Lost in love

„No tak, Deane, nenech se přemlouvat,‘‘ tahal ho za ruku. Opravdu byly momenty, kdy Dean Sama nenáviděl. Nebyla to taková ta nenávist z hloubi duše, tu Dean ke svému bratrovi necítil nikdy, přestože jeho malý bráška vyvedl něco, co se (na první pohled) odpustit nedalo. Necítil jí nikdy, ani když ho Sam neposlouchal a snažil se dělat věci po svém. Často se místo toho cítil spíše psychicky na dně, ale vždycky nenáviděl někoho jiného, kromě Sama. Stávalo se, že nesnášel i sám sebe.

„Jak jsi řekl, nikdo nás tu nezná a navíc nás v té tmě ani neuvidí,‘‘ přesvědčoval ho dál Sam. Měl pravdu, měli práci ve městě, kde je nikdo neznal, kromě lidí, kterým se představili pod falešnými jmény jako agenti FBI. To bylo vše, a i kdyby, v tom chaosu světel a mezi tolika lidmi měli skvělou příležitost vzít nepozorovaně nohy na ramena.

„Je to jen jeden tanec, pár minut, než dohraje hudba,‘‘ pokračoval Sam. „Prosím.‘‘ Tenhle tón byl Deanovi dobře známý, a i když neviděl Samovi do tváře, přesně věděl, jak se tváří – jako nakopnuté štěňátko, štěňátko, kterému právě někdo šlápnul na ocásek nebo štěňátko, které touží po jeho pozornosti… Bylo to jedno, ať už to bylo jakékoliv štěňátko, dělalo psí oči a kňučelo tak, že se tomu nedalo odolat.

„Fajn,‘‘ vydechnul nakonec a nechal Sama, aby ho provedl mezi tančícími páry na volné místo na parketu. Teatrálním pohybem si Dean vykasal rukávy jak od košile, tak od saka, ruce mu následně položil na ramena, zatím co Sam přistoupil blíž, aby ztenčil mezeru mezi nimi, dokud nebyli tělo na tělo. Mladší z nich vzal toho staršího kolem pasu a pomalu je rozhoupal v rytmu hudby. Byla to písnička od kapely, kterou Dean dobře znal, a proto netrvalo nijak dlouho, aby se v Samově náruči pořádně uvolnil. Pár hodin za volantem, čtyři krátké hodiny spánku, celý den na nohách a ještě v obleku – bylo fajn na chvíli si vydechnout.

Jakmile mu Samovy dlaně sjely přes boky až na hýždě, povolil mu Dean kravatu a v momentě, kdy Sam stisknul obě půlky, rozepnul mu první dva knoflíčky na košili a políbil ho na krk. Sam na nic nečekal, mírně naklonil hlavu a nechal Deana opatrně skousnout kůži mezi zuby. Ten neměl v plánu zůstat pouze u toho, ruce pomalu sunul výš, prsty přejel Samovi přes týl až do vlasů.

„Deane,‘‘ šeptal Sam, zatím co se snažil udržet rytmus. Šlo to ale ztuha, ani jeden se na hudbu pořádně nesoustředili a měli tendence pomalu zastavovat krouživý pohyb ploužáku. Deanovi to bylo očividně jedno, Sam ale příliš netoužil přitahovat pozornost tím, že by se zastavili uprostřed parketu a tak s vypětím všech sil zůstal alespoň trochu soustředěný. Nešlo o to, že by na ně lidé koukali, koutkem oka párkrát zahlédnul, že je lidé pokradmu pozorovali, jen nechtěl, jen nechtěl, aby je někdo vyrušoval, tahle chvilka byla jen jejich.

Starší z Winchesterů nepřestával laskat citlivé místečko na krku mladšího z nich. Líbila se mu každá Samova reakce, od tichého sténání až po to, jak si ho přitahoval co nejblíže. Hlavně tou částí těla, kterou stále pevně svíral v obou dlaních. Cítil Samovo rostoucí vzrušení, sám na tom byl stejně. Už-už se chystal zanechat Samovi na jemné kůži tmavý flíček, když v tom hudba náhle utichla. Naštěstí neměli hudebníci v úmyslu dát si pauzu a skoro ihned navázali dalším pomalým, starým, ale známým songem, takže parket nikdo neopustil a všichni pokračovali v tanci. S prvními tóny se Dean vrátil k předchozí činnosti. Spojení rtů a jazyka bylo na Sama už moc. Zastavil se, s ním i Dean, nepatrně se zaklonil, takže si Dean musel stoupnout na špičky a zakroužil boky, což způsobilo, že se jejich erekce otřely o sebe. Sam poměrně hlasitě zavzdychal a vysloužil si za to zkoumavé pohledy od okolí, ale byl tak ztracený v Deanově doteku, že ani jeden z těch mnoha výrazů v jejich tvářích nezachytil.

„Sammy,‘‘ promluvil Dean a prsty otřel krvavé místo. Poodhrnul mu límec a se zájmem si prohlédnul svůj výtvor.

„Jdem,‘‘ zavelel potichu, vzal Sama kolem pasu a oba urychleně opustili místnost.