Karkulka

Černý plášť

            Byl jednou jeden les. Na kraji toho lesa byla jedna chaloupka. A v té chaloupce bydlela stará žena se svým krásným mladým synem. Otec byl již dávno po smrti a syn se musel postarat o svou stařičkou maminku. Mladík se jmenoval Samuel, ale lidé, se kterými se denně vídával ve městě na trhu, mu spíš říkali Černý plášť, nebo prostě jen Plášť. Plášť proto, že pokaždé nosil dlouhý plášť po otci a černý pro barvu onoho pláště, nebo také pro jeho vzhled. Vlasy měl černé jako uhel a oči byly barvy tmavé půlnoční modři, že vypadaly jako černé. Byl sice krásný, ale trochu podivný. Děvčata z města i ze vsi se mohla strhat, aby ho získala pro sebe. On však nejevil jediné známky zájmu. Usmíval se málo, hlavu nosil sklopenou a pohled zarytý do země. Dívky mu říkávaly černá radost.

            Jednou ho matka vyslala na druhý konec lesa, kde u jezírka obstoupeného břízami bydlela její stará přítelkyně. Protože stařenka nebyla schopná tu dlouhou cestu absolvovat, vyslala svého synka s košíkem plným dobrot a s přáním dobrého zdraví a s hromadou pozdravů.                                                  

„A nezapomeň, že musíš být opatrný. Les je nebezpečný, dávej na sebe pozor a nic neztrať ani nevysyp. Opatruj se!“ zavolala matka za vzdalujícím se synem a se starostmi ztěžklou hlavou raději ulehla do postele.

            Samuel šel lesem, rozhlížel se kolem, a i přesto, jak ho lákala krása a libá vůně květin, držel se na cestě. I když byl les tichý jako obvykle, měl pocit, že něco je jinak. Připadal si jako pod dozorem, jakoby ho pořád někdo nebo něco pozorovalo. Pořád se ošíval, uši nastražené, tělo napjaté jako v křeči. Ale během cesty se nic nestalo, proto si řekl, že je prostě jen paranoidní z matčiných řečí.

            Navečer dorazil k jezeru. Hned uviděl malebnou chaloupku se zahrádkou, kde si jako malý hrával s květinami. Letmo, sotva rozeznatelně, se usmál, povzdechl si a vydal se ke dveřím. Nesměle zaklepal a čekal, až vyjde stařenka s milým úsměvem. To se ovšem nestalo. Dveře se otevřely, ale v nich nestála babička, nýbrž krásný mladý muž. Sam lehce pootevřel pusu a jen fascinovaně hleděl do jeho krásné tváře.

„Přejete si?“ zeptal se neznámý sladce s úsměvem, opřený o rám dveří. Měl lehce navlhlou bílou rozhalenou košili, z jeho delších zlatých vlasů kapala voda, po tvářích se mu kutálely kapky a pokračovaly po krku až ke klíčním kostem. Černé kalhoty mu padly jako ulité, vypadal jako anděl nebo princ.

„Promiňte, hledám jednu starou dámu, která tu roky bydlela. Je to dlouholetá přítelkyně mojí matky, měla by tu bydlet-“

„Ano, a stále bydlí…“

„A mohl byste mi ji zavolat?“

„Není tu…“ odvětil neznámý.

„J-jakto?“ Sammy z toho byl zmatený.

„Odjela na dovolenou, rozhodla se udělat si výlet po všech přilehlých královstvích…“ usmál se blonďatý.

„D-dobře, a-a kdy se vrátí?“ zvedl k němu prosebný pohled.

„Nevím…až se vrátí, tak se vrátí. Není kam spěchat…“

„A co tu vůbec děláte vy? Neznám vás, nikdy jsem vás tu neviděl, kdo jste?“ zamračil se černovlásek. Neznámý se jen tajemně usmál. Když se začal Samuel mračit ještě víc, nasadil sladký úsměv a představil se:

„Já jsem její synovec, Christopher. Těší mne.“

„Já jsem Samuel, těší mě…“ uhnul černovlasý pohledem.

„Ano! Slyšel jsem o tom, tetička mi o tobě vyprávěla, že sis tu prý jako malý často hrával, když tu byla tvá matka na návštěvě. Já mám za úkol pohlídat tetiččin domek. Pojď dál, měl by sis odpočinout, než vyrazíš domů.“ Chris ustoupil ode dveří a pokynul mu rukou do domu.

„N-ne, to nemůžu. Musím domů…“

„Ano, to věřím, ale prý to máš přes celý les a už se smráká. Odpočineš si a ráno vyrazíš domů. Nemusíš se mě bát, já nekoušu,“ zasmál se blonďatý a už postrkoval Sama dovnitř.

„D-dobře…A tohle posílá má matka,“ podal mu košíček s dobrotami se stále skloněnou hlavou.

„Och! Děkuji mnohokrát, to se mi moc hodí, dlouho jsem nejedl nic pořádného,“ zaradoval se stařenčin synovec a začal se přehrabovat obsahem košíku.

„Odlož si plášť a posaď se, uvařím ti čaj.“

„N-ne, děkuji-“

„Co ne? Nechceš si odložit, posadit se nebo nechceš čaj?“ nechápal hostitel.

„T-to první…“ uhnul pohledem Sammy.

„A proč, bude ti teplo a bez pláště je to mnohem pohodlnější.“ Kit nechápal Samuelovo chování, tak než se jeho host nadál, byl bez pláště a plášť bezpečně visel na věšáku. Tmavovlasý se styděl. Měl na sobě sice krásnou černou košili a černé kalhoty, byl upravený, ale ještě nikdy ho nikdo cizí neviděl bez pláště. I jako malý nosil pláštíky.

„Stydíš se, nebo co znamená to tvoje červenání?“ Sam se zasekl, sklopil hlavu ještě víc a zrudnul celý, takže vypadal jako čerstvě uvařený humr.

„Aha! Já už si vzpomínám! Tetička říkala, že jsi i jako malý pořád nosil pláště a před cizími je nikdy nesundával, že mám pravdu?“

„Uhm…“ přikývl Sam.

„Nemusíš se stydět. Nemáš za co, koukni na sebe do zrcadla,“ postavil ho před zrcadlo ve starém oprýskaném rámu, „jsi hezký mladík, dívky po tobě musí šílet, tak se nestyď a trochu sebevědomí,“ poplácal ho po rameni Chris a odešel uvařit ten čaj.

            Za chvilku se vrátil se dvěma hrnky dobrého čaje, jeden postavil před hosta a druhý si vzal sám. Povídali si dlouho do noci. Christopher na chvilku odběhnul, a když se vrátil, našel Sammyho spícího na lavici. Kit se jen usmál, a protože ho nechtěl budit, vzal ho do náruče a odnesl ho do postele, kde ho uložil. Sám si rozestlal ve vedlejším pokoji. Za chvíli bylo slyšet jen tiché oddechování. Chris nespal ani hodinu a z vedlejšího pokoje uslyšel křik. Běžel se podívat, co se děje. To měl Sam zase své děsivé sny, zdávaly se mu skoro každou noc. Nemohl se kvůli tomu pořádně vyspat. Christopher se posadil na okraj postele a opatrně ho probral. Samuel se sice probudil, ale s křikem, chytil ho za ruku a spadl mu do náruče. Třásl se, oči vytřeštěné, ústa dokořán. Zlatovlasý ho objal a snažil se uklidnit.

„Už je dobře. Byl to jen sen…nemusíš se bát, jsem tu s tebou…“ Když se tmavovlásek trochu uklidnil, opatrně, jakoby se bál toho, co uvidí, vzhlédl. Uviděl krásnou povzbudivou tvář svého hostitele.

„O-omlouvám se…zdávají se mi strašné sny…“ zase uhýbal pohledem. Odtáhl se a uložil se zpátky do postele.

„Už jsem v pořádku, děkuju…“ zamumlal Sammy a zavřel oči. Chris v obavě dalšího nočního děsu zůstal v ložnici. Přisunul si křeslo, na které se usadil a chvíli se kochal uvolněnou tváří černovlasého mladíka osvětlenou stříbřitým svitem měsíce. Vzal ho za ruku a během chvilky také zaspal. Teplo Chrisovy ruky dodávalo Samovi podvědomý pocit bezpečí. Poprvé po dlouhých letech se mu zdál krásný sen, nikoli děsivá noční můra.

***

            Ráno se první probudil Kit. Jeho první pohled toho dne patřil spící tváři na jeho polštáři. Usmál se a dlouhou dobu ji pozoroval. Byla krásná. Bledá pleť, dlouhé řasy vrhající stín na lícní kosti, krásně tvarované, lehce pootevřené plné červené rty, toužící po polibku – toho všeho se nemohl nabažit, vydržel by se na něj dívat celé hodiny a dny a nikdy by toho neměl dost.

            To už se ale jeho víčka zachvěla a on otevřel oči. Hleděl do krásných smaragdových hloubek, ve kterých by se klidně utopil. Shlížela na něj usměvavá tvář anděla.

„Dobré ráno,“ roztáhl úsměv, opravdu se jevil jako princ nebo dokonce anděl. Sam musel zamrkat, aby vyhnal tyhle podivné myšlenky z hlavy. Až potom si všimnul, jak pevně svírá jeho dlaň ruku blonďáčkovu. Zrudnul, pustil ho a ruku bleskově schoval pod peřinu. Chris se musel smát, pomalu se zvedl a odebral se do kuchyně přichystat snídani. Všechno proběhlo v klidu a po snídani Samuel poděkoval a vydal domů.

***

            Cesta bydla klidná. Na stéblech trávy se třpytily krůpěje ranní rosy, mezi stromy na pěšinku probleskovaly časné sluneční paprsky, květiny se probouzely do nového dne, ptáci prozpěvovali píseň na probuzení, ale i přes tuto idylu měl Sammy pocit, že ho pořád někdo potajnu pozoruje. Rozhlédl se, otočil se, ale nikde nikdo. Zatřásl hlavou, aby vyhnal vtíravé myšlenky, řekl si, že je paranoidní a pokračoval domů.

            „Maminko, jsem doma!“ zavolal Sam do ztichlé světničky. Chvilku bylo ticho a po chvilce se od kamen přišourala stará shrbená žena.

„Vítám tě zpátky doma, synáčku. Tak co říkala Sarah?“ ptala se nedočkavě matka.

„S tetičkou Sarah jsem se neviděl…“ zamumlal Sammy a uhnul pohledem.

„Ne? A kdepak jsi tedy byl celou noc?“ podivila se.

„V tetiččině domě…“

„Vždyť si říkal, že ses s ní neviděl!“ matka už vůbec nic nechápala.

„Nebyla doma…“

„A tak jak jsi mohl být u ní doma? Same, nemáš horečku? Ty ses určitě nastydnul!“ zvolala zhrozeně stará Rita.

„Ne ne! Jsem v pořádku! Tetička Sarah prý jela na poznávací zájezd po okolních královstvích a její dům teď hlídá její synovec Christopher…“ přiznal potichu.

„Och! To je od něj milé, že takto vypomáhá své staré tetě! A jak se mu zamlouvaly dobroty, které jsem poslala?“ Rita jakoby vybuchla štěstím.

„Moc, prý už dlouho nejedl nic pořádného…“

„Cože?! No to snad ne! Kolik mu je?“

„Asi bude o pár let starší než já…nevím, neptal jsem se…“

„A pořádně nejí! Musí být jak za groš kudla! Jen co dodělám buchty, tak ještě něco uvařím, dám ti ještě pár věcí a doneseš mu to, ano?“ Maminka Rita spráskla ruce, když to slyšela, ale nakonec se usmála a náhle byla plná energie. Začala pobíhat po domě a shánět všechno potřebné. Sam jen zaraženě stál s pootevřenou pusou, v očích trochu zloby.

„Zavři pusu, nebo ti do ní vletí moucha,“ zašvitořila matka, když kolem syna procházela. To už mu začalo cukat obočí. Neměl rád, když ho matka rozčilovala a přitom se tvářila, jakoby mu podávala sladké jablko.

***

            „Takže zlatíčko: tady jsou buchty s tvarohem a tady s povidly, tady je pár vajíček, domácí chléb, tady máš konvici s mlékem a tady je kousek šunky, kterou jsem včera dostala od Mabel, přišla se za námi podívat. Těsně jste se minuli, věčná škoda, chtěla tě vidět…“ pronesla posmutněle Rita.

„Matko, ty mi toho dáváš, jako kdybych tam měl strávit měsíc! Já chápu, že to je pro Chrise, ale-“

„Chrise? Vy už si tykáte? No to je skvělé! A ano, budeš tam delší dobu, ať se skamarádíte. Řekni, že tě posílám já, on mě zná.“

„C-cože?! Matko, to nemyslíte vážně, že ne?“ Samuelovi se zdálo, že špatně slyšel.

„Ne, vůbec ne. Chci, abys měl alespoň jednoho kamaráda, než si najdeš nějaké děvče. Mabel říkala, že jejich Heather o tobě pořád mluví a taky, že si jí vůbec nevšímáš. Proč, vždyť je to takové pěkné a milé děvčátko!“

„Matko, nemám ji rád. Je stejná jako všechny ostatní, pořád za mnou lezou, i přesto, že vidí, že o ně nestojím. Mám jich po krk! Nechci žádnou ani vidět, jsou to hloupé slípky…“ po dlouhé době se Sam zase trochu rozčílil.

„Ale nech toho! Na, tu máš a běž už, ať to všechno nevystydne!“ Rita mu vrazila koš s jídlem, konvičko s mlékem a uzlík s oblečením.

„Dávej na sebe pozor! A pozdravuj Kita!“ mávala mu maminka, celá šťastná.

***

            Samuel šel lesem a znovu ho přepadl ten podivný vtíravý pocit, že ho někdo pozoruje. Trochu zrychlil, nevěděl proč, ale těšil se, až Chrise zase uvidí. Vtom někde zapraskala větvička. Tmavooký vyjekl a otočil se po zvuku. Nic, nikde nikdo. Černovlásek dostal strach, ještě trochu zrychlil tempo, cítil, jak ho někdo pronásleduje. Něčí ruka sevřela jeho paži. Mladík se zastavil, třeštil oči, čelo se mu orosilo studeným potem, zrychlil se mu tep a dýchal přerývaně.

„Promiňte! Doufám, že jsem vás nevyděsil. Potřebuji radu,“ promluvil cizí hlas.

„A-ano?“ pomalu se otočil, před ním stál krásný muž. Při jeho zkoumavém pohledu si černovlásek připadal, jakoby před ním stál úplně nahý. Měl pronikavě modré oči, krátké hnědé vlasy, na pohled velmi jemné a hebké jako hedvábí. Když mu na ně dopadl sluneční paprsek, házely lehce zrzavé odlesky. Byl asi o hlavu a půl vyšší než Sam a oblečen byl do světlounce modré košile, kalhot stejně hnědých jako jeho vlasy a k tomu měl velmi dobře ladící modrý plášť. Bylo teplo, takže měl košili lehce rozhalenou, rukávy vykasané a plášť vypadal také jako velmi lehký.

„Jde se tudy k jezírku a chaloupce staré Sarah?“ optal se mile, když pustil jeho paži.

„Proč to chcete vědět?“ Černý plášť nebo také smutná radost nebyl ani trochu hloupý. Něco mu tu nehrálo…

„U jezírka mám sraz s přítelem, se kterým jsem se dlouho neviděl. Tak jdu dobře? Spěchám,“ neznámý naléhal.

„A-ano,“ vykoktal ze sebe Sammy.

„A vy jdete kam, smím-li se ptát?“

„K tetičce Sarah…“ už zase uhýbal pohledem do strany.

„To je ale náhoda! Můžeme jít spolu!“ nabídl neznámý velkoryse.

„N-ne, říkal jste, že spěcháte. Akorát bych vás zdržoval…“ vymlouval se Samuel.

„Dobrá, vidím, že nejsem žádoucí. Děkuji za radu.“ S těmito slovy mu pozvedl bradu, aby se mu díval do očí. Pohladil ho po tváři, naklonil se nad něj a…

„Snad se ještě uvidíme,“ usmál se. Nechal ho tam stát jako solný sloup. Sam se červenal a nevěděl, co má dělat.

            Po chvilce se vzpamatoval a pokračoval v cestě. Vtíravý pocit zmizel. Divné…pomyslel si. Došlo mu, že ho možná pozoroval onen krásný neznámý, ale jistý si nebyl. Potřásl hlavou a raději se vydal dál. Už se na Chrise těšil.

***

            Netrvalo dlouho a Leo stanul přede dveřmi domku stařenky Sarah. Ani neklepal, prostě vešel dovnitř.

„Chrisi? Jsi doma?“ zavolal sladce do nitra domu.

„Same? Jsi to ty? Pojď dál, hned jsem tam!“ ozvalo se odkudsi a poté šplouchání vody. Leo se ušklíbl. Šel hlasu naproti a zrovna se s Kitem srazil ve dveřích. Christopher měl jen kolem pasu omotaný ručník. Zděšeně zíral do snědé tváře před ním.

„Leo?“

„Takže si mě pamatuješ,“ ušklíbnul se vetřelec.

„Kdo by si tě nepamatoval, po tom všem…“ procedil skrz zuby obyvatel domečku.

„Víš, někoho jsem cestou potkal. Takový hezký mladý chlapec s černými vlasy a černýma očima, říkal, že jde sem…“ nejprve to prohodil jen tak. Použil lhostejný tón, ale potom se jeho tvář změnila v děsivý úsměv.

„C-cože? Samuel je na cestě sem?“ v jeho hlase byla znát potlačovaná radost.

„Ach tak! Takže Samuel se jmenuje… Vy spolu něco máte?“ usmál se nevinně Leo.

„Cos mu udělal, ty jeden perverzní zmetku?“ zasyčel Chris.

„Já? Nic, jen jsem se ho zeptal na cestu. Ten hlupáček mi ochotně pomohl,“ zasmál se.

„Mimochodem, jakže jsi mě to nazval?“

„Perverzním zmetkem, proč se ptáš, ty zpomalenej dutohlave? Mozek máš někde mnohem níž, než bys měl…“ v synovci staré Sarah to vřelo.

„Za tohle zaplatíš krutou daň…to mi věř…“ jeho tvář byla najednou tvrdá, neprostupná jako kámen. Chrisovi se začaly vybavovat staré bolestivé vzpomínky, bylo to, jakoby se mu otevíraly už zahojené rány. Leo k němu přistoupil, dvěma prsty pozvedl jeho bradu a zadíval se mu do očí. Tvářil se vzdorovitě, jako tehdy, ale přesto se mu v koutcích leskly slzy. Hnědovlasý si jej chtěl přitáhnout blíž k sobě, ale Chris začal couvat, ale tetiččin dům ho zradil, měl stěny. Leo se k blonďáčkovi přitisknul a své koleno vměstnal mezi jeho stehna. Sklonil se k jeho oběti a políbil jej. Kit se ho snažil odtlačit od sebe, ale byl na něj příliš slabý. Modrooký mu chytil ruce a zvedl mu je nad hlavu a s lačným výrazem v tváři se sklonil k jeho krku.

„N-ne! Nech mě!“ pokusil se vzdorovat, ale nebylo to nic platné. Jako tehdy, historie se opakuje, má to úplně stejný scénář, jen prostředí se změnilo.

***

            Sam dorazil před malebný domeček celý nadšený. Nemohl se Chrise dočkat, nikdy se na nikoho tolik netěšil, nevěděl proč to, ale bylo to tak. Lehce zaklepal, ale nic se nestalo. Pak zjistil, že dveře nejsou dovřené. Opatrně do nich strčil a vešel.

„Haló? Je tu někdo?“ zavolal do domu, ale nic. Procházel tedy obezřetně domem a nakukoval do všech míst, kde by se Chris mohl nacházet. Našel ho v té poslední. Na sobě měl jen ručník, ruce mu ten neznámý z lesa držel nad hlavou, druhou rukou mu zacpal pusu a rty přisáté na Kitově krku. Christopherova tvář byla zkřivená bolestí a zlobou, z očí mu řinuly velké slzy a bylo na něm zřejmé, že se mu to nelíbí. Když před sebou spatřil Samuela, jeho tvář se trochu projasnila. Jeho oči jasně říkaly: Pomoz mi! a Sam je poslechl.

„Co tu děláte?! Co si myslíte, že děláte?! Nechte ho být, vy hnusné perverzní prase!“ zaječel černovlásek a pokusil se ho odtrhnout od Kita. Leo ho jedním rozmáchnutím ruky odstrčil ke stolu, kde se Sam praštil hlavou o jeho hranu.

„Tos přehnal, chlapče. Víš, že bys neměl být drzý k dospělým lidem?“ optal se s nezájmem Leo a dal mu pořádnou facku. Sam se vyškrábal na nohy a pokusil se mu taky jednu vrazit, ale po těch ranách byl zesláblý a malátný. Vetřelec ho za tu ruky chytil, přirazil ho ke stolu a jako upír se sklonil k jeho bělostnému krčku.

„Hej! Nech ho být! Pokud vím, tak ses chtěl pomstít mě, ne jemu! On ti nic neudělal!“ zvolal Chris a odtrhl Lea od vyčerpaného černovláska.

„Přece jen spolu něco máte! Aspoň bude větší zábava!“ zasmál se nebezpečně hnědovlasý.

„SAME, UTEČ!!!“ křikl na tmavookého chlapce. On neměl dost sil na to, aby se jen postavil na nohy a natož potom utíkat.

„On nikam nepůjde a ty taky ne,“ smál se dál modrooký. Nakonec Samovi roztrhnul košili a bleskově mu stáhnul kalhoty. Mladík se na nic nezmohl, jen ležel na zemi a čekal, co přijde.

„ŘEKL JSEM, NECH HO NA POKOJI!!!“ zaječel Chris a dal mu pěstí do tváře.

„To jsi neměl dělat…“ Mužova tvář najednou zbrunátněla a s křikem se vrhl na Christophera. Ten v sobě našel nevídanou sílu, kterou mu poskytl vztek a nenávist, kterou k Leovi choval. Teď se k tomu ještě přidal ten incident se Samuelem. Rvačka trvala dlouho, ani jeden nevypadal dobře. Postupně se přesunuli před domek, ani sami netušili jak.

            Díky bohu, šel kolem Chrisův starý známý, Thomas. Dlouhá léta už pracoval u královských stráží a zrovna měl na starost zkontrolovat les. Vracel se zpět do města, když uslyšel křik a vřavu bitky před domkem stařičké Sarah.

„Co se to tu děje?!“ zahřměl hrubý hlas strážného Thomase. Odtrhnul Lea od Chrise, ze kterého byl ještě před chvilkou boxovací pytel.

„A hele! To seš ty, ty jedna perverzní svině. Tebe jsme před nedávnem pustili z basy a ty se tam asi velmi toužíš vrátit.“ Jeho polodlouhé vlasy barvy písku mu ve větru poletovaly kolem hlavy, pohled jeho bouřkově šedých očí byl tvrdý, odhodlaný a plný nenávisti, ale i překvapení. Vypadal jako bůh pomsty.

„Christophere! Jsi v pořádku?“ podal tázanému ruku a zdvihl ho ze země.

„Jo, díky. Už zase mě zachraňuješ, nevím, jak ti mám tenhle dluh splatit,“ usmál se nesměle Kit.

„Nemáš mi co splácet, tys mi pomohl v jiných situacích. Jsme si quit. Já si tady tohohle násilnickýho devianta odvedu a dostane zase pár let. Možná, že i o něco přijde,“ zasmál se Tom, vždycky mluvil takovým neurvale uhlazeným jazykem.

„No, to se teda nemá. Protože to přijde i o mozek, však víš, čím myslí,“ šťouchl Chris Tommyho do žeber a oba se od srdce zasmáli.

„Tak se měj. Myslím, že tě někdo potřebuje. Já už taky musím zpátky,“ usmál se na něj vesele, pro cizího to vypadalo v jeho ostře řezaném obličeji jako hrůzostrašný škleb, ale byl to úsměv. Hlavou pokynul ke dveřím, kde se o rám dveří opíral unavený a zubožený černovlásek.

„Ještě jednou díky,“ zavolal přes rameno a co nejrychleji se belhal k bledému chlapci. Strážný si Lea odvedl a Chris vzal Sammyho do náruče a opatrně ho přenesl na postel, kam ho uložil, aby ho mohl ošetřit. Sundal mu roztrhané oblečení. Před ním leželo jindy krásné bledé tělo, ale dnes měl na sobě krvavé šrámy od nehtů a podlitiny.

            „Počkej, ono bude možná lepší, když se vykoupeš. Můžeš vstát?“

„Mmmhmm…“ přikývl Sam. Vzepřel se na rukou, ale ani ty ho neunesly a dopadl zpátky do peřin.

„To vidím,“ zahuhlal Kit a vyzvedl ho do náruče. Donesl ho do koupelny, do staré vany nalil horkou vodu, trochu ji naředil, aby byla snesitelná a položil jej do lázně.

„Je ta voda dobrá?“ Chris měl strach, aby se nespálil nebo aby mu nebyla zima. Souhlasné přikývnutí a zavrnění ho ubezpečilo, že je to v pořádku. Pomalu, opatrně přejížděl po jeho bledém těle, jakoby se snažil z něj smýt veškerou bolest, kterou prožíval. Sam občas zasykl, ale jinak mu to bylo veskrze příjemné. Byl unavený, nemohl se pohnout, aniž by ten pohyb neprovázela ostrá bolest.

***

            Samuel se probudil kolem deváté hodiny ranní. Koukal kolem sebe a nevzpomínal si, jak se dostal do postele, ani jak se převlékl. Podíval se vedle sebe, kde ležel evidentně velmi vyčerpaný Christopher. Nebyl převlečený, ani přikrytý. Jen ležel a spal. Sammymu to začalo docházet. Musel ve vaně usnout, tak ho Kit převlékl a uložil. Což znamenalo, že ho musel… Sam zrudnul jako rajské jablíčko. Potom to raději hodil za hlavu a díval se na uvolněnou tvář svého zachránce. Jeho světlé vlasy se v ranním slunci leskly a vypadaly jako zlaté. Měl je rozhozené na polštáři a poklidně oddechoval. Tělo už ho tolik nebolelo, cítil se mnohem lépe než včera. Natáhl k té jemné tváři ruku a pohladil jej. Blonďákova víčka se zachvěla a otevřel své smaragdově zelené oči. Usmál se.

„Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit,“ stáhnul ruku a uhnul pohledem. Chris ho pohladil po tváři a palcem přejel přes jeho plné rty. Sam se začervenal, ale neucuknul. Uvědomil si, že k němu asi něco cítí a jen vděčnost to není.

„To je v pořádku, nespal jsem…“ sklonil se nad ním, ale potom se zarazil. Pohlédl do jeho očí, ale ty už měl Sammy zavřené. Chris to bral jako souhlas, vzal jeho tvář do dlaní a dlouze, ale jemně ho políbil. Samuel ho objal kolem krku a zapojil se. Po chvilce se jejich polibek prohloubil. Jejich jazyky sváděly lítý boj o nadvládu. Blonďatý vjel rukou Sammymu pod košili a hladil ho po prsou a břiše. Když oběma došel kyslík, chtě nechtě museli se od sebe odtáhnout. Kit se sklonil k černovláskovu krku a přisál se k němu jako hladový upír. Jemně skousl ten malý kousíček kůže a hned zase ošetřil motýlím polibkem. Takto postupoval od krku, přes klíční kost a ramena na hrudník a zakotvil u bradavek. Podíval se na Sama, ten měl víčka přitisknutá silně k sobě, pootevřené rty a červeň ve tvářích. Vypadal krásně, roztomile. Ruce měl nad hlavou, jako to mívají malá miminka. Chris Sama vášnivě políbil na horoucí rty. Potom se podíval do jeho touhou zastřených očí v němé otázce. Ten jen přikývl, to blonďatého potěšilo. Ještě jednou ho políbil a navázal na svou předchozí činnost. Nejprve levou bradavku obkroužil jazykem, chvilku ji sál, lehce stiskl mezi zuby a potom ošetřil nenechavým jazýčkem. Druhou mezitím mnul mezi palcem a ukazováčkem. Černovlásek vzdychal pod jeho dotyky. Zamiloval se, teď už to věděl. Toužil po tom krásném blonďákovi. Totéž zopakoval i u pravé bradavky.

„Nnnn-nnnhhh!“ ozval se tmavooký, když se na něj starší položil a jejich klíny se o sebe otřely. Mladík se smaragdovýma očima se kousl do rtu, jak jím projela vlna slasti. Pak dál zkoumal jazykem hruď a bříško toho krásného bledého stvoření, které se svíjelo slastí pod jeho doteky. Mapoval každý kousíček jeho těla, zanechával za sebou vlhkou stopu a lehce zarudlou pokožku. Dospěl až k pupíku. Vklouzl do něj jazykem po spirálovité dráze a chvilku ho laskal. Chlapec pod ním už se ani nesnažil zadržovat vzdechy. Christopher se zastavil až u lemu jeho spodního prádla. V klíně už se mu rýsovala pořádná boule. Blonďatý vysvobodil jeho mužství z toho bavlněného vězení. Mladík s očima barvy půlnoci se začervenal ještě víc.

„Jsi překrásný…“ zašeptal mu starší do ouška. Potom mu olíznul ušní lalůček, lehce fouknul do ouška. Jazykem si začal pohrávat s jeho ouškem. Pravou rukou hladil jeho rozkrok. Samuel vzdychal jako nadržená děvka. Uši měl velmi citlivé a Chris na to evidentně přišel. Když ho ouško omrzelo, vrhnul se mu na rty. Oba už je měli opuchlé od stálých polibků. Sam na chvilku přerušil polibek, aby mohl Kitovi sundat košili. Potom si ho zase přitáhl a natiskl se na něj, jak jen to šlo. Prsty vpletl do jeho zlatavých vlasů, které lemovaly jeho krásnou tvář jako závoj. Sám Christopher se během chvilky zbavil kalhot a spodků. Samuelova chlouba pulzovala krví, a co chvilku v ní zacukalo. Starší se k ní sklonil. Ušklíbl se a olíznul špičku černovláskova mužství.

„A-aaach!“ reagoval Sam. Chrise potěšilo, že jeho snažení přináší ovoce. Při každém výdechu zelenoočka ovanul Sammyho přirození teplý vzduch. Jen taková maličkost ho dokázala nesmírně vzrušit. Kit vzal jeho žalud do úst, trochu si s ním pohrál a potom ho pohltil celý. Laskal ho jazykem a jeho tempo se začalo zrychlovat. Samuel díky Christopherovi došel svého vytouženého cíle. Táhle vykřikl a jeho tělo se otřáslo pod náporem slasti. Blonďatý ochotně spolykal všechnu bílou tekutinu a ještě se mlsně olíznul. Sam zrudnul. V tu chvíli vypadal jako velice chutná jahoda, aspoň pro Chrise. Synovec staré Sarah ještě trochu roztáhl nohy svému milenci.

„Teď se trochu uvolni, bude to tlačit…“ zašeptal Kit a jemně jej políbil. Sammy poslechl jeho radu a uvolnil se. Ale v momentě, kdy dlouhovlasý zasouval první prst do jeho zadečku, strnul jako v křeči. Trochu to bolelo, ale jeho milenec na něj nespěchal. Počkal, až si zvykne a potom ho začal roztahovat, postupně přidal druhý a třetí prst. Sem tam, jakoby nechtěně, se dotkl prostaty. Vytáhl prsty a černovlasý se ošil a nesouhlasně zakňučel. Za chvilku ale prsty nahradilo něco mnohem většího. Pronikal do něj pomalu, aby mu neublížil. Když v něm byl až po kořen, chvíli zase počkal, až si jeho milenec na ten nový pocit zvykne. Černovlásek nejprve cítil tlak a potom velkou bolest. Když odezněla, zkusmo pohnul pánví. Žádná bolest se nedostavila. To byl impuls pro Chrise. Začal přirážet, nejprve pomalu, opatrně, jakoby se jeho nejmilovanější mohl rozpadnout na tisíce kousků. Ale Sammy chtěl víc. Christopher mu rád vyhověl. Jeho tempo se zrychlilo, přirážel víc, rychleji, tvrději, hlouběji. Oba vzdychali, dech jim nestačil. Nakonec oba naráz vyvrcholili. Jejich těla se prohnula jako napjaté luky. Cítili se jako ve víru vášně. Smetlo je hotové tsunami slasti. Jejich těla hořela a to spojení cítili mnohem víc. V tu chvíli pro ně neexistovalo nic než jen oni dva, slast a vášeň, kterou sdíleli. Bylo to grandiózní! Chris se unaveně sesunul na Sama. Objal jej svými pevnými, silnými pažemi a Sammy se schoulil do jeho náruče. Dali si poslední polibek, než se oba propadli do říše snů.

***

(ve městě)

            „Áááách! Konečně doma!“ protáhla se stará žena vracející se po několika týdnech z poznávacího zájezdu po okolních královstvích.

„Dobrý den!“ zvolal nadšeně strážný Thomas, když stařenku uviděl.

„Huh? Dobrý den, Tome! Jak se vede? Pořád ve službě?“ na staré paní bylo vidět, že je ráda, že jako prvního potkala právě Tommyho.

„No jo, pořád ve službě. Ale nestěžuju si, tu práci mám rád. Kam se teď chystáte, Sarah?“ optal se zainteresovaně světlovlasý ochránce zákona.

„Domů, ani nevíš, jak se tam těším,“ povzdechla si stará Sarah.

„Zrovna tudy jedu na obchůzku. Nechcete svézt?“

„Ne ne, nechci obtěžovat…“

„Bude mi ctí vás v pořádku dopravit domů…“

„Dobrá tedy, když budeš tak laskav…“ nechala se nakonec umluvit. Thomas vysadil stařenku na koně, vyhoupl se za ni a vyjeli.

            Povídali si, Sarah vyprávěla, co viděla a zažila, oba se smáli a cesta jim rychle utekla. Stanuli u jejího skromného obydlí.

„Tak a jsme tady,“ prohodil Tom pomáhaje paní z koně.

„Děkuji mnohokrát, Tome. Ráda jsem tě zase viděla, doufám, že jsem tě moc nezdržela…“ strachovala se Sarah.

„Kdepak! To vůbec ne, já děkuju za milou společnost a mějte se krásně,“ zamával jí na rozloučenou a pokračoval dál do lesa.

„Ty taky, Tommy, ty taky!“ zavolala za jeho vzdalující se siluetou. Tetička si povzdechla a zatlačila na kliku. Vešla do ztichlého domu a potichu jako myška, snad tušíce cizí přítomnost, se plížila domem až do ložnice. Pohlédla na postel, kde leželi její synovec Christopher a syn její nejlepší přítelkyně Samuel ve vzájemném objetí, jen ledabyle přikryti peřinou. Musela se nad tím obrazem usmát, byli tak sladcí! Tiše se vyplížila ven a vydala se ke své přítelkyni.

***

            Bylo něco po poledni, když někdo zaklepal na dveře Ritina domku. Pomalými šoupavými kroky došla otevřít. Ve dveřích stála překvapivě její dlouholetá nejlepší přítelkyně Sarah.

„Ahoj, Sarah! To už ses vrátila z toho pobytu?“ objaly se.

„Ano ano, ráno. Šla jsem nejprve domů, kam mě zavezl Thomas, ten strážný, co kamarádí s mým synovcem,“ upřesnila.

„Ano, vím, vím. Jako malí si spolu pořád hrávali, ten chlapec s pískovými vlasy a šedýma očima, že?“ vyptávala se Rita, vedouce Sarah ke stolu.

„Ano, to je on. Ale doma bylo ticho, jakoby tam nikdo nebyl. Tak jsem prolezla dům a Chrise jsem našla v ložnici. Ležel tam a objímal tvého syna Sama, bylo to velmi romantické. Tak jsem je nechala spát a vydala se rovnou za tebou, abych ti to všechno vypověděla.“

„Och, vážně? No to je skvělé. Já ti před pár dny poslala po Sammym trochu dobrot. Ten se vrátil druhý den s tím, že nejsi doma. Tak jsem nechápala, kde byl tedy celou noc a pak mi řekl, že ti dům hlídá Chris. Tak jsem ho druhý den poslala s jídlem za Kitem, aby nehladověl a Sam aby měl kamaráda. A vidíš, jak hezky se to vyvinulo,“ usmívala se upovídaná Rita.

***

            Jako první se vzbudil Christopher. Usmál se při vzpomínce na ráno a podíval se na svého milence. Ten poklidně oddechoval v jeho náručí, jeho černé vlásky lechtaly Chrise na tváři, ale jemu to nevadilo. Kochal se pohledem na uvolněnou tvář s lehce pootevřenými rty. Vtiskl mu motýlí polibek do vlasů, ale Samuel se nevzbudil. Začal tedy zasypávat jeho obličej drobnými polibky, až se dostal ke rtům. Líbal ho nejprve jemně, to už byl ale Sammy vzhůru. Omotal mu ruce kolem krku a vychutnával si chuť Kitových rtů. Když jim došel vzduch, odpojili se a dlouze se zadívali do očí toho druhého. Mínili se v nich utopit.

„Tohle bylo to nejkrásnější probuzení, které jsem zažil,“ usmál se Sam a položil si hlavu na blonďáčkovu hruď. Ještě chvíli takhle mlčky leželi, než se rozhodli vyhrabat z postele. K „snídani“ zakousli chléb a zapili mlékem.

„Myslím, že bych se měl dojít podívat za maminkou…“ zauvažoval nahlas mladší.

„Dobře, pak půjdeme spolu…“ napadlo hned dlouhovlasého.

„Nemusíš se mnou jít, je to daleko a ty ještě nejsi úplně v pořádku…“

„Já ale s tebou chci jít. Chtěl bych vidět po dlouhé době tetičku Ritu a navíc se bojím, aby se ti něco nestalo. Víš, jak to dopadlo minule…“

„Dobře, tak půjdeme tedy spolu.“

            Přes les se teď Sammy bál. Byl rád, že s ním nakonec Chris šel. Tiskl se k němu, drtil mu ruku a děsil se každého zvuku lesa. Proto pospíchali. U Rity byli překvapivě brzy. Zaklepali a čekali, co bude dál. Otevřely jim obě stařenky. Oba zkoprněli a překvapeně hleděli na Sarah.

„Pojďte dál! Sarah se už vrátila, tak mě šla navštívit. Nechtěla vás budit,“ usmívala se vesele Rita.

„T-tetičko, ty-tys nás viděla?“ oba jako na povel zrudli.

„No a co? Tak krásně jste tam spali a vypadali jste tak roztomile. Akorát bych vás vyděsila,“ ohradila se stará Sarah.

„A víte, co mě teď napadlo?“ ozvala se vzrušeně Rita.

„Co?“ zeptali se ti tři sborově. Samova matka se začala smát a oni s ní.

„Napadlo mě, pokud by ti to, Sarah, nevadilo, že by kluci mohli bydlet spolu ve tvém domě, nebo v mém, to je jedno, a jedna z nás by se přestěhovala k té druhé. Co vy na to?“

„Skvělý nápad!“ zvolala cestovatelka.

„Já vám, chlapci, přenechám svůj dům a nastěhuju se k Ritě. Nebudeme to mít k sobě daleko, ale zároveň budete mít soukromí. Chtěli byste?“ Oba se na sebe tázavě podívali, pak se podívali na obě ženy a přikývli.

„Dobře! Same, začni si balit, já zatím pošlu vzkaz Thomasovi, aby nám sem poslal něco na odvezení.“

„A-ano, mami.“ Samuel byl trochu vyvedený z míry. Tolik šťastných okamžiků najednou ještě nezažil.

***

            „Sarah, máš všechno?“ optala se Rita před domem, kde teď už bydleli chlapci.

„Já myslím, že ano. Můžeme vyrazit,“ usmála se. Obě zamávaly šťastnému párečku milenců a jely domů.

            „Tak, a jsme zase sami…“ povzdechl si černovlásek.

„Vadí ti to?“ usmál se laškovně blonďatý a zezadu svého miláčka objal.

„Tak to vůbec ne,“ zasmál se a otočil se čelem ke Chrisovi. Vášnivě se políbili. Oba se tak trochu úchylně zasmáli, starší čapnul Sama, přehodil si ho přes rameno a odnesl si ho do ložnice. Hodil ho na postel, zalehnul ho a začal ho líbat. Za chvíli odletěla jedna košile, druhá na sebe nenechala dlouho čekat a letěla taky někam do neznáma. Za nějakou dobu košile následovaly černovláskovy kalhoty, potom blonďákovy kalhoty a nakonec i spodní prádlo odletělo kamsi do rohu. Chris se přisál na Samův krk, rukama bloudil po jeho těle a…

ŽILI ŠŤASTNĚ AŽ DO SMRTI!