Anime a manga fanfikce

    Nelitoval ničeho. Mrtvých, které za sebou nechal, bitvy s Avengery, dokonce ani toho, co mu udělalo to zelené monstrum. Nelitoval svých činů. Až do chvíle, kdy stanul před Odinem – před tím, koho dlouhá staletí považoval za svého otce. Ať už byly Lokiho nekalé hry jakkoli závažné, Odin mu nikdy neuložil trest, jaký si zasloužil. Vždy k němu přistupoval mírně. Když se ale mocný vládce Asgardu zadíval do těch vzpurných očí, Loki pochopil, že tentokrát k němu Odin milosrdný nebude. Zašel příliš daleko, pokusil se mu vyrvat Midgard z rukou. Ne, že by měl příliš na výběr – dohoda s Thanosem byla dost jednostranná a jen díky své výmluvnosti si vymohl, že po dobytí bude Midgardu vládnout. Ani tváří v tvář smrti (samozřejmě, že mohl zemřít, jen to vyžadovalo podstatně sofistikovanější způsoby, než jakými disponovali Midgarďané.) by nikdy nepřiznal, že ho Thanos ke spolupráci donutil.

    „Loki, synu. Držel jsem nad tebou ochrannou ruku, vychoval tě jako vlastního a učinil z tebe prince. Za to ses mi odvděčil dýkou vraženou do zad. Vedl jsi Chitauri, naše nepřátelé, napadl jsi jeden z našich drahých světů a pokusil ses jej zotročit. Vyslyš tedy rozsudek.“ Thor stál opodál a vypadalo to, že je z nadcházejícího rozsudku nervóznější, než Loki. Odin si odkašlal.

    „Za čin velezrady budeš vyhnán z Asgardu. Tvé schopnosti budiž zapečetěny a nebudeš déle požívat výhod, které ti příslušely jako jednomu z Ásů. Své dny dožiješ jako smrtelník na Midgardu, v témž světě, který jsi toužil zotročit.“ Loki zalapal po dechu a stále se snažil zpracovat rozsudek v celém jeho rozsahu. Vyhoštění mu nijak nevadilo – stejně Asgard nenáviděl. Říkali mu princ a chovali se k němu uctivě, ale nikdy to nebyl jeho domov. Ale zbavit ho veškerých schopností, které získal jen díky desítkám a stovkám let tvrdé práce, udělat z něj něco tak nízkého a zbytečného, jako jsou Midgarďané… to Odinovi nikdy neodpustí. Přesto mu jeho vlastní hrdost nedovolila pokleknout a žádat o shovívavější trest. Ne, Loki najde způsob, jak získat ztracené síly zpět. Změřil si starého vládce pohledem, který se nedal označit jinak, než jako vyzývavý, a pak se začal hlasitě smát. On, Loki, nikdy nebude nikoho prosit o pomoc. Nikdy.

    Když pečetili magii, která kolovala v jeho žilách, bolelo to. Bylo to jako by mu rvali z těla kusy masa – vždyť magie byla jeho součástí. Byl s ní provázán jeho osud, jeho bytí. Vzali mu i ostatní nadání, kterými disponoval – schopnost rozmlouvat se vším živým, schopnost měnit se v co si jen zamanul. Ponechali mu pouze Áské vzezření, aby nevyšla na povrch jeho pravá podoba – modrá kůže a žhnoucí rudé oči ledového obra. Poté předstoupil před Odina, který z něj sejmul to, co Midgarďanům přišlo jako nesmrtelnost. Teď byl skutečně vděčný za to, že jeho původ ležel v Jötunheimu. Bude podstatně slabší a zranitelnější, ale stále méně, než lidé. Stál tiše a klidně, když ho Heimdall vrhl do světa, který se mu měl stát doživotním vězením. Ani Thor už se nesnažil svého otce přesvědčit, v Asgardu už neměl co dělat a nedalo se říct, že by ho to nějak trápilo.

    Dopad byl tvrdý – podstatně tvrdší, než čekal. Dopadl zády na beton a vyrazil si dech. Chvilku jen tak naprázdno lapal a když už se mu podařilo se konečně nadechnout, drahnou dobu sípal. Rozhlédl se kolem sebe a s úlevou zjistil, že se nachází v zapadlé městské uličce. Nikdo mu nemusel říkat, že bude zdaleka nejlepší nápad se zatím vmísit do davu ale i bez honosných brnění a plášťů byla Asgardská móda na hony vzdálená té zdejší. S tím se ale nedalo nic moc dělat. Žádnou Midgardskou měnou nedisponoval a bez své magie si nemohl obstarat potřebné věci ani pomocí lstí a iluzí. Povzdychl si a začal se oprašovat, jen aby toho vzápětí nechal, protože dokud bylo jeho oblečení špinavé, vypadalo podstatně méně nápadně. Vydal se na ulici a zjistil, že běžné obyvatele tohohle zaostalého světa značně předčí i svojí výškou. Jeho poslední výlet do New Yorku byl proti tomuhle hotová dovolená. Rozhlédl se (aspoň k něčemu ten výškový rozdíl byl) a zamrazilo ho, když jen pár bloků před sebou uviděl masiv Stark Tower. Ze všech míst na světě ho Heimdall poslal právě sem. Jestli ho Stark – nebo kdokoliv jiný z Avengerů – uvidí, tak se Odinova slova o „dožití svých dnů“ smrsknou na minuty. Bez dalšího otálení se otočil a zamířil přesně opačným směrem. Prodírat se davem na ulicích bylo únavné a otravné. Vždyť byl zvyklý, že se před ním všichni rozestoupili, aby mohl pohodlně projít. Přejít silnici bylo hotové šílenství a Loki už stihl Odina několikrát proklít za trest, který mu uložil. Špatný den se ale proměnil v peklo, když při prosmýkání se jednou z postranních uliček za sebou zaslechl skřípění pneumatik a v další vteřině i hlas, který mu byl nepříjemně povědomý.

    „Řekni mi, že mám halucinace…“ Loki jen obrátil oči v sloup a větu nijak nekomentoval. Stark stál za ním – odhadoval to tak na pět metrů. Když se pokusí utéct, možná se odsud dostane, ale kam půjde potom? Tak či onak, S.H.I.E.L.D. už o něm bude vědět. Nemělo smysl hrát si na někoho jiného, rozhodně ne v tom, co měl na sobě. Zůstal stát a ani se nehnul.
    „Ne, takovýhle halucinace nemívám… co tu sakra děláš?“ Loki stále rozmýšlel, co bude dělat. Nechat se S.H.I.E.L.D.em zavřít hned teď rozhodně nevypadalo jako to nejlepší řešení a tak prostě pokračoval ve své cestě.
    „Kam si myslíš, že jdeš?!“ Zařval Stark a Loki, aniž by zastavil, podrážděně zavrčel něco o arogantních hlupácích. Že zvolit tenhle přístup nebylo nejšťastnější rozhodnutí dokázal výstřel, který se v uličce rozlehl s ohlušující silou.

    Tony tak nějak očekával, že kulka prolétne skrz, že šílený bůh chaosu je jen iluzí. Když se tak nestalo a on sledoval, jak se Loki kácí k zemi, zalapal po dechu. Celé to bylo tak nepravděpodobné, že i jeho mozek to musel pár vteřin vstřebávat. Loki zpátky na Zemi, v New Yorku. Ani ho nenapadl ve chvíli, kdy se za ním miliardář objevil a Tony ho střelil do zad a zasáhl. Pochopitelně to nebylo poprvé, co by někoho zabil ale takhle… Pomalu se vydal k bezvládnému tělu, které leželo pár metrů od něj, obličejem k zemi. Tony se sehnul a opatrně ho otočil. Nemířil tak, aby ho tou ránou zabil – i přes šok, který dostal, když ho v té uličce z auta zahlédl, měl dost rozumu než aby ho prostě střelil od hlavy. I když, při pomyšlení na všechno, co Loki udělal, by si to dost možná zasloužil a asi by mu zabití Lokiho nikdo neměl za zlé. Zvedl černovlasému Asgarďanovi hlavu a dopřál mu pár políčků. Když Loki konečně otevřel oči, tvář se mu zkroutila bolestí a Tony si byl dost jistý, že to nehraje.

    „Co tu pohledáváš?“ Zeptal se na rovinu, stále si jistý tím, že jedna kulka je zatraceně málo na to, aby to Lokiho jakkoliv ohrozilo na životě. Navzdory vší logice se bůh začal smát, i když si tím evidentně působil zcela zbytečnou bolest.
    „Nečekal jsem nic víc…“ Zasmál se a zmátl tím Tonyho ještě víc.
    „O čem to do hajzlu mluvíš!“ Zavrčel Stark.
    „Běž a nech mě tu pojít jako psa, protože to bude menší utrpení, než žít v tomhle světě.“ Jeho slova zněla spíš hořce než jako urážka, kterými běžně častoval všechny kolem sebe.
    „Jestli na tom trváš…“ Odvětil Tony, pustil mu hlavu a vstal.
    „Hrdina co střílí neozbrojené a ještě do zad.“ Začal se znovu smát. Zasáhl citlivé místo a dobře to věděl. Buď ho teď Iron Man dodělá, nebo mu pomůže. Lokimu přišla jakákoliv z těch dvou možností lepší, než zůstat ležet na zemi.
    „Jak je možný, že jsem tě trefil? A i kdyby, viděl jsem, jak jsi vypadal, když s tebou Hulk skončil. Jedna kulka by pro tebe měla bejt jak škrábanec od kočky.“
    „Zlaté časy, Starku. Všechny jednou skončí.“ Pronesl s neveselým úsměvem.
    „To si děláš srandu… žádný superschopnosti? Žádný tahání králíka z klobouku nebo přežívání čehokoliv?“ Loki zavřel oči v názorném vyjádření faktu, že jeho půlhodinka sdílnosti právě skončila.

    Tony zvažoval možnosti. Možná mu Loki lhal, aby se dostal do S.H.I.E.L.D.u, nebo naopak aby se mu vyhnul. Nebo mu vůbec nelhal. Jeho krev byla jednoznačně pravá a vypadal, že ho ta rána skutečně bolí. Musel něco udělat. Buď zavolá Furyho, nebo sanitku. S.H.I.E.L.D. Lokiho někam zavře, pravděpodobně na doživotí, a Tony se k němu už nikdy nedostane. A Loki ho mohl naučit zacházet s tím, čemu říkal magie. Byl si zatraceně jistý, že si nedokáže ani v nejmenším představit, co všechno by s její pomocí mohl dokázat. Byl jen jeden způsob, jak zjistit, zda Loki lže, ale Thor byl tak trochu mimo dosah. Pak ho konečně napadla třetí možnost. Sklonil se zpátky k Lokimu, kterého by si mohl náhodný kolemjdoucí bez problému splést s voskovou figurínou, vzal ho za ruku, kterou si přehodil kolem krku a pokusil se ho postavit na nohy. Černovlasý bůh ho kupodivu nechal a ani nevyhrožoval nějakou vynalézavou smrtí.

    „No tak… chceš si zotročovat celé planety a nezvládneš se postavit?!“ Neodpustil si rýpnutí a usmál se, když viděl, že se Loki skutečně postavil, byť jen silou své vlastní vůle. Nemohl přece Starkovi dopřát to potěšení, aby si z něj utahoval. Stark ho dovlekl až ke svému autu a nechal ho si sednout. Krémový kožený interiér byl během pár minut tak zadělaný Lokiho krví, že se Tony začal v duchu zabývat tak absurdně znějící možností, jako že by bůh mohl vykrvácet. Byli jen kousek od Stark Tower ale Tony ho musel aspoň třikrát probudit. Ještě po cestě zavolal do nemocnice a rozhodl se na poslední chvíli, že Lokiho přece jen zaveze tam. Vypadalo to, že se jeho stav rapidně zhoršuje a mrtvý mu byl k ničemu.
    „Loki…Loki?“ Zamával mu rukou před obličejem, ale nedočkal se žádné reakce.
    „Loki!“ Poplácal ho po tváři ale ani tentokrát se neprobudil.
    „Do prdele!“ Zaklel Tony a prudce sešlápl plyn. Díky bohu za to, že nebyla dopravní špička a cesta do nemocnice byla relativně čistá. Cítil dost nepříjemný pocit, když se díval, jak Lokiho odváží na sál.
    „Pane Starku? Můžete jít, prosím, se mnou?“ Požádala ho jedna ze sestřiček a on poslechl.
    „Naneštěstí se nám nepodařilo najít žádné doklady a nemůžeme tedy zjistit, zda je pacient řádně pojištěný…“ Nic jiného ani nečekal. Nejlepší zdravotnictví na světě: nezaplatíš a oni tě v nemocnici klidně nechají umřít.
    „Uhm, jistě, podepíšu převzetí finanční odpovědnosti.“ Sestřička se mile usmála a odcupitala pryč. Vrátila se s formulářem, který Tony v rychlosti vyplnil a předal zpět. Sestřička formulář přelétla očima a tázavě se na Tonyho zadívala, než se konečně odporoučela ven. Pravděpodobně ji zarazila zaškrtnutá kolonka „rodinný příslušník“ ale on chtěl mít prostě jistotu, že mu dají vědět, kdyby se cokoliv stalo.

    Už na cestě domů přemýšlel, jak to celé zorganizovat. Potřeboval Lokimu obstarat falešnou identitu, musel zajistit, aby se o něm nedozvěděl Fury a nikdo z Avengers, dokonce ani Pepper. Potřeboval, aby Loki zmizel z povrchu zemského a zároveň aby ho měl kdykoliv po ruce. Věděl, že Loki bude radši spolupracovat s ním, než by se nechal zavřít S.H.I.E.L.D.em. V domě v Malibu by ho schoval jen těžko, bude muset zůstat v New Yorku. Zaparkoval na svém obvyklém místě a přes sedačku spolujezdce hodil svoje sako. Stále nemohl uvěřit tomu, co se stalo. Vážně Lokiho malém zabil? Pokud ho skutečně na Asgardu připravili o všechno, krom jeho života a poslali sem, neměl Tony žádné právo nad ním vynášet další soud. Ale stále si byl setsakra jistý, že s ním měl Loki podstatně růžovější budoucnost, než kdyby se dostal do rukou třeba Clintovi.

    Nalil si do sklenice whiskey a přesunul se k počítači. Určitě nebylo od věci osvěžit si znalosti Norské mytologie, které získal hlavně po prvním seznámení se s Lokim a jeho lehce natvrdlým bratrem. Upřímně řečeno to nebylo moc veselé čtení, i kdyby polovina z toho nebyla pravda. Možná pro někoho jiného, ale Tony až příliš poznával v mnoha Lokiho činech prostou touhu zavděčit se. Bylo to jako sledovat jak se nováček ve třídě pokouší spřátelit se svými vrstevníky, ale dočká se jen posměchu a šikany. Loki nebyl tak dobrý válečník, nebyl vůbec z Asgardu a jeho jinakost z něj dělala až příliš snadný cíl. Pokaždé, když se něco podělalo, padla vina na Lokiho. A on se postupem času přestal bránit. Přijal identitu, kterou mu všichni okolo tak dlouho vnucovali a začal skutečně nenávidět svůj domov. Působil chaos a šířil lži a zášť, kam jen přišel. Mohl to být jiný svět s jinými tradicemi, ale Tonymu toho z Lokiho příběhu bylo povědomé víc, než se mu líbilo. Jenže teď už „Loki – bůh chaosu, lží a lsti“ nebyla přetvářka a Stark věděl, že pokud Lokiho podcení, bude to stát krk v lepším případě jen jeho. Sentiment nepřicházel v úvahu. Zavřel soubor a opřel se do pohodlného křesla.

    Note