Look in the Mirror – I see nothing

„…Takže, tohle je váš nový spolužák, Sasuke Uchiha,“ hlesl učitel,stojící vedle nového žáka. Ten jen s hraným zájmem přešel pohledem všechny ve třídě. Holky po něm házely ohromené pohledy, kluci jen tak, aby se neřeklo, že si ho nevšímají, koukali taky.
„Tady, vedle Saie je volné místo, od teď budeš sedět tady,“ ukázal učitel do první lavice střední řady. Tedy, druhé, ale jelikož první tam nebyla vůbec, tak to byla vlastně první lavice. Jen před ní bylo trochu víc místa. I když, mluvit o tom, že je tady vůbec místo, bylo směšné, jelikož tahle třída připomínala spíše malou stísněnou kostku. I jeho pokoj byl větší než tohle! A to sem nacpali skoro 30 žáků! Tohle bylo týrání!
S povzdechnutím se usadil. Jeho spolužák seděl na straně uličky. Jemu se ušlo místo, takříkajíc v středě, jelikož střední řada a ta u dveří měla spojené lavice. Jinak by se sem nevešli. Z jedné strany seděl Sai, jak už věděl,a z té druhé to byla nějaká holka. Měla černé trochu delší vlasy a světlé oči. Ne, že by to Sasukeho nějak moc zajímalo, ale na štítku jejího sešitu si nenápadně přečetl její jméno. Hinata Hyuuga. Ani si nevšiml, kdy jejich třídní za doprovodu nějaké zřejmě směšné poznámky odešel ze třídy. Poznal to, když se všichni rozhihňali. Jelikož slyšel hlavně dámské osazenstvo, odvodil si z toho, že to bylo asi na jeho adresu. Pak už se učitelka pustila do výkladu.
„Ale děcka, vy jste dnes nějak rozkecaný. Počkejte do zvonění, pak se na něj můžete sesypat,“ zamračila se, když viděla, že ji stejně nikdo neposlouchá. Sasuke po ní hodil otrávený pohled, který si správně vyložila: To si děláte legraci, že jo? Sice mu bylo jasné, že bez povšimnutí se do nového kolektivu nezačlení, ale na tu kupu otázek se zrovna netěšil. Pokaždé je to stejné… Jo,správně jste uhodli, tohle není poprvé, co je v nové škole.
„Crrr,“ zaznělo ohlušující zvonění celou školou. Všichni žáci bylinadšení. Až na jednoho, kterému to oznámilo čas jeho popravy. Jestli tenhle den přežije a neoběsí se na vlastní kravatě ze schodiště, tak to bude zázrak. Učitelka se na něj ještě shovívavě podívala, ještě před tím, než se stihla nenápadně vytratit ze třídy před udupáním stádem divých kobyl. Stihla to jen tak tak. Akorát když se dostala před třídu, kolem Sasukeho lavice se shromáždila skoro celá třída. Až na pár jedinců. Jeden kluk v zadní lavici nevypadal, že by pojímal nadšení celé třídy z nového spolužáka. Kdo ví, jestli o něm vůbec věděl. Celou hodinu totiž prospal. Jako pokaždé, i teď byl vyvalený na lavici, jedna ruka natažená, druhá pod hlavou. Div že mu tu jednu nezlomili, když kolem něj proházeli. Ti všímavější mu ji prostě zvedli a pak ji navrátili na původní místo. Teď bylo ale jeho chrápání totam. Teď měliskoro všichni zajímavější věci na práci. A to atentát na nového spolužáka.
„Vy jste se přestěhovali?“ „Kde teď bydlíš?“ „Kde jsi před tím bydlel?“ „Nemáš bráchu?“ „Nemáš ségru?“
A kopa dalších otázek. Některé ani samotnému Sasukemu nešly do hlavy. Tahle přestávka má jenom 10 minut, to přežije a o velké přestávce se někam vypaří,nebo bude dělat, že splynul s palmou v rohu místnosti. Chudinka, vypadá, že už ji dlouho nikdo nezalil. Popřípadě se zamkne na záchodě a bude dělat, že má problémy s trávícím traktem. Ale momentálně nemohl udělat vůbec nic, jen se tvářit neutrálně nebo dokonce zaujatě a odpovídat na otázky všech okolo. Přestávka naštěstí skončila dřív, než si myslel. Štěstí. Další hodinu měla následovat literatura. Další mladá učitelka, která, jak se zdálo, měla ráda, když noví žáci stojí před tabulí a říkají o sobě věci, které snad ani sami nevědí. A takhle se bavili celou hodinu tím, že tentokrát nedávali otázky žáci, ale učitelka. Pak další hodina a byla tady velká přestávka! A zdrháme!
Měl štěstí, kluci ho zachránili před dalším atentátem a dotáhli ho na klučičí záchody.
„Dík,“ vděčně na ně koukl.
„Pohoda. Ale ber to takhle, zdržel jsi nám už dvě hodiny. Jen tak dál,“ zasmál se jeden z nich.
„Jsem Kiba,“ podal mu ruku. Sasuke ji ze slušnosti přijal. Ostatní se mu taky představili. Nebylo jich moc, tuhle skupinku tvořili jen tři kluci. A to: Kiba, Naruto a Gaara. Ostatní zůstali ve třídě. Sasuke sice nechtěl nějak moc navazovat vztahy s taměšími, ale jelikož mu zachránili zadek (ne, nemyslíme to doslova),tak byl alespoň milý. V rámci mezí, jistěže. Známe Sasukeho, je to arogantní parchant. I když, teď možná v trochu slabší verzi.
„Promiň, co máme teď za hodinu?“ optal se jedné dívky, když se všichni vytratili ze třídy. Byla jedna z mála, která tam zůstala. Proč právě jí? Byla jediná, které tvář jí nic neříkala.
„Info a biolu. Nevím, asi půjdeš s náma na informatiku. Ty jseš… hm, Uchiha, že?“ zeptala se a Sasukeho překvapilo, že nevypadá, že by ji nějak zvlášť zajímal.
„Jo, Uchiha, Sasuke Uchiha,“ potvrdil, jelikož si nebyl jistý, jestli vůbec ví jeho jméno.
„Prostě s námi půjdeš na hodinu a pak se uvidí, co s tebou učitelka provede,“ usmála sa na něj.
„Jasně. A… jak se vlastně jmenuješ? Tolik lidí se mi tu představovalo, že nemám zdání, kdo je kdo.“
„Jmenuju se Saeyeon. Za prvý,nesměj se, a za druhý, ne, nejsem rozená češka,“ vysvětlila ještě dřív,než stihl Sasuke vůbec přijít na to, že to jmého je nějaké divné.
„Ehm, jo… fajn,“ řekl jen, než mu dobliklo, co vůbec řekla.
„To… je korejské jméno, ne?“ napadlo ho hned.
„Jo, bohužel. To je fuk, jdem, nebo nás tady nechají,“ odfrkla si a zvedla se i s taškou v ruce. Sasuke ji jen následoval. Ne, že by na ní nebylo vidět, že je asiatka, ale takové jméno nečekal. A už vůbec nečekal ten lhostejný přístup. Ano, usmála se, ano,mluvila s ním, ale byl jítak nějak ukradený. Tohle se mu nelíbilo.
„Tuhle chci…“ zamrmlal si pod pomyslnámi vousy. Teď se v něm zase začalo probouzet jeho pravé já. Jo, je to děvkař! Uhodlijste. Celý den se pak snažil s ní bavit, ale ona ho dokonale ignorovala, nebo jen tak ze zdvořilosti přikyvovala a odpovídala. Dokonale ho naštvala a myslím, že bylo zřejmé, že je si toho vědoma.
„Krucinál,“ třískl dveřmi, jejichž bouchnutí bylo slyšet snad v celém tom obrovském domě, do kterého právě vešel. Vejít nenápadně se mu tedy moc nepovedlo, i když vešel zadním vchodem. Naštěstí přilákal jen pozornost svého staršího bratra. Což zjistil takřka hned, jelikož ten pobavený tón se nedal přeslechnout.
„Copak?“ díval se na něj pár černých očí.
„Není to fuk?“ řekl otráveně,když si zouval boty.
„Tenhle pohled znám, nějaká tě odmítla, co?“ zasmál se Itachi nad tím, jak dobře svého brášku zná.
„Pche, přechytralý, jako vždy. Dej si pohov a nech mě být,“ osopil se na něj a chtěl zdrhnout do svého pokoje, aby tam mohl něčím plesknout o zeď. Nejspíše jen polštářem. To se ale nemělo zdařit.
„Takhle rychle najít někoho, kdo tě naštvě? To se ti ještě nepovedlo,“ zasmál se Itachi škodolibě a nenechal Sasukeho projít.
„Itachi, padej,“ chtěl ho Sasuke obejít, ale to se taky nepovedlo. Itachi ho přišpendlil k jedné ze stěn. Moc ho nebral fakt, že je může kdokoliv vidět. Byl si vědom rozkazu, který dal služebným, že do téhle části domu můžou chodit jen tehdy, kdyžž nikdo není doma. A co myslíme touhle částí domu? Tady má ložnici Sasuke, Itachi a taky tady mají jeden obývák, posilovnu a dole bazén. V druhé části domu se zdržují rodiče, které díky tomu potkávají jenom u večeře, jelikož jídelnu mají společnou.
„Nech toho,“ zavrčel Sasuke nebezpečně.
„A co když ne,“ Itachi se zašklebil.
„Co když mám na tebe chuť?“ zašeptal mu svůdně do ouška. Aby dodal svým slovům patřičný efekt, zabloudil rukou k Sasukeho pozadí.
„Teď ne, Itachi,“ zachraptěl mladší z nich.
„Seš si tím jistý?“ optal se ještě jednou a skousl mu ušní lalůček. Rukou zapadl do jeho džínů a pohladil ho po celém tom dokonalém pozadí. Schválně zatáhl za lem jeho trenek tak, aby se v přední části napnuly ještě víc. Tímhle počinem se však nešťastně zaryly Sasukemu mezi půlky.
„Itachi, přestaň…“ Marné protesty. Když se Itachiho stehno jen tak náhodou otřelo o Sasukeho klín. Ještě víc potáhl za spodní prádlo. Druhou rukou taky zabloudil pod jeho džíny. Pohladil ho po odhalených půlkách až dál, kam jen dosáhl. Dostal se až někam k hrázi, na kterou vyvinul menší tlak, několikrát po tom místě přešel krouživými pohyby, než se vydal na zpáteční cestu přes rýhu mezi půlkami. Nezapomněl zatlačit na jeho otvůrek. Bylo mu ukradené, že to dělá přes jeho trenky. Pak ruku vytáhl.
„Itachi, ne… Já teď potřebuju sprchu,“ dostal ze sebe Sasuke, už značně vzrušeným tónem. Ten hajzlík věděl, co s ním dělat.
„Jak si pán přeje,“ zasmál se mu starší Uchiha svůdně do ouška a víc se na něj natiskl. Jazykem přejížděl po odhalené kůži na jeho krku.
„Tak si dáme sprchu,“ náhle se od něj odtrhl. Nemohl si nechat ujít ten dokonalý pohled na Sasukeho zrudlé tváře, pootevřené rty, těžké oddechování a rýsující se vybouleninu na jeho kalhotách. Tenhle pohled ho neskutečně vzrušoval. A jen on veděl, jak ho do tohohle stavu dostat. Už to byl nějaký ten čas, co spolu spali poprvé. Ani jeden z nich nevěděl, jak k tomuhle vlastně došlo. Ale nestěžovali si. Spoločný sex jim dokonale vyhovoval. Nikdo na to zatím nepřišel, tak proč se tím zabývat?
„Chtěl jsi sprchu, ne? Tak co tam tak stojíš?“ zasmál se starší černovlásek. Nemohl si pomoct, nedalo se odolat. Opět ho natlačil na zeď, tentokrát však s jasným záměrem. Políbit ho. A taky, že to udělal. Dravě se vrhnulna jeho rty. Bylo mu jedno, že nejsou jen jeho, že tenhle malý bůžek má kopu dalších (holek). Ale on jediný měl ta privilegia, která patřila jen jemu. Jen on ho mohl ošukat!
„Jdeme,“ rozkázal a otočal si ho zády k sobě. Je o něco vyšší, to mu ale nebránilo ho po cestě do jednoho z pokojů líbat na šíji či odhaleném krku. Jednou rukou si ho přidržoval u sebe za ramena. Druhou šmejdil pod jeho košilí. Záměrně přejížděl prsty kolem lemu jeho kalhot, nezajel však níž. Tímhle způsobem ho došikoval až do jeho pokoje. Kde z něho strhnul košili a posouval ho dál až do koupelny. Jistě, nezapomněl za nimi zamknout. Jak pokoj, tak i koupelnu.
„Ksakru Itachi,“ zanadával Sasuke, když ho ne moc šetrně natiskl na koš se špinavým prádlem, který skoro převrátili.
„Neříkej, že ti to nechybělo,“ starší z bratrů se, jak jinak, ujal vedení. Sundal Sasukeho tričko, za neustálého šmejdění po jeho nahé hrudi mu odepl kalhoty, které se svezly po jeho štíhlých nohách až na zem. S trenkami už to nebylo tak snadné, ale to by nebyl Itachi, aby si s nimi neporadil. Pomalu, možná až příliš pomalu, je stáhl až dolů. S každým centimetrem se taky posouval níž, až se dostal do kleku.
„Itachi,“ zasténal Sasuke, doufajíc, že se jeho bráška začne o jeho chloubu náležitě starat, když už ji přivedl do tohohle stavu. Ale ne, on ne! Pohladil ho po celé délce a líbl pusou na naběhlý žalud. Pak se však zvedl a o pár kroků ustoupil. Nespouštějíc z bratra toužebný pohled ze sebe sundal všechno oblečení. Sasuke jen se skousnutým rtem a rudou tváří propaloval podlahu. Jaké to bylo překvapení, když uslyšel tekoucí vodu.
„Itachi, ty zmetku!“ zavrčel si pro sebe. Itachi schválně nezatáhl dveře u sprchy. Hodil po Sasukem zákeřný pohled. Rukou si sám zajel do klína a začal se uspokojovat. Hlavu zaklonil a nezapomněl vydávat ty rajcovní zvuky, které Sasukeho dostávaly do šílenství.
„Itachi, neser mě,“ zavrčel nebezpečně a konečně se odpíchl od koše na prádlo a zamířil si to ke svému bratrovi. Nasáčkoval se k němu do sprchového koutu a zatáhl za nimi posuvné dveře.
„Tohle mi nedělej,“ zaskuhral frustrovaně, když si ho jeho bráška ani teď nevšímal. Zoufale si ho přitáhl k polibku. Itachi se zprvu nezapojoval, ale když se zdál Sasuke až příliš vynervovaný, polibek mu oplatil. Co víc, zanechal práce na svém klínu a jeho ruce se rozběhly po Sasukeho těle.
„Itachi…“ zasténal Sasuke, když ucítil šikovné prsty, jak si pohrávají s jeho bradavkami. Ve stejném okamžiku byl natlačen na stěnu sprchy. V jedné chvíli se lekl, když ucítil chladné kachličky na rozpálené kůži. O to větší šok to pro něj byl, když se náhle ocitl ke kachličkám čelem. Itachi si ho otočil zády k sobě. Sám se na něj natiskl. Sasuke tak mohl cítit jeho tvrdé vzrušení na vlastním pozadí.
„Tak co to bude, Sasuke?“ optal se starší z nich a provokativně ho kousl do krku. Sasuke slastí zaklonil hlavu. Ten prevít!
„Můžeš si vybrat. Sprchový gel, šampon nebo tekuté mýdlo…“ Itachi ho trochu odtáhl od zdi a namířil ho na malý výklenek, kde bylo několik lahviček se šampóny a podobnými věcmi.
„Itachi…“ mladší černovlásek se však k odpovědi moc neměl. Kdo by taky dokázal poskládat souvislou větu, nebo vůbec přemýšlet, že to má udělat, když si tak šikovné ruce pohrávali s jeho vzrušením.
„Ksakru, Itachi… Já chci, abys mi ho vykouřil!“ zasténal Sasuke svou prosbu. Ta však neměla být splněna. Itachi ji ignoroval.
„Takže tekuté mýdlo,“ odpověděl si sám na Sasukem už zapomenutou otázku. Následně šáhl po lahvičce s daným prostředkem na mytí a vůbec se nenamáhal si část vytlačit na ruku. Rovnou toho půlku nalil na Sasukeho ramena. Láhev okložil a se zájmem ho začal mydlit. Na jeho kůži se tvořila další a další pěna. Nezapomněl na jeho bradavky, kolem kterých kroužil kluzkými prsty. Přesunul se níž. Pěny bylo stále víc.
„Itachi…“ Sasuke už byl totálně frustrovaný. A hlavně zoufalý z toho, že jeho chloubě se nikdo nevěnoval.
„No jo, no jo,“ zasmál se při tom jen Itachi a přesunul ruku do jeho klína. Nezůstal tam však dlouho a opět tohle místečko opustil.
„Tohle je mučení!“ zavrčel mladší Uchiha. Jeho bratra to však příliš neberalo. Rád Sasukeho škádlil a tímhle způsobem týral. Opět val láhev s tekutým mýdlem do ruky. Sasukeho si trošku poupravil. Za boky si ho přitáhl blíž, avšak jednou rukou zatlačil na jeho záda. Tím docílil, že na něj Sasuke provokativně vystrčil ten jeho sexy zadeček. Už to dál neprotahoval. Tentokrát si mýdlo stříkl do dlaně, kterou hned zamířil k Sasukeho otvůrku. Ani tady na to nešlo nějak zvlášť pomalu. Rovnou do Sasukeho pronikl dvěma prsty a začal se v něm pohybovat. Černovlásek se pod ním kroutil jako had, který se svléká z kůže. Ani si nevšiml, že Itachi přidal i třetí prst. Když z něho však prsty vytáhl, to už si všiml. Neměl však ani čas nějak prostestovat, jelikož Itachiho prsty hned nahradil jeho úd. Nečekal, hned začal zběsile přirážet. Jednu ruku Sasukemu zkroutil za zády a pevně ji držel. Oba sténali nahlas, dýchali zběsile a oddechovali těžkopádně. Sasuke však pořád se zmučeným výrazem, jelikož jemu se pořád nikdo nevěnoval. A sám si ho honit nemohl. Jednu ruku měl za zády a druhou se musel držet zdi, aby do ní nenarazil hlavou, nebo něčím jiným.
„Itachi, dělej!“ křikl po něm snad až zoufale.
„Tak rychle to tedy nebude,“ zasmál se starší z nich škodolibě a vyklouzl z něj. Pořád mu však držel ruku za zády. Sáhl po hlavici sprchy a nastavil, aby proud vody nešel z horní sprchy, ale právě z té, kterou držel v ruce. Samosebou, že byla nastavená na ten nejsilnější proud *Víte, co myslím, ne?* Začal Sasukemu omývat celá záda i stehna. Na těchto místech působil proud vody jako dokonalá masáž. Když však sprchou zamířil na citlivější místa, Sasuke se mohl zbláznit. Itachi mu sprchu takříkajíc narval zezadu mezi nohy a nechal silný proud vody dopadat na ta nejcitlivější místa. Sasuke se pod ním kroutil, zmítal, křičel a sténal slastí. Udělal by se snad i z toho, jak moc toužil po uvolnění. To mu však jeho starší bráška nehodlal dopřát. Sprchu vypnul a Sasukeho vytáhnl ven. Ani on sám se ještě neudělal. Tohle je jeho způsob, jak docílit mnohem delšího a silnějšího orgasmu. Oddalovat ho.
„Itachi, ty parchante!“ zanadával mu Sasuke. Skoro nedokázal stát na vlastních nohách. To však jeho starostlivý bráška vyřešil za něj. Vysadil ho na koš s prádlem a roztáhnul mu nohy. Opět do něj tvrdě pronikl. Jeho přírazy byly rychlé a hrubé. Mladší Uchiha jen znaveně obtočil nohy kolem jeho boků a nechal se šukat vlastním bratrem doufajíc, že konečně dojde i na něj. Měl pocit, že tohle už dlouho nevydrží. Jeho penis byl až bolestně vzrušený, ale péče se mu stále nedostávala. Až teď si však uvědomil, že si konečně může pomoct sám. Těžkopádně přesunul ruku do svého rozkroku a začal si ho zběsile honit.
„Tak tohle ne, miláčku,“ uslyší zákeřný hlas u svého ucha před tím, než jsou jeho ruce násilím zkroucené za jeho zády. Zase! A tentokrát obě.
„Itachi! Já tě zabiju!“ Ten parchant! Itachi si opřel hlavu o rameno svého bratra a pořád zběsileji do něj přirážel. Sasuke jen vyčerpaně držel, div se na něj nesvalil vysílením. Takhle frustrovaný ještě nebyl. Itachi naposled přirazil, než se konečně kdesi hluboko v Sasukem udělal. Několik minut trvalo, než mu vlastně došlo, že nelétá kdesi v obláčcích mezi andílky. Pustil Sasukeho ruce z křečovitého sevření. Ten se jen svalil na Itachiho rameno a čekal, dokud z něj jeho bratr nevyklouzne. Tomu to všechno došlo poměrně rychle a ze Sasukeho vyklouzl. Ten skoro spadnul na zem a kdyby ho Ity nezachytil, už by byl na zemi.
„Jak vidím, tak jsem tě odrovnal,“ zašklebil se mu Itachi, avšak byl si vědom toho, jak svému bratrovi ne a ne dopřát vytouženého vrcholu.
„Já tě jednou zabiju, Itachi, víš to?“ Sasuke neměl sílu už ani na ten vražedný pohled.
„Ale nepovídej,“ nadhodal přeslazeně starší z nich a konečně začal zpracovávat Sasukeho chloubu. Netrvalo dlouho a Sasuke se mu udělal do dlaně. Avšak šlo to příliš rychle. Itachi věděl, jak na to. Tohle nebylo to, co jeho bráška chtěl. Jeho frustrace nezmizela. Právě naopak. Ještě se zvětšila.
„Neplakej, Sasíčku, ještě jsme neskonšili,“ promluvil na něj jako na malé děťátko. Přitáhl se k němu a nechal ho, aby mu obtočil nohy kolem boků. Pevně si ho chytl a vyzvedl do náruče. Přenesl ho až do pokoje, kde ho hodil na postel. Nikdy nebyl nějak zvlášť něžný. To by nebylo ono.
Sasuke zůstal nepohnutě ležet na posteli. Nechtělo se mu hýbat. Věděl, že koupelnou to ještě neskončilo…
„Tak pokračujeme, ne?“ připlazil se k němu druhý Uchiha a líbnul ho na podbříšek. Pak ho nešetrně povalil na všechny čtyři a přitáhl si jeho prdelku k sobě. Pár tahy přivedl svou chloubu opět k životu a nešetrně do Sasukeho přirazil. Tomu to bylo už jedno. Nechal se divoce šukat vlastním bratrem. Tentokrát bylo však něco jinak. Itachi ho dál netýral a zabloudil rukou k jeho erekci a začal ji pomalu zpracovávat. Pro Sasukeho smůlu se však Itachi udělal dřív než on. Chytl Sasukeho za boky a přirazil do něj celou délkou. Opět se udělal v jeho útrobách. Když ze Sasukeho vyklouzl, ten se jen znaveně zhroutil na postel.
„Ale no tak, neříkej, že tě to tak odrovnalo,“ Itachi ho pohladil po boku a přetočil ho na záda.
„Jseš parchant, Itachi, neskutečnej parchant…“ vydechl těžkopádně mladší bráška.
„Nebuď na mě takovej, vždyť já ti to teď vynahradím,“ lípnul mu pusu na líce. Pak se pustil na jeho rty. Vášnivý polibek, jejich jazyky se proplétali, dokud jeden z nich neřekl dost. Tím jedním byl Itachi, nebylo to však tak, že by nedostál svému slovu. Přesunul se na Sasukeho krk, klíční kost, hruď… Všude nechával drobné červené flíčky. Bylo mu vyloženě někde, jestli to bude někomu podezřelé. Posouval se níž, tam narazil na dva výčnělky. Jeden z nich obkroužil jazykem, něžně kousnul a pak provokativně pofoukal. Sasuke se zachvěl. O to víc, když to Itachi zopakoval ještě několikrát na obou jeho bradavkách. Přesunul se níž, na jeho bříško. Vklouzl neposedným jazýčkem do pupíku, než se konečně dostal k Sasukeho bolestně vzrušené chloubě. I teď si bude hrát. Obešel ji a lípnul mu několik pusinek na stehna.
„Itachi, ty parchatne, tak už mi ho konečně vykuř!“ křikl po něm Sasuke hned, jak mu došlo, že si chce zase hrát.
„Vždyť jo, vždyť jo,“ protočil Itachi panenky a konečně ho vzal do úst. Šikovný to jazýček. Sasuke vplul prsty do těch uhlových pramenů a udával si vlastní tempo. Otevřel doteď přivřené oči. Zadíval se nad sebe. Hleděl do velikého zrcadla, které si pověsil nad postel. Hleděl sám sobě do temně černých očí. Můžete se ptát. Ano, to zrcadlo tam bylo schválně. Nekoukal se na Itachiho, jak mu ho kouřil… Koukal do vlastních očí, které byly prázdné. I když mu tohle vyhovovalo… Sice ho Itachi někdy strašně rád trápil… Jemu tenhle sex vyhovoval… Dokáže ho uspokojit. Ale nedokázal se smířit s tím, že tohle bylo zvrácené. Bojí se sám sebe… Vždy, když s ním spal… pokaždé se potom musel kouknout do zrcadla… Snad ze strachu, jestli je to pořád on. Nebo jestli tam vůbec ještě je. Tohle opatření bylo lepší. Nemusel nikam chodit. Měl zrcadlo přímo nad postelí. Možná jakýsi způsob mučení sebe samého. Nebo jen trest za to, že dělal něco tak zvráceného, že spal s vlastním bratrem. Trestem je pohled do vlastních očí… Byly prázdné, úplně prázdné. Nebylo v nich nic. A to bylo to nejhorší… Ne jen jeho oči… ON byl prázdný, dutý jako porcelánová panenka. Nic nezbylo… A to ho děsí. Ale tohohle se nedokázal vzdát, už to nejde. Příliš hluboko padl na to, aby se dokázal dostat opět nahoru. A bojí se jediného… že jednou… Tohle nebude jen o sexu… že jednou zjistí, jak moc mu chybí láska, že i on… ji potřebuje… A to je jeho největším strachem. Jako záruku, že se tohle nestane, jako záruku, že se nezamiluje do vlastního bratra, sem dal to zrcadlo… Aby každý pohled od něj ukazoval, jak je tohle zvrácené a zlé.
Jeho hlavou vířily myšlenky příliš intenzivně, takže si ani nevšiml, kdy ho Itachi vypustil z úst. Nevšiml si ani toho, že se Itachi natáhl pro cosi do nočního stolku. Nedošlo mu, že tam má cosi schované. To, že něco nehraje, mu došlo až když uslyšel podivné bzučení. A když ucítil jakousi vibrující věc na svém přirození, myšlenky se ztratily úplně. Semkl oční víčka a zaklonil hlavu. Nechal svého bratra, aby mu roztáhl nohy. Ten se vyloženě bavil Sasukeho překvapením, když začal vibrátorem šmejdit na jeho intimních partiích. Zálibně vnikl malou věcičkou do jeho těla a majetnicky si přitáhl jeho chloubu. Nejdřív ho jenom honil, pak mu ho začal kouřit, zatímco v něm pohyboval malým vibrujícím předmětem. Sasuke se zmítal slastí a vykřikoval Itachiho jméno. Po tolika mučivých chvílích a čekání se konečně dočkal vytouženého vrcholu. Itachi je však stará děvka, vibrátor v něm nechal ještě hodnou chvíli a ulehl vedle něj. Čekal, dokud nebude Sasuke schopný si ho vyndat sám. A taky že si počkal dlouho. Sasuke se jen ještě zmítal na posteli ve slastí vyvolaných křečích, než dokázal tu zatracenou věc vyndat. Pak jen dlouho ležel a vydýchával se. Itachi si nemohl pomoct, odhrnul mu vlasz ze zpoceného čela a dál ho v nich hladil, dokud se Sasuke nevzpamatoval a nestřásl jeho ruku. To se pak radši stáhl, než by začal Sasuke pěnit.
„Jseš parchant,“ hodil po něm Sasuke vibrátor. Bylo mu jasný, že si ho Itachi připravil. A to mohl být ještě rád, že tohle nebylo to největší, co doma měl.
„Já vím, ale nemůžu si pomoct. Když ošukat tu tvoji sexy prdelku je prostě něco dokonalýho,“ poškleboval se mu teď jako pokaždé.
„Jasně…“ odfrkl si Sasuke. Chtěl se zvednout, to však po chvíli zavrhl a vykašlal se na to. Prostě zůstal ležet a civět do zrcadla. Itachi si už dávno všiml, co to pokaždé dělal. Teď ulěhl do stejné pozice a taky se koukl nahoru.
„Šukej si s kým chceš, Sasuke, ale ošukat tě mám právo jen já, na to nezapomeň.“ Vždy byl majetnický. Teď zajisté taky. A nárok na Sasukeho prdelku mohl mít jedině on!
Ještě hodnou chvíli leželi v tichosti. Sasuke se užíral vlastním svědomím a Itachi? Kdo ví, na co myslel…
„Snad ti to s tou holkou vyjde a dostaneš ji jako vždy, bratříčku. Jen neudělej nějaký průser, jestli nechceš na další školu,“ řekl Itachi, našel alespoň část ze svých věcí – což nebylo těžké, jelikož všechny byly v koupelně – něco z toho si navlékl a odešel. Sasuke ho ani nevnímal, jen civěl do zrcadla. Co tam viděl?
„… tohle už nejsem já…“ pronesl do prázdného pokoje a zavřel oči. Už se nechtěl koukat. Příliš to bolelo. To prázdno v něm. Byl dutý… jak nějaká hračka… Jen prázdná schránka… A on věděl, že tohle si způsobil sám. To on… tehdy… všechno začal… A teď už to nedokáže skončit.