Lullaby

Well I know the feeling
Of finding yourself stuck out on the ledge
And there ain´t no healing
From cutting yourself with the jagged edge

Už je to přesně šest měsíců od doby, kdy zemřel kapitán Ichimaru. Tehdy svítílo slunce a na nebi nebyl jediný mráček. Den přesně jako dnešek. Pamatuji si, že mi o jeho smrti řekla až Rangiku. V ten den, večer při saké. Možná bych se o tom jinak nedozvěděl. Možná by to tak bylo lepší. Chybí mi. Stále… Sesunul jsem se na zem. Oči plné slz. Otřel jsem si je rukávem, ale ony stále přicházely. Existují chvíle, kdy se snažíte na vše zapomenout. Každý má svůj vlastní způsob. Já se „léčím“ bolestí. Ta jediná mi pomáhá na vše zapomenout. Proužek krve mi ovíjel zápěstí. Sledoval jsem, jak spolu s ním z mého těla odchází i část mého smutku.

I´m telling you that
It´s never that bad
Take it from somene who´s been where you´re at
Lay down on the floor
And your not sure
You can´t take this anymore

Praštil jsem rukou do země. Dnes to nefungovalo. Smutek stále zůstával. Stále nové a nové slzy se mi draly z očí. Cítil jsem jejich slanou pachuť v ústech.
„Proč jste mi to udělal kapitáne…“ zavzlykal jsem. Znovu jsem si oči přetřel rukávem. „Proč jste mě tu nechal samotného!?“ V mém srdci de rozlévala palčivá bolest, která jej trhala na kusy. Celé tělo se mi rozklepalo. Na konečcích prstů jsem cítil chlad. „Bez vás to nezvládnu!“ zakřičel jsem. Slzy mi teď začaly téct ještě víc. Položil jsem si hlavu na kolena. „Tohle nezvládnu.“ zašeptal jsem. Možná….možná kdybych si způsobil ještě větší bolest. Možná by to potom přešlo. Vzal jsem do rukou svou katanu a zadíval se na svůj odlesk. „Co jsem to za chlapa, když tohle nezvládnu?!“ Nezasloužím si to. Nezasloužím si tenhle život, když jeje nemám komu zasvětit, když jsem nedokázal zachránit svého kapitána.

 Please let me take you
Out of the darkness and into the light
Cause I have faith in you
That you´re gonna make it through another night
Stop thinking about
The easy way out
There´s no need to go and blow the candle out
Because you´re not done
You´re far too young
And the best is yet to come

Za sebou jsem uslyšel kroky. Vůbec jsem je nevnímal. Soustředil jsem se jen na mou bolest a mou katanu. Namířil jsem si ji k srdci. V tom jsem na svém rameni ucítil něčí ruku.
„Nedělej to, Izuru.“ Jeho hlas mě zahřál u ucha. A pak mi to došlo. Ten hlas, ten já znám! Otočil jsem se a zůstal překvapeně zírat na osobu za mnou.
„K – kapitáne Ichimaru?“ Klekl si ke mně a palcem mi otřel slzu z tváře.
„Tohle by bylo až příliš jednoduché.“ Natáhnul jsem ruce a obejmul ho. Obličej jsem mu zabořil do hrudi a znovu začal brečet. Bylo mi uplně jedno, že má být mrtvý. Vrátil se. Vrátil se kvůli mě! Pohladil mě po vlasech a něco mi pošeptal do ucha. Snad abych přestal brečet. Jakmile jsem uslyšel tlukot jeho srdce, byl jsem si jistý, že se skutečně vrátil.

Well everybody hit the bottom
And everybody´s been forgotten
When everybody´s tired of being alone
Yeah everybody´s been abandoned
And let a little empty handed
So just close your eyes Well honey here comes a lullaby