Love potion – I’m in Misery!

   Byly Vánoce, pár hodin do Štedrého večera. Shizuo Heiwajima seděl na lavičce před výškovou budovou a nechal na sebe dopadat drobné sněhové vločky. Co mu tížilo, mysl tentokrát překvapivě nebyl jeho sok, ikebukurský informátor Orihara Izaya, ale byla to myšlenka na pár hodin volna, když už byly ty Vánoce. Věděl, že nadpoloviční většina Japonců tento svátek neslaví nebo jej dokonce naprosto ignoruje, ale on chtěl tentokrát patřit k těm pár vyvoleným a strávit večer někde v klidu, pryč od vymáhání dluhů, arogantních obličejů a jízlivých řečí. Pokud těch pár hodin dostane, plácne sebou o postel a prospí je. Z tohohle toku příjemných myšlenek ho vytrhnul Tomův hlas. Namísto pozdravu se ho optal, jestli chce cigaretu. Neodmítnul, ale když oba zjistili, že ani jeden nemá zapalovač, ale jen navlhlé sirky, s hlubokým povzdechem se neochotně vzdali dalšího hřebíčku do rakve.

   „Chceš slyšet něco pozitivního?“ nakousnul Tom začátek krátké konverzace. „Jsi těhotnej?“ byla první otázka, která ho napadla, nechal si ji však pro sebe. On, Shizuo Heiwajima, starší z bratrů, přeci nedělá vtipy!

   „Máš dva dny volna. Tak běž a užij si je,“ odpověděl mu na jeho zaryté mlčení. Shizuo se zavrtěl, probrán znovu Tomovým hlasem.

   „Ah~ díky. A co ty?“

   „To zvládnu, bez obav,“ nakonec ten zapalovač našel v nejhlubší kapse svých kalhot. Měl motiv pandy, vzpomněl si, že ho dostal v jednom zábavním parku pro děti, kterým kdysi procházeli. Jaká ironie, dostat zapalovač v parku pro děti. Ještě než Shizuo odešel, tak mu připálil, ten zahučel něco na pozdrav a zmizel v davu lidí. Stále sněžilo, více, než bylo v tomto ročním období obvyklé. Sledoval dění kolem sebe, pátral po známých tvářích, ale nikoho neviděl. Bylo až podivné ticho a klid, většinou se po ulicích toulal Izaya, ale ani po tom nebylo dnes stopy. Shizuo začínal věřit, že zázraky se opravdu dějí. Izaya měl v tu chvíli úplně jiné starosti. Stejně jako Shizuo chtěl nějak oslavit Vánoce. Spředl dokonalý plán, ale k tomu potřeboval pomoc Shinry, proto strávil většinu dne u něj, neměl čas pobíhat ulicemi a provokovat jeho Shizua. Ani o to nestál, měl s ním lepší plány, které zatím krásně vycházely. Když odcházel od Shinry, připadal si jako génius – vždycky dostal to, co chtěl. Jeho vánoční pikle mohly začít.

   Shizuo ležel na posteli, koukal do stropu a snažil se usnout. Sice se cítil strašně utahaně, ale víčka se mu nechtěla zavřít. Převalil se na druhý bok a teprve po půl hodině se mu povedlo zabrat. Za chvíli se ale probudil, zdálo se mu, že bouchly dveře, ale byl stále ještě v polospánku, nemohl s přesností určit, jestli to byl sen nebo realita. Lehnul si na záda, snažil se uklidnit a znovu usnout. Jenže si všimnul něčeho černého, co se mihlo kolem dveří. Byl ale příliš ospalý na to, aby to řešil a tak je zase zavřel. Otevřít je ho donutily kroky. Pozdě. Než se stačil zvednout to něco černého na něj skočilo – Izaya! Heiwajima chvíli přemýšlel, kam ho praštit, aby to co nejvíc bolelo, ale zaujala ho santovská čepice, kterou měl Izaya na hlavě. Klasicky červená, s bílým lemem, nad kterým blikalo pět různě barevných hvězdiček v různém rytmu. Vypadal v ní tak dětsky, měl až nevinný výraz. Byl tak roztomilý. Roztomilý? Co to, k skru, je za blbou myšlenku? zděsil se Shizuo. Chtěl Izayu odstrčit, položil mu ruce na ramena a to bylo to jediné, na co se v tu chvíli zmohl. Izaya se jen pobaveně díval na Shizuův obličej, který hrál všemi možnými grimasami. Když se po chvíli odhodlal podniknout další krok, opět ho jeho tělo zklamalo. Místo toho, aby Izayu shodil, ho povalil na záda, takže on byl nad ním a Izaya měl nohy kolem jeho boků.

   „Co to je do hajzlu!?“ zaklel nahlas.

   „Oh~ to je síla lásky, Shizu,“ zahlásil tajemně Izaya a sundal si čepici z hlavy. Ten pohyb, který přitom Izaya udělal, mu připadal velice sexy. Sexy? Cože? To je vtip?
„To jsou zase tvoje fígle, že jo?!“ zařval na něj. Snažil se vypadat drsňácky, ostatně jako vždy, jenže hlas mu při posledním slově podivně zakolísal. Přikryl si ústa dlaní a zděšeně se díval na Izayu, který si ten moment vychutnával plnými doušky.

   „Však říkám! Síla lásky~“ Shizuovi se zdálo, jako by tu větu zazpíval. Jeho tělo jako by ho vůbec neposlouchalo. Neřídilo se pokyny mozku, který mu říkal, aby Izayovi za ta slova pořádně namlátil, ale řídilo se úplně jiným orgánem. Když Shizuo zjistil, co se děje v jeho spodních partiích, nejradši by se zvednul a odešel, ale cosi mu to zakazovalo a bránilo mu v tom. Místo toho chytil Izayu za zápěstí, ruce mu dal za hlavu a naklonil se mu ke krku. Podařilo se mu ho jednou pořádně kousnout. To bylo všecho. Náhle se mu zamotala hlava. Izaya voněl sladkým, až tak, že ho to donutilo mu nos zabořit do vlasů za uchem. Ještě více to otupilo Shizuovy už tak otupené smysly. Zavzdychal a na to Izaya čekal. Bylo jasné, že to začíná zabírat. Položil mu ruce na záda, a jakmile zjistil, že se Shizuo nebrání, přitisknul se na něj celým tělem. V zápětí zjistil, že Shizuovi musejí být v rozkroku těsné kalhoty, zatlačil svým rozkrokem na jeho, načež Shizuo zasténal.
   „Chceš si hrát? Tak fajn,“ pronesl Shizuo vážně, což Izayu zaskočilo. Ne ale natolik, a když cítil, že se chce začít strašně smát, musel se kousnout do spodního rtu. Sice byl v pozici, kdy si to mohl dovolit, ale jednoduše nechtěl. Chvilku se na sebe upřeně dívali, mlčeli, jen do ticha tikaly hodiny. Pak Izaya přikývnul a než stačil Shizuo zareagovat přetočil je, takže on byl zase nahoře. Vítězně se zasmál, oči mu zazářily. Strašně se těšil na to, co chtěl udělat – jednou mít na Shizuem navrch, alespoň v posteli, aby neprotestoval proti jeho krokům, ale aby mu dokonce pomáhal. I když svým způsobem podváděl a byl si toho plně vědom, bylo mu to jedno. Vytáhnul z kapsy nůž s černou rukojetí, uříznul mu první dva knoflíky a po chvilce rozverného zkoumání zbytku košile mu ušmiknul i ten zbytek. To se ale Shizuovi nelíbilo. I když ho Izaya jistým způsobem ovládal, chtěl být v téhle hříčce ten dominantní. Opět ho shodil do peřiny a obkročmo si na něj sednul. Zaostřil na místo, kam ho předtím kousnul. Začínalo se nalévat namodralou barvou, byly na něm také zřetelné otisky jeho zubů. Znovu se k onomu místu sehnul a opatrně ho olíznul. Aby nezůstal na jednom místě, pokračoval dál na klíční kost, která nebyla schovaná pod Izayovým černým tričkem. Zastavil se, vytáhnul ho za ruce do sedu, stáhl z něj jak mikinu, tak i to tričko a znovu ho povalil. Izaya se celou dobu usmíval, měl pootevřené rty a pevně zavřené oči. Užíval si, že může mít Shizua jen pro sebe. Teď je jeho. Jen jeho. Nakonec to nebyl tak špatný nápad, říct si Shinrovi o Nápoj lásky. Mělo to pár malých podmínek, ale vyplatilo se to. Jeho představy nádherně prožitého večera se začaly konečně naplňovat. Užíval si Shizuovy dotyky, nenechavé ruce, které pátraly po celém jeho těle a horké polibky. Nechtěl zůstat jako ten pasivní a tak mu začal stejnou měrou i oplácet, zbavili se veškerého oblečení a ležíc pod dekou se jen tak mazlili. Doteky holé kůže byly tak příjemné, že se od sebe nemohli hodnou chvíli odtrhnout a jen se o sebe třeli. Vášnivé dotyky petingu jim ale už nestačily. Hladově se políbili, Shizuo se chtěl zvednout, že udělá krok dál, ale Izaya ho zastavil. Sedl si mu na klín, rukama se mu opřel o hrudník a nechal Shizua, aby do něj pomalu vniknul. Bez přípravy to bolelo, ale jen zpočátku, pak začal Shizuo opatrně přitážet…

   „Ah bože,“ byla Shizuova první slova do nového dne. S nemalými potížemi se posadil a pak teprve zamžoural po pokoji. Musel se chytit za hlavu, jinak by mu nejspíš upadla. Jakmile se pořádně probral, čekal ho šok. Vzpomněl si, co se dělo a zrovna s Izayou. Když se ale podíval na košili, knoflíky byly na svém místě úplně nedotčené. Začal přemítat nad tím, jestli se mu to jen nezdálo. V tom, že se mu to nezdálo, ho utvrdil lísteček, který naše vedle postele na nočním stolku. Stálo na něm:

Shizu chan,

vítej zpátky mezi černovlasé*.
Izaya~ <3

Shizuo se div nepřetrhnul, když běžel k zrcadlu do koupelny. Zděšeně se na sebe podíval.

   „IZAYOOO!!“

*Kdo viděl Durarara!! tak ví, že Shizuo měl jako malý, myslím, černé vlasy. Když šel na střední, měl je odbarvené na blond.