Navrat zbloudile duse

„Uááááá!“ zívnul malý střapatý kluk s hvězdou na rameni tak mocně, až mu bylo vidět skoro do žaludku.
„To je ale nuda! Co budeme dělat? To tu není nikdo, kdo by Pana dokonalého pobavil?!“ pokračoval  ve stejně znuděném tónu Black Star.
„Á! Nudím se stejně jako ty, ale alespoň u toho neřvu!“ mlasknul nespokojeně Soul a ještě víc se rozvalil na lavičce.
Seděli spolu v parku ve stínu pod stromy a neměli do čeho píchnout. Ostatní dali přednost nezáživné profesorově přednášce o anatomii lidského těla a tihle dva se rozhodli, že radši umřou nudou venku než ve třídě.
„Možná jsme měli jít si taky něco poslechnout. Maka zase bude mít blbý poznámky o tom, že jsme k ničemu,“ začal přemýšlet nahlas Soul.
„Kašli na Maku! Šprtka v ní se nezapře. Podívej, jak se hezky. Nebudeme přece tvrdnout vevnitř,“ odmítl jeho úvahy střapatý a dál se trefoval kamínky posbíranými z cesty do nedalekého stromu.
Když hodil asi stý kámen, něco ve větvích stromů zamňoukalo.
Podívali se automaticky oba nahoru.
„Čičííí!“ zkusil Soul a stvoření skočilo na cestu.
Stála před nimi malá bílá kočka s pronikavým nezvykle zeleným pohledem. Chvíli je sledovala a pak zase roztomile mňoukla.
„Kočička!“ zablábolil nezvykle sladce Black Star a rozešel se k ní.
„Dávej bacha! Tu kočku neznáš. Může mít vzteklinu nebo tak něco,“ varoval ho Soul.
„Koukni na ní! Je roztomilá! Ta nemůže nikomu ublížit,“ stále se pitomě usmíval Black Star a vzal kočičku do náručí.
„To je Blair taky a oba víme, jak ostrý dokáže mít drápy,“ instinktivně si promnul pravé lýtko, nedávno pohmožděné a to jenom proto, že milou Blair přehlídnul a nechtěně jí šlápnul na ocas.
„Tahle je ale jiná. Myslím, že si ji vezmu domů,“ drbal Black šelmičku pod bradou a ta se mu spokojeně rozvrněla v rukou.
„A co když je opravdu nemocná? Takhle přítulnou kočku jsem tu už dlouho neviděl,“ mračil se pořád podezřívavě Soul.
 „Tak jí dáme Profesorovi, ten si už s ní poradí,“ odpověděl zcela nevině Black, ale nevěděl co tím způsobí.
Kočka se mu náhle vzepjala v klíně, zlostně prskla a sekla mu po obličeji. Blackovi na překvapené tváři zůstal krvavý šrám.
Kočka od něj odskočila a zůstala proti němu stát s ocasem zlostně mrskajícím okolo sebe.
„Co to do ní najednou vjelo?“ začal se dopalovat Black Star, kterého začal škrábanec pálit.
„Vidíš? Já ti říkal, že je vzteklá!“ vyskočil na nohy i Soul a společně sledovali naštvané zvíře.
„Jestli ale má vzteklinu, pak bysme jí měli přece chytit a donést někam, kde se o ní postarají ne?“ zatnul pěsti zelenovlasý a v oku se mu zablýsknul ohýnek nastávající akce.
„No minimálně ji musíš vzít sebou na ošetřovnu. Myslím, že mi někdo říkal, že pokud tě napadne vzteklý zvíře, musíš ho vzít sebou, aby ti pak mohli dát potřebný protilátky nebo co,“  mluvil bělovlasý a pomalu se připravoval na skok proti kočce.
„Připraven tedy?“ přikrčil se i Black, Soul kývnul a kočka přivřela oči. Na chvíli se jim oběma zdálo, že se na ně dívá trochu zlomyslně.
„Teď!“ zaječel Black a oba se vrhli proti nebohému zvířeti. Když už si mysleli, že jí mají, kočka se jím jedním ladným pohybem vyhnula a mohutným skokem přistála na opěradle lavičky.
„Nesmí nám utéct! Chytni ji!“ křiknul  Soul a snažil se k ní nenápadně přiblížit.
„Myslíš, že se nechám převést kočkou? Já, který překonal Boha?!“ mračil se Black a kdyby jeho pohled zabíjel, kočka by už byla třikrát mrtvá.
Jeden ji nadběhnul zezadu a druhý se jí snažil blokovat zepředu. Zrovna když po ní skočili, kočka blýskla pohledem a těsně před jejich nataženýma rukama vyskočila na nejbližší větev.
Ozvala se dutá rána a oba kamarádi dopadli tvrdě na zem, každý se držící za obrovskou bouli na hlavě. Chvilku si téměř brečeli na rameni a pak se jejich navztekaný pohled zaměřil na tu bílou zrůdu.
„Já tě zabijuuu!“ zaječel Black, vrhnul se proti ní a kočka začala prchat.
Po Death City se pak následující hodinu rozléhaly prazvláštní zvuky. Jekot, řev, lámání dřeva, rozbíjení skla i vzteklé syčení.
Kočka nabrala směr Shibusen a navzdory výhružkám těch dvou proběhla školou přímo ke komnatám Shinigamiho.
Když celí udýchaní konečně dorazili na plácek s velkým zrcadlem, bílá šelma už seděla Shinigamimu na rameni.
„Dejte pozor, Shinigami-sama! Má vzteklinu!“ vykřiknul  Soul  obávající se toho nejhoršího.
„Tahle kočička?“ znělo v jeho hlase překvapení a podrbal zvíře za ušima. Zvířátko se mu otřelo o ruku a spokojeně se znovu rozpředlo jako malý motorek.
„Myslím to vážně, Shinigami-sama! Je nebezpečná!“ nenechal se odradit Soul.
„Máš pravdu, Soule! Je nebezpečná, ale trošku jinak než si myslíš,“ překvapila ho Shinigamiho odpověď. Oba na něj zůstali nechápavě zírat.
„Lily! Je načase, aby ses představila!“ naposledy podrbal bílé stvoření. Kočka přestala příst a skočila mezi ně. Ještě v letu se objevila  namodralá záře a náhle tam stála mladá žena místo kočky.
Soulovi s Black Starem spadla nevěřícně čelist.
Před nimi stála asi pětadvacetiletá žena s polodlouhými ohnivými vlasy, ve kterých měla zapleteno nespočet korálků různých barev. Zelené oči jí přímo kontrastovaly s jemně bledou pokožkou. Měla na sobě červené tričko s hlubokým výstřihem o kterém musela vědět, že jí zvýrazní její oblé linie a černé dlouhé kalhoty, mírně do zvonu. Černé boty na vysokém podpatku i se špičatou ocelovou špičkou nasvědčovaly tomu, že už pár bolestivých kopanců rozdaly.
Její pohled spočinul na těch dvou.
„Jsem Lily Saint. Kosa smrti pracující v utajení pro teritorium Evropa,“ zazněl k nim její melodický hlas a dívka se mírně uklonila.
„Cccco? Jako Kosa smrti…ale…ty jsi přece vzteklá!“ začal blekotat nesouvisle Black a vysloužil si opravdu ošklivý pohled.
„Vzteklá bych teprve byla, kdybyste mě opravdu pak chtěli nechat rozpitvat Steinem!“ zamračila se a v očích se jí objevily něco jako blesky.
Zatrnlo jim někde v oblasti žaludku.
„My…my…my to tak nemysleli,“ začal se až hystericky smát Soul a snažil se situaci vysvětlit tak, aby nedošlo k úrazu. Pořád se musel dívat na ty boty slibující pořádnou bolest.
Lily si je ještě chvíli prohlížela, ale pak se otočila zpátky k Bohu smrti.
„Proč jste mne po tak dlouhé době povolal, Shinigami-sama?“ optala se a dál se o dva mladíky nezajímala.
„Určitě jsi musela poznat, že se ve světě něco děje. Nepocítila jsi něco zvláštního?“ zeptal se a sledoval její reakci.
„Máte pravdu. Zvířata jsou obezřetnější než dřív a živly se hněvají,“ zamračila se při výčtu okolností, které jí poslední dobou obklopovali.
„Kishin je znovu volný,“ vyřkl potichu Shinigami a Lily zatajila dech.
„Takže je to pravda,“ vydechla nakonec a pohled jí ztvrdnul. „Šílenství je tedy původ toho všeho.“
„Přesně tak,“ přitakal Shinigami.
„Co je tedy mým úkolem?“
„Zatím zůstaň Shibusenu nablízku. Budeme potřebovat každou pomocnou ruku. Navíc později pro tebe určitě budu mít výzvědnou misi a nikdo není lepší než ty,“ mluvil klidně nejvyšší.
„Jak si přejete Shinigami-sama!“ uklonila se dívka.
„Teď se běž porozhlédnout po okolí. Myslím, že tu je pár lidí, co tě možná rádi znovu uvidí. Tenkrát jsi odešla tak náhle, některým jsi tady chyběla…“ promlouval k ní a jí se v očích objevil záblesk starých časů.
„Chyběla!!! Chyběla jsi mněěěěěě!“ zaječelo to za ní a než stačila cokoliv udělat něčí ruce se jí omotaly kolem lýtka.
„Spirite!“ dostala ze sebe, když setřásla prvotní leknutí.
„Lily! Zlatíčko! Pokladeeee! Už mě nikdy neopouštěěěěj!“ ječelo červenovlasé klubko na zemi stále svírající její nohu.


„Je nechutnej!“ okomentoval to  Soul.
„To mi povídej!“ přihodil škleb Black Star.


„Vidíš? První člověk a myslím, že ten tě opravdu postrádal,“ ukázal Shinigami na štkající trosku u jejích nohou. „Víš, jak prožívá všechny rodinné vztahy!“


„Rodinné vztahy?!!!“ zařvaly oba kluci najednou.
„Ale jistě! Jsou to sourozenci. Nevidíte tu podobu?“ sprásknul k sobě velké bílé ruce.


Mezitím Lily omrzelo mít tohle závaží u nohou a vytáhla ho za límec nahoru.
„Koukám, že jsi se moc nezměnil, bráško!“ ironicky a téměř zhnuseně poznamenala rudovláska a Spiritovi ukápla zoufale z nosu dlouhá nudle.
„Jsi krutá, sestřičko!“ zakvílel se svěšenou hlavou vrchní Kosa smrti.
„A ty jsi nervově labilní! Jsi starší! Tomu říkáš být něčí vzor?!“ zatřásla s ním ve vzduchu až v něm zachrastily kosti.
„Snažím se!“ vykvíknul mezi třasem a snažil se ovládat.
„Nuže, Spirite-kun! Co kdybys jí doprovodil za ostatními? Já teď mám ještě pár věcí k vyřízení,“ přerušil je Shinigami.
„Hai, Shinigami-sama!“ kývnul Spirit společně s Lily a odebrali se pryč v těsném závěsu za Soulem s Black Starem.


Když už jsme u těch vzorů,“ pokračovala Lily po cestě. „Jak se daří mé skvělé neteřince a nejlepší švagrové? Než jsem odešla, kladla jsem ti na srdce, aby ses o ně dobře staral! Dodržel jsi svůj slib?“


Spiritův obličej ztuhnul a lehce zblednul.Oba žáci Shibusenu zaregistrovali nebezpečí a v mžiku byli pryč.
Ehm….noooo…víš…myslíš moji…exmanželku?“ začal se nervózně drbat na hlavě.
„Cožeeeeeeeeeeeee?!!!!!!“