Minulost se opakuje aneb Déjà vu – Kapitola 1.

Kapitola 1. – Nový úkol

Červená čakra.  Nepochybuji, to musí být Kyuubi.

„Dlouho jsme se neviděli, co Naruto?“ ozval se vrčící hlas.

Otočil jsem se a spatřil jsem ho. Zdál se mi větší, než byl, ale to je jen klam. Od té doby, co jsem ho takhle uviděl naposledy, se nemohl zvětšit. Neměl jak? Nebo snad jo?

„Je to dost dlouho, ale stejně si se nezměnil! Jsi pořád stejně nabručený,“ vysmál jsem se mu.

To se mu, ale nelíbilo.

„Však já se jednou osvobodím, a pak teprve uvidíš!“ zařval dost hlasitě devítiocasý.

„To si myslíš ty, ale já mám opačný názor. Zůstaneš v téhle díře navěky!“ zakřičel jsem.

Otočil jsem se, chtěl jsem co nejrychleji zmizet.

„Ty víš, že tu nebudeš navěky! Jestli chceš, abych tu zůstal, musíš najít nového Jinchurikiho,“ dodal ještě devítiocasý.

Otočil jsem se zpět.

„Nemysli si, dřív jsem byl děsný pako, ale z toho už jsem vyrostl. A stejně, i když jsem povahově jako matka, mám v sobě i kus taťky! A mám nachystaný plán“ zasmál jsem se a odcházel do temnoty.

Bloudil jsem v temnotě, ale pochvíli jsem nalezl světlo. Světlo bylo čím dál silnější a já musel zavřít oči.

Po chvíli jsem otevřel oči a zjistil jsem, že jsem ve své posteli vedle Hinaty. Byl to jenom sen?

Zřejmě jo. Posadil jsem se a kouknul na hodiny. Půl sedmý, myslím, že je čas vstát. Stejně musím ještě za bábi Tsunade.

Potichu, abych nevzbudil Hinatu, jsem se oblékl a vyrazil za bábi Tsunade.

Je krásné slunečné ráno a Konoha se pomalu probouzí. Přes střechu jednoho baráku jsem uviděl Ichiraku Rámen a vzpomněl jsem si, že jsem tam dlouho nezavítal. Měl bych, se tam někdy stavit.
Posledním skokem jsem se dostal na střechu a zamířil k Hokage.

Jako obvykle sem vtrhnul do místnosti bez zaklepání.

„Bábi Tsunade, chtěla jsi se mnou mluvit?“ zahulákal jsem.

„Naruto, kolikrát ti mám říkat, že se klepe?“

„No, aspoň stokrát.“ zakřenil jsem se.

„No tak k věci, Naruto.“ prohlásila bábi.

Zpozorněl jsem.

„Jen jsem ti chtěla říct, že teďko budeš fungovat jako Sensei pro nové genini. Jelikož se stal nedávno konečně jouninem, tak je to tvoje povinnost!“

„Ale bábi Tsunade, to nejde. Musím chodit na mise, co stojí za to. Navíc, proč nevybereš někoho jiného?“ zeptal jsem se nechápavě.

Ozvalo se zaťukání.

„Jen pojďte dál!“ křikla Tsunade ke dveřím.

„Naruto, tohle jsou další kandidáti na senseie,“ ukázala ke dveřím.

Stála tam Sakura, Shikamaru, Neji, TenTen, Hinata a Ino.

„To bude otrava,“ zašeptal Shikamaru.

„Myslím, že jsem vybrala ty správný lidi. Je to kvůli tomu, že nám docházejí lidé na tyto místa. Ale nebojte, občas dostanete misi vašeho tipu! To je vše. Zítra se mi tu hlaste všichni ve stejnou dobu, jasný?“

„Hai,“ odpověděli jsme a rozešli se. Já jsem, ale dál stál na svém místě.

„Bábi Tsunade, ještě se chci na něco zeptat,“ oznámil jsem jí.

„Kde je Kakashi-sensei?“ zeptal jsem se.

Tsunade se usmála.

„Kde si myslíš, že asi bývá po náročné misi?“ odpověděla mi otázkou.

„Nemocnice,“ zakřenil jsem se.

„A může chodit na procházky?“ zeptal jsem se ještě.

„Jistě, jeho zranění se mu hojí a určitě bude rád, když se projde,“ odpověděla Bábi s úsměvem.

„Tak zítra, mizím, bábi,“ dořekl jsem a už jsem běžel ze dveří.

Utíkal jsem, jak jsem mohl, až jsem skončil u nemocnice.

Vešel jsem dovnitř a zamířil na recepci.

„Jdu za Kakashi-senseiem,“ oznámil jsem.

„Dobře, druhé patro první dveře vlevo,“ řekla sestřička.

„Děkuju!“

Hned jsem zamířil ke schodům a během okamžiku jsem byl ve druhém patře.

První dveře vlevo opakoval jsem si. Když jsem je našel, zaklepal jsem a vstoupil dovnitř.

Kakashi-sensei seděl na posteli a jako obvykle si četl svoji knížku Icha icha.

„Dobrej, Kakashi-sensei!“ zasmál jsem se.

„Naruto, přišel si mě navštívit?“

„Samozřejmě, senseii. No vlastně jsem si s vámi přišel promluvit o důležitých věcech.“ řekl jsem po pravdě.

Kakashi odložil knížku.

„Poslouchám.“

„Mám dvě věci, asi začnu tou dnešní zprávou. Takže ráno jsem byl zavolán k bábi Tsunade a dozvěděl jsem se, že ze mě bude taky sensei. Ale já si nevěřím, že je dokážu naučit to, co jste naučil vy mě. A nechci se vzdát svých misí. Poraďte mi prosím!“ žadonil jsem, což u mě bylo nevídané.

„Naruto, s tímhle ti moc nepomůžu, ale řeknu ti jedno. To já jsem tě navrhl Tsunade, aby tě vzala jako nového senseie.“ Přiznal se.

Nevěděl jsem, co říct. Sám Kakashi-sensei mě navrhl, ale proč?

„Kakashi-sensei, proč zrovna já?“ zeptal jsem se nechápavě.

„Naruto, už jsi vyrostl. Nejsi pořád to malé dítě, kterému jsme všechno museli vysvětlit desetkrát. Jsi pravý shinobi, který dostal tu nejdůležitější misi. A to je, přenést Ohnivou vůli na další generaci.“ Vysvětloval mi Kakashi.

„Ale, mým snem je stát se Hokagem-ttebayo!“

„Já to vím, Naruto. Ale, co v tom hledáš za problém? Koukni se na svého otce. Minato byl můj Sensei. Hokagem se stal až, když jsme byli jounini. Vůbec mu nevadilo, že nás trénoval. Naruto, buď silný a potať se!“ zasmál se Kakashi.

Vzpomínka na mého otce, Čtvrtého Hokage, mě k tomu přinutila.

„Dobrá, Kakashi-sensei, jdu do toho! Ještě než se stanu Hokagem, přenesu svoji Ohnivou vůli na další generaci! To je moje cesta ninji!“ prohlásil jsem hrdě.

„Tak se mi to líbí, Naruto. Takhle si tě pamatuju! A jaká je ta druhá věc, o které si mi chtěl říct?“ zeptal se.

No jo. Co jsem to vlastně chtěl? Chvíli jsem přemýšlel, a potom jsem si vzpomněl. Sednul jsem si na židli vedle postele a začal.

„Víte, dneska jsem měl sen a po dlouhé době jsem se opět potkal s devítiocasím,“ řekl jsem ponuře.

„Aha, a co se mezi vámi stalo?“

„No, nebojovali jsme, pouze jsme mluvili o budoucnosti. O tom, co se bude dít, když zemřu.“

Kakashi zpozorněl a zamyslel se.

„Naruto, tvůj otec tě vybral jako Jinchurikiho, věřil v tebe. Věřil, že přežiješ různé nástrahy. Tak proč bys měl umírat takhle mladý,“ zeptal se, „věřím, že ty jen tak nezemřeš! A osobně dohlídnu na to, aby sis splnil svůj sen! Tak doufám, že nezklameš mě ani tvé rodiče. Navíc, sám Sandaime Hokage o tobě řekl, že jsi výborný Jinchuriki,“ zasmál se.

Lehce jsem se usmál při vzpomínce na třetího.

„Hlavu vzhůru, Naruto, ty jen tak nezemřeš! Jsi přeci syn Yondaime Hokageho. Syn nejsilnějšího Hokageho v Listové. Sám tvůj otec, sannin Jiraya i já jsme ti dali svou ohnivou vůli! Tak ji předávej dál,“ skončil svůj proslov Kakashi-sensei.

Teda, v životě bych nevěřil, že Kakashi-sensei dokáže takhle povzbudit!