Nejkrásnější svátky 1

Vánoce v Konoze. Všude je plno různobarevných světel, šťastných rodin a nápisů, které člověka zahřejí u srdce. V tento den si i ti nejhorší z nejhorších dají pohov. Z normální, vcelku “klidné“ vesnice se teď stalo centrum rodinných oslav a venku se v tuto večerní dobu potulovalo jen několik málo jedinců. Mezi nimi se ulicí ploužil i světlovlasý mladík ve své obvyklé oranžové kombinéze. Ale ani on letos nehodlal trávit tyto svátky sám jako jindy. Kupodivu ne se členy týmu, do kterého patřil, Sakurou a Sasukem, ale s někým, kdo je jako on sám. Někdo, kdo poznal krutou samotu stejně dobře jako on, Naruto. Naruto šel rychlým krokem osvětlenou ulicí. Jde pozdě, už zase si neuhlídal čas. Pohledem přelétl okna domů, kde viděl šťastnou rodinu u vánočního stromečku. On nikdy nic podobného nezažil. Když byl malý, procházel se stejně jako teď a závistivě všechny pozoroval. Dnes se nad tou vzpomínkou jen pousmál. Odlepil pohled od cizích oken a soustředil se na cestu před sebou. Konečně vidí před sebou stánek s ramen a s divoce bušícím srdcem přidá do kroku. Konečně bude trávit Vánoce s člověkem, který je mu ze všech nejbližší. Naruto dorazil ke stánku, který byl v tento den vylidněný. Nebyl tam nikdo až na jednoho červenovlasého chlapce. Narutovi radostí poskočilo srdce a sedl si vedle něj. Když si ho chlapec všiml, obličej se mu znenadání rozjasnil a zeširoka se usmál. Než mu ale Naruto stačil úsměv oplatit, naklonil se chlapec k němu a směle ho políbil. Dívka za pultem, která tomu všemu přihlížela, zalapala po dechu a s rudým obličejem zmizela za dveřmi kuchyně.
,,Říkal jsem ti přece, abys tohle nedělal na veřejnosti,“ sykl Naruto s provinilostí v hlase, ale bylo na něm vidět, že ve skutečnosti se skvěle baví.
,,No promiň,“ ušklíbl se Gaara posměšně a přitáhl si Naruta pro další polibek. ,,Jsem rád, že jsi přišel,“ přiznal, když se od sebe odtáhli.
,,To je snad jasný, ramen bych nikdy neodmítl,“ pousmál se Naruto a jeho pohled upoutala miska s jídlem přímo před ním.
,,To je tvoje porce, já už tu svou stačil sníst,“ dloubl do něj Gaara loktem, když viděl Narutův tázavý pohled. Naruto se podíval na svou obří mísu a pak na Gaarovu prázdnou, až skromně malou mističku. ,,Neměl jsem hlad. A pokud vím, ty tohle jídlo zbožňuješ,“ ujistil ho Gaara. Naruto tedy pokrčil rameny, poděkoval a dal se do jídla. Netrvalo dlouho a jeho mísa zela prázdnotou.
,,Páni, dal bych si ještě… Kde je sakra ta holka?“ postěžoval si a natahoval svůj nenasycený krk ke dveřím, kde zmizela ona obsluhující dívka. Nevypadalo to, že by se měla každou chvíli vrátit.
,,Tobě to nestačilo…? A když si pomyslím, že jsem přemýšlel nad tím, jestli to sníš…Tvoje pověst nenažrance nelže, Naruto,“ rozesmál se Gaara. Z kapsy vesty vytáhl červený šátek a zamyšleně se na něj zadíval.
,,Hele, co to máš?“ Narutovi zvědavá hlava si to namířila zpátky ke Gaarovi a na hlad úplně zapomněla. Gaara se jen tajemně pousmál. ,,Tak mi to neříkej, když nechceš. Já to stejně vědět nepotřebuju,“ otočil se k němu Naruto zády a uraženě si odfrkl. Gaara si židličku přisunul blíž k chlapci, objal ho kolem ramen a položil si na něj hlavu.
,,Vážně to nechceš vědět? A kdybych ti řekl, že ti to povím, zajímalo by tě to?“ zeptal se škádlivě a nos mu zabořil do trička. Naruto sebou škubl nerozhodností. Nakonec se tomu podvolil, otočil se k němu a horlivě přikývl. Gaarovi se blýsklo v očích a usmál se. ,,To jsem si myslel. Půjdeš se mnou? Mám pro tebe velké překvapení.“
,,Překvapení?! A jaké, kde?“
,,Ale no tak, přemýšlej. Kdybych ti to řekl už teď, nebylo by to překvapení.“
,,Tak dobře. A…Co mám teda dělat?“
,,Tímhle ti zavážu oči.“ Gaara Narutovi podal šátek. V Narutových očích se a vteřinu objevil záblesk nejistoty. Tohle se mu moc nelíbilo, nerad měl zavřené oči (pokud zrovna nespal), ale přece Gaarovi nezkazí jeho překvapení pro něj…Naruto tedy pomalu kývl, ale ještě před tím na Gaaru upřel své modré oči, ze kterých se dalo vyčíst úplně všechno. I Gaara to pochopil a z legrace mu začal cuchat vlasy. ,,Přece by ses mě nebál, můj malý Naruto,“ zasyčel hrůzu nahánějícím hlasem a ještě k tomu vycenil zuby jako upír.
,,Hahaha, moc vtipné. Když to ale musí být…“ procedil Naruto a protočil oči v sloup. Okamžik nato už neviděl nic a málem se zadusil látkou. Gaara zřejmě nechtěl riskovat fakt, že by si to Naruto mohl ještě rozmyslet. ,,Co když spadnu? Nebo narazím do sloupu?“ vypočítával Naruto a celý se chvěl. Napůl nervozitou, napůl nedočkavostí.
,,Na něco se tě zeptám. Věříš mi, Naruto?“
,,Jasně že věřím!“
,,Tak můžeš být úplně v klidu, nikde nenarazíš, nemusíš mít strach,“ ujišťoval ho Gaara a vzal Naruta za ruku jako malé dítě.
,,Já ale vůbec nemám strach,“ odporoval Naruto nabručeně, ale poslušně se nechal Gaarou vést. Kam, to neměl tušení, ale po pěti minutách zaregistroval, že všude kolem se rozprostřelo ticho. Po ozvěnách oslav nebylo ani památky, bylo slyšet jen občasné zahoukání sovy. ,,Kde to jsme?“ šeptl Naruto třaslavým hlasem, ale Gaarův stisk na rameni ho uklidnil.
,,Neboj se, už jsme skoro tam,“ opakoval neustále něžným hlasem. Naruto měl na okamžik pocit, že v něm zaslechl i něco jako touhu, ale hned to zamítl. Jsou spolu teprve měsíc, Gaara by přece nechtěl… ,,Už jsme tu,“ ozval se Gaara a vytrhl tím Naruta ze zamyšlení. Naruto si už chtěl šátek sundat z očí, ale najednou se s ním zatočil celý svět a měl pocit, že se vznáší. Samozřejmě to tak nebylo, Gaara ho jen vzal do náručí jako malého kojence.
,,Co to-“
,,Měl jsem strach, že zakopneš, je to tu samý schod.“ Gaarův hlas byl stále tišší a to Naruta ještě více deptalo. Chtěl si šátek sundat, ale Gaara ho včas chytl za zápěstí nevědomky tak silně, až vztekle zasyčel bolestí. ,,Promiň,“ utrousil Gaara jen a vešel do pokoje na konci schodů. Zavřel za sebou staré, vrzající dveře a postavil Naruta na zem. Ten něco takového nečekal, nohy se mu podlomily a dopadl koleny na studenou podlahu. Bezmocně kolem sebe tápal rukama, ale nic nenahmatal. Jedním pohybem si šátek netrpělivě strhl. Čekal, že uvidí nějaké světlo z pouličních lamp a předem se na to i připravil, ale překvapilo ho, že toho neviděl o moc víc, než když šátek měl. Neodvážil se někam chodit, obklopovala ho jen pustá tma a Gaara nikde, jen se kolem sebe zmateně rozhlížel a snažil se něco postřehnout. Každou chvíli slyšel kolem sebe kroky. Naruto volal Gaaru, kdo jiný by to asi tak mohl být, ale nikdo mu neodpovídal.
,,Gaaro, slyšíš mě? Ukaž se! Poslyš, tohle vůbec není vtipný, ani trochu! Jestli mi chceš nahnat strach, tak ti gratuluju, právě se ti skvěle daří! No tak, prosím!“ volal s náznakem zoufalství. Chvíli se nic nedělo, a pak najednou Naruto ucítil, jak se k němu zezadu někdo v těsné blízkosti přitiskl. Poznal Gaaru, ale i tak se mu vlasy zježily hrůzou na hlavě a polekaně vyjekl.
,,Jsi roztomilý, i když jsi vyděšený, Naruto,“ promluvil Gaara tichým hlasem a políbil ho na krk.
,,O čem to mluvíš? Chováš se divně …“ prohlásil Naruto, ale zavřel oči a zaklonil hlavu.
,,Ale ne, nechovám,“ pousmál se Gaara, rukama mu zajel pod mikinu a následně mu ji i sundal. Jeho ruce cestovaly Narutovým tělem, a přestože byla Narutovi zima, nechal si to líbit. Najednou ho Gaara prudce otočil k sobě a silou do něj strčil. Naruto očekával tvrdý náraz, ale kupodivu dopadl na něco měkkého a příjemně hřejícího. Rychle se posadil a snažil se něco zachytit, ale než se stačil vzpamatovat, Gaara si na něj obkročmo sedl a ruce mu zatlačil nad hlavu do polštáře., ,Co to-…Gaaro, co to děláš?!“ křikl Naruto vystrašeně a celý se třásl. Jestli tohle je to velké překvapení, tak si najednou ani není jistý, že chce v jeho poznávání pokračovat. Vůbec svého přítele nepoznával, jakoby to ani nebyl on. Možná to ale bylo i proto, že Naruto neviděl Gaarovi do tváře. Gaara si to domyslel a natáhl se po něčem po své pravici, a při tom stále seděl na Narutovi. O vteřinu později už malá stolní lampa ozářila celý pokoj, takže si ho Naruto mohl konečně prohlédnout. Na to, že postel byla obrovská, ba téměř luxusní, byl pokoj dost prostý a jednoduchý – v místnosti byla jen ona postel a jedno jediné okno, přes které visel těžký černý závěs. Víc už toho ale prozkoumat nestihl. Gaarovi se zřejmě moc nelíbilo, že se Naruto na pár vteřin věnuje něčemu jinému a ne jemu, a tak si jeho ztracenou pozornost prostě vyžádal polibkem. Účinek byl zaručený, Naruto opravdu vytřeštil oči a jeho myšlenky opět zabloudily k tomu, co má asi Gaara za lubem. Gaara si jazykem pohrával s Narutovými rty a Naruto mu lehce, váhavě odpovídal. Po chvíli si na něj červenovlasý chlapec lehl úplně a postupoval pomalu přes šíji ž k břichu. Naruto slastně zaklonil hlavu a vydával ze sebe tiché, slabé steny. Gaarovi to ale nestačilo, a tak rukou zabloudil k lemu jeho kalhot. V tu chvíli Naruto ztuhl a začal opět normálně myslet. Prudce se i s Gaarou na sobě posadil a ruku mu odtáhl, dívaje se mu při tom do očí. Gaara jen překvapeně zamrkal.
,,Co se stalo, Naruto? Je to na tebe moc rychlé?“ zeptal se něžným hlasem a usmál se na něj. Naruto zabloudil pohledem k přikrývce a nepatrně zrudl. Najednou si připadal jako naprostý idiot. Vždyť Gaaru miluje, tak pro takhle vyvádí? Ve skutečnosti věděl proč, ale bál se, že se mu Gaara vysměje. ,,Mě to říct můžeš, Naruto. A ty to víš,“ zašeptal Gaara přesvědčivě konejšivým hlasem, přitáhl si ho k sobě a objal. Naruto cítil, jak jím prostupuje teplo Gaarova těla a s přihlouplým úsměvem si na jeho rameno položil hlavu a zavřel oči. Jak jen mohl být tak hloupý a myslet si, že se mu bude Gaara smát? Gaarovi přece může říct všechno.
,,Já…Já asi ještě nejsem připravený…“ přiznal se, zahanbeně svěsil hlavu a úpěnlivě doufal, že ho Gaara pochopí. K jeho úlevě nezaslechl žádné známky smíchu. Gaarovi jen lehce zacukaly koutky, s chápavým úsměvem vzal Narutův obličej do dlaní a políbil ho do vlasů.
,,Ty hlupáčku…Proč jsi mi neřekl hned, že máš strach? Přece víš, že bych ti nikdy nijak neublížil.“
,,Tak to počkej, já neříkal nic o tom, že se bojím. Já strach nemám, ani trochu!“ namítl rozhořčeně Naruto a uraženě nafouknul tváře. Gaara se ušklíbl a povalil ho zpátky na polštář.
,,Takže souhlasíš?“ zeptal se roztouženě a začal si hrát s jeho ušním lalůčkem.
,,To… jsem taky neřekl. Ale strach nemám, opravdu ne! Jen…Prostě se na to ještě necítím. Že ti to nevadí?“ nasadil Naruto zoufalou grimasu a k tomu přidal štěněcí pohled. Gaara protočil oči v sloup a hravě mu rozcuchal vlasy.
,,To víš, že ne, ale už pro tebe nemám překvapení. Však já si počkám, Naruto, jsem trpělivý člověk (ehm ehm…Vsadím se, že ho s tím bude otravovat každou neděli 🙂 ). Věř mi, neutečeš tomu,“ zasmál se a hlavu si položil na jeho hruď.
,,Ani to nemám v úmyslu,“ ušklíbl se Naruto a přehodil přes ně přikrývku. Když si na prsty natáčel pramínky Gaarových vlasů a přemýšlel, na něco si vzpomněl. ,,Poslyš, Gaaro. Jen mě tak napadlo…Co je tohle vlastně za místo?“ Na to se Gaara jen uchechtl.
,,To je tajemství. Povím ti to, až budeš…ehm…“připravený“. Dříve ti to neřeknu.“
,,No počkej, tohle je vydírání, to nemůžeš!“
,,Přeber si to jak chceš, Naruto. Nebo máš něco proti tomu?“
,,TY…!!!…Dobrou noc!“