Mise

Ta mise vypadala jednoduše. Nebyla. Tsunade potřebovala najít někoho, kdo by ji splnil, ale nemohla si dovolit poslat na tu misi ty nejlepší. Většina ninjů měla nějakou misi. Rozhodla se tedy poslat Shikamara. Je dost dobrý, aby misi splnil a navíc dneska žádnou misi nemá. Aspoň do teď. Tsunade si ho zavolala.
„Ano?“ zeptal se otráveně.
„Máš misi!“
„Jakou?“
„S jedním vyslancem z písečné půjdete předat svitek s návrhem o mír kage větrné,“ stručně mu to vysvětlila.
„To bude otrava! S kým jdu?“
„Nevím koho Kazekage poslal, ale za chvíli už by měl dorazit.“
„Dobře, mám na něj čekat u brány?“
„Jo, hned se vydáte na cestu.“
Shikamaru vycouval z kancéláře a šel k bráně.
Čekal a čekal, ale nikdo nešel.
Asi po půl hodině se na obzoru objevila postava. Bylo to dost daleko a nedalo se rozeznat zda je to muž nebo žena, natož poznat kdo to je.
Když se ta postava přiblížila, bylo už zřejmé kdo to je. Temari!
„Ahoj,“ pozdravila ho.
„Ahoj,“ odvětil otráveným hlasem a čekal co bude dál.
„Jdem?“ ukázala směrem odkud přišla. Shikamaru pokrčil rameny.
„Máš ten svitek?“
„Jo.“
„Pujč mi ho,“ sápal se po něm když ho vytáhla.
„Zapomeň!“
„Dobře, ale teď musíme najít hokage. Musí ten svitek taky podepsat.“
„Dobře, pojď.“
Když konečně našli hokage a ona jim tu smlouvu podepsala, mohli vyrazit.

NA CESTĚ
„Proč musím jít zrovna s tebou?“ stěžovala si Temari.
„Bože, ty seš otravná,“ zívl Shikamaru.
„A ty zas línej, tak zmlkni a přidej,“ štěkla na něj.
„Otravná ženská,“ zamumlal Shikamaru, ale přidal.
Pak bylo nějakou chvíli ticho. Blížil se večer a oni se rozhodli utábořit.
„Máš první hlídku,“ oznámila mu Temari.
„Hej!“
„Nestěžuj si, já se chci vyspat, mám za sebou ještě cestu do Konohy,“ zívla, ustlala si a během chvíle usnula.
„Otravná ženská a to s ní mám strávit další dva dny,“ povzdychl si a začal hlídat. Když už byl na hlídce asi čtyři hodiny a měl vzbudit Temari, neudělal to, vzbudil ji až o hodinu později.
„Temari!“ lehce se jí dotkl. Nereagovala.
„Tem!“ bouchl do ní. Zase nic.
„Temi!“ zatřásl s ní. Začala se pomalu probouzet.
„No?“ zeptala se.
„Teď hlídáš ty,“ vysvětlil ji a lehl si vedle ní.
Nic nenamítala. Vstala a začala držet hlídku. První, na co přišla bylo, že je nějak pozdě. Měsíc už byl v druhé půli své trati a mohlo být něco kolem půl druhé. Temari hned došlo, že ji Shikamaru vzbudil aspoň o hodinu později.
Když ta hlídka konečně kolem čtvrté skončila, šla vzbudit Shikamara.
Sotva se ho dotkala, chytl ji ruku.
„Hej,“ vyjekal překvapeně a snažila, aby její ruku pustil.
Několikrát do něj bouchla, ale po chvíli ji chytl i druhou ruku.
Přemýšlela, jestli ho má zkusit kopnout. Přeci jen, on už třetí ruku nemá.
Nepokusila se o to. Shikamaru ji pustil.
„Příště bys mě mohla budit jinak.“
„A jak? Kopat do tebe?“
„Myslím, že to nebude ono. Zkus něco normálního. Copak jsi nikdy neměla hlídku?“
„Vlastě ani ne, hlídal nás vždycky Gaarův písek.“ pousmála se.
„Supr, asi se budeš muset naučit hlídat. Na každého platí jiná metoda vzbuzení,“ ušklíbl se.
„Aspoň, že to vím. Tak co platí na tebe?“
„Na to ještě nikdo nepřišel,“ usmál se a vyrazil na cestu. Temari za ním.

Během celého dne na ně nikdo nezaútočil. Ani v noci. Další den k večeru odevzdali kage větrné svitek. Návrh přijal a nechal Shikamara a Temari vyspat. Viděl, že to potřebujou.
Jeden z ninjů je odvedl k nějakému pokoji a pak odešel. Temari otevřela dveře a zůstala stát s pusou dokořán.
„Co je?“ zeptal se Shikamaru, který stál za ní, opřený o protější stěnu a do pokoje neviděl. Stoupl si za Temari na špičky a taky se zděsil.
Zaprvé byl pokoj dost malý. Zadruhé tam byla jen jedna postel. Manželská.
První se oklepal Shikamaru. Strčil Temari do pokoje a zavřel dveře. Na chodbě je všichni očumovali.
„Hej,“ vyjela na něj. Neměla ráda takové zacházení.
„Nestěžuj si, nechci být pro obyvatele vesnice nějakou atrakcí. Čuměj na nás jak na voli.“
„Ať si.“
„To je otrava,“ řekl Shikamaru, jelikož tuto větu již delší nevyslovil.
„To tvoje ´To je otrava´ začíná být otravné,“ rozzuřila se Tem.
„Jo a je to taky nakažlivé,“ ušklíbl se.
„Idiote!“
„Nemíním se s tebou hádat. Chci se vyspat,“ lehl si na postel.
„Já si na tu postal vedle tebe nelehnu!“
„Hmm..Sem zvědavej, kde budeš spát. Na zemi místo není!“ ušklíbl se.
„Imbecile!“ zavrčela.
„Zklidni se,“ doporučil ji a a změnil polohu. Leželo se mu tak pohodlněji. Temari se rozhodal jít do přilehlé koupelny. Vrátila se asi po půl hoďce.
Shikamaru už spal.
Temari chvíli přemýšlela, ale pak se rozhodla, že se přeci jen musí vyspat. Opatrně si lehla na postel vedle Shikamara. Ten to v tom spánku nezaregistroval a stejně by mu to bylo zřejmě jedno. Usnula za chvíli. Byla opravdu hodně unavená.
Ráno se vzbudila až druhá. Shikamaru v pokoji nebyl. Nevadilo jí to. Šla se upravit do koupelny. Dveře bohužel nešly otevřít. Párkrát s nima zalomcovala. Nic. Stála před nimi, ani nevěděla proč. Za chvíli se otevřely. Stál v nich Shikamaru jen s ručníkem kolem pasu.
„Ehm..“ zakašlala mírně Temari. Snažila se tím zakrýt, že se červená.
„Jo, chtělas do koupelny,“ ustoupil ode dveří.
„Dík,“ zašeptala Temari a zavřela za sebou dveře.
Koupelna byla provoněná nějakým sprchovým gelem.
Temari tu vůni nasála. Celá koupelna příjemně voněla. Když po pár minutách vyšla, Shikamaru měl na sobě jen kalhoty.
„Nevidělas moje tričko?“ zeptal se jí.
„Jak bych mohla, já ho v rukách neměla!“
„Seš si jistá?“
„Cože?“
„Já jen, že jsem se probudil bez něj a tys na mě ležela,“ dál hledat tričko. Bylo to zvláštní. Tak malý pokoj a ztratí se v něm tričko.
„Cože?“ začala Temari hysterčit.
„Uklidni se,“ nabádal ji.
„Jak jako uklidni se? Já…“
„Ty seš otravná ženská!“
„Hej, Nara!“
„Jsem Shikamaru!“
„Jseš Shikamaru Nara!“
„Ale všichni mi říkají jen Shikamaru!“
„Jo, ale já ti budu říkat Nara!“
„Ach jo, víš, že jdeme domů až zítra?“
„Co? Další noc tady nepřežiju!“
„Nešil, zeptaj se, jestli můžeš dostat jiný pokoj.“
„Proč se nezeptáš ty?“
„Protože mně to tolik nevadí. Víš, ve skutečnosti jsme se probudili každý na jiné straně postele zády k sobě!“ řekl jí s úsměvem. Nebyla to pravda. Nechtěl, aby byla tolik naštvaná a proto ze sebe udělal debila, co se jí pokusil napálit. Když v noci spali, několikrát ji slyšel říkat jeho jméno, ale kdyby to řekl, asi by nepřežil. Temari ho děsila víc než jeho matka a to je už co říct.
„Ty seš fakt idiot!“ odfrkla si.
Pak šli na snídani. Potom do pokoje, pak byl oběd. Zase pokoj a nakonec večeře.
„Jsem děsně ospalá,“ zívla Temari a spadla na postel.
„Já taky,“ zívl Shikamaru. Chytl Temari za pas a posunul ji na jinou stranu postele, než si chtěl lehnout.
„Hej, jsem nějaká hračka?“
„Ne, to bych tě mohl odhodit!“ odvětil ji lehce s úsměvem s zabalil se do přikrývky.
„Ty seš otravnej!“ přikryla se a za několik minut usnula.
Ráno se vzbudila jako první. Trošku se vyděsila, když zjistila, že má hlavu položenou na Shikamarově hrudi. Vzpomněla si na to, co jí den předtím říkal. Stejně se probudili i den předtím.
Zavrtěla se a objala ho kolem pasu. Takhle se jí spalo líp. Bohužel to vzbudilo Shikamara.
„Tem!“ řekl podrážděně, ale musel se usmát. Ve spánku vypadala překrásně. Nevěděl, že Temari nespí a opatrně se na něj dívá. Nevšiml si jejího pohledu, jelikož se dívala pouze jedním okem.
Shikamaru vstal a začal chodit kolem postele. Něco hledal.
„Kde je proboha to triko?“ mumlal si.
Temari se podívala, co měla na sobě. Neměla kalhoty a místo trička měla… Shikamarovu tričko.
„Co?“ vyjekla.
„Tem? Seš v pořádku?“ zeptal se jí překvapeně.
„Já-já.. jo, ale asi jsem našla tcoje tričko,“ oznámila mu stále ještě vyjukaně.
„Co? Kde je?“ rozhlížel se dál po pokoji. Jeho pohled zabloudil na Temari. „Aha, už jsem se bál, žes ho vyhodila z okna.“
„Co?“
„Včera jsi mi ho vyhodila z okna, ale uklízečka mi ho přinesla.“
„Počkej, počkej.. já?“
„A kdo jiný?“
„Co.. co jsme spolu dělali?“
„Nic, vždycky mi v noci nějakým zázrakem stáhneš tričko a pak v něm spíš..“
„To bych nikdy neudělala!“ odmítla to obvinění razantně.
„Fakt? A proč teda máš na sobě to moje tričko?“
„Fajn, vyhráls! Ještě něco mi chceš dokázat?“
„Počkej. Co se stalo?“
„Nic.“
„Škoda, víš co je dneska za den?“
„Jo, 23. srpna!“
„Jo. A víš co to znamená?“
„Ne!“
„Fakt?“
„Vím!“
„Dobře, co?“
„Dneska je úplněk a ty se chceš dívat na oblohu?“
„Špatně.“ Pomalu k ní přistoupil a políbil jí na ústa. Chutnaly sladce.
„Všechno nejlepší Temari,“ řekl jí a znovu ji políbil.
„Nemá být ten polibek jeden?“ podivila se trochu.
„Jo, ale tobě nevadí, že jich bude víc,“ usmál se a dál ji líbal.
„Kdo ti na to dal povolení?“
„Ty?“
„Já?“
„Jo!“ řekl už docela otráveně.
„Kdy?“
„Dobře, nedala!“
„Dala! Právě teď!“ překrásně se usmála a další polibek si přímo vynutila.