Kapitola VII.- Snubní prsten?

22:49, Konoha, věž Hokage
,,Hokage-sama, Tsunade-sama!“ Shizune se přiřítila do kanceláře Hokage a málem sebou přibrala i dveře.
,,Shizune?“ Tsunade si unaveně protřela oči a plynulým pohybem schovala skoro prázdnou flašku saké.
,,Vy jste to věděla!“ Shizune propalovala Tsunade očima a stále se pokoušela popadnout dech.
,,Přirozeně.“ Přisvědčila Tsunade beze zájmu a unaveně si protřela spánky, ,,O čem to mluvíš?“
,,Naruto-chan! Dala jste jí misi a přitom jste věděla,že Numa je jedna z vesnic, na kterou Kyuubi zaútočila jako úplně první!“ Chrlila ze sebe rozčileně Shizune, ,,Víte, že tam lidi toho démona nenávidí a jestli zjistí, že s ním Naruto má nějakou spojitost, zaútočí na ni!“
Tsunade se na ni dlouhou chvíli dívala, než pak vytáhla zpátky saké a nalila si trochu do kalíšku. ,,Hádám, že někde to by poprvé být muselo?“
,,Věděla jste, že ať za tím útokem před šestnácti lety bylo cokoliv, tu vesnici to zasáhlo nejvíce! Byla v první vlně! Ta mise měla Naruto-chan postavit na nohy, ne ji z nich srazit! Jestli se vesničané dozví, že v Naruto je zapečetěna Kyuubi-„
,,Naruto je idiot.“ Přerušila ji Tsunade. ,,Ale ne tak velký, aby všude chodila s nápisem- ‚Jsem Jinchuuriky a mám v sobě zapečetěnou devítiocasou lišku‘.“
,,Naruto je Naruto!“ Křikla na ni Shizune. ,,Dostane se do problémů a zvlášť, když-„
,,Shizune, PŘESTAŇ!“ Tsunade rozčileně vstala a převrhla láhev. Tekutina se roztekla po hokagově stole a pomalu se vpíjela do přítomných lejster. Tsunade to ignorovala a zaměřila svůj pohled na Shizune, kterou Tsunadin výbuch zaskočil. ,,VÍM, co se může
stát, když se Naruto odhalí. ALE je s ní Kakashi, Gai a-“ Tsunade zkřivila obličej, ,,- i ten Uchiha gaki. Naruto se za poslední roky hodně zlepšila a….“ Tsunade klesla zpátky do křesla ztišila hlas, ,,Být hokagem není vždy lehké. Naruto se bude muset naučit, že s
některými lidmi si nejde jen potřást rukou nebo jim vymlátit duši, aby s nimi našla společnou řeč.“
,,Ale poslat ji proti celé vesnici, aby se to naučila je…“ Shizune nemohla najít ta správná slova. ,,To si nezaslouží!“
,,Nejde o to, co si  nezaslouží, ale o to, čemu se musí naučit čelit.“
,,Bandě surových barbarů?!“
,,Koncilu.“ Odpověděla jednoduše Tsunade a podložila si hlavu sepjatými dlaněmi a v očích se jí nebezpečně zablýsklo. ,,Celá vesnice může uznat Naruto jako ninju a vůbec lidskou bytost, ale pokud tu budou oni a s nynějšími názory, Naruto nemá šanci se stát
oficiálně ani jouninem. Nehledě na to, jak ona bude tvrdě dřít, pro ně to vždycky bude jen časovaná bomba…“ Tsunade zaťala pěsti až jí zaprskaly klouby, ,,Proto… pokud ji odhalí bude jim muset čelit…“ Z jejího hlasu bylo znát, že kdokoliv, kdo jen sáhne na
Naruto zemře opravdu dlouhou a bolestivou smrtí.
Shizune se už klidněji posadila do křesla. ,,Ale… proč?“ Zamumlala.
Tsunade se opřela. ,,Nebyl to záměr, “ Začala pomalu, ,,Dokud neodešli, nedošlo mi to. Teprve pak jsem si uvědomila, že Numa byla první z vesnic, která zakusila hněv lišky. Těžko říct proč, ale byla první. Šla jsem za Radou ,aby mi objasnili, proč podobná mise
je klasifikována pro ninji… Narutova typu.“ Tsunade i povzdychla a znova zaťala pěsti. ,,Bylo mi řečeno, že je to naprosto normální mise, jen s tím rozdílem, že pokud do ní spadá i Naruto, bude to něco jako ukázka její  loajality! To tupci si ani neuvědomují, kolikrát
pro ně Naruto riskovala život! Jediné, co za svoji existenci udělali, je, že si během Velké války získal postavení, které jim dovoluje se míchat do života ostatních lidí!“ Začala se dostávat do ráže, ale pak ji znova přepadl stín chmury, ,,Ale ve skutečnosti jde jen o jejich test! Podle doložených událostí, Naruto je jediná, kdo dokáže zvládnout Uchihu a Uchiha zase jediný, kdo má díky sharinganu i moc nad Kyuubi. Nezjistila jsem přesně, o co přesně jim jde, ale nějak to souvisí s těma dvěma… A já…“ Její hlas se nebezpečně
ztišil, ale Tsunadiny oči se nepřirozeně zaleskly, ,,Za to můžu. Byla jsem to já, kdo je podstrčil a teď, ať se stane cokoliv, to bude moje vina. Nechala jsem se napálit, ale teď je na to pozdě. Nicméně…“ Tsunade se podívala zpříma na Shizune, ,,Naruto si stejně musí uvědomit, že není možné, aby toho jeden člověk toho na sobě nosil tolik. Není možné, aby to všechno nosila v sobě. Čím je starší, všechno se začíná komplikovat- řízení vesnice, Akatsuki, i její život…Proto to potřebuje rozplést a začít s nezakudlenou nití…“
Shizune stekla po tváři slza a i tu setřela jediným pohybem ruky. Starostlivě se podívala na Tsunade, které na mladé tváři přibylo množství vrásek. Shizune se nejistě zvedla a položila ruku Tsunade na rameno, ,,Naru-chan bude v pořádku.“ Usmála se mírně na Tsunade, ,,Je to přece velká holka?“
Tsunade se zamračila. ,,Nejde o to, kolik jí je let nebo kolik toho má za sebou a kolik se toho naučila o boji. Jde o to, kolik lidí ji pomůže, když bude připravena na to, říct pravdu.“

***

Mezi oběma ninjy se rozhostilo ticho. Sasuke na Naruto zíral. Znova. Ale nemohl si pomoct. Neměl co říct- co by taky v té chvíli asi tak mohl udělat? Bylo mu jedno, že Naruto v sobě má zapečetěného démona, se kterým může komunikovat, ale bylo na něj trochu
moc, že může vidět i démonovy vzpomínky! Sasukemu stačily jeho vlastní na to, aby jich měl dost do konce života. A z představy, že by sdílel ještě další, pravděpodobně mnohem krvavější a násilničtější než ty jeho, mu naskakoval husí kůže. Ale… Jasně, když
jsou v jednom těle dvě duše, musí se to nějak projevit a ninju na Sasukeho úrovni by to nemělo vykolejit, ale líp se o tom mluví, než se to plní! Zvlášť, když před sebou máte psychicky labilní nejlepšího přítele(kyni)/rivala(lku)/snoubenku! Sasuke v duchu zaklel.  Na
akademii se učil rozlišit genjutsu, základní používání chakry, jak zacházet se zbraněmi. Ale sakra! Nikoho ani nenapadlo mladé ninjy naučit, jak se uklidňuje rozhasená holka!
Sasuke zvedl ruku, aby Naruto povzbudivě poklepal na rameno, ale v půli cesty jí stáhl. Krom toho, že si připadal, jako absolutní blb, přišel k názoru, že je to na velký kulový. Kdyby šlo všechno tak jednoduše, nemuseli by být na světě cvokaři. Sasuke silně
zapřemýšlel, co dělat. S odporem si připustil, že mírně Naruto závidí její vlastnost s kýmkoliv za jakýchkoliv podmínek najít společnou řeč. A i přes skutečnost, že co se týče taktu  se někdy chovala jako zabedněný neandrtálec, v každé náročnější misi bylo jasné,
že se dokáže vciťovat do problémů jiných, což jí pomáhá jim podat potřebná řešení. Sasuke ale naproti tomu ničím podobným neoplýval, což ho momentálně štvalo ještě víc.
Naruto najednou zatřepala hlavou a mírně se usmála. Sasuke se ještě víc zamračil. Znal ten úsměv- její koutky sice bylo nadzvižené, ale Narutiny oči byly mrtvé,bez náznaku emocí. Naruto sklonila hlavu a unaveně zívla. Sasuke ihned poznal, že to jen hraje.
,,Mno, myslím, že je čas se vrátit, co, Sasuke?“ Promluvila na něj se skloněnou hlavou, ale veselým tónem.
,,Naruto?“ Zamumlal a v jeho hlase byla znát jeho hořkost. Naruto k němu zvedla hlavu. Její oči byl skelné a Sasuke předpokládal, že se jí co nevidět do koutků nařinou slzy, ale kdyby na to opravdu čekal, nedočkal by se. Naruto nebrečela. Sasukeho to zarazilo.
Kdyby to byl kdokoliv jiný, ten vodopád by byl nezadržitelný. Ale tohle byla Naruto, uvědomil se. Ta nebude brečet, tím spíš, že by to byla reakce ostatních. Sasuke se zhluboka nadechl. Vážně ho štvalo, jak se některé věci neustále dají komplikovat. Jenže v
okamžiku, kdy se znova podíval na Naruto o jeho bojová nálada opustila.
,,Nech to být.“ Zamumlal nakonec.
Narutin výraz střídal překvapení, zmatení a nechápavost. ,Co to…?‘
Sasuke se otočil a váhavě udělal krok vpřed, ale hned na to se zastavil, ,,Máš pravdu, byla to její vzpomínka.“ Řekl Sasuke pevně s pohledem zabodnutým někam úplně mimo. Nebyl tady ŽÁDNÝ důvod, proč by se Naruto měla cítit vině. Žádný! ,, Mohla jsi cítit to,

co cítila ona, ale nikdy nebudeš jako ona. Už jen to, jak na to reaguješ tě více polidšťuje, než kteréhokoliv jiného shinobiho.“  Sasuke se na okamžik odmlčel, ,,Nebo spíš kunoichi. Tak to nech to být. Moc se zatěžuješ věčným coby kdyby a to tě ničí.“ ,Ničí ji hlavně vesničani, co jí to vtloukli do hlavy!‘ Křičelo na něj Sasukeho vnitřní já a Sasuke jen zaťal pěsti a snažil se ho ignorovat, ,,Nech Kyuubi, ať se s tím vypořádá s do té doby se zkus uklidnit a vyspat.“
Naruto se naštvala, ,,Chceš říct, že nikde není žádný problém? Že všechno je  jenom v mojí hlavě?“
,,Chtěl jsem říct, že Kyuubi,“ Bylo to poprvé, kdy Sasuke vyslovil jméno devítiocasé, ,,měla svůj vlastní život. Nevíš co dělala celou tu dobu, než ji do tebe Čtvrtý zapečetil a očividně to nebyla jen procházka růžovým sadem. Ale ty si jen přisuzuješ vinu za to, za
co nemůžeš a v tom je tvůj problém!“
,,Nemám problém!“ Rozhonila se Naruto, ,,,Jen…“ Její hlas se zlomil.
,,Jen? Vždyť ses v té době ještě ani nemohla narodit! Tak proč to vztahuješ na sebe?“
,,Nic na sebe nevztahuju!“
,,Naruto, oba  víme, jak se k tobě ostatní chovali! Je normální, že proto máš tendenci-„
,,Nikdy jsem na sebe nic takového nevztahovala!“
,,To proto, že jsi se necítila jako VRAH!“
PLESK!
Naruto držela napřaženou ruku a prudce oddechovala. Dlaň se jí nekontrolovatelně roztřásla s ochable spadla. Vrah…ozývalo se jí v hlavě… vrah… VRAH! Naruto bolestivě zavřela oči. Vzpomínky ji zaplavily jako mořské vlny a hrubě ji smetly z pevniny reality a
útržkově jí cvakaly před očima jako právě nafocené fotografie…


Vzpomínky
,,Ritsuki, běž od toho démona! Nebudu ti to neustále připomínat!“
,,Co si vůbec myslí, když chodí mezi lidi?“
,,Ta bestie by se raději měla klidit z cesty! Nebo s ním zatočím stejně, jako to on udělal mému bratrovi!“
,,Noemi, kolikrát ti mám říkat, že na něj nemáš zírat?
,,Ale proč, mami-?“
,,To děcko je nebezpečné, proto! Pokud si pamatuju, už máš být dávno doma, tak proč tady otálíš?“
,,Nechápu, proč ho tu lord Hokage ještě trpí… Už dávno ho měl vykázat! Nebudu čekat, až mi moji rodinu zardousí ve spaní!“
,,Monstrum!“
,,Démon!“
,,Nedívej se na něj, synku a radši se tomu bastardovi kliď z cesty!“
,,Jak si to vůbec představuje- chodit si okolo jen tak? Už jen kvůli tomu, že je naživu by ho měli ANBU hlídat!“
,,Přísahám, že jestli okamžitě neodejde, zabiju ho!“

Naruto klesla k zemi. Celá se otřásala a jen nějakým záhadným způsobem stačila zadržet slzy.
,,Já n-nejsem… nej…sem.“
Sasuke přidřepl a odhrnul jí vlasy z tváře, ,,Já to vím.“
,,A-ale já-„
,,Já to vím, Kakashi-sensei to ví, pak Iruka, lady Tsunade, perverzní žabí sennin, Gaara a ten prcek, Konohamru, taky. Dokonce i Sakura. A na ostatních nezáleží.“ Sasuke ji nemotorně objal a Naruto mu zabořila hlavu do hrudi…
Sasuke netušil, jak dlouho Naruto objímal a v pravidelných intervalech jí rukou kroužil po zádech. Jediné, čím si byl naprosto jist, že během ani ne týdne se mu obrátil život naruby- všechno, v čem měl sjednaný řád se mu zhroutilo jako domeček z karet. Všechna
jeho předsevzetí, která si stanovil po Uchiha masakru mu pomalu odplouvala spolu s posledními zbytky hrdosti, na kterou byl dříve tolik pyšný. Připadalo mu to všechno příšerně zmatečné- nikdy by nečekal, že by cítil tak silnou nutnost někoho chránit třeba jen
před jeho vlastními vzpomínkami. A v životě by nevěřil,  a každého, kdo by tvrdil opak, by nakopal do bezeslunných míst jen kvůli narážce, že bude uprostřed noci klečet ve vlhké trávě a konejšit svého rivala po jeho psychickém zhroucení jen po pohledu na
znetvořené zvíře. Vážně potřeboval odpočinek a cítil potřebu se dát dohromady- scházelo mu být tím obvyklým ledovým bezcitným hajzlem, protože pak bylo všechno jednodušší. Znovu a hlouběji si uvědomil, jak důležité, už jen kvůli jemu samému, bylo
zpřetrhání všech pout, obzvláště těch, jež je poutaly k Naruto. Naruto v něm probouzela emoce, kterých se zřekl právě v den, kdy Itachi vyvraždil jeho klan. A to Sasukeho děsilo. Příliš dlouhou dobu strávil tím, že se je učil ignorovat, protože pak, by jeho cestě
za pomstou nestálo nic- žádné výčitky svědomí, bolest odloučení, pocit viny a zrady vůči  od jeho přátelům- hlavně Naruto, Kakashimu a Sakaře… Sasuke si potřeboval protřídit myšlenky a potřeboval to hned! Ale… Sasuke cítil, že přímo u něj je někdo, kdo
potřebuje útěchu a potřebuje ji akutněji. Takže Sasuke zavřel oči, a opřel svoji hlavu a Narutino rameno… Protože někdy je útěcha jen pocit, že tu pro vás někdo je.
Naruto se odtáhla. Zvedla hlavu a zamrkala. Všechno jí to připadal, jako sen, ale když naproti sobě viděla čilého Sasukeho a ruměnec na vlastní tváři, uvědomila si, že jde jen o skutečnost. Ups…
,,Ehm… Promiň, Sasuke… jen jsem se trochu neudržela…“ Zamumlala nervózně a uhnula očima někam za Sasukeho levé rameno.
Sasuke přikývl, vstal a oprášil se, ,,Měli bychom se vrátit a trochu se prospat, jinak nás zítra zbytek cesty odrovná.“
Naruto přikývla, usmála se a vděčně přijala Sasukeho ruku. Docela ji překvapilo, že mu stačilo jen jemné zatáhnutí, aby jí dostal na nohy.
,,Takže…“ Naruto znervózněla ještě víc, když se vydali směrem ke stanům, ,,Je mi to opravdu -„
Sasuke protočil oči, ,,Neomlouvej se.“ Zamumlal popuzeně, ,,Prostě na to zkus nemyslet… každý to jednou ze sebe potřebuje… dostat…“
,,Nesnaž se být milý, jen proto, že jsem holka!“ Šťouchla do něj Naruto, ale bylo znát, že to nemyslí vážně.
,,Hn.“ Odfrkl si Sasuke. Naruto vypadal, že mu něco pěkně opáčí od srdce, ale v tu ránu jí pronikavě zakručelo v břiše. Naruto zrudla.
Několik sov zahoukalo a pak jen šel slyšet šelest a tlukot křídel. Kručivý zvuk Narutin žaludku se ozval podruhé. Králík vyskočil z keře ztratil se ve stínu stromů. Sasuke se zastavil a Naruto do něj málem narazila.
,,Naruto! Sníš dvakrát tolik, co dospělí ninja a pořád máš ještě hlad?“ Nemohl uvěřit Sasuke.
,,Není to moje vina! Vždycky, když brečím, dostanu hlad!“
,,Ale ty jsi nebrečela!“
,,No a?“
,,Jsi ninja, jak můžeš-„Sasukeho plánovanou poznámku přerušilo další zakručení blondýnčina trávícího orgánu. Sasuke to vzdal a protočil oči pak ale jeho pohled upoutalo cosi u země. Naruto se snažila odpoutat pohled od nakrklého Uchihy.
,,Já za to opravdu nemůžu!“ Bránila se Naruto s pohledem pro jistotu zaměřeným někam mezi stromy, ,,Prostě to vždycky přijde a pak… znáš to, když musíš, musíš…“ Brebentila dál. Sasuke znova jen protočil oči, Narovnal se a něco Naruto vrazil pod nos.
Naruto Přivřela oči a se zkousnutým rtem očekávala ránu, ta ale stále nepřicházela.
,,Idiot.“ Poznamenal Uchiha otráveně.
Naruto protestativně otevřela oči a zírala na Sasukeho hrst plnou… borůvek a ostružin?
,,Kde-„
,,Roste to všude tady okolo.“ Zavrčel Sasuke, ale Naruto si všimla, že okolo jsou jen dva nebo tři menší křáky. Překvapený a zároveň nechápavý Narutin pohled putoval až k Sasukeho otrávené tváři.
,,Vezmeš si to nebo ne? Nemíním poslouchat zbytek noci to chrčení. Navíc nechci, aby se nám zbořil stan…“
,,Baka! Nech si toho!“ Rozzuřila se automaticky Naruto.
,,Jasně..“ Odfrkl si Sasuke nezaujatě.
,,A dík.“ Dodala Naruto už klidněji a nastavila ruce, aby jí Sasuke mohl vsypat obsah těch jeho.  Naruto  je ještě chvíli pozorovala, než se vůbec odhodlala jednu borůvku vzít do ruky.
,Nevěděla jsem, že už rostou.“ Zamumlala, když se oba dali znova do pohybu, ,,Je přece teprve květen…“
Sasuke obrátil oči v sloup, ,,Nečetla jsi misi?“
,,Nechápu, co to má společné s ovocem!“
Sasuke v duchu napočítal do deseti a pak se zhluboka nadechl, aby nevypěnil, ,,Ta vesnice kdysi prováděla mnoho experimentů. Začalo to na rostlinách, skončilo to na lidech. Během Války se ale většina dokumentů spálila nebo byla zabavena. To, co ale
zůstalo, je ovoce, které dozrává dřív, než začne jeho doba…“
,,To znamená, že jsme blízko? Ale než jsme stanovali, byli jsme-„
,,Naruto,“ Přerušil ji Sasuke, ,,S rychlostí, kterou jsi nasadila, aby ses dostala ze stanu, bys to tam stihla od Konohy za deset minut.“
Naruto n něj zaraženě civěla, ale pak sklonila pohled, ,,Promiň.“
Sasuke zavrtěl hlavou, ,,Vážně, není s tebou něco?“
Naruto si odfrkla, ,,Možná to nevíš, ale tímhle začíná tvoje noční můra!“
,,Ne bezva…“ Protočil znova oči Sasuke a všiml si, že bylý chundelatý pes je o dost napřed před nimi. Otráveně si povzdychl a zavolal na Akamara, ať na ně počká… S kouskem štěstí se Kiba se nic z toho od Akamara nedozví a tím pádem i nezabije Sasukeho
za to, že mu vytáhl mazlíčka na noční výlet.
Když o deset minut později konečně dorazili ke stanům, oba se v jednu chvíli zarazili. Poprvé se jim podařilo proběhnout kolem Gaie , ALE byl zády k nim otočený zády a hlavně byl i plně při smyslech.. Tentokrát ale vypadal, že spí a vzhledem k tomu, že dělal ve
spánku dřepy a točil se okolo jejich… to by nemuselo dopadnout dobře… Ale na druhou stranu, kdyby se vzbudil, vyšilování toho hippie blázna by bylo opravdu neúnosné.
,,Nějaké plán?“ Zeptala se Naruto Sasukeho, ,,Protože u mě nic.“
,,Nápodobně…“ Zamumlal Sasuke, ,,Ale měli bysme sebou hodit, protože za chvíli se budou střídat hlídky.“
,,Kdo je na řadě?“
,,Myslím, že Neji? V každém případě, když nás nachytají, máme problém.“
,,Na to bych přišla i sama…“ Zavrčela Naruto.
,,Jasně, jen jsem nechtěl přehřát tvůj mozek.“ Odsekl Sasuke s pohledem stále přišpendleným ke Gaiovi.
,,Nemusíš mít starost!“ Vypěnila Naruto a probodla ho pohledem, ,,I když… já ten svůj ještě mám!“
,,To je jen předpoklad… Jinak bys nemohla jíst pít… pokud tě nekontroluje nějaký šváb.“
,,Já nemám v hlavě švába!“
,,To není jisté…“ Odtušil Sasuke, ,,Zeptala ses Shina?“
,,Já nemám v hlavě švába!“
Akamaru zakňučel a ke všem třem se začala přibližovat postava. Ale žádný z nich si to neuvědomil,  protože oba byli až příliš zabrání do své slovní potyčky.
,,Nemyslíš, že by to bylo právě to, co by tvrdil, kdyby tam byl?“ Pokračoval Sasuke.
,,Takže mám říct, že tam je, abys uvěřil, že ho tam nemám?“ Zavrčela rozčileně, ,,Nedává to smysl!“
,,Pro tebe nebo švába?“
,,Zmlkni bastarde!“
,,Po tobě, idiote!“
,,Já tě snad-„

,,Ehm, ehm…“ Odkašlal si někdo za jejich zády. Oba dva ztuhli- ten hlas byl nezapomenutelný. Oba si stačili vyměnit pouze jeden zoufalý pohled, než současně zavřeli oči a Naruto před sebe napřáhla ruce.
,,Sasuke… ty parchante…“ Mumlala monotónně a udělala několik kroků do stran. Samozřejmě narazila do stromu, ale nijak si toho nevšímala.
,,Naruto, dnes není úplněk, takže nemůžeš být náměsíčný.“ Poklepal Gai Naruto na rameno. Naruto otevřela jedno oko.
,,To musí být úplněk?“ Zakňučela.
,,Ne, jen ses zase dal napálit.“ Odpověděl namísto jounina Sasuke. Naruto na něj rozpačitě podívala, načež zaječela.
,,NANI?!“
,,Neječ tolik! Nepotřebujeme v noci vyplašit celý les…“
,,Zmlkni, Sasuke-bastarde! Je to tvoje vina!“
,,Moje? Pokud se pamatuju-„
,,Stačí! To chcete všechny vzbudit?“ Spražil je Gai. Naruto se Sasukem po sobě blýskli pohledy, ale už mlčeli.
,,Výborně… takže k věci. Zeptám se vás jen jednou: co jste vy dva dělali tak pozdě v lese?“
Naruto si rozpačitě projela rukou vlasy. Koutkem oka zachytila Sasukeho chladný pohled, kterým Gaie probodával.
,,Ehm…“ Odkašlala si.
,,Ano?“ Podzvedl Gai obočí. ¨
,,Uh…“
,,Naruto, jednou jim to budeš muset říct.“ Zamumlal Sasuke vážně, s očima stále upřenýma ke Gaiovi.
,,Říct co?“ Zbystřil Gai a podíval se přímo na Naruto. Naruto se rozbušilo srdce a střelila po Sasukem pohledem. Sasuke jí pohled opětoval a na okamžik mu před rty přeběhl úsměv. Teprve pak Naruto pochopila.
,,Nevím o čem mluvíš, Sasuke.“
,,Opravdu? Naruto, teďka vážně! Mají právo to vědět!“
,,Nic jim do toho není!“
,,Ale i tak by měli-„
,,PŘESTAŇTE SE UŽ DOHADOVAT A VYKLOPTE TO!“
Sasuke se na Gaie naoko dotčeně podíval, ,,Naruto se bojí chodit v noci v lese na záchod.“
,,…“
,,SASUKE!“
Naruto byla  celá rudá a zrychleně oddychovala. Sasuke skoro ani nezaregistroval, že se k němu řítí rozmáchlá pěst a zároveň se na něj Naruto vrhá, zahrnujíc ho kopanci a pěstmi.
,,Nenávidím tě, ty bastarde!“
,,Ale no tak, Naruto….“ Ušklíbl se Sasuke a bez problémů odrážel Narutiny rány, ,,Není to něco, za co by ses měla stydět…“ Tentokrát by Naruto neminula. Její rána mířila přímo doprostřed Sasukeho obličeje, ale byla zastavena. Přímo před ní se najednou objevil
Gai a jemně, ale pevně, držel Narutinu pevně zaťatou pěst.
,,Naruto-kun.“ Uklidňoval ji Gai, ,,Myslím, že bude lepší, když si oba a v naprostém klidu-“ Šlehl pohledem po Sasukem, ,,-půjdete lehnout.“
,,Ale-„
,,Pro dnešek by to stačilo, promluvíme si zítra. Dobrou noc.“
Naruto sklopila pohled k zemi.
,,Brou noc, Gai-sensei….“
,,Hn…“

Gai sledoval,  jak oba spolu s Akamarem mizí ve stanu. Když se zapnul i vchod, za Gaiem ze stínů vystoupila postava.
,,Je to něco vážného, Kakashi?“ Zeptal se Gai vážným hlasem a ani se nenamáhal otočit. Přitom očima stále sledoval stan.
,,Vypadá to na noční můry… Nejspíš to má něco společného s uvolňováním pečetě… Předpokládám, že se to bude stávat čím dál častěji.“ Odpověděl Kakashi a vytáhl si z vlasů několik lístků. Gai se na něj konečně otočil a když viděl strhaného jounina,  ušklíbl se.
,,Víš, každý normální ninja by to trní přeskočil nebo se tomu vyhnul… to trní a taky ten kmen, větvě a hromadu toho listí.“
,,To by ale nemohl stopovat ty dva. Přísahám, že byli asi jen dva kilometry od hotelu… Nechápu, jak jí Akamaru se Sasukem mohli stačit.“ Opáčil Kakashi.
,,Vypadá to, že se Inzuka o toho psa dobře stará…“
,,Uh-hmm…“ Přitakal Kakashi a vydal se zpátky k době do stanu. Zezačátku trochu zavrávoral, ale pak se mu podařilo udržet balanc.
,,Chceš pomoct?“ Zajiskřilo se Gaiovi v očích. Kakashi zavrtěl hlavou.
,,Po tom nočním výletu si jen potřebuju lehnout… a pořádně a vyspat.“ Zamumlal unaveně a po vzoru svých studentů zmizel ve stanu.

Naruto se do spacáku zachumlala ještě hlouběji a zavřela oči. Srdce ji ještě stále rychle bilo. Chvíli si myslela, že se Sasuke chystá vyklopit její… problém, ale… neudělal to. Naruto se usmála a stočila se do klubíčka. ‚Neudělal to…‘
,,Sasuke?“
Sasuke neodpověděl. Ležel zády k Naruto a blondýnku ignoroval.
,,Díky…“ Zamumlala Naruto tiše.
Sasukeho oči probodávaly plátno stanu. Věděl, že je mu Naruto vděčná a byl to… zvláštní pocit. Ale ne nepříjemný. Sasuke nikdy neměl potřebu pro nikoho něco dělat, a natolik si toho zvykl, že v sobě podobné pocity uzavřel na nemálo západů. Nicméně teď se
zámky začaly otevírat a Sasuke- tentokrát se dostáváme zpátky k jeho hlavnímu problému- se cítil opravdu… divně. A mohla za to Naruto. Jako obvykle, samozřejmě. Sasuke si neslyšně povzdechl a zavřel oči.
,,Hm.“ Byla jeho opožděná odpověď, ale to už se stanem neslo Narutino jemné oodechování. Přesto se ale její tvář ve spánku pousmála.

***

,,Ah… Díky.“ Kiba si od Tenten vzal plechový hrnek s horkým čajem a sedl si k vyhaslému ohništi před stany. ,,Brý ráno.“ Zamručel ospale a přisedl si k Nejimu. Akamaru k němu z druhého konce jejich tábora přiběhl a nadšeně olizoval obličej.
,,Akamaru!“ Pozdravil se s ním nadšeně Kiba, ,,Kamaráde! Jak se máš? Oh… neříkej mi, že to spaní s těma dvěma bylo tak hrozný! Vyspal ses aspoň trochu? Protože Teďka vážíš nejmíň pětkrát tolik co já, nemůžu tě nosit!“ Usmál se na něj Kiba. Akamaru zaštěkal a lehl si vedle něj. Kiba ho pohladil po hlavě a s útrpným pohledem se protáhl. Podmračeně se podíval do svého hrnku s čajem, než si trochu usrkl.
,,Kibo-kun! Neměl by ses mračit už ze začátku tolik vzrušujícího dne!“ Přiskočil k němu téměř okamžitě energicky Lee.
,,To si nemůžeš dát pokoj ani po ránu?“ Zakňučeli Kiba s Akamarem unisono.
,,Je to ranní člověk.“ Poznamenala Tenten a spolu se Sakurou si sedli k němu, ,,Dnes už si stačil alespoň pětkrát oběhnout kilometr okolo našich stanů. Stejně Gai-sensei, ale ten je teď naštěstí na jednom ze svých předsnídaňových tréninků. Znáš to- skákání po
stromech, kliky, přitahování k větvi… „
,,Po ránu?“ Zajíkl se Kiba.
,,Je už osm, pořád víc, než normálně při misích, co víc chceš?“ Nechápala Tenten.
,,Možná by ti taky alespoň jedno kolečko prospělo.“ Usmála se na něj Sakura, ,,V poslední době začínáš lenošit.“
,,To spíš Kurenai-sensei čím dál tím víc znáročňuje tréninky. Někdy o sobě nevím ještě týden po jednom z jejích speciálních….“ Odfrkl si Kiba a bolestivě se protáhl.
,,Někdy se divím, že Naruto se Sasukem přežijou ty jejich. Jednou jsem s nimi zkoušela držet krok, ale po deseti minutách jsem to vzdala. Bylo to šílené…“
,,Opravdu? Myslela jsem, že jste si tak všichni na podobné úrovni?“
,,To ano, ale ti dva… myslí rychleji než útočí. Takže kryjí útoky dřív, než je ten první stačí udělat a myslí jsou hned několik kroků napřed, takže z jednoho pohybu dokáží vyčíst.  Teda alespoň, pokud bojují proti sobě. To je na tom to nejhorší- málokdy vydíte jejich
útoky a je vůbec, takže  když dojde na úrazy, nejvíc času zabere z nich vypáčit, co vlastně dělali a-„
,,Až moc složité na jednu hlavu tak brzo po ránu.“ Utnul ji unaveně Kiba.
,,Prostě se soustředí jen na sebe a snaží se zabít, zato když jsi s nimi, snaží se tě jeden před druhým chránit.“
,,To nešlo říct rovnou?!“
,,Hm…vlastně ne. Ne.“ Usmála se na něj Sakura.
,,Když už mluvíme o našem týmu, neviděli jste někde Kakashiho?“ Změnila téma, ,,Ještě jsem ho dneska nikde nepotkala…“
,,Možná šel trénovat?“ Nadhodil Lee, když všichni zavrtěli hlavou.
,,Na to je příliš líný…“
,,Už vím!“ Leemu dětinsky zazářily oči, ,,Někde v lese našel ptáčka se zlomenou nožičkou a teď se o něj stará!“
,,…“ Tenten, Kibovi a Nejimu zacukalo v obočí.
,,Na to už je starý.“ Zavrtěla hlavou Sakura.
,,Pomáhá zbloudilým poutníkům najít správnou cestu?“
,,…“
,,Na to je až moc perverzní…“ Zkoušela Sakura odlehčit trapnou situaci, kterou Lee vesele ignoroval.
,,Oi, Sakuro-chan!“ Vynořila se za jejich zády Kakashiho zamaskovaná usměvavá tvář, ,,Má to snad znamenat, že mi nevěříš? Svému jedinému ubohému a hlavně vlastnímu sensei?  To je až příliš kuté, nemyslíš?“
,,Krutý je fakt, že ta dívka má pravdu, Kakashi-san.“ Odvětil Gai, který přišel z druhé strany.
,,Gai, jak něco takového vůbec můžeš tvrdit!“
,,Jak můžeš něco takového neustále číst?“ Poukázal Gai na oranžovou knížku v Kakashiho rukách. Ten na něj na chvíli zíral  a pak si k sobě ochráncovsky knížku přitáhl ještě těsněji.
,,O to ale vůbec nejde. Kde jsou Sasuke s Narutem?“ Odvedl Kakashi řeč jinam, ,,Nemyslím, že bych je viděl vycházet ze stanu.“
Pohledy všech přítomných se stočili k jednomu ze čtyř stanů. Navenek vypadal docela obyčejně a… prostě normálně. Jenomže, když jste věděli, že je tam Naruto A Sasuke, bylo to…  jako být jediný bílý v hloučku černošského gangu spolu s nějakým rasistou, který vykřikuje něco o bílé síle…
,,Tak dlouhé vylehávání Sasukemu vůbec není podobné…“
,,Možná bychom je měli vzbudit.“ Navrhla Tenten, ,,Pomalu bychom měli vyrazit, takže pokud ještě spí, mají na čase.“
,,Nemyslím, že to bude dobrý nápad.“ Zamumlala Sakura, ,,Když Sasuke ještě není vzhůru, znamená to, že se v noci nevyspal. Takže za to nejspíš může Naruto, takže jestli se ho pokusíme vzbudit, -„
,,-budeme mít co dočinění se dvěma vražednýma maniakama.“ Doplnil Kakashi vesele.
,,To není k smíchu!“ Obořila se na něj Sakura, ,,Sám dobře víte, jak Naruto reaguje, když se ho někdo pokouší vzbudit! Jak Sasuke reaguje, když ho Naruto budí!“
,,Myslím, že přeháníš.“ Zavrtěl hlavou Gai, ,,Spíš si myslím, že je za tím něco jiného….“
,,Co tím myslí, Gai-sensei?“
,,Všichni víme, jak se Sasuke a Naruto k sobě chovají… ale připadá mi, že v poslední době se mezi nimi cosi změnilo, nemáte ten dojem?“
,,Myslíte tím, že se chovají divně?“ Přimhouřila oči Sakura, ,,Naruto-baka se chová vždycky podezřele, ale Sasuke-kun -„
,,Sakuro-san, vím jen, co vidím.“ Přerušil ji Gai, ,,A vidím, že s Naru-chan v poslední době není něco v pořádku. A o se týče Sasukeho-san, je to stejné. Chovají se…“
,,Normálně?“ Napověděla TenTen.
,,Přesně tak! Neříkám, že nejsou normální, ale… vzhledem k rozdílnosti jejich povah si myslím, že se muselo stát něco, co rapidně přispělo k nějaké krizi, kterou se teď oba snaží vyřešit.“
,,Jsem ztracená, Gai-sensei.“ Svraštila obočí Sakura.
,,Říkám jen, že bychom je měli nechat vyspat a když se vzbudí, pokusit se s nimi o tom promluvit. Bude t pro jejich dobro a krom toho jim to pomůže lépe splnit tuto misi a pochopit jejich osamocené duše.“
,,A co když žádný problém nemají?“ Namítnul Neji, ,,Co takhle to nechat na nich, ať si jejich osudy vyberou vlastní cestu?“
,,Oh, Neji,“ Poplácal ho Gai, který se skoro topil ve slzách štěstí, po rameni, za což si vysloužil vražedný pohled, který mu doopravdy ošlehl vlasy, ,,Nikdy bych nevěřil, jaký dokážeš být romantik! Vždycky jsem tušil, že v sobě máš nějaký skrytý potenciál, ale-„
,,Gai.“ Zavrčel Neji, ale to už si ho Gai nevšímal, protože se nadšeně objímal s Leem, jak společně opěvovali Nejiho větu.

Ve stanu…
,,Je mi z toho blbě.“ Zašeptala Naruto, když Gai se s Leem uklidnili natolik, že začali vymýšlet různé cesty, ‚Jak se dostat k bolestivým srdcím jejich osamělých špičkových ninjů, jež ve svých duší skrývají temné tajemství, o které se příliš bojí podělit se svými společníky…‘
,,Hn.“ Přitakal Sasuke znechuceně.
Pravda byla, že byli přibližně dvě hodiny vzhůru, ale… upřímně, prostě byli oba příliš líní na to, aby vstali ze spacáků a šli se nasnídat. Teda, alespoň Naruto by to tak popsala, zatímco Sasuke se klidně mohl vymluvit na odpočinek, kvůli nedostatku spánku.
Pravda, v noci nakonec usnul, přesto mu ale vrtalo hlavou nesčetně mnoho otázek, pro jejichž odpovědi by vraždil. Ale nejnaléhavější byla, proč se včera tolik bál o svého blonďatého přítele. Sasuke zatnul prsty do krajů spacího pytle. Naruto ho mátla. Vždycky
věděl, že je rád v její přítomnosti (pokud ji samozřejmě netoužil zabít, což bylo… vždycky, když se necítil příjemně v její společnost), ale i tak by dřív ze stanu co nejdříve vypadnul, než by tu s ní ležel a povídal si o hloupostech. Což by normálně nedělal a to vůbec s nikým a už vůbec ne s Naruto, ale taky to bylo něco, co dělali celou tu dobu, než zaslechli, jak se po nich Kakashi shání.
,,Vážně si myslíš, že se chováme divně?“
,,Jediný podivín je tu Gai.“ Zamumlal Sasuke a Naruto vyprskla smíchy.
,,Podivín?“ Zalykala se, ,,To slovo ještě existuje?“
,,Chceš ho přeložit?“ Šlehl po ní Sasuke pohledem, ale uvnitř relaxoval. Naruto po něm hodila první věcí, co jí přišla pod ruku. Což shodou náhod byl její jediný plyšák. Sasuke ho automaticky zachytil mezi prsty. Když zjistil, co drží, sklonil k tomu blíž pohled. Byla to liška. Úplně stejná jako ta, co měla kdysi na fotce. Sasuke se usmál.
,,Hej, to je moje!“ Ozvala se popuzeně Naruto.
,,Zahodilas to.“ Opáčil Sasuke a znova se podíval na plyšovou hračku. Ty oči mu něco… nebo spíš někoho připomínaly. Byly sice černé a plyšové, ale… Sasuke ji hodil zpátky k Naruto.
,,Huh?“
,,Je to, jakoby mě sledoval Gaara.“ Zavrčel Sasuke a Naruto nechápavě lišku zvedla. Podívala se na ni a usmála se. ,,Dal mi ji.“ Přitakala.
,,Dal?“
,,Uh-hmm.“ Přikývla Naruto vesele, ,,Na oplátku jsem mu dala mývala. Musíš se vyrovnat s vnitřními démony, ne?“
Sasuke nevěřícně zavrtěl hlavou.
,,Měl by sis víc užívat života, Sasuke.“ Poučila ho Naruto, ,,Nechceš koupit plyšáka?“
Sasuke vyprskl, ,,A nosit sebou chibi Itachiho, to myslíš?“
Naruto se podrbala na hlavě, ,,To není tvůj démon, Sasuke.“ Usmála se na něj a protřela si oči. Sasuke se na ni se staženými rty podíval.
,,To ty nemůžeš vědět.“ Usykl.
,,Možná…“ Zamumlala Naruto, ale pak se usmála, ,,Ale než to zjistíme, měl by sis nechat Kyuu-chan!“
,,Co?“
Naruto protočila oči, ,,Nech si Kyuu jak dlouho budeš potřebovat.“ Zopakovala mu pomaleji, ,,Nejspíš ji potřebuješ víc, než já.“
,,‚To‘ má i jméno?“
,,Sasuke…“
,,To nemyslíš vážně.“ Schladil ji Sasuke. Samozřejmě byl myšlenkami u minulé noci. Bylo nadevše jasné, že Naruto od psychického kolapsu drží jen víra v její přátele.
,,Ale jo! Když se budeš cítit mizerně, prostě jí to řekni! Možná se ti neuleví, ale… dojde ti, že tu nejsi sám!“ Vysvětlovala Naruto, ,,,A nemusíš se bát! Nikomu neřekne ani slovo!“
,,A to mám jako mluvit k tomu?“ Nemohl uvěřit Sasuke.
,,Jop! A není to ‚to‘, ale ona!“ Otočila se k němu Naruto trucovitě zády.
,,Je to šílené.“ Zhodnotil to Sasuke a hodil hračku k Naruto. Naruto ji zachytila ještě ve vzduchu a podívala se na ni.
,,Nemůže ti odpovídat, ale umí naslouchat.“ Zamumlala Naruto, stále k Sasukemu otočená zády. Sasukemu znova sklouzl pohled na plyšáka.
,,Někdy prstě nemůžeš ostatním říct, co cítíš, protože… není to snadné. Nechceš je zatěžovat, nechceš, aby se o tebe strachovali, nechceš, aby to věděli. Ale Kyuu… je jiná. Říká ti, že ona je tvůj největší strach, ale zároveň i vysvobození… Takže nakonec záleží jen na tobě, jestli si pod sebou tu naříznutou větev dořežeš nebo ji zpevníš.“
Sasuke ji poslochal s pohledem stále soustředěným na Naruto, jak Kyuu svírá v levé ruce. Pomalu se posadil a natáhl k Naruto ruku. Hračku pomalu vysvobodil z Narutiných prstů a přitáhl si ji.
,,Nic neslibuju.“ Upozornil hned, s pohledem připíchnutým k plyšáku. Naruto se usmála a přikývla.
,,Myslím, že bychom už měli jít. Jinak nechci vědět co si na nás vymysleli.“ Změnila téma.
,,To nechci vědět ani tak, ale spíš nechci ani vidět Gaie a Leeho. Něco mi říká, že se o ‚něco‘ pokusí.“
,,Hmm… ale možná ne!“ Zakřenila se Naruto a sklouzla pohledem na deku, která ležela mezi ní  a Sasukem, ,,Možná, když je přesvědčíme, že je všechno v naprostém pořádku…“ Sasuke se ušklíbl a a schoval plyšáka k sobě do batohu.
,,Možná že pak se jejich citovému teroru vyhneme.“ Souhlasil Sasuke a společně s Naruto tasili kunaie.

Mezitím…
,,Nejsem si jistá,“ Vykrucovala se Sakura, ,,Sasuke- kun není typ člověka, který by byl schopen to přijmout touto cestou. Mohl by… místo toho by nejspíš roztřískal polovinu pokoje, než by mluvil o svých problémech.“
,,Nemyslím, že bude tak zle, Sakuro-chan,“ Usmál se na ni zářivě Lee, ,,Sasuke je výborný ninja, takže se nemáme čeho obávat. Krom toho ho skoro nic nerozhodí, takže-„
,,NARUTO! TY JEDEN HIPPIE IIDIOTE! NEMŮŽEŠ ROZDĚLÁVAT OHEŇ V PLÁTĚNÉM STANU!“
,,TY PŘBLBLEJ BLBČKEJNOVSKEJ BLBŠTAJNE! A CO MÁM ASI DĚLAT?NEBUDU MRZNOUT JENOM KVŮLI TOMU, ŽES MI UKRADL MOJI DEKU!“
,,TU DEKU SI PO MNĚ V NOCI HODIL TY! KVŮLI TOBĚ JSEM SE ANI NEVYSPAL, PROTOŽE JSI MĚ CELOU NOC KOPAL!“
,,URČITĚ SIS TO ZASLOUŽIL! POSLOUCHEJ, ZELENINOVEJ CHVOSTE, JEŠTĚ JEDNOU SE JÍ VŮBEC DOTKNEŠ A ZPŘELÁMU TI HNÁTY!“

Stan se hrozivě otřásl. Akamaru zaštěkal a schoval se za Kibou. Sakura se nervózně usmála. Stan se znova zatřásl. Kolíky povolily. Tři z nich vyletěly do vzduchu a to stačilo k tomu, aby se stan pomalu snesl na zem. Pod jeho plachtami šly matně vidět dvě

figury, které se střídavě zmítaly v uvolněném plátně a snažily se udeřit toho druhého. Leemu zmrzl úsměv na rtech.
,,Tohle je normální?“ Zeptal se konverzačním tónem Neji. Zbytek přihlížejících sklonil pohledy směrem k Sakuře a Kakashimu. Kakashiho veselou tvář ale úsměv neopustil.
,,Ne, většinou jsou v sobě dřív!“
,,Kakashi!“ Okřikla ho Sakura, ,,Musíme je od sebe dostat dřív, než si něco udělají!“
,,Maamaa….“ Přikývl Kakashi, ,,Dobře, zkus je od sebe odtrhnout. Ale stan by měl zůstat v cel-“ Kakashiho podmínku přetrhl zvuk párající se látky. Kakashi se podíval na místo, kde ze stanu najednou vyčouhl kus Narutiny nohy, ,,-v co nejzachovalejším stavu.“ Dořekl.
,,Já?“ Bránila se Sakura.
,,Patříš do stejného týmu! Budeš více úspěšná, než ostatní.“ Odůvodnil Kakashi.
,,Ale vy jste náš sensei!“
,,A proto musíte udělat, co řeknu.“ Mrkl na ni Kakashi. Sakura zalapala po dechu.
,,Posíláte mě tam jenom kvůli tomu, že se sám bojíte mezi ně vstoupit.“
Kakashi se na ni podíval a pak na stan, který vzápětí plamenem explodoval. Z něj vylítli rozčepýření Sasuke s Naruto a se zaťatými pěstmi stáli proti sobě jako dva rozzuření lvi. V pravé ruce drželi kunaie a po celém těle byli posetí mělkými šrámy a oděrkami.
,,Uchiho…“ Usykla Naruto.
,,Uzumaki…“ Procedil Sasuke. Aniž by to kdokoliv z jejich přátel postřehl, v jejich očích plály veselé jiskřičky ( ty Sasukeho alespoň budily dojem zemřeš-hodně-pomalu-a-velice-bolestivou-potupnou-smrtí namísto zastrašujícího Uchiha pohledu, před kterým by
byly schopny i hořet stromy- kdyby tedy věděly, jak se samovznítit).
Nato se oba odrazili a vyrazili proti sobě. Pak ostatním zmizeli. Pohybovali se takovou rychlostí, že jediné, co bylo vidět byly odlesky jejich zbraní a krátké cáry oblečení, které padaly na zem. Skrze celý les šel slyšet zvuk srážejících se kovových dýk a jejich
zrychlené oddychování.
Tým Gai společně s Kibou a Akamarem strnuli. Kakashi se podíval na Sakuru.
,,Jop.“ Přitakal bezstarostně, ,,Možná bych teď opravdu nechtěl stát mezi nimi.“
,,Co uděláme?“ Zeptala se Tenten nervózně. Kakashi na ni mrkl a obrátil se k zápasející dvojici.
,,Sasuke, Naruto!“ Zavolal na ně. Vypadal celkem pošetile, protože budil dojem, že mluví do větru, ,,Máme tady misi, tak si přestaňte hrát na manžele uprostřed rodinné krize.“
TENTOKRÁT byl výsledek okamžitý. Oba jmenovaní ninjové ztuhli uprostřed pohybu a s hlasitým PRÁSK se svalili na zem. V tu chvíli všechno ztichlo. Všechno, krom šustění listů na stromech, ohýbání větví ve větru a všeho ostatního, co mohlo vydávat zvuk.
Přesto se  ale v tu samou chvíli ozývalo neuvěřitelně mdlé ticho, které Naruto se Sasukem vydávali. Oba naštvaně zvedli tváře ze země a stále v leže propalovali Kakashiho pohledem.
,,Co je?“ Zvedl ruce Kakashi, ,,Já jsem nic neudělal.“
,,Jistě.“ Zavrčela Naruto a nechala hlavu znova klesnout na zem. O vteřinu později ji následoval i Sasuke. Nad oběma se okamžitě vznesla černá aura.
,,Co se stalo?“ Nechápal Kiba.
,,Nejspíš jsou unavení ze své roztržky.“ Odpověděl nezaujatě Kakashi a vytáhl svoje Ich Icha, ,,Není se čeho obávat! Dejme jim deset minut, než se vzpamatují…“

***

O půl hodiny později bylo všechno zabaleno a skupina se vydala na cestu. Naruto se bolestivě protáhla a ve chvíli, kdy jí nevěnoval pozornost, nahnula se k němu.
,,Neměli jsme to tolik přehnat.“ Zamumlala unaveně.
,,Hn… ty alespoň nemáš všude modřiny.“ Zavrčel Sasuke.
,,Co?“
,,Vážně jsi mě celého včera dokopala! A to ani nemluvím o tom že jste se s Akamarem roztáhli přes skoro celý stan!“
,,Fakt?“ Rozšířily se jí oči, ,,To jsem nevěděla!“
,,Kdyby jo, asi bys už nežila.“ Zamumlal vražedným tónem Sasuke.
,,Hej, pořád si jenom stěžuješ!“ Bouchla ho do zad Naruto. Sasuke zalapal po dechu a sestřelil Naruto pohledem.
,,Ups.. To taky?“ Zajíkla se Naruto.
,,Evidentně…“ Zavrčel Sasuke.
,,Yare-yare…“ Ozval se za nimi Kakashi, ,,Snad už zase nezačínáte?“
Naruto zakňučela, ,,Kakashi-sensei, když ta cesta je tak nudná!“
,,Je to klasická cesta na misi, Naruto.“ Namítla Tenten.
,,To ale nemění nic na tom, že je nudná.“ Zamračila se Naruto.
,,Zbytek cesty můžeš strávit modlením, ať se tam dneska dostaneme ještě před setměním. Jinak budeme muset strávit noc venku a vzhledem k tomu, že jste zničili jeden stran, bude to velmi nepohodlné.“ Řekl Kakashi a Gai přikývl.
,,Nemůžu za to, že ji Sasuke-„
,,Neopovažuj se to svalit na mě!“
,,Začal sis!“
,,Vážně? A jak asi?“
,,Vždycky za to můžeš ty!“
,,Hmm, jak originální!“
,,Sasuke…“
,,Naruto…“
,,Kakashi-san, už tam budem?“ Ozval se Kibův zoufalý hlas skrze celý les.
,,Naruto, Sasuke, klidněte se.“ Napomenul je Kakashi, ,,Mise už brzo začne, takže si dávejte pozor, ať vás neodhalí dřív, než tam vůbec dorazíme!“
,,Rozumím, Kakashi-sensei.“

Šoup…šoup…Šoupala Naruto nohama. Sasukemu zakmitalo obočí.
,,Naruto, “ Ucedil Kiba, ,,Přestaň. Šoupat. Nohama.“
,,Hmm…“
Klap… Klap… Klapala Naruto sandálama. Sasukeho obočí kmitalo ještě rychleji.
,,Naruto,“ Napomenula ji Sakura, ,,Přestaň. Zatraceně. Klapat.“
,,Hmm…“
Brmm… Brmm… Broukala si Naruto. Sasukeho obočí se tak vysokými záškuby málem odškublo od zbytku čela.
,,Naruto,“ Vložila se do toho Tenten, ,,Nech. Toho. Broukání. A. Prostě. MLČ!“
,,Hmm…“
,,Tak to by stačilo. Naruto, děje se něco?“ Zeptal se Gai.
Narutiny rty se pohybovaly, ale žádná slova nevycházely.
,,Naruto…“ Zavrčel vražedně Sasuke.
,,Já se nudím! Nudím, Sasuke!“ vybouchla Naruto, ,,Co mám podle tebe asi tak dělat?“
,,Tak si třeba běhej dokolečka!“
Naruto na něj vyplázla jazyk, ale asi po dvou minutách chůze doopravdy začala běhat kolem skupinky. Lee se k ní chtěl připojit, ale pak si uvědomil, že její rychlé tempo spolu s jeho těžkým nákladem a oproti ní krátkou výdrží by nejspíš nezvládl. zato ale vložil

dvojnásobek své síly do jejího povzbuzování.
,,Tohle je normální?“ Ujišťoval se Gai. Kakashi vzhlédl od knížky právě v čas, aby viděl, jak přímo před ním skáče jakási žlutá skvrna před tím, než se znova dá ke běhu okolo svých přátel.
,,Ne, ale hádám, že si na snídani dala s ostatními sladkou rýži, takže je teď hyperaktivní…“
Sasuke se Sakurou zaúpěli.
,,Na jak dlouho?“ Zjišťoval Gai.
,,Dokud nepadne vyčerpáním… což může být kdykoliv.“ Odpověděl nezúčastněně Kakashi a obrátil list.

Naruto své společníky doháněla k šílenství zhruba do odpoledne. Když pak konečně vyšli z lesa a utábořili se, ovládala se natolik, že jen skákala na místě.
,,Jak je to ještě daleko?“ Zeptal Kiba.
,,Už jen pár hodin.“ Informoval ho Kakashi a podíval se směrem k Sasukemu a Naruto, ,,Dobrá zpráva pro novomanžele- dnes už nebudete muset spát veku, takže nejspíš ani nezmoknete.“ Ladně se vyhnul letícím příborům, které po něm oba jmenovaní vrhli.
,,Už jste si mohli zvyknout.“ Bránil se Kakashi, ,,Zítra touto dobou vás tak budou brát všichni v okruhu dvaceti mil.“
,,Přeháníš.“
,,Ani ne. Numa je svými obřady proslavená. Každá – i ta nejmenší svatba je tam velká událost.“
Naruto sebou sekla do trávy, ,,Až se vrátíme do Konohy, osobně baa-chan zabiju!“ Stěžovala si Naruto a sundala si boty. Byly nové, takže i když si pečlivě obvazovala paty a Kyuubi ji téměř neustále léčila, stejně se pomalu rýsovaly puchýře. Krom toho bylo příjemné si sundat boty a zabořit nohy do trávy…
,,To těžko. Ještě pořád tě odstřelí ukazováčkem.“ Odfrkla si Sakura.
,,Už ne.“ Usmála se Naruto se zavřenýma očima, ,,Už se jí dokážu vyhnout.“
,,Huh?“ Na Sakuru to udělalo dojem.
,,Samozřejmě, teďka se snaží vyhnout celé pěsti.“ Řekl Sasuke.
,,Hej!“ Hodila po něm Naruto svou botou, ,,zajímalo by mě, jak bys to zvládl ty!“
,,V první řade bych ji ani nepokoušel naštvat.“
,,Jo, ale pak by to nebyla legrace!“ Zakřenila se Naruto.
,,Tsunade-sama je Tsunade-sama.“ Zamumlala Sakura a sjela Naruto pohledem, ,,Měl by jsi být rád, že tě ještě nepraštila natolik, aby se ti něco vážného stalo.“
Naruto protočila oči, ,,Něco by se mi mohlo stát jen tehdy, kdyby nosila prstýnky…“ Usmála se, ,,Protože teprve pak by to byl horor.“
,,Jo, pak by ti nepomohla ani plastická operace.“ Ušklíbl se Sasuke a hodil po Naruto botu zpátky. Ta se na něj naštvaně vrhla v botní přestřelce, do které pak přibrala i Kibu, Leeho a Tentem. Přestože volné boty byly jenom dvě, zúčastnění měli dojem, že jich je snad milión, protože téměř neustále je nějaká zasáhla. Kdoví, jak dlouho by tak pokračovali, kdyby najednou Gai nezařval.
,,NE!“ Křikl zraněně, NE!“ Opakoval roztřeseně a neměl daleko k slzám.
,,Hej, co se děje?“ Zmohl se jak první na slovo Kiba.
,,Co se děje?“ Opakoval mdle Gai, ,,CO. SE. DĚJE?!“
,,No, jo?“
,,Prsten!“ Zaječel Gai dramaticky.
,,Co s ním?“ Nechápala Naruto.
,,Nic!“ Zavyl Gai a z očí mu nekontrolovatelně tekl proud slz.
,,Tak fajn.“ Zvedl ruce Kiba.
,,Gai-sensei, co se děje?“ Přiskočil k němu Lee vyděšeně.
,,Zapomněli jsme na prsten!“ Zalomil rukama Gai.
,,Prstýnky máme.“ Zamumlal Neji.
,,Cože?!“ Vyjekl Naruto. Samozřejmě, že Sasuke jako Uchiha vyjeknout nemohl, ale přesto k tomu měl velmi blízko.
,,Prstýnky.“ Zopakoval Kakashi, ,,Ještě jste se nerozhodli pro druh obřadu a vzhledem k tomu, žena Západě jsou trochu jiné zvyklosti, chtěli jsme být připraveni na všechno… Ale  buďte v klidu… Ještě na to máte čas. Děsit se můžete začít až zítra.“
,,CO?“
,,To je jedno, nemáme prsten!“ Bědoval Gai.
,,Jaký prsten?“ Nechápal Lee.
,,Snubní prsten!“
Nastalo ticho. Pohledy se soustřeďovaly z Gaie na Sasukeho a Naruto. Ale hlavně na Sasukeho.
,,Co?“ Vyštěkl na ně Sasuke, ,,Nečekáte snad, že-„
,,To teda ano!“ Vložil se do toho znova Gai, ale s větší vervou, ,,Odmítám, aby si Naru-chan brala někoho, kdo ji pořádně ani nepožádal o ruku!“
Naruto vyprskla smíchy. Tím totálně podkopala nastalou vážnost situace, ale toho si teď nevšímala. Byla celá rudá ze smíchu a nemohla přestat. Ze samotného smíchu jí začlo bolet břicho a tak znova klesla na zem, kde bublala pobavením.
,,Naruto?“ Zkusil nejistě vykolejený Gai.
,,S-ke!“ Vyrazila ze sebe Naruto, ,,z-…z-snob-t“ Řehtala se nekontrolovatelně dál.
,,Co?“
,,P-přinut-t S-keho aby… něk-ho požádal o r-rku?“
,,Máš s tím problém, Uzumaki?“ Sežehl jí Sasuke pohledem. Na všechny dotyčné krom blondýny to byl signál, že je konec legrace, ale Naruto se řehtala vesele dál.
,,Jo!“ Přitakala Naruto a otřásla se novou vlnou smíchu.
,,Naruto, víš, že Sasuke chce obnovit svůj klan?“ Zvedla obočí Sakura, ,,Takže nejspíš se bude muset jednou oženit, aby-“ Sakura byla přerušená dalším Narutiným řehotem.
,,T-tak… t.. bud-ee šk-da, že tam n-b-du!“ Svíjela se Naruto, ,,Pr-t-že t-to by b-la p-podív-ná za v-š-hny pr-ch…chy!“ Řehtala se dál. Po chvíli kymácivě vstala a zabodla oslnivý phled na Sasukeho. Její vlasy vlály v jemných hrátkách větru a na tváři jí hnízdil vážný pohled  a se zkousnutým spodním rtem zvedla ruku s pomyslnou kytkou a napřáhla ji proti němu. Jejím gestem získala na působivosti a ostatní se zatajeným dechem očekávali, co bude následovat.
,,Onnanoko-chan…“ Zachroptěla dramaticky, ,,První den kdy jsem tě uviděl, jsem pochopil, že existuje pouze jediná cesta, jak se oba dostaneme z prázdnoty našich srdcí. Miluju tě, Onnanoko-chan a-“ Naruto se sekla a uvnitř ní to znova začalo bublat, ,,- n-nemůžu bez…t-be žít!“ Podle pohledu se Naruto svíjela někde na hranicích agónie jejího smíchu. Celá rudá se držela za břicho a nekontrolovatelně se chechtala.
,,Prakticky budeš první, kdo bude mít tu čest.“ Zamyslel se Kiba, ,,Protože se berete za dva týdny. A pokud se Sasuke ještě nevyslovil, máte na čase.“ Na to se Naruto pevněji chytla za břicho, protože myslela, že smíchy snad exploduje.
,,Na vyznání je nejspíš trochu pozdě, ale ten snubní prsten by s měl napravit.“ Řekl Kakashi, ,,Přece jen, nepotřebujeme budit více pozornosti,“ Pohledem přejel po vzniklém týmu, kteří se vzhledem nápadně podobali čarodějům převlečeným za mudly z Harryho Pottera, ,,Než je nutné.“
Následovala další salva smíchu z Narutiny strany a krupobití vražedných Uchiha pohledů ze strany Sasukeho. Starší jouniny je ale ignorovali a zbytek ninjů se raději ani nezapojoval do diskuze.
,,Jestli se pamatuju dobře, tak kousek dál, asi…. čtyři hodiny odsud je jedno zlatnictví…“
,,Už ne, zkrachovalo, myslím, že podávali povrhy. Byla to tehdy velká aféra…“
,,Ale ve městě budou příšerné ceny!“
,,Co třeba jedno, které je trochu dál? Bude to procházka, ale-„
,,Gai, je to odsud minimálně o čtyři dny.“
,,Dobrá, máš snad jiný nápad?“
,,Přemýšlím.“
,,Aha…“
,,…“
,,A co třeba to zlatnictví kousek odsud? Asi hodinu… není to tam nic moc, ale účelu poslouží…“
,,Proč jsi to neřekl zrovna?“
,,Je to tak… obyčejné! Nevyzařuje z toho žádný pramen-„
,,Jasně, už to chápu…“

,,Jsem jediný, komu je podezřelé, kolik je tu nakupených zlatnictví?“ Zeptal se Kiba. Sakura se usmála.
,,Trochu jsem si o tom doma nastudovala. Tato země sice je pověstná tím, že tu nejsou skoro žádná naleziště drahých kovů, ale zdejší zlatníci jsou  jedni z nejlepších na celém kontinentu. A možná i za mořem. Takže je tato země nakupuje ve velkém a vyrábí z
nich ty nejlepší šperky! Je to jako koupit uhlí a vyrábět diamanty! taky si můžeš koupit prstýnky a šperky pro každou příležitost ve všech cenách a nikdy neproděláš! Není to úžasné?“
,,Když myslíš…“
,,Když jsem byla malá, babička mi o této zemi jednou vyprávěla.“ Usmála se Tenten nad tou vzpomínkou, ,,Pro tuto zemi je symbolika manželství posvátná… dokonce i hlubší, než náboženství… je to velmi romantické místo a normálně i jedno z nejpoklidnějších míst
na tomto světadílu… Babička říkala, že kdo si tady koupí prsten pro někoho, koho má rád a navleče ho na prsteníček, zůstanou spolu do smrti.“
,,Jo, ale v našem případě může smrt našeho „šťastného“ páru přijít docela rychle.“ Zamumlal Kiba, když viděl, jak se Naruto snaží uklidnit a Sasuke se snaží udržet, aby jí nezakroutil krkem.
,,Dám ti radu,“ Řekl stále s pohledem přišpendleným na budoucí „novomanžele“, ,,Neříkej to před nimi, jinak si vlastními střevy vyznačíš svůj hrob…“

***

Byl to normální krámek. Menší, dřevěný  a do země měl zapuštěná kola. Od pohledu ale bylo jasné, že to už bude nějaký pátek, co jezdila naposledy. Byl to jeden z těch pojízdných krámků, které cestovaly po městech a zemích s předraženými tretkami. O pár let, když k jejich pojízdnosti nestačilo ani dobré slovo, zapadly na první místo, kde se jejich kola nořila do zelené peřiny…. Tento byl zářným příkladem jednoho z nich. Jak jinak by jste vysvětlili něco podobného skoro ve středu lesa? A s předzahrádkou okolo dveří? Sasuke zvedl hlavu a  přečetl si omšelý poutač několik kroků před krámem.
,,Nevypadá to zrovna nejlépe, ale uvnitř to možná bude lepší, ne? Sasuke?“ Zdvihl Kakashi pobaveně palec. Naruto znova propukla ve hřmotné veselí, nad čímž Sasuke jen v duchu zaskřípal zuby.
,,Výborně, takže… Sasuke, chceš odbornou pomoc?“ Nabídl nadšeně Gai, když si prohlížel menší dřevěnku před sebou.
,,Jsem si jistý, že s Kakashim to zvládneme, dík.“ Ucedil. Popravdě, nebylo pochyb, že by neměl klid, kdyby si někoho ze zúčastněných jako poradce nevybral. Takže v tomhle ohledu byl lepší Kakashi, než Gai. Ale na druhou stranu byli všichni lepší, než Kakashi…
,,Se mnou?“ Zvedl obočí Kakashi.
,,‘Jsi‘ můj otec, ne?“ Zavrčel Sasuke a jeho tón by mohl vraždit, ,,Přece by sis nenechal ujít jedinou příležitost poradit svému synu s vlastním úsudkem?“ Kakashi se vesele usmál a Naruto se opřela o nejbližší strom a pokoušela se vydýchat nový záchvat smíchu.
,,To je tak…“ Gai si utřel slzu, která mu dojatě stekla po tváři a společně s Leem se vysmrkal do zářivě bílých kapesníků.

,,Oni si ve svý zubní pastě snad i perou prádlo.“ Zavrtěl hlavou Kiba, který společně se Sakurou Nejim a Tenten stáli stranou .
,,Ale pěkně voní.“ Pokrčila rameny Tenten.

,,Takže… připraven Sasuke?“ Uculoval se Kakashi, ,,Připraven udělat další krok k-„
,,Stačí.“ Utnul ho nabubřele Sasuke a vzal o kliku o něco prudčeji, než zamýšlel. Klika se v jeho dlani nebezpečně zakymácela a poté se celá roztřesená viklala ve dveřích, které budily dojem, že snad vypadnou z pantů.
,,Tak jdete?“ Houkl přes rameno. Nesnášel, když byl ve středu pozornosti, což v poslední hodině byl téměř neustále. Matně si uvědomoval, jak se za ním ostatní loudají.
,,Asi bych měl zůstat venku s Aka-“ Začal Kiba, ale Sakura ho dloubla, ,,Je to jedinečná možnost, jak koupit suvenýry Hinatě nebo Kurenai-sensei! Až budeme na místě, všechno bude tolik předražené, že si nekoupíš ani kost!“
Kiba chmurně přikývl a otočil se ke svému psovi, ,,Promiň, Akamaru, ale budeš muset zůstat venku. Tam uvnitř by ses nejspíš ani neotočil. “ Podrbal Kiba Akamara za uchem, ,,Ale neměj strach, za minutku jsme zpátky.“
,,Počítej nejmíň deset minut, Kibo…“ Opravil ho Kakashi.
,,Myslíte, že tam Sasuke těch deset minut vydrží?“ Pochyboval Kiba.
,,Nemůžeme přece nic uspěchat.“ Zakřenil se Kakashi a zmizel v budově.Jakmile Sasuke vešel, ihned dvojnásob zalitoval, do čeho se nechal natlačit. Nad ním při jeho vstupu zazvonil zvonek a celá místnost byla ověšená temně rudými a těžkými závěsy. Každé volné místo bylo zaplněno výstavkou zboží, které Sasukeho svým třpytem oslepovalo. Šero v místnosti, narušené svitem petrolejových lamp přímo před Sasukem odhalovalo dlouhý pult, za kterým se nejasně rýsovaly pootevřené dveře.
,,Už jdu!“ Ozval se odkudsi ze zadu přidušený hlas.
Sasukeho polil horký pot. Samozřejmě, Uchihové se strachem nepotí, tady prostě nebyly žádné okna! Tedy, byla, ale i ta byla zatarasená závěsy a vitrínami. Všechny stěny byly ověšené skleněnými tabulemi, za nimiž v zářily šperky všeho druhu- ceny se šplhaly od závratných sum po tretky za půl yenu pro děti. Sasuke poraženě vydechl jen při pohledu na ně. Otočil se na své společníky. Sakura s Tenten byly nalepené na jedné z vitrín, kde byl vystaven náhrdelník vykládaný smaragdy. Kakashi stál po Sasukeho pravici a zíral do své knihy a našel  jednu obzvláště drahou sadu s prsteny, které teď důkladně studoval. Kiba s Leem pohledy zběžně pročesávali celý obchod a Neji stál nezaujatě ve dveřích a dělal, že tam vůbec není. Naproti někomu, kdo tam doopravdy nebyl.
,,Kde je Naruto?“ Zašeptal Sasuke zamračeně ke Kakashimu.
,,Hmm? Jo.. Ještě venku… nemyslím, že by bylo moudré ji sem v tomto stavu vůbec pouštět. Myslím, že by to tu svým záchvatem celé rozbombardovala… Na co?“ Nechápal Kakashi.
,,Abych udělal rozruch a já mohl zmizet bez placení!“ Odsekl sarkasticky Sasuke, ,,Měla si vybrat prsten.“
,,Myslel jsem, že chceš moji radu?“ Ozval se dotčeně Kakashi a naoko si začal sušit slzy.
,,Ne, vy jste měl dohlídnout na Naruto, ať si nevezme to nejdražší co uvidí.“ Osvětlil Sasuke a protočil oči.
,,Sasuke-san,“ Ozval se Gai káravě, ,,Vtip je v tom, že můž vybírá prsten bez snoubenky.“
,,On není moje ‚snoubenka‘ a já tu nemíním být déle, než bude nutné.“ Zasyčel Sasuke.
,,Obávám se, že ano.“ Usmál se na něj vesele Kakashi, ,,Ale aby ses necítil tak špatně, Sasuke, možná bychom mohli požádat o pomoc majitele. Přece jenom, tito lidé o tom ví víc, než kdokoliv z nás… mají  tom větší praxi.“

,,Oh… dobrý den!“ Ozval se za nimi bujarý hlas. Všechny pohledy se stočily k pultu, odkud se hlas ozýval, ale nikdo nic neviděl.
,,Tady dole.“ Navigoval trpělivě zvučný hlas. Sasukemu sklouzl pohled někam ke své úrovni pasu. Fakt byl, že ta žena nebyla až tak malá, ale přesto jste museli ten pohled doopravdy zkosit, aby jste se jí podívali do očí. V rukách držela tác s osmi šálky a jednou konvicí, ze které se ještě kouřilo.
,,Hmm…. dobrý den?“
,,Bré odpoledne! Říkejte mi Kaori!“ Zašveholila ženuška a postavila tác na pult. Očividně jí nevadilo být středem pozornosti sedmi podivínů, kteří byli skoro o polovinu větší, než ona, ,,Nějaké přání?“ Zeptala se a rázně si oprášila ruce o zástěru.
Sasuke mlčel jak pařez a žena by mu ani nevěnovala pozornost, kdyby na něj Kakashi neobrátil pozornost.
,,Chtěli bychom koupit nějaký snubní prsten. Syn se chystá ženit, ale… dejme tomu, že jeho snoubenka ho natolik zaměstná-“ Oheň jedné z lamp vyšlehl a trochu Kakashimu očmoudl účes, ,,Chci říct, že je natolik… temperamentní.“ Odkašlal si Kakashi, jak se pokoušel zamaskovat náhlý příval smíchu, ,,Že zapomněl koupit prsten.“
,,Opravdu?“ Zakryla si Kaori rukou ústa a podívala se na Sasukeho, ,,A jak se propáníčka vyslovil?“
,,Jo, tak to by jste se pobavila,“ Ušklíbl se Kakashi a mrkl na Sasukeho, ,,Bylo to-„
,,Jsem si jistý, že ta ubohá dáma nechce znát detaily.“ Přerušil ho Sasuke, dloubl ho do zad  a obrátil se k příchozí, ,,Omluvte… otce, je trochu…“
,,Nemusíte nic vysvětlovat!“ Mrkla na něj poťouchle žena, ,,Znám vás mladý! Řítíte se vždycky dopředu a zapomínáte si seřídit brzdy… Můj nebožtík byl úplně stejný… Pamatuju si naše první zasnoubení velice dobře…“
,,Vaše první zasnoubení?“ Zvedla obočí Sakura.
,,Ale no ovšem! Měli jsme jich celkem… tuším, že dvanáct? Jistě, dvanáct!“ Přikývla si Kaori pro sebe spokojeně a jala se nalívat čaje, ,, Víte, každý vztah má své problémy a my…“ Žena se uculila, ,,Dejme tomu, že jsme byli trochu zbrklejší, než ostatní… Během roku jsme se stihli rozvést i dvakrát, ale nakonec jsme pochopili, že jeden pro druhého znamenáme víc, cokoliv jiného. Škoda byla, že tři roky na to zemřel. Ale těch předešlých dvacet let byl pro mě těch nejlepších v životě…“
,,Promiňte, nechtěla jsem-“ Zamumlala omluvně Sakura.
,,Ale neomlouvej se!“ Usmála se na ni vesele Kaori, podala jí jeden šálek a zbytek energicky roznesla mezi ostatní ninjy, ,,Nemám se za co stydět a i když jen pouhé vzpomínky mi manžela nevrátí, jsem hrdá, že jsem je strávila právě s ním…“
,,Ehm….“ Odkašlala si nervózně Tenten, ,,To tady žijete… sama?“ Kaori se k jejich překvapení jen srdečně rozesmála.
,,Co na to říct? Hmm… Mám tady svou postel, zahrádku a živnost! Co jiného by si člověk přál? Navíc nikdo nemá potřebu napadat zchátralé zlatnictví, plné většinou už jen cetek, když jen půlhodinu dál je město hned s několika s lepšími kousky… Zvěř kolem prakticky ani není a dcera nebo vnoučata mě dvakrát týdně zásobují… takže na co se stresovat ve vesnici plných jenom druhořadých klepot?“
,,To mě nenapadlo.“ Připustila po chvíli Tenten. Kaori jen vesele pokývala hlavou.
,,Je mi jasné, že většině mladých se to zdá neuvěřitelné, drahoušku, ale možná jednou přijdeš na to, že není nad nic jako tvůj klidný osobní klid… můžeš si víc přemýšlet, rozjímat….“ Kaori pokývala hlavou, následně si ale tleskla do slaní a s nově nabytou energií sebou otřásla, jakoby jí přes hlavu proletěla ledová sprška.
,, Ale dost o mě! Hádám, že je to tvoje první? Ať je to co je to!“ Usmála se na Sasukeho.
,,Hn.“ Sasuke se snažil zůstat klidný a zatím úspěšně potlačoval nutkání nakopat Kibu a Kakashiho do jejich… zadních partií. V jednom kuse se totiž buďto ušklíbali nebo prohazovali škádlivé poznámky. Sasuke v tu chvíli zatoužil být venku namísto Naruto…
,,Nemusíš být tolik upjatý, drahoušku, každý by to měl v životě udělat. A pokud to uděláš pořádně, bude to tvoje poprvé jediné.“ Mrkla na něj a Sasukeho žaludek udělal salto. Pak si zběžně prohlédla ostatní, ,,Hmm… smím se zeptat, kde máš svou vyvolenou? Přece jen… nezdá se, že by byla tady.“
,,Že ne?“ Ozvala se hrozivě Sakura. Nejspíš jí nedělalo dobře, že byla tak přehlížená, když přece je to ona, do si v budoucnu Sasukeho vezme. Všichni si přece jako nevěstu měli plést ji s Naruto a ne ji přehlížet!
,,Myslím se snad?“ Zeptala se Kaori a ignorovala Sakuřin zlobný pohled.
,,Ne…“ Ozval se rychle Gai, ,,Je venku s Akamarem- to je pes…“
,,Venku?!“
,,Celá ta situace jí přišla natolik směšná, že se ještě teď válí po zemi.“ Zamumlal Sasuke.
,,Ach tak?“ Zvedla Kaori obočí. Sasuke pokrčil rameny.
,,Vidí věci trochu jinak, než ostatní…“
,,To zní zajímavě!“
,,To rozhodně….“ Zamumlal Sasuke a ohlédl se na zavřené dveře, ,,Ale nemyslím, že až se uklidní, přijde.“
,,Proč ne?“ Nechápala Kaori, ,,Jestli máte před svatbou, jsem si jistá, že tu mám několik kousků, které by ji mohly zajímat a-„
,,Akamaru.“ Přerušil ji Sasuke . Všichni se na něj dívali jako idiota, ,,Ten pes se sem ani nevejde, takže musel zůstat venku,“ vysvětloval otráveně, ,,a to znamená, že Kitsu zůstane s ním, aby se necítil být sám, když se na něj všichni vykašlali.“
,,Kitsu?“ Zamrklala Kaori a ostatní se na něj překvapeně podívali.
,,Sutekino Kitsune.“ Přikývl Sasuke bez výrazu.
,,A brzo Ookami Kitsune.“ Ušklíbl se Kakashi a Sasuke v duchu zaúpěl.
,,Nejspíš.“ Přikývl chladně.
Kari se rozesmála, ,,Když my jsme byli mladí, vletěli jsme do manželství, ani jsme pořádně nevěděli, do čeho jdeme… ale… vy jste jinší…“ Přemítavě nakrčila obočí, ,,V kolikátém je měsící?“ Zeptala se narovinu.
,,Prosím?“
Zbytek propukl ve smích. Tedy až na zmatenou Kaori.
,,Sutekino-san? Ona není těhotná?“ Zeptala se nechápavě Kaori.
,,Ne!“
,,V tom případě opravdu nechápu, jaktože se berete v tak mladém věku a vrásek máte jako na na jeho sklonku?“
,,,Dejme tomu, že ‚manželství‘,“ Zamumlal Sasuke tónem, jako by mluvil o cibuli, ,,není silnou stránkou ani jednoho z nás…“
,,To znamená, že psychicky a fyzicky se chovají okolo třiceti, ale chovají se jakoby jim bylo pět.“ Přetlumočil Kakashi s úsměvem.
,,Otou-san…“ Zasyčel Sasuke varovně, ale to už se Kaori smála s ostatními.
,,Buďte v klidu, Ookami-san.“ Mrkla na něj Kaori, ,,Nemáte se za co stydět. Někteří z nás jsou na určité ‚intimní záležitosti‘ vyspělí o něco dříve, než ostatní…:“
Sasuke nasucho polkl. ,COŽE?!‘ V tu chvíli měl nutkání do celého krámu napálit chidori pomalu uškrtit každého člena jejich nově vzniklého týmu.
,,Nebylo by lepší, kdybychom přešli k obchodu?“ Zeptal se co nejzdvořileji, ale i za to ze strany Kakashiho a Kaori obdržel vědoucí úsměvy.
,,Samozřejmě!“ zahlaholila nadšeně Kaori, ,,Už jste našel něco, co se vám líbilo?“
Sasuke zavrtěl hlavou, ,,Popravdě jsem se ještě moc neporozhlédl…“
,,Nechte mě hádat- nevíte kde začít, hmm?“ Usmála se na něj Kaori a odtáhla ho stranou od ostatních. Na okamžik se zastavila, ,,Chcete někdo s něčím pomoci nebo se obsloužíte sami?“
,,My to zvládneme.“ Usmál se na ni Lee, ,,Hlavní je tady Taizen-kun.“
Sasuke po něm hodil typickým  vražedným Uchiha pohledem, ale hned na to byl odtáhnut k řadě zlatých prstenů. Kakashi je mlčky následoval a Sasuke se nemohl zbavit dojmu, že si to celé užívá.
,,Zlato nebo stříbro? Máme tady ještě bílé zlato- to je také velmi oblíbené, ale jestli vaše nastávající trpí alergiemi, máme tady opravdu zajímavý výběr výrobků z titanu…“
,,Pro tu je i titan křehký…“ Zamumlal si Sasuke pod nos, ale po rtech se mu mihl zřídkavý úsměv. Kaori si toho všimla a nepozorovaně si s Kakashim vyměnila pobavené pohledy.
,,Myslím, že stříbro bude fajn.“ Řekl Sasuke hlasitěji.
,,Výborně!“ Kaori zatáhla za páčku, důmyslně schovanou za závěsem a ze stropu se zřítily čtyři dřevěné plata. Kaori zmáčkla čudlík na páčce a plata se v jejich středu otevřely. Ukrývaly v sobě několik vrstev desek potažených rudou látkou, na které se vyjímaly stříbrné prsteny různých barev. Desky vyjely a v několika řadách po obou stranách se zastavily před Sasukem.
,,Wow!“ Zavýskla Sakura a společně s Tenten zíraly na tucty ozdobných prstenů.
,,Nádhera, co?“ Přikývla Kaori a pyšně pokývala hlavou, ,,Jsou to sice jen poslední zbytky, co můj manžel udělal, ale i tak je stále z čeho vybírat. Každý prsten totiž ukrývá svůj charakter. A ten pokud se skloubí s charakterem obdarovaného vytvoří ideální prsten.“ Usmála se.
,,Kaori-san?“ Tenten opatrně vzala jeden z prstenů do ruky. Po jejich obvodu byla na vnitřní straně pečeť, což u šperků bylo více, než neobvyklé.
,,Co je to?“ Zeptala se zvědavě.
Kaori se usmála, ,,Každý prsten má na sobě  ochranu, díky níž nemůže být jen tak ukraden. Nebožtík manžel tím pojistil všechny své výrobky. Někteří říkají, že se tím věc pošpiní, ale když má obyčejná ženská vést obchod s něčím podobným, nemá moc na výběr, ne? Takže když mi někdo něco ukradne, stačí jediné slovo, aby to dotyčný předmět zničilo a pošpinilo nositele na pěkně dlouhou dobu a nehezkým způsobem.“ Usmála se záhadně a každý si byl jist, že rozhodně nechce něco podobného riskovat.
Kakashi povzbudivě poplácal Sasukeho po rameni. Možná, že tohle byl přece jen příliš na mladého Uchihu, jenže jednoho to v životě stejně bude čekat, že? Pokud tedy bude v Narutiném vlivu ještě přiměřenou dobu, možná se dočká i dne, kdy se Sasukeho děti
budou smát. ..
Sasuke byl v koncích. Dobrá, žádný z těch prstenů nevypadal zle, ale… nemohl z hlavy vypustit představu, že si bere Naruto. Že kupuje snubní prsten Naruto… Pohledem přejel po první řade. Má vybrat něco, co mu připomíná Naruto? Jak může kus kovu
připomínat žijící bytost?A pak jej uviděl. Jednoduchý menší prsten s okem barvy nebes. Na jeho levé straně se rýhovaly tři tmavě rudé zvlněné drážky, které s trochou fantazie připomínaly plameny. Sasuke ten prsten propálil pohledem. Docela ho zajímalo, kdo by ten prsten navlékl,
protože jen proto, aby ho nenáviděl mu stačil jeden pohled. Kámen ze sebe vysílal jakési …. dejme tomu, že to byly pozitivní vlny, ALE zároveň budil dojem, že vyskočí ze stříbrné kostry a nakopou vám zadek… Od kousku toho příšerného kovu jste byli schopni očekávat cokoliv a to bylo právě to, co Sasukeho štvalo. Věci by se měly chovat jako to, co jsou, ne? Krom toho… Zdálo se mu to, nebo oko prstenu právě na Sasukeho poťouchle mrklo? Sasuke se zamračil. Evidentně není tak těžké si znepříjemnit i normální věc.
,,Taizene-kun?“ Zamávala mu před očima Sakura rukou.
,,Hn.“
,,Ookami-san, jestli se pokoušíte roztavit moje zboží, měla bych vás varovat, že bych za něj předem chtěla mít zaplaceno.“ Zažertovala Kaori.
,,Hn.“ Zamumlal Sasuke a odvrátil pohled.

,,Akamaruuu!“ Zakňučela Naruto a podrbala Akamara za uchem. Spolu se psem leželi na zádech rozpláclí na zemi a hlav jim směřovali ke krámu, ,,Kde se courají tak dlouho?“ Zeptala se s našpulenými rty.
,,BuAF!“ Odpověděl Akamaru.
,,Hmm? Fajn, možná je to moje vina. Neměla jsem se tolik smát a můj trest je tady čekat… Ale už jsou pryč přes čtvrt hodiny!“
Akakamaru cosi zablafal.
,,Nemusíš mít strach, Aka-chan.“Naruto se usmála, když se po ní Akamaru hravě ohnal pod její přezdívkou, ,, Jsem si jistá, že ti Kiba koupil nějaký přívěšek na obo- hej, ty nemáš obojek! Mno tak asi nějakou mašli na ocas…“
Akamaru zakňučel a Naruto s úsměvem zavřela oči.
,,Tak fajn, Aka-chan, když oni trucují, my budem taky!“
,,Haf?“
,,Nevadí, že tady nejsou, než přijdou, nacvičíme to!“
,,….“

Sasuke měl zato, že koupit jeden prsten není o nic složitější, než udělat týdenní nákup. Ale naneštěstí pro něj to bylo s jeho přáteli nemožné. Sakura za ním chodila s jedním návrhem za druhým a Lee s Gaiem mu do všeho kecali. Jeden prsten měl moc velké oko, druhý zase byl moc úzký. Kiba s Tenten se bavili tím, že dramatizovali scénku s každým prstenem o který Sasuke jevil zájem. Kaori a Kakashi se tím dost dobře bavili, ale Sasukemu tím zhnusili každý prsten čím dál tím víc. Jediný, kdo se do vládnoucího veselí nezapojoval byl Neji. Sasuke měl podezření, že v mezičase něco doopravdy od Kaori koupil, ale ani jeden toho nejevil žádné známky.
Sasuke se znova zhluboka nadechl a prohlédl si novou řadu prstenů. Na chvíli zapřemýšlel, že by mohl koupit něco jiného zásnubního- ale jakmile viděl ještě třpytivější a o to dražší výběr,držel se prstenů.
,,Omlouvám se, Kaori-san.“ Řekl, když žena obratně zavírala další bednu, ,,Nechtěli jsme vám přidělávat tolik starostí.“
,,Ale kdeže!“ Usmála se na něj stará dáma, ,,Někdy prostě není souzeno, aby se v jednom krámu našel ten jeden ‚vyvolený‘. Taky to odpovídá vaší slečně- nejspíš nebude jen tak obyčejné venkovské děvče, co?“ Mrkla na něj.
Sasuke se přinutil k úsměvu, ,,Tak to nemáte ani tušení…“
,,No, tak tohle už byla poslední. Můžete se ještě v klidu podívat sám, ale jinak vám už nemůžu pomoct.“
,,To je dobrý.“ Usmál se na ni Sasuke, čímž šokoval většinu osazenstva.
,,Dobrá, alespoň půjdu ještě pro čaj…“ Kaori zmizela za dveřmi a bylo slyšet jen cinkání šálků.
Sasuke se zhluboka nadechl a vydechl. Kakashi na něj hodil chápavý pohled.
,,Není to tak lehké, co?“
,,Vy jste to věděl…“ Zavrčel Sasuke, ,,Věděl jste, jak to dopadne.“
,,Měl jsem tušení.“ Přitakal Kakashi, ,,Ale alespoň budeš mít na co vzpomínat, ne?“ Mrkl na něj.
,,Jo,“ Přikývl Sasuke sarkasticky, ,,O jednu noční můru víc…“
,,Hej! Nesvaluj to na ostatní! Ty jsi ten, který si nemůže vybrat!“
,,Těžko můžu koupit něco, co jste označili jako hroudu hnoje.“
,,A odkdy ti záleží na tom, co si ostatní myslí?“ Zvedl Kakashi pobaveně obočí. Sasuke jej probodl pohledem a odvrátil se od něho.
,,Sám jsi uznal, že to tak vypadá.“ Pokrčil rameny Kakashi. Sasuke raději zavrtěl hlavou a nechal to být.
,,Tak co, Sasuke?“ Obrátil se na něj Kiba, ,,Konečně jsi něco našel?“
,,Hn… polovinu z toho mi zakázali koupit Gai s Leem. Další zase Sakura a Tenten a zbytek jsi dokázal znechutit ty, gratuluju. Takže pochybuju.“ Zavrčel Sasuke.
,,No jo…. Hej, ale i tak by sis měl pohnout… Nehcem tu přece zkejsnout na porád…“
,Líp řekne, než udělá.‘ Pomyslel si Sasuke vyčerpaně a znova se rozhlédl kolem. ,Je to nekonečné…“
PRÁSK!
,,Kaori-san, jste v pořádku?“
,,Jasně!“ Ozvalo se tlumeně zpoza dveří. Chvíli na to se žna vrátila k ostatním a v sevřené ruce si cosi nesla.
,,Nějak se mi to připlantalo mezi čaj, vážně to nechápu… Možná se bude líbit tenhle.“ Rozevřela pěst a v něm ležel stříbrný prsten s modrým kem a třemi rudými pruhy po každé straně.
,,Vypadá zajímavě…“
Sasuke zatnul zuby, ,,Jsem si jistý, že byl přímo v první várce.“ Zamručel.
,,Vážně?“ Zeptala se překvapeně Kaori, ,,Ale jak- Oh, už vím… ty bedny jsou napojené přes celý strop, takže jestli se při balení vysmykl, nedivím se, že mi skončil v konvici…ten systém se rok od roku stává víc problémovějším… No, lepší na to přijít teď, než když to spolknete, co?“ Usmála se vesele.
,,Taizene-kun,“ Zamyslela se Tenten a vzala si prsten od Kaori, ,,jsem si jistá, že mi tenhle něco připomíná, ale ani za bboha si nemůžu vzpomenout co…. neviděli jsme někde něco podobného?“
,,Hn.“ ,Přesně tak,‘ Zavrčel Sasuke v duchu, ,Už ti to začíná docvakávat?‘ Nebylo to tak, že Sasuke neměl rád Tenten, jen byl prostě…celá tato situace yla příjemná asi tak, jako kýbl hnoje přímo na vaše hlavě (až na ten smrad).
,,Oh… Taizen-kun!“ Vykřikl najednou Lee, ,,Nemusíš říkat víc! My ti rozumíme!“
,,Ať už mluvíš o čemkoliv, jsem si jistý, že nikdo není zvěda-„
,,Nemůžeš se tomu vyhýbat věčně!“ Lee na něj napřáhl svůj ukazovák, ,,Vím, že ten prsten v tobě zažehnává jiskru mládí, stejně jako imouto! Tu dokonalou sílu, která  nás všechny neochvějně vede k -„
,,Naposledy, nech toho-„
Lee ale zamýšlel opak. Vrhl  se Sasukemu okolo krku a z očí mu stékaly slzy dojetí.
,,Pamatuješ ty časy ještě před tím, než sis uvědomil, co pro tebe imouto znamená?“ Zavzlykal, ,,Jsem  si jistý, že je to přesně to, co cítíš k tomu prstenu!“
,,Je. To. Kov!“
,,Samozřejmě a Kitsune-chan pro tebe dřív byla ‚jen‘ holka!“
,,Nepříjemná, hlučná, nekultivovaná, neotesaná a-„
,,A přesně proto si ji budeš brát! A jsem si jistý, že bude šťastná, až jí dáš symbol toho, čeho sis na ni zvykl tolik milo-“ Po tom, co Lee viděl Sasukeho tvář se trochu zarazil, než dopověděl: ,,Mít tolik rád.“
,,Myslím si, že ne.“ Zavrčel Sasuke, ale přesto se nahnul k Tenten a prsten si vzal. Přiblížil si heh až k nosu a podmračeně ho zkoumal.
,Ani náhodou!‘ Zavrčel v duchu na prsten, ,Stačí jedno pako, jasné? Je mi líto, ale pro tebe tady prostě není místo!‘
,,Eh, Sa-Taizene?“ Zkusila opatrně Tenten.
,A kdyby nebylo téhle stupidní mise, ani bych tě nikdy neuviděl, takže budeme pokračovat v tom, jakoby se tato mise nikdy nestala, rozumíš?‘ Sasuke si byl jistý, že se v azurovém kameni zableskly nebezpečné ohně. , Nekoupím tě ani přes svou mrtvolu…‘
,,Protože ona není jako ty. Podobná, ano, ALE ne, jako ty!“ Zasyčel k němu a ani si neuvědomil, že to řekl nahlas.
,,Jo, někdy je lepší to pořádně dát najevo.“ Usmála se Kaori. Sasuke měl sto chutí na ni vyslat jeden ze svých obzvláště děsivých vražedných pohledů, ale přímo v tu chvíli do krámu vletěla Naruto. Bílá skvrna za ní zřejmě měla signalizovat i Akamara, což Sasuke považoval za div, vzhledem k tomu, že Akamaru působil dojmem, že je dvakrát tak větší, co místnost sama. Přitom se ale skoro bez problémů spolu s Naruto mohl schovat za těžké karmínové závěsy. Jejich matné siluety se třásly a oba se k sobě vyděšeně tiskli. Ninjové s Kaori se zvědavě nahrnuli do pootevřených dveří, aby viděli, co předchozí dva tolik vyděsilo.
Sakura otráveně zatřásla hlavou, Kaori, Kiba, Tenten a Kakashim propukli ve vřelý smích.
,,Typické…“ Zamumlal Sasuke a obrátil oči v sloup. Přesto se ale kdesi hluboko uvnitř neubránil jemnému hřejivému úsměvu.
,,Wow…“ Kiba sklouzl pohledem zpátky na třesoucí se závěs, ,,Nájemné vrahy, násilníky, bandity, šílené vědce, senilní ninjy- nic pro vás není problém… ale jak dojde na pár veverek…“¨
,,V-veverek?“ Zajíkla se Naruto a Akamaru zakňučel.
Kiba nahlédl zpátky, ,,Ale buď v klidu, jsem si jistý, že je to nějaký kult vycvičených bojových veverek… jak jinak by mohly skákat okolo tvého batohu a přežít? Myslím tím… máš ho skrz naskrz načuchlý ramenem a dokonce i pro lidi je to sílá….“ Kiba se odmlčel a sklouzl pohledem zpátky Narutin vražedně bledý obličej, který ale s radostí ignoroval, ,,Kdysi jsem o něčem podobném četl… myslím, že hledají něco na způsob… nové božstva? Však vís, první známky inteligence je strach z vlastní smrti, takže hledají něco jako
posmrtný život..A jelikož ti čmuchají okolo batohů… seš si jistá, že sis v poslední době měnila ponožky? Protože kdoví, co se v nich zrodilo a co by z toho mohly uctívat…“
,,Ztichni, ty…“ Naruto vyletěla zpoza závěsu, neochotně následována Akamarem a hněvivě zírala na Kibu.
,,Ano..?“ Mrkl na ni Kiba s širokým úsměvem.
,,Já si myslím, že je čas na čaj.“ Přerušila je vesele Kaori a odnikud vytáhla šálek i pro Naruto. Ta se na ni chvíli zmateně dívala , ale pak s úsměvem přijala čaj.
,,Brý den, jsem U-“ Naruto zachytila Sasukeho vážný pohled a s úsměvem se opravila, ,,Chci říct Sutekino Kitsune-dattebayo!“ Zakřenila se svým liščím úsměvem. Kaori se na ni usmála a stiskla ruku.
,,Říkej mi Kaori.“
,,Ok. Jo, musím uznat, že máte úžasnou zahrádku!“ Nadchla se Naruto, ,,V životě jsem neviděla tolik bylinek! Baa-chan je sice taky pěstuje, ale nemá tolik času- teda, je tolik líná se o ně starat, že-“ Pak si něco uvědomila a skouzla pohledem na Sasukeho.
,,Ty!“ Sjela ho naštvaně Naruto. Sasuke po ní blýskl pohledem, ,Co zas?‘
,,Odkdy se deset minut protáhne na víc, jak půl hodiny? Půl hodiny na zařízení maličkosti?!“
,,Mohlas kdykoliv přijít.“ Odpálkoval ji Sasuke.
,A nechat tam chudáka Akamara samotného?“ Zakňučela Naruto namísto psa. Sasuke protočil oči.
,,Tak fajn, co je tvůj pravý problém?“
,,Nemám žádný-!“
,,Jasně, “ Přerušil ji Sasuke a propálil ji pohledem, ,,Takže?“ Zeptal se po chvíli. Akakamaru jí položil hlavu na rameno a mírně na Sasukeho vrčel. Z venku se od malých potvůrek ozvalo mírné zapištění a pak spěšné skákání, jak s nepořízenou nakrknutě zdrhali. Naruto sebou škubla, ale když si uvědomila, že hlodavčíci běží opačným směrem, o něco se uvolnila a pak zabodla pohled do země. Sasuke na ni nevěřícně zíral.
,,To tě tolik vyděsily veve-„
,,Ani to nevyslovuj!“ Sykla na něj naštvaně Naruto, ,,Víš jak nás překvapily? Ležíme si klidně v trávě, modrá obloha nad námi  a pak…“ Narutina tvář potemněla, ,,Šst!… chšuaaa…čst….ššššš…“ Napodobovala zvuky lesa, ,,A pak na mě najednou skočí několik
rezavých myší s chundelatým ocasem!“
Sasukemu zacukalo v koutcích. Ostatní propukli v hlasitý smích. Zrudlá Naruto se zamračila, nabubřeně vypila čaj a založila si ruce.
,,Tak už se nezlob, v nejbližším krámu ti koupíme růžového slona.“ Mrkl na ni Sasuke. Naruto po něm střelila pohledem a hněvivě se otočila.
,,Opravdu hezká zahrádka…“ Zabručela Naruto a vrátila Kaori dopitý hrnek, ,,Nashledanou, Kaori-chan. Opravdu ráda jsem vás potkala.“ Zamumlala a letmo k ní hodila úsměv. Pak se na Sasukeho znova zamračila a vyšla ze dveří. Chyba- o to se pouze pokusila. Ihned po její velmi působivé otočce si totiž zakopla o vlastní nohy rozplácla se jak dlouhá, tak široká na zem přímo před Sasukeho.
,,Ano, zlato?“ Zvedl tázavě obočí Sasuke a zatímco zrudlá Naruto sípala vzteky a stále ležela na zemi s hlavou dolů, dřepl si k ní.
,,Víš, není třeba se mi plazit u nohou… Vždycky jsem radši, když si popovídáme, to ví, ne?“ Mrkl na ni a jeho slova se ozývala do hrobového ticha. Jeho volba slov přinutila i Kibu  sklapnout pusu v němém úžasu.
,,Miláčku?“ Zahuhlala Naruto, aniž by si všimla nastalé atmosféry a bez toho, aby zvedla hlavu.
,,Hn?“
,,Ty víš, jak moc tě miluju, že?“ Usmála se na něj dravčím šklebem a pak už si všichni s jistotou pamatovali jen to, že podlaha se zatřásla.
BUM! PRÁSK! ÍÍK!

Kaori se zmateně podívala na Kakashiho. Ten se podrbal ve vlasech a nervózně se na ni usmál.
,,Co se to pávě-?“
,,Znáte ty mladé…“ Usmál se na ni Kakashi, a svým tělem zakryl výhled ze stále otevřených dveří, ,, Nemůžou bez sebe být ani chvíli když je kolem nich tolik příbuzných… Začnou být svým způsobem…. frustrovaní… a určitě je pro nás lepší, když jim necháme nějaký ten čas pro sebe…“
,,Pro vás?“ Zbystřila Kaori.
,,Pro ně.“ Opravil se Kakashi, ,Hlavně nás…‘
,,Ale… jste si jistý?“ Nakrčila nejistě Kaori obočí, ,,Jsem si jistá, že se ta dívka vzepjala na rukách a nohama toho chlapce vyhodila ze dveří a oba se pak-„
,,Kaori-san,“ Přerušil ji konejšivě Kakashi, ,,Jsem si jistý, že se Kitsue-chan pokusila postavit, ale upadla, tak ji Taizen-kun zvedl a… hmm… ehm… trochu se… zaobírali sami sebou, jestli víte, co tím myslím.“ Odkašlal si Kakashi.
,,Sami se-“ Mumlala si pro sebe dezorientovaně Kaori, než jí to docvaklo. Ale trochu jiným směrem, samozřejmě.
,,KYÁÁ!“ Rozeřval se venku dívčí hlas. Ninjové znova ztuhli, krom Kakashiho, který se na Kaori znova vesele usmál.
,,Veverky.“ Reagoval okamžitě.
,,Veverky?“ Opakovala pomalu Kaori.
,,Veverky.“ Přisvědčil Kakashi a omluvně se usmál, ,,Ti dva málokdy berou ohled na své okolí, když se dostanou do… situace.“ Odkašlal si znova.
,,Oh!“ Kaori si rukou přikryla ústa, ale znenadání se její překvapení změnilo v hihňání, ,,Každý máme něco, že?“ Usmála se a zajiskřilo jí v očích.
Sakura zalapala po dechu, ale Kakashi staré paní úsměv opětoval a pokrčil rameny.


,,Ti dva tě zabijí, jsi na to připravený?“ Naklonil se ke Kakashimu diskrétně Gai. Kakashi se na něj bezstarostně usmál.
,,Jen když se to dozví.“ Opáčil.
,,Počítal jsi se Sakurou? Kibou? Le-„
,,V podstatě jsem ale řekl pravdu, ne?“ Poukázal s úsměvem Kakashi.
,,Samozřejmě, ale-„
,,To, jak to bude kdo chápat, záleží na tom, jak to kdo chce chápat.“  Řekl moudře Kakashi a ušklíbl se.

,,Mimochodem…“ Vzhledem k tomu, že váš ženich zmizel spolu s prstenem, čekám, že za něj dostanu zaplaceno od vás?“ Kaorin hlas byl bezstarostný, ale všechny stejně zamrazilo, když si vzpomněli na pečetě chránící všechny Kaoriny šperky.
,,Takže to nejspíš zůstalo na vás, Ookami-san?“ Ušklíbl se Gai na Kakashiho a Kakashi jen pokrčil rameny a s povzdechem hledal peněženku.
,,Skoro pět let jsem se vyhýbal podobným věcem, ale nikdy bych nevěřil, že mě dostane takhle…“ Zažertoval.
,,Ookami-san, všichni víme, jak vám na něm záleží.“ Popotáhl dojatě Gai, ,,Nemusíte si hrát na hrdinu, tento okamžik je důležitý pro každého otce! Je to okamžik, kdy jsou naše ratolesti zase o něco blíž jejich společnému soužití!“
,,Jistě.“ Zamumlal Kakashi a preventivně od Gaie o něco odstoupil.
,,Ale no tak,“ Protestoval nad jeho počínáním Gai, ,,Jsem si jistý, že hluboko uvnitř cítíte víc, než na sobě necháváte vidět! Sám poznáte, že jedno objetí vyřeší všechny-„
,,Jsem v pořádku!“ Couval Kakashi, ,,Nepotřebuju- běžte ode mě!“

Kaori se rozesmála a naklonila se ke Kibovi.
,,Nic nedá tolik rodinu dohromady jako nečekaná svatba, že?“