Košile

„Itachiííííí!!!!“ zařval devatenáctiletý černovlasý mladík na svého o pět let staršího bratra.
„Nóóó?!!“
„Neviděl si někde tu mojí modrou košili?“
„Ne, neviděl. Zkus se podívat k Narutovi do pokoje.“
„Hn…..“ Óóó ano, naši milí sourozenci Uchihovi bydleli u Naruta doma.A k jejich údivu ještě s dalšími dvěma kluky, které ani jeden černovlásek neznal. Ale znal je Naruto, a to muselo stačit. Jak se vlastně ocitli Uchihovci zpět v Konoze a spolu, aniž by se pozabíjeli navzájem? Odpověď je více než jednoduchá. Když se Sasuke  snažil před třemi roky zabít svého bratra, Itachi mu vše vysvětlil. Začali oba žít nový život a to spolu jako rodina – konečně. Teprve před měsícem se vrátili zpět do Konohy  a Tsunade, jakožto znovuzvolená Hokage, je nechala jít bez trestu. Avšak neměli kde bydlet – Uchiha čtvrť byla zcela vymetená. Jediná jejich záchrana byl hyperaktivní blonďáček, který se ze svého kutlochu přestěhoval do většího domu s pěti ložnicemi, kde žil se svým novým týmovým partnerem Saiem a dalším neznámým jménem Julien. Pro bratry se zde našlo místo na nový začátek.
„Bože můj, tak tady v tom bordelu jí asi fakt nenajdu,“ zaúpěl Sasuke. Mezitím do pokoje došel i Itachi.
„Pane jo, tady ti nepomůže ani Bůh, Sasuke,“ politoval mladšího bratra ten starší a odešel do kuchyně.

Půl sedmé večer a bylo slyšet klapnout vchodové dveře. Zbylý tři spolubydlící dorazili domů. Oba Uchihy našli v kuchyni. Starší se oháněl okolo linky a vařil něco určitě moc dobrého. Zato mladší teď propaloval nebohého Saie pohledem a v duchu mu sliboval krutou smrt.
„Saii,“ promluvil sladce, ale jeho tón se velmi rychle změnil na vražedně děsivý. „Co to máš na sobě?“
„Košili. Tobě se líbí?“ pousmál se tázaný Sai a začal si košili prohlížet a žmoulat v rukách.
„To si piš, že se mi líbí, když je moje.“
„Ta je tvoje? Jakto?“
„Kdes jí našel?“
„Nóó, u tebe v pokoji,“ usmál se nevinně Sai. V tu chvíli měl Sasuke velmi nutnou potřebu někoho zabít, musel ji nějak ventilovat, a tak mu (už konečně) ruply nervy a začal nebohému Saiovy pěkně od plic nadávat. A že sprostými slovy vůbec nešetřil. Zbylý tří obyvatelé domu na tento výjev  zírali s otevřenými… ehm ústy.
„Takže když si pan debilní idiot najde v cizím pokoji  nějakou tu pěknou věc, tak ji vydává za svou?!!!! Dyť ty seš úplnej magor!!! To je moje košile, ty kreténe!!! Okamžitě ji sundej ty…ty….ty…“nenacházel ta správná pojmenování, a tak jednoduše přiskočil k Saiovy a začal z něj jeho oblíbenou košili násilím strhávat.
„Tak to je hustýýýý!!! Okomentoval scénu Julien a se srdíčky v očích ji dál pozoroval. „Začíná se to tu přiostřovat.“
Košile byla dole a Sasuke si teprve teď uvědomil, že si zlost vybil nejen na Saiovy, ale i na své nejmilejší košili, která byla na čtyry kusy a jeden rukáv. Se slzičkami v očích posbíral zbylé cáry košile a šel emařit do svého pokoje…no nebudeme ze Sasukeho dělat emo…prostě si šel postěžovat polštáři. Ten den už Sasukeho nikdo neviděl. Byl zalezlí v pokoji a zlostně svíral polštář v rukách. Tu košili měl teď ze všech nejraději, dal mu jí totiž Naruto před dvěma týdny k Vánocům. A on teď přišel o jedinou věc, která voněla po NĚM. Po jeho lásce. Ano, byl do Naruta zamilovaný, a to už dlouho. Už od té doby, co ho Naruto zachránil před Gaarou. Miloval jeho krásné lesklé vlasy, jeho sexy tělo, jeho roztomilý nos, plné rty, umanutý výraz, krásný úsměv i ty malé vousky, co měl na tvářích. Ale ze všeho nejvíc miloval ty jeho oči. Tak nádherné, tak živé, tak modré. Ach jo. Nikdy nebude jeho. I když se Naruto přiznal, že je gey, nikdy by si pravděpodobně nezačal se svým kamarádem. Ale vždyť se říká, že „kamarád taky rád“ a on ho má rád. Moc rád. Miluje ho.

Další den byla sobota. Všichni se váleli ve svých postelích a nudili se. V poledne je však hlad vyhnal do kuchyně, kde už byl chlapec s tmavě hnědými vlasy, karamelovýma očima a vždy veselým výrazem. Postavu měl vytrénovanou z dlouhých tréninků a hlavně tancování. Miloval tanec a hudbu, a proto teď ostatní mohli vidět jeho ukázkovou dvojitou otočku. Nebo to snad byla trojitá?
„Co to vaříš, Juliene?“ zeptal se Naruto a čučel mu přes rameno do hrnce. Už teď se mu sbíhaly sliny z toho, jak to jídlo voní. A chutnat určitě bude ještě lépe. Julienovy kuchařské schopnosti se vyrovnaly i těm Itachiho, a ten vaří sakra dobře. Julien dodělal kuře na paprice a začal prostírat stůl. Naruto mu v tom pomáhal a Sasuke na ně jen žárlivě koukal. Taky by pomohl, ale to by přišel o svou image alias „to je pod moji úroveň“. I když po včerejším výstupu ta image bude spíš „hysterická  slečinka“ a ještě ke všemu sprostá. To se zase jednou předvedl.
„Co budem dneska dělat? Venku je mínus patnáct a na opalovačku to nevypadá,“ podotkl nemístně Sai. Všichni se na něj podívali a jejich výrazy říkaly jedno jediné – ty si idiot.
„No já bych si ustlal na gauči a udělal si kino-den…“ přemýšlel nahlas Sasuke.
„To je výborný nápad, Sasuke. Jdu do toho s tebou,“ mrkl na Sasukeho Naruto a zářivě se usmál. Ten se jen ušklíbl a sklopil zrak. ON je tak krásný. Bože!!!!

Jak se řeklo, tak se i udělalo. Celá naše pětka se válela v obýváku – na gauči, v křesle, na stole, pod stolem,… a sledovali filmy od Ace Ventury přes A-Team po Moderní popelku („Itachi, nepouštěj to tááám!!!!“ kdosi zařval.)
Sai s Julienem  už nevydržely koukat na ty sladký výjevy a hlavně už  nedokázaly poslouchat ještě sladší kecy, a tak si šli zahrát poker.
„Tak o co?“ zeptal se Sai.