Lover’s Rings

Beyond your tongue and mine, there’s the truth..

   V místnosti bylo ticho, všude ve všech pokojích. Nic se nedělo, byla noc. Tma se opírala do každého kouta, dokud jí občasně neproťaly odrazy světla z ulice. Izaya se zavrťel pod peřinou, převalil se na druhý bok, zamžoural do tmy a zase zavřel oči. Po chvíli se bytem ozvaly kroky. Nemusel otevírat oči, aby věděl, kdo přichází. Znal ty kroky velice důvěrně – Shizuo. Z tmy poza rohu vykouknul barmanský oblek, na kterém byla zřetelně viditelná rána. Shizuo se pomalu blížil k posteli, ale s Izayou to nic nedělalo. Těžce dosednul na kraj postele, cosi zahučel a natáhnul se na volný kousek vedle Izayi. Ten otevřel levé oko a prohlídl si Shizua od hlavy k patě. Vytáhnul ruku zpod deky a položil jí na ránu na boku.

   „Nebudu se ti omlouvat, že jsem tě vzbudil,“ pronesl ostře Shizuo. Izaya se pobaveně zasmál, znal Shizua už dlouho, takže věděl, že takovýhle tón hlasu má za každé situace, za každého počasí.

   „To se ani nedalo očekávat,“ pronesl Izaya a prstem rejpnul do rány. Shizuo se ošil a přes tu ruku ho pořádně plácnul. Izayovi to stejně nedalo a provokoval dál. Vyhrabal se z pod deky a obkročmo si na blonďáka sedl. Tomu to bylo vysloveně jedno, byl strašně unavený na to, aby Izayu uhodil a měl pak od něj na chvíli klid. Izaya zatím šubnul za látku jeho košile, ta povolila a udělala mu více místa pro prozkoumání rány. Náhle se tmavovlasý kluk zvednul a odešel kamsi. Když se vrátil, držel v ruce lékárničku a z té pak začal tahat obvazy jako z kouzelné krabičky.

   „Co jsi? Moje máma?“ optal se kysele Shizuo, když viděl, že se mu Orihara chystá ránu ošetřit.

   „Ano a ty jsi můj neposedný syn,“ usmál se Izaya.

   „Drzej zmetku.“

   „Díky,“ poděkoval mu nadšeně Izaya a přiložil vatu s dezinfekcí na ránu. Shizuo překvapením syknul, což udělalo Izayovi docela radost. To ho svedlo, vatu na ránu ještě více přimáčknou, Shizuo už však mlčel.

   „Pěkný brýle. Z výprodeje?“ vypláznul jazyk Izaya.

   „Cože?“ zvýšil hlas Shizuo, pak si ale uvědomil, kam tím Izaya míří a podíval se na brýle, které měl pověšené v zapínání vesty.

   „Ti sráči,“ zamračil se Shizuo, když viděl poškrábaná sklíčka.

   „Právě ti zkazili image. Ou~,“ zašklebil se Izaya a přelepil mu ránu.

   „Ty mlč. Máš takový štígro, že jsem strašně zřízenej, bych ti předvedl, komu zkazili image,“ zahlásil Shizuo a posadil se, aby si sundal vestu. Jenže Izaya byl rychlejší. Znova se na Shizua obkročmo posadil a stáhl mu vestu, které chybělo pár knoflíků.

   „Jestli si nedáme pozor, tak se ti ta rána zase otevře.“

   „Neměj péči, krve mám tak 5 litrů,“ odpověděl mu Shizuo a přejel mu jazykem po krku. Izaya si položil ruce na jeho ramena a nechal se hýčkat.

   „Ale kdo to má pak uklízet?“ protestoval Izaya a stáhnul ze sebe tričko.

   „Tak tohle tě trápí?“ zašeptal Shizuo.

Let’s kiss one more time, with our eyes open

   „Minimálně,“ pronesl po chvilce Izaya, když konečně Shizuo propustil jeho rty. Jenže tomu to ještě nestačilo a políbil ho znovu a znovu a znovu, tvrději a vášnivěji. Izaya lehce zasténal, když mu Shizuovy ruce přejely po zádech a chytily ho za boky. V tu chvíli se zarazil.

   „Zdá se mi to?“ optal se neurčitě Izaya a s mírným úšklebkem na tváři se zpříma podíval Shizuovi do očí.

   „Co?“ nechápal blonďák.

   „Ukazováček na tvé levé ruce,“ upřesnil mu to, aniž by uhnul pohledem. Shizuo už chápal, na co se ptá – na ten prsten bez rytí, čistá chirurgická ocel. Neodpověděl mu, sjel rukama ještě níž, chytil ho za zadek a posunul si ho blíž k sobě…

Shalalalala… Let’s love each other

   „I~za~ya~ ku~n!“ ozvalo se přes ulici.

   „Neříkal jsem ti, ať hejbneš prdelí a vypadneš z Ikebukura?!“ zařval přes poloprázdnou ulici Shizuo, vzal jeden z košů, co stál vedle něj a poslal ho vzduchem směrem k Izayovi, který se tam vybavoval s Masaomim a Mikadem. Udělal jednu ladnou piruetku a koši se vyhnul.

   „Wuhů~ vedlé~ vedlé~“ zaradoval se Izaya a usmál se směrem k Shizuovi.

   „No nic, asi bych měl zmizet, jinak Shizu chan nebude klidně spát,“ zažertoval na účet chlapíka v barmanském a vydal se směrem přes ulici.

   „Ty parchante,“ zaklel Shizuo, „nemysli si, že mi teď utečeš!“

   „Já se vrátím,“ zamával na něj Izaya a zastavil Celty, která právě jela kolem.

   „Celty! Tady! Tady!“ ta na něj jen kývla, nabrala ho a jela dál.

   „Hajzl…“ nadával Shizuo, když konečně doběhl k místu, kde ještě před chvílí stál Izaya.

If you let your mind wonder, at the last moment

   „Zatracenej parchant,“ proklínal Shizuo Izayu, ostatně jako vždycky, když na sebe narazili.

   „Klid, Shizuo,“ uklidňoval ho Tom.

   „Nejde být v klidu!“ Shizuo se pomalu přestával ovládat. Měl pořádnou chuť někomu nakopat zadek – a ten někdo byl samozřejmě Izaya. Ten už si spokojeně seděl na zábradlí jedné z vysokých budov a díval se na nebe. Bude pršet… Náhle se Shizuovi rozezvonil telefon. Jeho display hlásal ‚Jedna přijatá zpráva‘ a ta obsahovala ‚Pořádně se dívej‘. Už ty znaky vyzařovaly značnou dávku drzosti. Bylo jasné od koho je, aniž by se Shizuo díval na příjemce. Shizuovy povolily nervy a povolila taky betonem zalitá značka.

   „IZAYO!!!“

   „Ah,“ povzdychl si Tom a jen se díval, jak Shizuo nasupeně běží k jedné z budov, přičemž srazil automat. Tom chtěl říct něco v tom smyslu, jestli si ho nechce vzít s sebou, ale raději mlčel, on by toho byl schopný.

It mimics our inertia

   „Á, našel jsi mě rychle,“ zvolal vesele Izaya a stále seděl nebezpečně blízko kraji budovy.

   „I~za~yo~!!“ vypustil páru udýchaný Shizuo se značkou v ruce. Byla to taková ta obyčejná se zákazem vjezdu.

   „Zasloužil bys pár facek!“ zařval a povolil si pár knoflíků na vestě.

   „Sem,“ ukázal Izaya na pravou tvář, „ať to bolí tady,“ ukázal zase na tu levou. Shizua chytil tik do oka. Tohle bylo moc. Rozběhl se proti němu a prudce se tou značkou rozmáchnul.

   „To bylo těsný!“ zahlásil Izaya, odrazil se od zábradlí, pak od země a nožem zaútočil na Shizuův bok. Přesně na ten, kde měl tu ránu. Pro Shizua to byla maličkost, něco takového mu nemohlo ublížit, ale pro Izayu to byla příležitost – i možnost zničit svojí včerejší práci.

   „Ups,“ bylo jediné co z Izayi vypadlo, když mu natrhnul látku vesty. Shizuo mu to chtěl vrátit, znovu se rozpřáhnul, ale Izaya mu někam zmizel. Položil značku znovu na zem, a jakmile se jí dotkla, Izaya mu jí přišlápnul.

   „Nesundal sis ho?“ rejpal Izaya.

   „Ty…!“

   „Ano, já!“ zasmál se Izaya udělal pár svižných kroků dopředu a zatahal Shizua za tváře.

   „Shizu~chan~, měl by ses více usmívat. Nemrač se, budeš mít vrásky.“

   „AAA!“ tohle bylo další překročení limitů. Shizuo lehce ztrácel nervy a Izaya to dost dobře věděl. Blonďák jedním škubnutím shodil tmavovalsého kluka ze značky a ten nebezpečně přepadl přes zábradlí. A pak…

Like Pavlov’s dog, the unstoppable desire

… se k němu natáhla ta samá ruka, která se ho snažila tolikrát zabít, nebo alespoň zmlátit.

   „Izayo!“ oslovil ho Shizuo s jistou zoufalostí v hlase.

   „Haha~“ zasmál se Izaya a chytil se jeho ruky. Byl tam, nemohl tomu uvěřit, nutilo ho to škodolibě se smát – ten prsten, co mu tehdy dal, ten jeden jeho, čistá práce bez rytí, stále ho nosil. Přesně jako on – na ukazováčku. Jakmile mu Shizuo pomohl nahoru Izaya do něj drcnul a svalil ho na záda. Chvilku na něm ležel, cítil, jak mu zrychleně tluče srdce, díval se, jak se bílá látka jeho košile barví zase do ruda. Vytáhl nůž a špičkou do té rány rýpnul. Shizuo syknul a přetočil je, takže teď byl nahoře Shizuo.

   „Co si myslíš, že děláš?!“ houknul.

   „Pitvám!“ Shizu se díval, jak Izayovi teče krev ze spodního roztrženého rtu. Sehnul se a ránu mu objel jazykem. Izaya si schoval nůž zpátky do rukávu a dost neopatrně škubnul za motýlka, dost na to, aby mu rozbil zapínání.

   „Tak strašně mě sereš,“ prohlásil potichu Shizuo, zvedl Izayu, rychle ho přimáčknul na stěnu a dost tvrdě ho políbil.

Beyond your below and mine, your dead face…

Izaya do polibku zasténal. Možná bolestí, Shizuo nevěděl a nechtěl to řešit. Izaya si strčil ruce k němu do předních kapes a Shizuo zase do zadních. Stáli úplně namáčknutí u stěny a to se Izayovi nelíbilo. Vyndal ruce, chytil ty Shizuovy a dal je do taneční pozice. Udělal pár kroků stranou, pak otočku a už stáli ve středu střechy.

   „Tady,“ poručil si Izaya a usmál se. Ani ne tak drze, jako vždycky. Shizuova touha zvítězila a jeho jazyk opět vklouznul do Izayovy pusy. První kapky. Další. Liják. Stáli tam v tom dešti dlouho, líbali se a bylo jim jedno, že budou mokří až na kost. Izaya však dostal geniální nápad, vytáhnul telefon a…

Let’s kiss one more time, and expose your secret