčen za únos!
Více na stranách 1, 2 a 4.“

Titulky všech novin byly podobné, titulní stranu zdobilo Shizuovo jméno.  Byl to fenomén, některé lidi zasáhnul, některým to bylo jedno, jiní byli rádi, protože se nemuseli bát se svými gangy dělat škodnou. A začali toho využívat a druhá strana poškozených marně volala po pomoci. Žádná nepřišla. Žádný Heiwajima Shizuo se neobjevil. Vzduchem nic nekřižovalo, ani křik, ani kontejnery či automaty na pití. Bylo to… zvláštní. V Ikebukuru zavládla prazvláštní atmosféra, kterou vnímali naprosto všichni. Jedna z nejnebezpečnějších částí Tokya se opět stala více nebezpečnou, zejména po setmění.

Pociťoval to i Orihara Izaya, který se od té doby, co byl jeho sok zavřen, nudil. Vše mu vycházelo dokonale, v ulicích byl klid a nemusel se bát, že by na něj ze vzduchu odněkud přiletěla značka a Shizuo se vyřítil na něj zpod rohu. Mohl by být spokojený, zbavil se jej, alespoň pro nějakou dobu…

ALE

… není. Není to ono. Nemá si s kým hrát. Lidé jej teď také omrzeli, dělají vše to, jak si to naplánoval a to se mu nelíbí. Chce něco jiného. Chce, aby se lidé vymkli z jeho plánu a udělali něco úplně jiného, co by u nich nečekal. Rebelii, vynalézavost. Všichni jsou stejní, fádní a otravní. A on se nudí. Otočí se ve svém křesle od monitoru se šálkem a pohlédne skrze prosklenou stěnu na město, jež má jako na dlani. Miliony lidí, kteří tudy denně procházejí, netuší, co je čeká příští den. Upije ze šálku a postaví se. Přejde k prosklené stěně a pohlédne dolů, na ulici plnou malých lidí.

„Nudíte mě. Ukažte mi něco nového, vzpouzejte se a vzdorujte! Překvapte mě!  Ukažte mi vaši rozmanitost, abych vás mohl znovu milovat!“ žádná změna, lidé jsou nudní.

„Nikdo z vás není jako Shizu-chan.“ Sice u něj má sestavený řetězec jeho postupů chování, ale je jiný.  Liší se od normálních lidí.

„Pravda, Shizu-chan je přeci monstrum.“ Na rtech se mu objeví úšklebek.

„Jen pojď Shizu-chan. Přijď a zabij mě. To přeci toužíš udělat. Ne… usnadním ti to Shizu-chan. Přijdu za tebou, užijeme si zábavu.“ Přejde ke stolu, kde odloží prázdný šálek a z desky vezme svůj mobil. Vytočí číslo a přiloží si ho k uchu. Pohlédne na šachovnici, na tváři pobavený úškleb.

„Ah, Orihara-kun, je nezvyklé, že voláš.“ Ozve se mužský hlas na druhé straně, který je mírně pobavený. Izaya se zasměje.

„Pokud se nepletu, dlužíš mi službu.“ Takaro na druhé straně si povzdychne.

„Já věděl, že s tím vyrukuješ.“ Izaya se znovu zasměje.

„Nejsem milosrdný, to bys měl vědět. Nedělám nic ze solidarity.“

„To by bylo příliš strašidelné. Jsi bezcitný parchant.“

„Oh, jak ty mi lichotíš. Ale teď k věci, na zábavu bude času dost potom.“ Jeho hlas zvážní.

Na druhé straně je slyšet nádech. „Poslouchám.“

„Nedávno k vám byl převezen nový vězen, číslo 7521. A pokud se nemýlím, ty máš na starosti blok, spolu s dalším strážcem, ve kterém se nachází.“

„Tvé informace jsou jako vždy přesvědčivě správné. Ale nechápu, kam tím směřuješ.“ Izaya pohlédne na šachovnici, kde jsou rozestaveny figurky ze šachů, dámy a shogi.

„Za pár dní mě tam přivedou a tvoje služba spočívá v tom, že zařídíš, abych měl celu s tímto vězněm. Nic víc.“ Takaro na druhé straně se podiví.

„To je všechno?“ optá se nedůvěřivě.

„Hai~ naprosto všechno. Nejsem já milý? Čekal, jsi snad něco horšího?“

„U tebe jeden neví, co po druhém budeš chtít za protislužbu. Takže k vězni číslo 7521. Zařídím to.“ Naučil se neptat, proč. I když ho ta otázka pálí na jazyku.

„Pokud chceš znát důvod proč, zařiď to a uvidíš sám.“

Izaya vypne hovor a sevře mobil v ruce. Úškleb se mu na tváři jen zvětší a přejde k šachovnici, kde má balíček karet.

„Pobavíme se Shizu-chan a tentokrát pořádně.“

xXxXxXx

Izaya pohlédne okýnkem ven, jak auto zastavilo před závorou u budky, aby mohlo prokázat svoji totožnost. Hmmm. Přivře oči. Je vidět na první pohled, že je nemožné se odtud dostat. Areál je oběhnutý dokola plotem, v němž prská proud. Stráže jsou rozestavěny na taktických místech, samozřejmě ozbrojeni, kdyby se vězni vzpouzeli a nechtěli se dobrovolně vzdát. Vysoké věže s reflektory, vnitřní areál rozdělen na sektory. Opravdu, téměř nemožné odsud uniknout živý. Zajímalo by ho, jestli to jeho milovaný zkoušel překonat a utéct. Ale zřejmě ne.

Závora se zvedne a transport se se zavrčením motoru rozhýbe, do areálu věznice. Po pár chvílích se znovu zastaví a dva ozbrojenci při Izayovi se postaví a jeden z nich vezme Izayu za paži a silou donutí postavit.

„Hni se!“ zavrčí na něj nepříjemně a těžké dveře transportu se otevřou. Orihara se nechá vyvést z jeho vnitřku a zlehka skloní hlavu před nečekaným světlem, které pro jeho oči je momentálně oslepující. Nemá čas se ani rozhlédnou, cítí, jak je jeho tělo taženo, jako tělo hadrové panny. Tihle chlapi jsou gorily, dokázali odvést i Shizua. Nemůže popřít ten pocit v sobě, okolo žaludku, to zvrácené nadšení. Všechno vychází podle jeho plánu.  Koutkem rtů se usměje.

„On tě smích přejde,“ strčí ho do místnosti a vejde za ním. Izaya se narovná a opráší si svůj dlouhý kabát. Otočí se a pohlédne na staršího mužíka za okýnkem při skladu. Muž menšího vzrůstu s výrazně prošedivělými vlasy a silnými brýlemi si Izayu přejde pohledem a upraví si brýle. Zajde dozadu a o pár chvilek je zpátky i s hromádkou oblečení.

„Toto budete nosit po běžný den v cele,“ ukáže na tmavě zelené oblečení. „A ty oranžové při prospěšných pracích.“ Izaya na to pohlédne. Není moc nadšený z toho, že by měl nosit něco tak obyčejného, ale patří to k tomu.

„Vysvlečte se a dejte vedle i všechny Vaše věci.“ Izaya se tedy neochotně začne vysvlékat. Cítí pohledy na sobě. Jak ho zkoumají, svlékají očima za něj. Jen si tiše odfrkne a natáhne si tmavě zelenou kombinézu. Přes hlavu si přetáhne černé triko a kombinézu přetáhne i přes ruce a částečně zapne. Mužík si převezme Izayovy věci.

„Oi, opatrně s ním.“ Upozorní ho a zlehka se zamračí, když vidí, jak zachází s jeho kabátem. Mužík na něj pohlédne a usměje se, čímž ukáže své napůl shnilé zuby, kterých polovina chybí.

„Hehe, jaký příjemný materiál…“ přejde po něm vrásčitou rukou. Izaya už chce něco říct, ale silné paže ho zachytí a tak zabrání útoku jeho těla na stařičkého mužíka.

„Zklidni, chlapče.“ Chytí ho za bradu a natočí k sobě. Izaya pocítí závan tabáku z jeho dechu, jak mu je blízko. On mu dá chlapce! Je mu 24!

„Mám rád hodně energie a ty se zdáš, že jí máš až až,“ olízne si horní ret, bez ostychu. Perverzní pohled, nadrženec.

„Kito, dej z něj ruce dolů,“ ozve se ode dveří rázný hlas Takara. Kito si odfrkne.

„Těš se, chlapče,“ usykne mu do ucha a Izayovi se zvedne žaludek. Tohle nebyl jen závan tabáku, ale i čehosi jiného. Muž jej pustí a projde okolo Takara a vrazí do něj ramenem. Takaro si napraví čapku a přejde k Izayovi, který se nepatrně oklepe.

„Nakamura, jdeme.“ Vezme ho za paži a kývne na mužíka, který zachrčí. Takaro vyvede Izayu z místnosti a zabočí s ním doleva, do dlouhé studené chodby. Ulevilo se mu, když se Takaro objevil. Pohlédne na něj koutkem oka, na jeho nepřístupný výraz.

„Ta pouta snad nebyla nutná,“ prohodí jen tak do toho ticha. Dotyčný mu na to nic neodpoví. Orihara pohlédne před sebe a nechá se vést do své cely. Cítí to vzrušení, ten adrenalin, který mu proudí v žilách s každým krokem více a více.

xXxXxXx

Takaro se zastaví u cely a sundá Izayovi pouta. Vytáhne svazek klíčů a odemkne celu. Izaya vejde dovnitř a pohlédne na Shizua ležícího na palandě. Na rtech se mu objeví úšklebek.

„Vycházejte spolu, nechci vidět žádné násilí. Jinak víte, co vás čeká, zejména tebe Heiwajimo!“ Shizuo jen nečinně leží. On je klidný a chová se. Nemá důvod být naštvaný, tedy, až na to, že je ve vězení.

„To mě ani nepřivítáš Shizu-chan? Oh, jak kruté od tebe…“ natáhne zraněně Izaya. Shizuo rychle otevře oči a prudce se posadí. Pohlédne na šklebícího se Izayu. Co ten tady dělá?!

„I-ZA-YA-KUUUUN!!“ ušklíbne se Shizuo a už je na nohách. Strhne ze zdi pisoár, kde zůstane díra a pramínek vody stékající po zdi dolů. Cítí ten vztek, jak naplňuje jeho tělo, koluje v žilách namísto krve.  Rozmáchne se a pisoár proletí vysokou rychlostí směrem na Izayu, který to ovšem očekával. Nepatrný úšklebek mu zkřiví koutek rtu a ladně se vyhne letícímu objektu, který zasáhne mříže a dopadne na zem v kusech.  Takaro šokovaně hledí na prohlubeň mříží, neschopen slova.

„Tvé přivítání mohlo být něžnější.“ Promne si krk a z ramene sklepe pár úlomků keramiky. Pohlédne bokem na Shizua, který zuří.  Rudý v obličeji, vyběhnuté žíly na rukách i na čele, ta jedna, která tepe.  Chodbou se ozvou rychlé kroky směrem k cele.

„Co se tady děje?!“ ozve se podrážděně Kito a pohlédne na Takara a poté na mříže.

„No ty vole,“ nadzvedne si čepici a hvízdne. Pohlédne Izayu, který se tváří ublíženě a Shizua s jeho vražedným pohledem.

„Chlapi, dělejte!“ rozkáže a několik mužů vběhne dovnitř. Jeden z nich svírá kazajku, druhý má elektrický obušek připravený. Avšak na některých je vidět, že se bojí. Vrhnou se na něj a zavalí ho.

„Pořádně ho sevřete! Dělejte, než zase něco udělá!“ přejde k nim a vezme obušek a dá Shizuovi ránu, který se stulí více a usykne.

„Ale pane, nebylo to potřeba… on se nebránil…“ ozve se jeden a Kito mu věnuje ne zrovna příjemný pohled.

„Tady rozkazuju já!“ Takara mezi ně vstoupí. „Nechte toho. Heiwajima je už klidný.“ Kito ho od sebe odstrčí.

„Příště půjdeš na samotku Heiwajimo!“ vyplivne znechuceně a odejde naštvaně chodbou. Takaro si vydechne a pohlédne na podřízené. „Běžte.“

xXxXxXx

Izaya si vyleze na vrchní palandu, na které se uvelebí. Teď je spokojený. Vyšlo mu to, jak chtěl. Shizua má pod sebou, zklidněného. Přetočí se na bok a postel vrzne. Shizuo jen tiše zavrčí a Izaya se pro sebe usměje. Chytí se zábrany a skloní dolů, takže vidí Shizua vzhůru nohama.

„Nee nee Shizu-chan. Bolí to hodně elektrickým obuškem?“ usměje se jako neviňátko. Černé vlasy mu spadají dolů, tváře se zabarví červenou barvou, jak se krev hromadí v hlavě.  Shizuo nechá zavřené oči, tichá ignorace.  Není to příjemné dostat tímhle, bolestivější více než když ho někdo přetáhne po hlavě tyčí. Snaží se být klidný a znovu nevyletět. Chce se odtud dostat.

Izaya se stáhne, půl hodiny zkoušel do Shizua rýt, ale bezúčelně. Lehne si na postel zpátky, na záda. Postel znovu zavrže. Pro sebe se ušklíbne a začne se na ní pohupovat, takže postel začne vrzat v pravidelném rytmu, jako když dva milenci dovádí.  Zasměje se a Shizuo se zamračí. ‚Zatracená blecha!‘ otravný je a jeho to irituje. Pokrčí nohu a kopne do palandy nad sebou, přímo do Izayova zadku se trefí a ten vyjekne. Shizuo se pro sebe ušklíbne a přetočí se na bok.